Najdu tě! 12.

Ráno Toma čekal velmi nepříjemný výslech. Bill trval na tom, že pojede s ním, ovšem k výslechu ho Tom nepustil, ani k tomu, aby jen přihlížel. Částečně Tom doufal, že ho to čekání otráví a nechá se Anitou odvést zpět do hotelu.
„Dobrý den, určitě víte, proč s vámi chci mluvit.“ Začal Tom.
„Je tu můj chlapeček? Nemyslete si, že máte vyhráno. On mu to vše oplatí.“ Začal Tlook.
„Spolupracujete s někým? Povězte mi, co víte, a možná se za vás přimluvím.“ Zkusil to po dobrým, ale je to polda, zná tyhle praktiky.
„To nemusíte, ať mě klidně zabijou. Budu umírat s vědomím, že on je taky mrtvý. Podařilo se mi zbavit se jeho matky, víte, jak je to těžké, nahrát autonehodu? A on přežil, musel jsem se té ironii smát. Ta děvka si nechala to špinavé dítě, chtěla mě zničit, moje manželství, moji práci. Musel jsem se jí zbavit. Když se Billa ujali Jacksonovi, měl jsem vyhráno. Nikdo netušil, že je to můj syn, a přesto jsem mu mohl být nablízku. Tak blízko jak může být jen jeho otec. Bral jsem ho na ryby, ukázal mu, jak být mužem. A jemu se to líbilo. Tak krásně vzdychal, jak to umí jen tyhle děti, co se chtějí učit. On byl vždy chytrý a učenlivý. A potom mi ho sebrali. Vzali mi ho, moje dítě. Neměli na to právo, ale někdo jim to vrátil. Kdybych mohl, pošlu tomu člověku děkovný dopis. Zasloužili si to. Jenže on se změnil, nebyl už tak nevinný, dělal problémy. Ale jeho otec ho něco naučil, je přeci teplouš.“ Frank se hystericky zasmál. V Tomovi vřela krev, nejradši by po něm skočil a zabil ho. Jenže to nemůže. Přiznal se ke zneužívání i k vraždě Billovy biologické matky, ale ne k vraždě Jacksonových ani k vraždám těch dívek.

„Víte, jak jsem pyšný, že se můj syn potatil. Je jako já.“ Fran se blaženě usmál, jak kdyby právě snědl ten nejlepší koláč na světě.
„Přiznal jste se mi tu ke zneužívání dětí, vraždě Jennifer Margarety Linksové. Zavraždil jste i Jacksonovy?“
„Říkám snad, že nevím, kdo to byl!“ Praštil nervózně do stolu.
„Zabil jste svoji manželku? Lidii?“ Frank se zase usmál, jako kdyby vzpomínal na něco krásného.
„Ano, to bylo jednoduší. Byla ožralá. Ale z toho kluka, z toho mám fakt radost.“
„Zabil jste ty ženy?“ Tom moc dobře věděl, co odpoví. Není to typ člověka, co něco brilantně promyslí a neudělá chybu.
„Ne, a ani nevím, kdo to je, ale náramně mi nahrál do karet.“
„Uvědomujete si, že jste zatčen? Budete souzen a odsouzen. Z vězení se už nedostanete.“
„To není potřeba, můj syn dodělá tu práci za mě. Je moc šikovný, že ano. Setkáme se, až bude anděl umírat.“ To bylo poslední, co z něj Tom dostal. Po další půlhodině mlčení z Tlookovy strany Tom odešel. Musel říct ostatním, co se dnes dozvěděl. Vyzvedl Billa a cestou do kanceláře mu vše řekl. Bill z toho byl otřesen, ale ne tak, jak Tom očekával. Můj syn dodělá tu práci za mě. Co když myslel Billa? Co když se spletl a Bill je vrah?

