autor: adriandarc
… a taky ho sněz.
Tom strávil celý den podřimováním na gauči před svou starou černobílou televizí. Technologie mu byly cizí, nikdy jim nepřišel na kloub. Nevlastnil mobilní telefon, ani nedokázal pochopit DVD přehrávač, a všechno své psaní prováděl na černém psacím stroji, tak starém, že vždy po několika měsících do něj musel objednávat nový inkoust.
Svět kolem něj se spouštěl a pohasínal, zatímco na malé televizi běžely zprávy. Byl po předchozí noci vyčerpaný; už se to zdálo být tak dávno, ale zatímco podřimoval, na břiše mu spočíval ocelový pohrabáč.
Bill Kaulitz mohl vypadat neškodně, ale Tom nechtěl nic riskovat. Pokaždé, když se ozvalo zahoukání trajektu, Toma to vytrhlo ze spánku, vyhlédl ven na příjezdovou cestu a napůl očekával, že tam uvidí tábořit toho mladého muže s make-upem rozmazaným po tváři a špínou na italských kožených botách, s propracovaným dortem v ruce.
Co to bylo s tím dortem? Stále ležel na Tomově verandě. Nehodlal nic riskovat.
„Velký únik ropy v Texasu způsobuje chaos…“ prohlásil reportér v televizi. Tomova víčka začala být opět těžká. Upadl do spánku, vklouznul do klidného světa, kde spisovatelský blok byl mýtus a dort byl vynikající.
S trhnutím se probudil za neustálého bušení na dveře. Tom se posadil a přitom se do hrudi bodl ocelovým pohrabáčem. „Kurva, kurva.“
Jeho první reakce byla vykouknout z okna a hledat kufr a dort. Neviděl nic.
Ale pak odhrnul závěs stranou a pustil pohrabáč. Na přední verandě stál Georg a tvářil se nafoukaně a ušklíbavě jako nikdy předtím. Georg měl právo být arogantní, měl právo se ušklíbat, protože měl ten správný hlas, aby dostal to, co chtěl.
Jistě, nikdo ho neznal jménem, ale v okamžiku, kdy otevřel ústa a vyšel z nich jeho hluboký dunivý hlas, kalhotky klesaly.
Tom otevřel dveře a zamračil se, když spatřil, že jeho kamarád drží čokoládový dort.
„Člověče, někdo nechal venku v dešti dort,“ řekl Georg s mrknutím. Podal mu dort a vešel do domu.
„Ha, ha,“ řekl Tom.
„Vážně, asi bude pršet.“
Tom se podíval ven a mraky byly skutečně temné a zlověstné. Obloha vyhrožovala deštěm a dort vyhrožoval Tomovi.
„Pojďme to rozkrájet, umírám hlady,“ řekl Georg a zamířil do kuchyně. Tom rychle zamkl dveře a následoval svého přítele.
„Nebudeme ten dort jíst,“ řekl Tom pevně.
„No to kurva že ne,“ řekl Georg. Z jeho hlasu bylo jasné, že to myslí vážně.
„Už nikdy na mě nepoužívej ty hororovo filmové kecy,“ řekl Tom a otevřel koš. „Dort jde sem. Nechal mi ho na verandě nějaký náhodný chlápek.“
Georg se uchechl, jeho úšklebek byl stále na svém místě. Nikdy nevěděl, kdy přestat; Tom si byl jistý, že ještě nikdy neviděl svého přítele bez toho typického úšklebku.
