autor: Saline A.
Seděl na letní terase a Bill lehce podřimoval s hlavou v Tomově klíně, zatímco ho bratr vískal ve vlasech. Ve volné ruce držel lahev s pivem, které mu otec ochotně nabídl. Byl to jeden z těch krásných teplých večerů, kdy můžete v klidu sedět venku jen ve slabé mikině, aniž byste se báli nachlazení.
Tom se opřel hlavou o opěrku houpačky, s úsměvem sledoval ptáky poletující jim nad hlavou. Den strávený s otcem probíhal mnohem lépe, než by si kdy odvažoval pomyslet. Dokonce i Bill, jakkoliv se snažil být zprvu odměřený, po misce domácího jídla viditelně pookřál a s Tomem po boku dokázal i normálně, beze stop zášti konverzovat. Tomovi bylo víc než jasné, že k tomu přispělo i vědomí, jak moc mu na tom záleží, a tím spíš byl Billovi vděčný. Po tolika letech, kdy to mezi nimi a otcem nefungovalo, byl téměř zoufalý touhou, aby to tentokrát vyšlo.
„Ještě pořád spí?“ Jörg se objevil mezi dveřmi, s úsměvem sledoval oba své syny. Už při večeři si všiml, jak blízko si oba dva jsou, proto ho nijak nepřekvapilo, že je našel ve společném objetí. „Pamatuju si, že takhle spával u babičky, když jsme v létě jeli na venkov.“
„Spousta věcí z dětství mu takhle zůstala,“ přitakal Tom souhlasně, lehce bratrovi odhrnul zbloudilý pramínek vlasů z obličeje. „Na mě připadla péče o ně.“
„Rád vidím, že vám tahle blízkost zůstala, Tome. Trochu jsem se bál, co s vámi udělá rozvod se Simone.“
Zavrtěl hlavou. „Akorát nás to sblížilo. Vzhledem k tomu, že to s mámou moc neklapalo, tak nám to paradoxně přilepšilo. Zjistili jsme, že nejvíc se můžeme spolehnout jeden na druhého a řídíme se tím, přemýšlíme o společné budoucnosti a tak. Stali jsme se jedním, zjednodušeně řečeno.“
„To jsem rád. Mohlo by to tak trochu ulehčit rozhodnutí, jestli tedy budete žít se mnou, nebo ne.“
Tom si promnul čelo, s povzdechem se podíval na bratra. „No, tohle zrovna ulehčení není, spíš naopak. S Billem na to nějak přijdeme, ale ještě pořád je tu máma. Ani nevíš, jak rád bych jí s tímhle rozhodnutím obešel, ale pořád je naše zákonná zástupkyně a pokud ze školy odejdeme bez jejího svolení a nastěhujeme se k tobě, může tě klidně nahlásit za únos, a to asi nechce nikdo z nás.“
„Vlastně jsem kvůli tomuhle přišel,“ Jörg se posadil proti svým synům, opatrně, aby nevzbudil mladšího z nich. Celé odpoledne se snažil najít odvahu k rozhovoru, který je právě čekal, ale kdo ví, proč se nedařilo najít ji, dokud se díval do očí mladšímu ze synů. Viděl v nich stejnou ublíženost jako tenkrát, když s taškou svých věcí opouštěl společný dům. „Zítra za Simone jedu.“
„Cože?“
„Nechtěl jsem s ní takové věci jako vaše stěhování řešit po telefonu, oba moc dobře víme, jak by to dopadlo. Bylo by to asi tak tisíckrát horší, než když se uvidíme osobně, pokud by mi ten telefon ovšem vzala. Známe vaši matku, Tome,“ pousmál se trpce. „Doufám, že pořád tráví všechna sobotní rána na zahradě s knížkou.“
„Jo,“ zamračil se Tom. „Tys jí nevolal, ani že přijedeš, viď?“
„Ne. Jsem si jistý, že by našla výmluvu, jak být zrovna v ten čas pryč. Chci mít na své straně moment překvapení, nebude mi moct nikam zmizet.“
„Myslíš, že to vyjde, tati?“ Tomovo obočí se stáhlo v obavách. Při představě, že se otec objeví doma přede dveřmi, aniž by předtím řekl jedno jediné slovo, a chtěl s matkou řešit stěhování jejich synů, měl z celé situace čím dál horší pocit. „Víš, že má ráda, když má nad tebou moc.“
Jörg přikývl, i on si velice dobře pamatoval jejich hádky. „Já vím. Ale dovoloval jsem jí příliš dlouho, aby tu moc měla, než abych to dovolil ještě o chvíli déle. Víte třeba, že jsem se pokoušel strávit s vámi letošní Vánoce?“
Tom si znechuceně odfrkl. „Neřekla nám ani slovo. Místo toho jsme jeli k Davidovi.“
*
FLASHBACK
„Nechápu, jak po nás můžeš chtít, abychom jeli na Vánoce ke strejdovi Davidovi, když víš, že on nesnáší nás asi stejně tak, jako my nesnášíme jeho,“ Bill trucovitě založil ruce na prsou.
