Najdu tě! 11.

Bill se krčil v koupelně s Anitou po boku. Mischa byl v ložnici a pálil. Anita ho ode dveří kryla. Tohle bylo šílené, Bill byl strachy bez sebe. Určitě tady umře.
„Bille, musíme se odtud dostat. Mischa jednoho dostal, budeš se držet za mnou, jasný?“ Bill jen přikývl a přikradl se k Anitě. Mischa běžel první a hned pod schody narazil na dalšího střelce. Anita pálila ze schodů, aby kryla Billa.
„Běž!!!“ Jen co zakřičela, Bill se dal do sprintu. Proletěl přes chodbu ven až na ulici. Z dálky už slyšel houkání dalších aut, sousedi museli zavolat posily.
„Teď zemřeš.“ Ozval se za Billem ledový hlas. Bill se pomalu otočil a za ním stál Tlook s pistolí v ruce.
„To, to nemůžete. Nic jsem vám neudělal!!“ Bill měl na krajíčku. Proč se ho neustále snaží někdo zabít?
„Neudělal? Jako bych pro tebe nic neznamenal, zachránil jsem tě a to dvakrát, a jak se mi odvděčíš ty? Mm, nijak! Nereaguješ na moje dopisy, nezajdeš za mnou. To je vděčnost?“ Policejní auta byla čím dál blíž, teď musel Bill hrát o čas.
„Já, já vás nechápu. Jaký dopisy? Jak zachránil.“
„Odhoď tu zbraň.“ Za Billem se objevila Anita po boku s Mischou.
„Myslíte, že budete rychlejší? Zastřelím ho! Okamžitě ty zbraně zahoďte.“ Mischa s Anitou po sobě pokukovali a chvíli zvažovali, zda by Billa opravdu zabil. Jako první zareagoval Mischa a odhodil zbraň.

„Dobře, hlavně klid. Nikomu se nemusí nic stát. Hezky si o tom popovídáme.“ I Anita odhodila zbraň a nenápadně se přibližovala k Billovi.
„Stůj! Zastřelím ho!“ Tlook si jí všiml.
„Co jsem vám udělal?“ Bill se snažil zachovat klid.
„Všechno! To já jsem tě našel, díky mně jsi byl u Jacksonových, jinak by si tě nevzali. A to oni mi tě ukradli! Namluvili ti, abys o mně říkal ty hrozné věci! Já tě jenom miloval, Bille! Já se tě nevzdal jako tvoje matka! Já ti zařídil dobrý život. Měli jsme dohodu, víš? Když zařídím, abys byl jejich, nechají mě za tebou chodit, budu moct trávit čas se svým synem. Ale potom, potom ten ZRÁDCE mi tě ukradl. Ukradl mi tě.“
„Cože? Vy jste můj otec?“ Bill zůstal stát. Jako by se celý svět zastavil. Vtom před barákem zabrzdil Tom a běžel se Salem k nim. Tom po Tlookovi skočil a složil ho na zem, během pár vteřin měl Tlook pouta a Tom držel Billa v náručí.

„Není ti nic? Jsi v pořádku? Bille! Promluv. Řekni něco.“ Ale Bill byl ztracený ve vzpomínkách, jako by celou dobu něco potlačoval a teď to vyplulo na povrch. Začal si vzpomínat, jak ho Frank hlídal, jak u něj spával, jak se ho dotýkal. Ani si to neuvědomoval, ale tekly mu slzy. Tom si ho přivinul k sobě a odvedl ho do kuchyně. Asi ještě hodinu trvalo, než technici skončili a Tom je mohl sbalit a odvést do hotelu. Ubytoval je v jednom apartmá se dvěma ložnicemi, kdyby chtěl mít Bill soukromí. S výslechem počká až na ráno. Bill neřekl ani slovo, Tom věděl vše jen z úst Anity a Mischy. Nechtěl na něj tlačit, ale byl zvědavý.
„Bille, zlato, jdi se osprchovat, jestli chceš, a půjdeš si lehnout. Musíš si odpočnout.“ Bill jen rezignovaně přikývl a odešel do koupelny. Tom mezitím vytahoval Billovy adopční složky, ač to nebylo nic jednoduchého. Musel kvůli tomu absolvovat několik nepříjemných telefonátů, ale podařilo se mu to. Hlavně díky nelegální pomoci Harolda, který to měl mít už dávno najitý. Seděl v jedné z ložnic na posteli, když k němu přišel Bill zabalený do županu. Tom si ho automaticky přivinul do náruče a dal mu pusu do vlasů.