„Tome, Tome, Tome, nikdo se tě nesnaží otrávit jako ve tvých malých detektivkách. Nemáš fanoušky, pamatuješ?“
Tom to nevzal jako osobní urážku; tohle bylo to, co dělávali, uráželi se navzájem a pak se tomu zasmáli. „To nebyl fanoušek,“ řekl Tom. „Povím ti ten příběh, pokud půjdeš dál od toho dortu.“
Georg zvedl obočí a posadil se ke kuchyňskému stolu. „Nech mě hádat, byla temná a bouřlivá noc?“
Tom si povzdechl. „Bylo to včera v noci.“
„Takže ne až tak temná a bouřlivá,“ zaburácel Georg. Ušklíbl se na Toma a obrátil oči v sloup. „Co se stalo? Vážně. Vypadáš… jako že něco není v pořádku.“
„Ten chlap… byl to divný, divný chlápek… Včera večer mi zabušil na dveře, mával kolem dortem a měl kufr. Chtěl, abych ho pustil dovnitř.“
Georg vybuchl smíchy. „Cože??“
Tom pokrčil rameny. „A co bylo divné, pořád vykřikoval jméno té ženské. Audrey Green. Pořád dostávám její poštu. Georgu, ty tady žiješ už dlouho… Víš, kdo v tomhle domě bydlel?“
„No, tak trochu,“ řekl Georg. „Proběhl tu zasraně velký skandál, to je všechno, co vím.“
„Děláš si ze mě prdel, člověče?“
„Ne. Ne, ne. Žil tady pár, myslím. Hodně cestuju, jak víš. Opravdu tady ve městě moc nebývám,“ řekl Georg. „Nevím všechno, co se tady děje.“
Tom obrátil oči v sloup. „Jo, jo.“
Georg dramaticky vzdychl. „Jediné, co vím, je, že manžel podváděl svou manželku a manželka se ho zbavila.“
„Cože?“ Tomovi bylo špatně od žaludku. Byl snad Georg jen přehnaně dramatický jako obvykle? „Zbavila?“
„Ano. Všichni ve městě si taky mysleli, že ten manžel byl gay. Takový ten opravdový gay. Byl to velký šok, když se vzali. Všichni jsme věděli, že to nevydrží.“ Georg se na Toma podíval. „Ale nic víc o tom nevím. Ani jak to dopadlo, víš? Když se ten dům dostal na trh, vzpomněl jsem si na tebe. Myslel jsem, že bys byl schopný se víc soustředit a psát.“
„Georgu, snažíš se mi naznačit, že Audrey zavraždila svého manžela a nyní jeho duch znovu přijíždí trajektem a pronásleduje mě s čokoládovým dortem?“ Zeptal se Tom nervózně.
„Hej, hej, hej!“ Řekl Georg a zvedl ruce nahoru. „Ty jsi spisovatel. Vyplnil sis prázdná místa.“
„Duchové nemůžou péct dorty,“ řekl Tom. „A on byl velmi… živý.“
Georg pokrčil rameny. „Jen jsem se snažil tě inspirovat. Ale vážně, myslím, že se rozvedli a ten chlap se odstěhoval do Connecticutu.“
„Jak… inspirující,“ řekl Tom rozhodně.
Georg se uculil a přitáhl si dort, aby z něj sundal plastový obal. „Duch, nebo ne, vypadá to lahodně.“
„Opravdu si nemyslím, že bys to měl jíst,“ řekl Tom. Georg byl příliš zaneprázdněný lovením lžíce, aby odpověděl. „Georgu, nechal mi to přede dveřmi nějaký cizí chlap. Zmínil jsem se, že před mým domem proseděl celou noc?“
Georg dort očichal a pak si kousek nabral na lžičku a vystrčil jazyk, aby ochutnal polevu. „Voní dobře a taky tak i chutná.“
„Arsen je bez chuti a bez zápachu, víš,“ řekl Tom. Georg se do dortu i přesto pustil a sténal u toho rozkoší.
„Tohle je úžasné,“ řekl s plnou pusou. „Tohle je… orgasmické. Tome, musíš to ochutnat, neměl jsi sex už měsíce.“
„Roky,“ opravil ho Tom. „Neměl jsem sex už roky. Dva roky.“
Georg zatlačil dort málem až Tomovi do klína. „Pak budeš potřebovat celý dort,“ řekl a olízl si rty. „Vážně, ten dort je…“ Vzal si další sousto. „Jestli je to otrávené, pak zemřu šťastný.“
Tom na dort zíral. Opravdu vypadal dobře. „Pravděpodobně každou minutou natáhneš bačkory.“
„No tak. Nikdo nedává jed do dortů a nenechává je na verandách.“
„Jo, dělají to…“ Tom si povzdechl a dál zíral na dort. Vypadal chutně, čokoládově, krémově. Zvedl lžičku a kus si nabral. „Jdu na to.“
Zvedl si lžičku ke rtům, a jakmile ji vložil do úst, zavřel oči a nechal se pohltit tou úžasnou vlnou čokolády. Byl to bezpochyby ten nejlepší dort, jaký kdy ochutnal, otrávený nebo ne.