„Není pravda, že by vás nesnášel.“
„Když mě viděl naposledy, řekl, že vypadám jako pouliční děvka, a že by mi nejraději přes obličej přejel šmirgl papírem.“
„Prostě se mu nelíbí, že se líčíš. Možná, kdybys ho přestal s tím líčením provokovat, bylo by to trochu lepší, hm? Nemusíš jít proti němu.“
„Možná, kdyby se přestal chovat jako kretén, byl bych ochotný svoje líčení alespoň zmírnil,“ odsekl Bill, přičemž v zrcátku zkontroloval, zda jeho kouřové stíny odpovídají přesně tomu stupni tmavosti, který strýce vytočí k nepříčetnosti. „Navíc, minule měl kecy i na Toma, pokud sis toho nevšimla. Jediná, na koho nemá neustálé připomínky, jsi ty.“
„Protože já jediná ho nijak neprovokuju, Bille. Snažím se s ním vycházet, nechápu, proč ani jeden z vás není ochotný udělat to samé.“
Tom protočil očima, drze se opřel o matčinu sedačku a ušklíbl se. „Protože s hovady se nevyjednává. Tečka.“
„Nebuď drzý a chovej se slušně, je to můj bratr!“
„Tak si s ním měla trávit Vánoce sama! My bychom si s Billem bez problémů vystačili sami, to se nemusíš bát,“ zavrčel. „Možná by nám bylo ještě líp.“
„Jsou Vánoce. Čas pro rodinu. Takže k rodině jedeme.“
„Kde je teda táta, když je to čas pro rodinu? Hm?“ Bill pozvedl obočí, z očí mu šlehaly blesky. „To nikdo neví. Protože jsi ho od nás odehnala. A my kvůli tomu musíme být na Vánoce u toho idiota. Vánoce k nezaplacení. Díky moc.“
KONEC FLASHBACKU
*
Ráno bylo sychravé, stejně tak jako Tomova nálada. Už od prvního okamžiku, kdy otevřel oči, věděl, že dnešní den bude stát za nic. Pocit se ještě prohloubil po zjištění, že na lednici zůstal pouze vzkaz od otce, že odjel za Simone. Nejistě zkontroloval telefon s očekáváním rozezlených vzkazů, ale jakmile mu displej ukázal prázdnou schránku, o něco klidnější ho zase odložil.
„Co děláš vzhůru už tak brzo?“ dlouhé ruce se obtočily kolem Tomova pasu a Billova hlava spočinula na jeho rameni. „Myslel jsem, že tě najdu u sebe v posteli.“
„Promiň, nemohl jsem už spát a měl jsem nějakou divnou náladu, tak mě napadlo, že ji zkusím zajíst,“ Tom zlehka bratra políbil na spánek.
