autor: Mohanrocks
Tom strávil následující línou sobotu praním prádla, balením věcí, které nebylo nutné brát s sebou do školy, a opět se snažil zůstat mimo svou hlavu. Pokud by si dovolil přemýšlet o všem, co mu Bill řekl, pak by mohl ztratit schopnost mít otevřenou mysl. To nejlepší, co mohl udělat, bylo jít do toho bez rozhodnutí nebo předpojatosti, a jen podpořit svého kamaráda.
Když toho večera zamířil ke dveřím, jeho máma se ho snažila přimět, aby zůstal doma a trávil čas s ní. Dokonce ho uváděla v pokušení domácími lasagnemi a úplnou kontrolou nad dálkovým ovladačem.
„Mám plány, mami,“ řekl Tom omluvně. „Takové, které opravdu nemůžu zrušit.“
„Pořád jsi někde pryč. Prostě mi chybíš,“ připustila unaveně, vzala ho za tvář a políbila na čelo. „Možná zítra?“
„Moc rád.“ Tom se usmál a omotal kolem ní své paže v krátkém objetí. Byla dobrá máma. Jen stálo za hovno, že čekala tak dlouho, aby mu byla k dispozici. „Vrátím se pozdě nebo zítra. Budu mít s sebou telefon.“
Už dříve dostal od Billa zprávu o tom, kde se chtěl setkat. Tom usoudil, že prostě půjdou znovu do domu, ale Bill měl jinou představu.
Domeček na stromě. Místo, kde spolu Tom a Bill sdíleli tajemství, jedli kyselé gumové žížalky a vyhýbali se svým rodičům. Tom tam nebyl už dlouhou dobu. Našli ho v létě jednoho ospalého dne, když jim bylo deset, už postavený. Byl uprostřed hustého lesa a oni na něj narazili, když hledali poklad, ke kterému Bill vytvořil mapu. Tom myslel, že to byl hloupý nápad, ale nemohl popřít vír vzrušení v břiše, zatímco putovali lesem a listy šustily pod jejich teniskami.
Když stavbu našli, Bill prohlásil, že to je právě ten poklad, který hledali. Tom tomu nevěřil, ale samozřejmě se s ním nehádal.
Strávili zbytek léta tím, že to místo opravovali. Bill z nářadí svého otce tajně přinesl kladivo a hřebíky a Tom našel kousky dřeva a snažil se posílit části podlahy, které byly slabé. Někdy tam strávili i noc, když počasí bylo tak akorát, a Tom řekl, že bude spát u Billa, a Bill, že bude spát u Toma. Bylo to, jako by byli spolubydlící, se svým vlastním domem, kde se nemuseli nikomu zodpovídat. Byl to pocit svobody, na který Tom nikdy nezapomněl.
Před osmi lety…
Billův malý obličej se vynořil nad vrcholem žebříku. Na tváři měl široký úsměv a nesl plný batoh občerstvení, který odhodil na podlahu, než vlezl dovnitř.
„Promiň, že jdu pozdě, táta mi nedovolil odejít, dokud jsem si neuklidil pokoj. Tak jsem všechno strčil do skříně a pod postel jako vždycky.“ Bill pokrčil rameny a svalil se vedle Toma na složenou deku. „Samozřejmě, že se na obě ta místa podíval a já pak opravdu musel uklidit.“
„Člověče, za mě uklízí můj pokoj většinou máma. Říkám jí, aby to nedělala, ale myslím, že se cítí špatně, že je hodně pryč, a tak se snaží dělat takové věci, aby mi to vynahradila. Mně je jedno, jestli je tam binec.“ Tom otočil hlavu, aby se s úsměvem podíval na chaos z Billových dlouhých vlasů.
„Aspoň, že tady uklízet nemusíme. Můžeme si dělat, co chceme!“ Prohlásil Bill hrdě a sáhl do batohu pro balíček Skittles.
„Nikdo nám nemůže říct, co máme dělat,“ souhlasil Tom, honem popadl balíček, aby si nasypal do dlaně několik bonbonů. „Měli bychom se sem prostě přestěhovat. Žít v lese a naučil se lovit nebo něco takového.“
Bill sevřel rty a obrátil se tváří k Tomovi s překříženýma nohama. „Pojďme udělat dohodu, okay? Pokud to někdy začne být špatné s našimi rodiči nebo ve škole nebo cokoliv, utečeme spolu. Jsme jediní na celém světě, kteří vědí, že tohle místo existuje, myslím. Nenajdou nás.“
„Myslíš, že se o sebe dokážeme postarat bez rodičů?“ Tom se na něj podíval s vykulenýma očima, zatímco ten plán zvažoval.
„Dokud zůstaneme spolu, budeme v pohodě,“ odpověděl Bill pevně.
………………………..
Tom setřásl tu hořkosladkou vzpomínku z mysli, když vstoupil do lesa s baterkou v ruce. Slunce stále ještě zapadalo, ale stromy většinu jeho světla blokovaly. Asi po deseti minutách chůze vzhlédl ke známému místu. Výřezy na okna byly osvětleny a on mohl slyšet ozvěnu rozhovoru. Tom zastrčil baterku do batohu a bezpečně utáhl popruhy, než opatrně vylezl po žebříku.