V kanceláři vše odvykládal Salovi, Mischovi a Anitě. Všichni pozorně poslouchali, ale nevypadalo to, že by jim hlavou prolétlo to, co Tomovi. Začínal být paranoidní.
„Musíme se podívat na Johnsona. Zavolám Haroldovi, jestli něco nenajde.“ Sal ihned zvedl telefon a o všem informoval Harolda. Ostatní se dál probírali spisy, než zazvonil Tomovi telefon.
„Ano, dobře, někoho tam pošlu. Děkuji za informace. Nashle.“ Nyní už i Bill zvedl pohled od svého notebooku a věnoval mu pozornost.
„Naše poslední oběť se probrala. Anito, Mischo, zajeďte tam a zjistěte, zda si něco pamatuje.“ Oba přikývli a vydali se na cestu. Jen zavřeli dveře, telefon se rozezněl znovu.
„Ano Harolde?“ Tom mu dlouhé minuty naslouchal, až odložil telefon.
„Harold zjistil, že od té doby, co Johnsonovi přišel dopis od Jamse Jacksona, jezdil docela často do města a navštěvoval Franka Tlooka. Taky zjistil, že v okolních státech za posledních dvacet let bylo zavražděno přes třicet manželských párů a deset dětí. Všichni byli zabiti stejným způsobem, jako Billovi rodiče. Některé děti přežily, a dokonce jeden kluk podal celkem detailní popis pachatele. Místní policii nenapadlo pátrat v širším měřítku. Během těch let vrah střídal státy a mezi vraždami byly velké rozestupy, proto si je nikdo nespojoval. Taky Harold zjistil, že každá vražda se kryje s daty, kdy Johnson byl mimo službu. Poslal nám portrét podle popisu toho dítěte. V jednom z domů se našel částečný otisk, ale nebyl s kým srovnat. Harodl to už zadal do naší databáze a dá vědět.“ V tom Tomovi pípla sms, kde stálo jen: SHODUJE SE.

„Jdem si pro ně! Zavolám po cestě Lutzovi. Bille, ty pojedeš s ochrankou do hotelu a bez debat.“ Už viděl, jak se Bill nadechuje. Pomohl mu sbalit věci a předal ho dvěma policistům, byli staří známí ze školy a Tom jim mohl plně důvěřovat.
„Slib mi, že budeš opatrný. Zabil tolik lidí, co když ti něco udělá.“
„Pokusí se o to, ale já mu nedám šanci. Zamkni se v pokoji, nikoho nepouštěj ani nevycházej, jasný?“ Bill přikývl a ještě Toma políbil. Potom nasedl do auta a nechal se odvést. I Tom se Salem nasedli a rozjeli se.
„Tady Kaulitz, ten výslech nám přeci jen k něčemu byl. Zjistili jsme, že detektiv a nyní vedoucí protidrogového Johnson má na svědomí spoustu vražd manželských párů a dětí v okolních státech. Jedno z přeživších dětí bylo schopno sestavit jeho portrét a na jiném místě činu se našel částečný otisk, který se shoduje s tím jeho.“ Sal jen slyšel, jak Lutz do telefonu nadává, zaslechl něco jako hajz, idiot a posily. Hned na to Tom celou situaci volal Mischovi a Anitě. Ti už byli na cestě z nemocnice. Amanda si na nic nevzpomínala, útok přišel rychle a nečekaně, nepoznala ho, ale byl silný a určitě kolem třicítky. Nakonec se domluvili, že se sejdou před stanicí.

„Zjistili něco?“
„Ne, jen Johnson ani Tlook nebudou naším vrahem. Asi se k tomu omylem připletli a odhalili sebe. Oběť si je jistá, že vrahovi je kolem třicítky. Lutz si nechal Johnsona zavolat k sobě, aby nám to aspoň trochu ulehčil.“ Anita s Mischou už čekali před stanicí, hned jak Tom se Salem vystoupili, rozešli se dovnitř. Jak Lutz řekl, tak taky udělal. Johnson právě seděl u něj v kanceláři, když tam Tom vpadl.
„Dobrý den, pánové. Detektive Johnsone, můžete jít s námi?“
„Co se děje? Můžete mi to vysvětlit? Na to nemáte pravomoc.“ Jenže to už měl pouta na rukách, byl odzbrojený a Sal mu odříkával jeho práva a z čeho je obviněn. Jeho výslechu se nakonec ujal Lutz osobně. Hodně se snažil, aby nic z toho neprosáklo na veřejnost, ne víc, než je nutné. Tolik let tu měl pod sebou sériového vraha a neviděl to.

autor: Bína