autor: Mohanrocks
Tom seděl na chladné kamenné lavičce ve výkopu a zavazoval si tkaničky na kopačkách, zatímco jedním okem dohlížel na hřiště, kde se jeho děti rozehřívaly; házely, chytaly a odpalovaly si míčky. Podíval se na hodinky a roztřeseně vydechl. Vždycky před zápasem znervózněl, protože nikdy nevěděl, jestli se budou kluci soustředit, anebo jestli budou mít hlavy v oblacích.
Zastrčil si rukavici pod paži a lehkým poklusem vystoupal po schodech, než tleskl a zvedl hlas, jakmile se dostal ke stanovišti nadhazovače, kde stál kbelík s baseballovými míčky.
„Dobře, seřaďte se na domácí metě s pálkou. Já půjdu nadhazovat a vy se všichni vystřídáte v odpalování. Pokud se netrefíte napoprvé, vraťte se zpátky do fronty a zkuste to znovu. Jakmile se trefíte, můžete se jít posadit do výkopu a odpočívat, dokud nezačne zápas.
Několik z jeho nejlepších pálkařů bylo z té myšlenky radostí bez sebe a někteří z těch nejhorších hlasitě vyjádřilo své znechucení kolektivním zasténáním. Tom se na ně jen zazubil a pokrčil rameny, když z jeho úst vyšlo známé klišé: „Cvičení dělá mistra.“
Nadhazování byla Tomova oblíbená činnost. Musel u toho brát ohled na kluky, protože ještě nebyli dospělí, ale zaručený způsob, jak ze sebe dostat frustraci, bylo vrhnout míčkem do vzduchu. Brzy se to dostalo do bodu, kdy se všichni hráči trefili s výjimkou malého Jacksona, čímž nikdo nebyl překvapený.
„No tak, Cody, to dáš!“ zavolal Tom povzbudivě a opakoval ty samé pokyny, co už ze svých úst chrlil bůhví kolikrát. „Měj oči na míči, a pokud půjde příliš vysoko, neodpaluj. Pokud půjde příliš nízko, neodpaluj. Ano?“
Chlapec přikývl, polkl a vzhlédl na tribuny, které se začaly plnit lidmi, a do druhého výkopu, kde zabral své místo soupeřící tým. Měli čas jen na tento jeden poslední nadhoz, a pokud se ten kluk netrefí, pak ho to odradí na zbytek hry.
Tom se zarazil a na rty se mu vplížil malý úšklebek, když jej něco napadlo. Rozběhl se k domácí metě a zašeptal chlapci do ucha něco, co způsobilo, že to dítě zabublalo smíchy, ale kývlo hlavou. Tom ho poplácal po přilbě, mrknul, a běžel zpátky na hřiště. Chlapec odpálil míč tak silně, až Tom musel odskočit z cesty.
Dav lidí, který se už shromáždil, začal jásat, a když Tom zvedl hlavu, viděl, že Bill byl jedním z nich. Stál na těch svých neuvěřitelně dlouhých nohách na vrcholu nekryté tribuny, díky čemuž se zdál být ještě zatraceně vyšší. Tleskal, a dokonce i na tu vzdálenost Tom mohl vidět jeho sněhobílý úsměv.
Tomovi bylo opravdu jedno, jestli ten zápas vyhrají, nebo ne, protože už teď se cítil, jako by ho vyhráli.
***
Ale vyhráli. A ten kluk Jackson udělal dva homeruny. Bill přišel za Tomem po hře, zatímco ukládal pálky zpátky do tašky. Kluci byli rozptýleni jedením nezdravého jídla a získáváním gratulací od svých rodin. Tom byl rozpálený, ale spokojený, takže si hvízdal, když odkládal zaprášené kusy vybavení.
„Takhle jsem tě nikdy neviděl,“ ozval se Billův hlas z východního konce výkopu.
Tom k němu vzhlédl se zvědavým úsměvem. „Jak takhle?“
„Já nevím. Jsi jako zatracený dospělý. Takový zodpovědný. Navíc, ti kluci k tobě vzhlíží, jako bys pověsil měsíc.“
„Jsou to dobrá děcka,“ Tom pokrčil rameny a zatáhl za šňůrky na tašce, aby stáhl okraje, než ji uklidil do skladu. „Díky, že jsi přišel. Rád jsem tě tam nahoře viděl.“
„Byla to vážně dobrá hra, Tome,“ Bill se kousl do rtu a vysunul si sluneční brýle na vrcholek hlavy, když se opřel o betonovou zeď. „Nevím, co jsi udělal, ale udělal jsi z toho malého kluka hvězdu. Co jsi mu to před zápasem šeptal?“
Tom se zasmál a povytáhl si spodní okraj trička, aby si s ním mohl otřít obličej. „Nemyslím si, že to chceš vědět.“
„Ach, já opravdu chci.“ Billův úsměv byl oslňující a Tom jím byl pohlcen.