„Ach můj bože,“ vydechl Tom, polkl a otevřel oči. „To bylo…“
Tom se odmlčel, jak zachytil koutkem oka nějaký pohyb. Vyhlédl ven zadním oknem a tiše zalapal po dechu.
Byl tam Bill, na jeho zahradě, držel lopatu a procházel se kolem.
„Do prdele,“ řekl Tom. Vstal, upustil lžičku a najednou pocítil vztek. „Kurva, kurva, kurva.“
„Co je?“ Zeptal se Georg.
„Je zpátky.“ Tom přistoupil k oknu a zíral ven. Bill dřepěl vedle stromu a lopata v jeho rukách vypadala vysoká a těžká. „Do prdele, proč je zpátky? A co to, kurva, dělá?“
Georg vstal a podíval se, kam Tom zírá. „Co to…“
„Já ho zabiju,“ zamumlal Tom.
„Co to tam venku ksakru dělá?“ Georg se naklonil dopředu a mžoural ven. „Víš, že máš na zahradě holku, co si s sebou tahá lopatu, že?“
„To není holka,“ řekl Tom skrz zaťaté zuby. „To je on.“
„To kurva v žádném případě. To není kluk, to je…“ Georg několikrát zamrkal. „To je chlap? To je ten chlap?“
„Ano,“ zasyčel Tom. „Ach, kurva, co to dělá?“
„Počkej chvilku, zrovna jsem dostal opravdu skvělý nápad pro tvůj příští román,“ řekl Georg pomalu svým nejlepším hlasatelským hlasem. „On tráví nic netušící vesnické obyvatele jako tebe, a pak pohřbí jejich těla na zahradě. Hm?“
Tom na Georga vystrčil prostředníček.
Bill přejel rukou po trávě na zahradě a maličko se usmál. Poté vstal a přiložil k zemi lopatu.
Tom zasténal a rozběhl se k zadním dveřím. „Hej!“ Zavolal. „Hej, ty!“
Georg následoval těsně za ním a přitáhl Toma zpět, jak Bill překvapením vytřeštil oči.
„Ty!“ Zařval Tom.
„Ahoj!“ Řekl Bill a schovával si lopatu za zády. „Chutnal ti dort?“
Tom na něj zíral. „Jestli mi chutnal dort? Jestli mi – ne! Ne, nechutnal mi ten dort, ty-„
„Byl výtečný,“ vložil se do toho Georg. „Kde jsi ho koupil?“
„Upekl jsem ho,“ řekl Bill a mžoural očima na Georga. „Znám tě? Přísahám, že tvůj hlas mi zní povědomě…“
Georgovi se rozsvítily oči a Tom si odfrkl. „Huskies krmivo pro psy,“ řekl a zamáchal při tom rukama.
„Aha, ehm…“
„On je hlasový herec,“ řekl Tom. „Teď, byl bys tak laskavý a vypadnul, prosím, z mého pozemku?“
„Jsem Georg Listing,“ řekl Georg a natáhl ruku. Bill napřáhl ruku s lopatou a tvář mu zrudla.
„Já jsem Bill.“
„A tohle je Tom, Tom Trümper,“ řekl Georg. „Je spisovatel.“
„Nemohl jsi o mně slyšet,“ řekl Tom. „Takže, proč se plížíš po mé zahradě s lopatou v ruce?“
„Po tvé zahradě?“ Zeptal se Bill a oči mu přitom zaplály. „Tvé?“
„Ano, moje jméno je v papírech,“ řekl Tom.
„Moje jméno je na zadní straně dveří od pokoje ve druhém patře,“ odpověděl Bill vyrovnaně.
Tom se chystal něco říct, ale zastavil se.
„A má výška,“ pokračoval Bill. „A pár dat a symbolů a…“
„Tvá výška?“ Zeptal se Tom.
