Soukromý majetek 1.

Tom zavřel schránku trochu drsněji, než měl v úmyslu, a pohlédl na dopis ve své ruce. Už zase. Možná to bylo jeho frustrací z psaní, možná to bylo proto, že jemu nikdo nic neposlal, ale ten dopis v ruce, jako by jej pálil.

Vydal se po úzké štěrkové cestičce ke svému nově zakoupenému viktoriánskému domu. Když podepsal ten poměrně velký šek za pozemek v zapadlém koutě Newportu, myslel si, že to bude perfektní místo k opětovnému nastartování jeho tvůrčích schopností. New York se stal příliš skličujícím a dusivým. Už potřeboval změnit prostředí. Oceán, útesy, čerstvý mořský vzduch. Newport byl ideálním místem pro vychrlení dalšího detektivního románu, který by se prodával jako na běžícím pásu.

Ve skutečnosti už to bylo přes rok od chvíle, kdy byl schopný napsat víc než odstavec originální fikce. K čertu, Tom zjistil, že v poslední době nedokáže psát ani dopisy. Měl spisovatelský blok, a dokonce ani perfektní atmosféra mu nepomáhala. Byl odsouzený k záhubě a jeho vydavatel jej sežere zaživa.

Nemohl být už ve čtyřiadvaceti letech zcela vyhořelý. To se zdálo být nemožné, ale Tom to přesto cítil. Byl totálně vyhořelý.

Zabouchl za sebou dveře a vydupal po točitém schodišti do své kanceláře. Byla ve druhém patře domu těsně pod podkrovím, a výhled z okna nebyl nic jiného než inspirující. Velké, špinavé okno ukazovalo útesy u moře a nedaleko se v rostoucím soumraku blýskal maják.

Toma to inspirovalo akorát tak k tomu se vrhnout do moře.

Otevřel zásuvku svého stolu, věnoval přitom pohled nedotčenému černému psacímu stroji, a zastrčil dopis k ostatním třem. Dopisy nebyly určeny jemu, takže je nečetl. Byly adresovány předchozímu vlastníkovi domu, ženě, se kterou se Tom nikdy nesetkal, jelikož si dům koupil prostřednictvím realitní kanceláře.

Nevěděl, proč si ty dopisy nechává. Možná proto, aby jí je jednoho dne poslal? Nebo možná proto, že je masochista a rád býval upozorňován na to, že nemá přátele a je sám v tomhle malém městečku jménem Newport.

Hlasité zabušení na dveře Toma probudilo ze sebenenávisti a sebelítosti. Okay, tak není úplně sám. Jeho dobrý přítel Georg žil jen kousek dál po břehu v ještě větším domě než on. Georg byl herec, ale živil se jen svým hlasem. Potkali se, když nahrával audioknihy Tomových detektivních románů a tak nějak byl ten muž slavnější a finančně zajištěnější než Tom.

A za těmi dveřmi to musel být Georg. Kdo jiný by jej obtěžoval po setmění?

Tom se neustálé bušení snažil ignorovat, ale nakonec to vzdal, dovlekl se po schodech dolů a rozrazil těžké, dřevěné dveře, aniž by nejprve vykoukl z okna, jestli to nejsou nějací šílení fanoušci. Možná, že v New Yorku měl pár žen ve středním věku, které se potulovaly kolem jeho bytu, ale tady nikdo nevěděl, kdo vlastně je, dokonce i když byl v New York Times tři roky za sebou na seznamu nejprodávanějších spisovatelů.

Vzhlédl a byl připravený vyštěknout na svého starého přítele nějakou kousavou poznámku, když si uvědomil, že to vůbec není Georg, kdo stojí na prahu jeho domu.

autor: adriandarc