„Já, ehm, řekl jsem mu, že to je jeho jediná šance mě trefit do koulí, tak aby na ně zamířil a šel na to.“
„Takže… Tys mu řekl, aby odpálil míč do tvých koulí?“ Bill zvedl obočí v ryzím pobavení.
„Přesně tak. Hádám, že ten kluk v sobě skrývá nějaké problémy se vztekem, protože dneska ze sebe vydal na hřišti naprosto všechno,“ Tom se s lehkostí rozesmál a přistoupil k Billovi blíž.
„To je nějaké unikátní trénování. Nejsem si jistý, že jeho rodiče by tím byli příliš nadšení,“ ušklíbl se Bill a opřel si hlavu o zeď s pohledem upřeným na Toma.
„Hm, je mi to jedno,“ pokrčil rameny Tom a prohlížel si Billa línými pohyby očí. Měl na sobě těsné černé kalhoty a přiléhavé tričko s náhodnými písmeny a vzory, které bylo dost nízko na to, aby ukázalo zdravé množství klíčních kostí. Tom byl stále ještě nabuzený z vítězství a cítil se malátně z horka, a bylo těžké si pamatovat, že nebylo v pořádku z Billa vylíbat duši, kdykoliv se mu zachtělo.
„Přestaň chlípně pokukovat,“ Bill roztomile svraštil nos a roztáhl ruku na Tomově hrudi s hravým odstrčením.
Tom přimhouřil oči a rty mu ozdobil úšklebek, ale poslechl a stáhl se, aby si rozepnul a sundal dres s nadějí, že odstraněním jedné vrstvy se stane okolní teplota snesitelnější. Zůstal jen v bílém nátělníku zastrčeným do těsných dresových kalhot.
„Jsem po zbytek dne volný, pokud bys chtěl dokončit ty skříňky. Ale až seženeme jídlo. Byl jsem před zápasem moc nervózní na to, abych něco snědl, a teď umírám hlady.“ Tom si přehodil batoh přes rameno a vydal se nahoru po schodech, jen aby o vteřinu později pohlédl přes rameno na Billa, když neslyšel, že by ho následoval.
Bill zavřel svá pootevřená ústa a zvedl pohled z Tomova zadku k jeho obličeji, na tváři mu vzrůstal rozpačitý úsměv, když vykročil, aby se k Tomovi připojil.
„Přestaň chlípně pokukovat,“ dobíral si ho Tom.
„Přestaň nosit tyhle zatracené kalhoty,“ Bill zvedl svůj prostředníček.
Znáte to, když máte oblíbený film, na který se díváte znova a znova a nikdy vás neomrzí, ale pak jej z neznámého důvodu nějakou dobu nevidíte, a brzy na něj tak nějak úplně zapomenete? A pak, jednoho šťastného dne, na něj znovu narazíte a pustíte si ho, jen abyste si vzpomněli na každou větu a cítili všechnu tu nostalgii. Tak nějak to bylo mezi Billem a Tomem, když seděli v restauraci u stolu naproti sobě, cpali se hamburgery a hranolky a bez jediné přestávky konverzovali. Bylo to příjemné, bylo to bezpečné. V nedalekých kójích byli lidé, kteří je udržovali v zodpovědnosti za cokoliv, co řekli nebo udělali. Zdálo se to být normální a dobré.
Tom upustil poslední hranolku na talíř, už pro ni odmítal v břiše vytvořit nějaké místo. „Já vím, že se stejně zase zpotíme, ale opravdu se chci ještě stavit u mě doma a osprchovat se, než vyrazím k jezeru. Jsem pokrytý špínou a pachem předpubertálních kluků.“
Bill se zasmál do své třešňové coly a olízl si rty, když ji položil. „Můžu jít s tebou a můžeme jet k jezeru jen mým autem. Stejně se večer budu muset vrátit do města, takže tě můžu odvézt. Bylo by hloupé jet dvěma auty,“ navrhl Bill, zatímco lovil z kapsy klíče.