Georg přistoupil k Billovi a položil mu ruku na rameno, ale Bill se zamračeně stáhl. „Myslím, že bychom měli jít všichni dovnitř a vyřešit to,“ řekl Georg svým nejpůsobivějším hlasem. „Společně.“
„Absolutně ne,“ řekl Tom okamžitě ve stejné chvíli, kdy Bill řekl: „Konečně.“
Zírali jeden na druhého.
„No tak,“ řekl Georg směrem k Tomovi. „Ten kluk dělá opravdu dobrý dort.“
Bill hodil pohledem po Georgovi. „Co prosím?“
„Fajn,“ řekl Tom. „Ale zůstaneme v kuchyni a… A jestli cokoliv provedeš, volám policii,“ dodal s pohledem upřeným na Billa.
Tom se opět ocitl na přijímacím konci Billova zírání. „Neuvěřitelné.“
***
„Je to můj dům,“ řekl Bill sedící u kuchyňského stolu a mračící se na Toma s Georgem. „Já vím, že ho teď vlastníš ty, zaplatil jsi za něj, ale…“
„Žádné ale,“ odpověděl Tom. „Jak by mohl být ještě více můj, než jen s tímhle?“
„Zrovna támhle jsem přišel o svůj první zub,“ řekl Bill a ukázal směrem ke kuchyňskému dřezu. „V téhle kuchyni jsem upekl svůj první dort. Nahoře jsem přišel o své zatracené panictví.“
Georg se uchechtl.
„Vyrostl jsem tady,“ řekl Bill tiše. „Celý svůj život, tenhle dům je všechno, co jsem kdy znal a já ho miloval. A pak jsem miloval ji a ona se nastěhovala, a pak se všechno rozpadlo.“
Tom si povzdechl. „No, ať už mi ho prodal kdokoliv, očividně ho nechtěl.“
„Očividně,“ zopakoval Bill a oči mu opět vzplály. „Je to můj dům. Můj majetek.“
Tom zavrtěl hlavou. „Já jsem ho koupil.“
„Ne, je můj. Přišel jsem o to všechno při rozvodu,“ řekl Bill, bledé tváře mu zrudly. „Přišel jsem v tom rozvodu zasraně o všechno. Ta mrcha ti ho prodala, já vím, ale bylo to zatraceně nefér. Věděla, že jsem měl peníze, abych to od ní koupil všechno zpátky a prostě mi jen chtěla ještě víc ublížit. Do prdele.“
„Alespoň nad tím popřemýšlej,“ řekl Georg Tomovi.
Tomova tvář chytila téměř až vínovou barvu. „Nemůžu psát nikde jinde než tady,“ řekl pevně. „A Georgu, ty jsi ten, kdo mi o tomhle místě řekl! Neprodám to, konec diskuze.“
„Ale-“ Začal Bill.
„Ne,“ zarazil ho Tom. „A myslím, že byste měl odejít, pane Kaulitzi. Hned.“
„Ale no tak,“ řekl Georg lehce.
„Ven!“
Bill vyjekl a vzdálil se od Toma dál. „Tohle ještě není konec,“ varoval ho Bill, „ne neberu jako odpověď.“
„Ne je ta jediná odpověď, to ti můžu zaručit,“ řekl Tom. „Teď bys měl radši jít chytit svůj trajekt, protože pokud se znovu utáboříš na mé příjezdové cestě, zavolám policii.“
Bill se usmál krásným, zubatým úsměvem, a na okamžik Tom ucítil, jak při pohledu na něj jeho srdce zrychlilo tempo. Bill byl opravdu atraktivní stvoření se svými dlouhými, lesklými černými vlasy a štíhlýma, ladnýma nohama. Ale Tom se nechystal dovolit, aby něco, jako jeho přehnaně dychtivé libido, stálo v cestě jeho rozhodovacím procesům.
Tom byl seriózní člověk, vždy se rozhodoval hlavou, nikdy srdcem, což mohlo, ale i nemuselo vysvětlovat jeho nedostatek akce v průběhu posledních dvou let.
„Nepojedu trajektem,“ řekl Bill a zacouval ke dveřím. „Zůstávám v penzionu dole v ulici. Tohle je mé město a mí lidé. Vrátím se.“
„A já zavolám policii,“ řekl Tom jednoduše.