„Kde je táta?“
„Jel za mámou,“ odvětil klidně. Billovo tělo ztuhlo. „Nechtěl s ní po telefonu řešit naše stěhování,“ Tom přejel dlaněmi po bratrových pažích, konejšivě ho hladil. „Myslí si, že tohle bude nejlepší řešení.“
„Myslíš, že to něčemu pomůže? Dost jsem to s mámou posledně podělal…“
Tom se s povzdechem přetočil čelem k bratrovi, do dlaní jemně uchopil jeho obličej. „Nepodělal. Měl jsi právo chovat se tak, jak ses choval, Bille. Jestli někdo něco podělal, tak to v první řadě byla právě máma s jejím přístupem k nám. Táta je k nám už od začátku milej a nám nedělá problém respektovat jeho pravidla. Všechno záleželo na prvních měsících od rozvodu. Přestaň se obviňovat ty.“
„Pořád se bojím toho, co nám bydlení u táty přinese, abys z toho třeba nebyl zklamaný. Ale myslím, že bychom tu mohli zůstat, Tomi,“ Bill k bratrovi vzhlédl. „Cítím se tu příjemně, nejsem ve stresu z toho, že bych mohl udělat zase něco špatně, a to je… fajn. Doufám, že mu rozhovor s mámou vyjde. Už jen pár měsíců, než se budeme muset rozhodovat sami, a ona by nám je přesto mohla tak znepříjemnit…“
Tom Billa opřel o kuchyňskou linku a zlehka se otřel rty o jeho. „Nedovolím jí, aby nám je znepříjemnila. Postarám se o to, abys zažil to nejlepší léto, které můžeš.“
Bill s jemným úsměvem omotal paže kolem Tomova krku a polibek prohloubil s naléhavým nutkáním. Dům byl prázdný, nic jim nebránilo na okamžik uniknout starostem s matkou tím nejpříjemnějším způsobem a Tom si toho byl dobře vědom. Rychlým pohybem Billa otočil zády k sobě, zatímco rty už zkoumal pokožku na jeho ramenou a zádech.
*
Těstoviny nachystané v talířích Bill úhledně vyskládal na stůl, zatímco si dlouhými prsty ještě stále pohrával s prostíráním ve snaze mít všechno dokonalé. Tom akorát dodělával oblíbenou rajčatovou omáčku, která byla nejspíš jediným jídlem, které bez problémů zvládal uvařit, když se ozvalo auto na příjezdové cestě. Chvilku na to se otevřely a zavřely dveře a do kuchyně vstoupil otec, na první pohled vyčerpaný náročným dopolednem s bývalou manželkou. Bill beze slova z ledničky vytáhl lahev piva a otevřenou ji otci podal.
„Díky,“ vděčný úsměv se rozšířil na Jörgových rtech. „Hezky to voní. Co jste vařili, kluci?“
„Rajčatovou omáčku, jediné jídlo, které se Tom kdy naučil,“ Bill se krátce zasmál. „Ale na jeho obranu, po těch letech už to má vyšperkovaný tak, že se budeš olizovat až za ušima.“
„To zní výborně,“ přitakal Jörg souhlasně a usedl za stůl, ochotně si nechávaje nandat jídlo od staršího ze svých synů.
Jedli v naprosté tichosti, které narušoval jen cinkot příborů. Jakmile dojedli, Bill v očekávání nádobí bleskově naskládal do myčky a usadil se zpět na své místo. „Jak to šlo?“
Jörg si promnul obličej. „Myslel jsem, že se ti podaří mlžit trochu déle,“ káravě pohlédl na Toma, ale usmál se. „Nakonec mě to ale ani zas tak nepřekvapuje, vy dva před sebou neudržíte tajemství ani minutu,“ zasmál se krátce. „Asi je vám jasné, že vaše matka nebyla nadšená, když mě spatřila mezi dveřmi.“
„Pokud jsi nedostal cihlou po hlavě, pořád je to úspěch.“
„Ke všeobecnému překvapení mě pustila i dovnitř. Kafe už mi ale nenabídla,“ zazubil se pobaveně. „To je ostatně ale celkem jedno, kvůli tomu jsem tam nepřijel. Podle času, který jsem tam strávil, dokážete asi odhadnout, že to nešlo tak jednoduše, jak jsem si od samého začátku plánoval. Vaše matka, když si něco vezme do hlavy, můžete se jí to pokusit vymlátit beranidlem a stejně to bude k ničemu,“ odfrkl si znechuceně.
„Takže se ti to nepovedlo,“ vydechl Bill, zklamání se rychle šířilo jeho tělem.