Tom k němu vzhlédl s těžkým polknutím. Naposledy, když byl Bill v jeho domě, to byla ta osudná noc, a přestože spolu vycházeli skvěle a on byl schopný držet si své pochybnosti dál od těla, tohle byla velká věc. „Jo… Jo, to je fajn.“
Bill mohl vidět tu váhavost na Tomově tváři a okamžitě potřásl hlavou. „Ne, můžeme se prostě sejít až tam.“
Tom protočil oči a přiložil dlaň na Billovu paži, aby upoutal jeho pozornost. „Pojď ke mně. Já chci, abys šel.“
Billův pohled byl namířený na Tomovu ruku a on pomalu přikývl, než ho přesunul k Tomovým očím. „Pojedu za tebou.“
Tomovi hlasitě bušilo srdce celých pět minut, než dorazil domů, a pravidelně se díval do zpětného zrcátka, aby viděl, že Bill skutečně jede za ním. Když byli mladší, Bill v jeho domě prakticky bydlel. Každou noc, kdy Tomova matka byla pryč, Bill byl u něj, aby mu dělal společnost a aby se dům nezdál tak prázdný. Nebyl si jistý, jestli za to Billovi někdy plně poděkoval, a taky za všechny ty ostatní chvíle, kdy mu zachránil zadek.
Někdy se lidé setkají hlubokomyslnými způsoby, a jindy je to tak jednoduché jako náhlá konverzace na dětském hřišti. Když jim bylo osm let, Tom spadl z houpačky a během toho si dost ošklivě poškrábal ruku, ale nechtěl to říct učitelce, protože na houpačce stál a v podstatě dělal to, co neměl. Jedna z jeho nejméně oblíbených věcí byla, když dospělí dostali příležitost říct: „já ti to říkal.“
Bill byl v jiné třídě a Tom ho občas vídával na chodbě. Jeho ruce bývaly obvykle plné knih, ale nikdy spolu nemluvili. Zatímco Tom seděl na chodníku a kolébal si paži, jak se snažil neupoutat ničí pozornost a nebrečet, objevil se Bill.
Tom se na toho kluka podíval, mhouřil přitom oči před sluncem. „Asi jo. Jak se jmenuješ?“
„Bill,“ zazubil se a dřepl si vedle Toma, aby se mu podíval na ruku. „To vypadá příšerně.“
Tom se rozesmál a přikývl. „Nechci mít problémy z toho, že jsem si hrál na houpačkách tak, jak jsem neměl.“
„Řeknu učitelce, že jsme běželi a já do tebe nechtěně narazil,“ navrhl Bill a postavil se, natáhl k Tomovi ruku.
„Myslíš, že to bude fungovat?“ Tom sevřel ruku kolem Billovy a s mírným škubnutím vstal.
„No jo, učitelé věří všemu, co řeknu. Jsem hodný kluk,“ Bill se rozzářil a ještě Tomovu ruku nepustil. „Budeme kamarádi, okay?“
Něco na Billovi Toma přimělo, aby okamžitě odpověděl. „Okay.“
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Chichichi.. bože tyhle začátky miluju. Jak jsou ze sebe hotoví a jen kolem sebe chodí. Moc to chtějí a přitom neví jak začít. Napětí před bouří. Těším se až to jeden z nich nevydrží a vrhne se na toho druhého.
No a začátek jejich přátelství… to je fakt roztomilé.
Děkuji za překlad Zuzu
No jo, roztomilý malý Bill a jeho andělský kukuč… Kdo by mu nevěřil? Věřím, že je pojí spousta krásných vzpomínek. Ale teď to taky není špatné, i když to očekávání je k nesnesení. 😀
Doufám, jim to něco nepokazí.
Děkuji za překlad. 🙂
Spomienka bola krásna 😀
A tí dvaja – stále okolo seba krúžia, jeden druhého "chlípne okukávajú" – no len sa dočkať, až to nevydržia a vrhnú sa na seba 😀
Ďakujem za preklad.
Souhlasim s vami.
Miluju tyhle pohledy do minulosti. ♥ Kluci byli tak rozkošní a nevinní. Vždycky si to nadmíru užívám! 🙂
Jinak jsem docel zvědavá, kdy dojde k něčemu víc. Já mám pocit, že okolo sebe tak opatrně krouží a nějaká ta pusa je úplně na spadnutí! Jednoduše to mezi nimi hodně jiskří a já se těším, až kluci ty hranice, které mezi sebou prozatím mají, přeruší.
Moc děkuji za překlad, Zuzu! ♥
Oh… čo k tejto kapitole napísať? Snáď len, že je prekrásna a ja sa nemôžem dočkať pokračovania a že strašne moc ďakujem za úžasný, skvelý preklad.
Nádherné, to bylo opravdu roztomilé!
Časti v šatni bola super, obaja chlípnici sa ukázali :). Ja som zvedavá, ktorý z nich prelomí lady. Ďakujem za preklad ♥