„Zjistil jsi něco?“ Promluvil Bill.
„Zatím ne, ještě jsem se na to nepodíval.“
„Vybavuje se mi spousta věcí, když jsem byl mladší, myslel jsem, že to jsou jen ošklivé noční můry. Maminka to tak vždy říkala. Vzpomínám si, že když mi bylo asi šest, zbožňoval jsem Franka. Byla s ním legrace, dovoloval mi řídit policejní auto, když jsem mu seděl na klíně. S jeho synem jsme pořád blbnuli. Potom se jeho manželka a malý Frank odstěhovali. Frank mě začal brát čím dal častěji na ryby, do lesa, k sobě do práce. Tohle bylo to pěkné, ale vzpomínám si, že jednou, když jsme byli na rybách, jsem upustil prut a ryba ho stáhla do vody. Snažil jsem se ho chytit, marně. Frank byl strašně naštvaný, dal mi facku a poslal mě do stanu. Říkal, že zlé děti si zaslouží jen zlé věci. Potom za mnou přišel do stanu a lehl si vedle mě…“ Bill se najednou zajíkl.
„Bille, zlato, on na tebe někdy sáhnul? Zneužil tě.“ Bill vystřelil a téměř létal po pokoji sem a tam. Bylo vidět, jak horečnatě přemýšlí, jako kdyby tyhle vzpomínky vymazal ze své mysli.
„Viděl jsem ho s tátou dole v obýváku, hádali se, oba křičeli. Táta říkal pořád: „Je to můj syn.“. To mi bylo asi deset, od té doby k nám Frank nechodil. Na pět let jako by úplně zmizel z našich životů. Vyhýbal se nám a my jemu. Potom jsem zdivočel a každou chvíli mě vozil domů, byl na mě vysazený od první chvíle. Vždy jsem to odnesl nejhůř.“

„Bille, pojď si dneska lehnout, musíš si odpočinout.“ Zastavil ho Tom v půli kroku a přitáhl si ho víc k sobě. „Už ti neublíží.“
„Nemůžu, nemůžu jít jen tak spát, Tome! Potřebuju odpovědi, potřebuju si vzpomenout.“ Tom si jen povzdechnul. Aspoň, že zapomněl na svůj skvělý nápad jít do práce.
„Mrkneme spolu na ty adopční spisy?“ Bill přikývl a nalepil se na něj. Tom začal rozbalovat spisy, co mu poslal Harold. První byla formální žádost o adopci a její vyřízení. Vše přesně tak, jak by mělo být. To také bylo první, co Harold našel. Ovšem když se v tom začal pořádně šťourat, nacházel další věci. Billův rodný list, kde jako otec byl zapsaný Frank Tlook a jako matka Jennifer Margareta Linksová, zprávy z nemocnice, kam přijali měsíčního Billa se zlomenou rukou, za dalších pár týdnů jeho matku s řeznými ranami po celém těle, půl roku po Billově narození vyšel v novinách krátký článek o tragické autonehodě Jennifer Margaret Linksové a jako zázrakem přežil její půlroční syn. Harold našel rodný list Frankova syna, jeho oddací list, podle kterého byl již ženatý s Lidií, když se Bill narodil. Ještě tři roky po Frankově narození se sem tam v nemocnici objevila zpráva o zvláštním pádu nebo nehodě Lidie Tlookové a potom úplně vymizely. Jako kdyby Frank přestal. Zhruba o dva roky později přišlo na policii do New Yorku detektivu Johnosovi udání na Franka Tlooka. V dopise James Jackson popsal své obavy o chování Franka Tlooka, svěřil se mu se svými obavami, že zneužívá jejich syna Billa, a také znepokojení k postoji místní policie. V další zprávě bylo detektivem Johnsnem zjištěno, že k žádnému pochybení nedošlo a celá věc byla uzavřena. Na to se v nemocnici začaly objevovat další podivné případy Lidie Tlookové, a nakonec zpráva místní policie o autonehodě, při které Lidie zemřela. Na to se začala objevovat udání na Billa a vše, o čem již Tom a ostatní věděli.

„Bille?“ Tom ho sledoval, jak čte všechny ty zprávy a novinové články. Věděl, že tohle s ním otřese a chtěl ho od toho ochránit. Jeho rodičům se to povedlo částečně, Bill zablokoval svoji mysl dítěte a dokázal všechny tyhle příšernosti popřít, ale co to s ním udělá nyní?
„To je hrozné. Jak mohl ublížit tolika lidem? Proč mu to tak dlouho procházelo?“
„Já nevím, ale spravím to. Slibuju, že to dám do pořádku, jak jen to půjde, zlato.“ Tom ho konejšivě hladil po zádech a líbal do vlasů. Nakonec se mu ho podařilo kolem třetí ráno přesvědčit, aby si šli lehnout.

autor: Bína