Jörg se konejšivě usmál, Billa pohladil po vlasech. „To, že vaši matku nepřesvědčí ani beranidlo, je věc jedna. Já ale neřekl, že jsem nebyl ještě důraznější. Měli jsme toho opravdu spoustu, co se potřebovalo probrat, ale po spoustě peripetií se nám podařilo vyjednat dohodu.“
„To znamená…“
„Že se oficiálně můžete přestěhovat do vašeho pokoje v tomto domě,“ přitakal Jörg souhlasně. Přestože Bill od začátku nápadu nebyl úplně tak nakloněn, náhlá úleva a radost ho kompletně pohltila, když otce objal kolem krku, zatímco slzy vhrkly do očí snad všem třem mužům u stolu… „Nemyslete si ale, že to se mnou budete mít jednoduchý. Zavedeme pravidla a vy se jimi budete řídit tak dlouho, dokud tu budete žít,“ přísně na oba Jörg pohlédl, jakmile se Bill vrátil na svou židli. „Až vám bude osmnáct, samozřejmě přijdou nějaké úlevy, do té doby ale nechci žádné problémy ani zdaleka podobné těm, o kterých mi vyprávěla vaše matka. Jednou jedinkrát se necháte zatknout a poputujete zpátky na internátní školu a k matce, a to bez debat.“
„Neboj, tati,“ Tom se pousmál, pod stolem chytil Billovu ruku a pevně stiskl. „Myslím, že tohle už fakt nehrozí. Vydáme ze sebe to nejlepší.“
„Napravíme ty roky, které nám chyběly,“ dodal Bill s úsměvem. „Jako rodina.“
KONEC
Pár měsíců máme za námi a jsme zase na konci jedné z cest. Opouštím naše dvojčata téměř na začátku jejich vztahu, ale opouštím je v rodinné náruči, kde je čeká ještě spousta radosti a lásky, kterou mezi sebou mohou šířit. Nebojím se proto, že bych je opouštěla příliš brzy. I přes drobné nešvary, které jistě přijdou, v ně pevně věřím a vím, že to nakonec zvládnou.
Chtěla bych vám všem poděkovat za podporu, kterou jste mi po celou dobu zveřejňování poskytovali, neuvěřitelně si vážím každičkého komentáře, který jste tu zanechali. Co si budeme povídat, bez podpory by to nešlo. 🙂
Co bude dál, to ještě nevím. Stále se můžeme setkávat s Bushidem a dvojčaty v Očima společnosti zakázané, zda se ale ještě někdy vrátím zase k twincestu, to ještě nevím. Kdo ví, co se s mým psaním, co se twincestu a billshida týče, bude dít dál. 🙂
Ještě jednou tisíceré díky vám všem. Mějte se krásně a šiřte lásku ♥
Pac a pusu
Saline A.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Ach jo, to je škoda, že už je konec. Chápu, že ti twincestní povídky moc
nesedí a radši píšeš Billshida. Ale za mě můžu říct, že jsem moc ráda, že jsi udělala vyjímku a tuhle povídku jsem si moc užila. Líbí se mi jak píšeš, ale nikdy nebudu fanda Bushida.
Takže ještě jednou děkuji moc za povídku.
Moc krásný konec, i když je mi líto, že už to končí… Doufala jsem, že si ještě počtu jak se jim žije u otce a jak jim vyjde ta společná naplánovaná budoucnost… Ale aspoň si můžu představovat, že jim všechno vyšlo podle plánu a že žili spolu šťastně až do….teď, žádná smrt! 😀
Moc díky za povídku a snad zase někdy příště 🙂
Krásna povídka moc za ní dík a já mám rada i Billshida ale radši twincest doufám že brzo znovu něco napíšeš.
Konec mě moc potěšil, je to krása!
Ďakujem, že si napísala túto peknú twincestnú poviedku. A ďakujem aj za takýto koniec. Túto si určite ešte prečítam.
Na to, aby som napísala komentár musím mať náladu. A vždy sa snažím napísať koment aspoň k poslednej časti, aby som poďakovala za skvelú prácu autorovi, poprípade aj prekladajúcemu. Zistila som ale, že som to pri pár poviedkach zanedbala – našla som pootvárané stránky na tablete, čakajúce práve na túto chvíľu. A tak to teraz chcem napraviť a poďakovať. Poviedka to bola vydarená, chvíľami napínavá a plná prekvapení, keď sme všetci hádali, ako to bude pokračovať a väčšinou sme sa netrafili, xi… Nakoniec ale všetko dopadlo nie dobre, ale priam vynikajúco. Tom a Bill sú spolu, zmierili sa s otcom, zbavili matky a môžu spolu žiť šťastne až naveky. Čo viac si priať? Snáď len ďalšie rovnako zaujímavé príbehy. :-p