„Udělej, cokoliv chceš,“ řekl Bill, „ale neviděl jsi mě naposledy.“
S posledním zářivým úsměvem, tentokrát plným jízlivosti, Bill opustil dům a zastavil se, aby popadl lopatu, než odešel po dlouhé příjezdové cestě.
Tomovi se s obavami zkroutil žaludek. „Myslím, že v tom dortu přece jen byl jed,“ řekl a držel se za boky.
„Ne,“ řekl Georg a zavrtěl hlavou, „on byl prostě jen tak žhavý.“
To je to samé, Georgu,“ řekl Tom. „Úsměv plný jedu. Kromě toho, ty víš, že já nedělám do kluků. To je spíše tvá parketa.“
„Jo, ty neděláš do nikoho.“ Georg se rozesmál a zatlačil dort směrem k Tomovi. „Vezmi si svůj dort a taky ho sněz, Tome, můj příteli,“ dodal s úšklebkem.
Tom zíral na dort a ten se mu vysmíval.
autor: adriandarc
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Chudák Bill. Takže kolem něj není žádná velká záhada, jenom ho jeho pomstychtivá bejvalka připravila o domov a on ho chce dostat zpátky. Musí to být pro něj těžké, že se mu tam teď roztahuje cizí chlap a vyhrožuje policajtama. Jsem zvědavá, co hodlá dělat…
I Tom má samozřejmě svoje důvody proč se domu nechce vzdát a zákon bude asi taky na jeho straně, ale je tak protivný a umíňený, že bych ho nejradši kopla 🙂
Ale co, ono to nakonec stejně dopadne tak, že se Bill k Tomovi nastěhuje a budou spolu žít šťastně až do smrti… 🙂
Díky za překlad
Úplne súhlasím s Ireth. Bill chce späť svoj dom, ktorý jeho bývalá bez jeho vedomia predala (čudujem sa, že bol vôbec ženatý so ženou!!!), ale právoplatný majiteľ je teraz Tom, ktorý sa domu vzdať nechce… Som zvedavá, čo Bill vymyslí, aby dosiahol svoj cieľ, i keď, ako napísala Ireth, aj tak v tom dome nakoniec skončia obaja 😀
Ďakujem za preklad.
[1]: [2]: Abyste se holky ještě nedivily, třeba to skončí úplně jinak… 😉
[3]: Hele Zuzu, ten tvůj komentář mě trochu děsí. 😀
[4]: 😀
Tak že rozvod a ne záhada.
Tak sa nám to začína vyostrovat. Zdá sa, že Tom je mrzut, poriadne zatrpknuty a sebestredny. Ale Bill ho zlomi a ja sa na to teším!
Začíná to být hodně zajímavý, Bill to rozsekne!
[3]: Zuzu, nestraš! Ale tak aj keby náhodou – tak čo narobíme, príbeh to iste bude zaujímavý aj tak 😀
No, asi je dobře, že se tam objevil Georg. Tom mi připadá přehnaně paranoidní (nechci říct posera). Možná je to jen profesionální deformace. 😀
Ale pokud je Geo místní a Bill taky, měli by se znát, ne? Minimálně od vidění.
Náznaky spoilerů ignoruji, v tuhle chvíli mě zajímá, copak je asi zakopané na té zahradě.
Co je na té zahradě? Pohled na Billa s lopatou v ruce, který hledá něco na zahradě je docela děsivý. Co tam asi hledá?! 😀 Docela dost mě to zajímá.
Navíc nějak nevím, co si myslet. Je opravdu Bill jen rozvedený manžel, který chce zpět svůj dům? Nebo je za tím něco úplně jiného? Mně totiž při Georgově příběhu napadlo, jestli Bill nebyl milencem manže zmiňované ženy. 😀 Já ani nevím proč, ale úplně to k sobě pasovalo. A pak si tam nakluše Bill s tím, že Audrey byla jeho pomstychtivá žena. Tak nevím. Jednoznačně se ale těším na další pokračování, protože to vypadá dosti zajímavě!
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Ďakujem krásne za kapitolu. Toma síce chápem, ale som rada, že prišiel Georg a dal Billovi šancu vysvetliť čo sa stalo. Tom je až príliš tvrdohlavý, ale dúfam, že zmäkne:)