Dorazil na vrchol a nahlédl dovnitř na Billa a Milese. „Nemusím si pamatovat heslo, že ne?“
Bill otočil hlavu se širokým úsměvem a s uchechtnutím zavrtěl hlavou. „To by vyžadovalo, abych si ho pamatoval taky, takže, sakra ne. Pojď dovnitř.“
Tom vlezl dovnitř tak opatrně, jak jen to šlo, a sundal si batoh. Prostor tam byl mnohem menší, než si pamatoval, a byl by to zázrak, kdyby ta věc pod jejich celkovou hmotností nespadla, ale nehodlali si s tím dělat starosti, dokud se to skutečně nezačne dít. Vypadalo to daleko opotřebovaněji, než když to naposledy viděl, ale byl tam ten důvěrně známý pocit, který Toma přinutil se okamžitě cítit uvolněně, spolu s Billovou přítomností.
Miles měl vlasy stažené dozadu do volného culíku a cigaretu mezi rty, které se zkroutily do pozdravného úsměvu, záda měl opřená o zeď. „Čau,“ řekl klidně.
„Čau, opět.“ Tom pokýval hlavou a usadil se proti zdi vedle Billa, jehož make-up byl pod očima lehce rozmazaný a vytvářel tak falešné stíny, do kterých by se Tom dokázal snadno vnořit. Nyní také vnímal slabou hudbu hrající z malých reproduktorů, ve které poznal Iron and Wine. Byly tam dvě lucerny, které ten malý prostor osvěcovaly, a několik dek položených na špinavé podlaze. Bylo to klidné a pohodlné, ten druh atmosféry, který pravděpodobně potřebovali.
„Nejdříve ze všeho.“ Bill zvedl prst a poté ze svého batohu vyhrabal několik sladkostí a hodil je na podlahu. „Párty potřeby.“
Miles se zazubil a natáhl se, aby zvedl plnou láhev whisky, kterou zamával ve vzduchu. „Párty potřeby pro dospělé.“
„Nikdy nejsi moc starý na sladkosti, chlape,“ nesouhlasil Bill. „Ale, trochu tekuté odvahy by to pravděpodobně mohlo zjednodušit.“
„Nemusíme o tom mluvit, jestli nechceš,“ vložil se do toho okamžitě Tom, zatímco vyprázdnil svůj batoh plný běžného pohoštění, které přidal na hromadu uprostřed. „Můžeme se tu prostě jen poflakovat a konzumovat všechny ty věci, které jsou pro nás hrozné.“
„Já o tom chci mluvit. Myslím, že to potřebuju. Ale všechno, co mám, je můj pohled na věc, a možná by pro tebe bylo dobré, kdybys to slyšel od Milese.“
Tom poté pohlédl na Milese, jen aby jej spatřil s nakrčeným obočím a nakloněnou hlavou se zvědavým pohledem zaměřeným na něj. „Já ale, ehm, opravdu nevím, na co se mám ptát,“ přiznal Tom a bezmocně pokrčil rameny, toužebně prahnul po drinku, který by mu uklidnil nervy.
Jako by mu četl myšlenky, Miles odšrouboval víčko z lahve, napil se, hřbetem ruky si otřel ústa a poté ji předal Tomovi. Pak zamáčkl cigaretu podrážkou své boty. „Není to tak, jako bych snad byl na tohle nějaký odborník. Prostě se zeptej na cokoliv, co tě napadne.“
Tom se zhluboka napil a prudce se nadechl přes zuby, když hořká chuť zaplavila jeho ústa a spalující tekutina mu proudila až do žaludku. „No, jak jste se vy dva opravdu seznámili?“ Zeptal se Tom, matně si vzpomínal na tu pitomost, kterou mu Bill odpověděl dříve.
Bill si hlasitě povzdechl a vzal si lahev, aby si sám lokl několik doušků, zašklebil se nad hořkým napadením svých chuťových pohárků. Poté vzhlédl k Milesovi a pomalu přikývl v tichém souhlasu s odpovědí.
„Znám jeho babičku už léta. Je to milá dáma, která mi dala nějakou práci, když jsem potřeboval udržet svou hlavu správným směrem. Bill se k ní nastěhoval před pár lety a já opravdu moc neznal všechny okolnosti, ale nakonec jsem s ním byl opravdu hodně, protože jsem pracoval pro Adele na jejím pozemku.“ Miles si olízl koutek rtů a sepjal si ruce v klíně.
„To zní jako docela nudný způsob, jak se s někým seznámit.“ Tom si promnul zátylek a pohlédl mezi oběma chlapci.
„To taky byl,“ souhlasil Bill a pokrčil rameny.
„Adele mě požádala, abych na Billa dával pozor, že má nějaké problémy, a ona se chtěla ujistit, že se přizpůsobuje svému novému životnímu prostředí a tak.“
V Tomově hlavě se objevila drsná myšlenka, o které věděl, že si ji musí nechat pro sebe. Jak byl, kurva, Bill srozuměn s ´dohledem´ nad sebou?
„Tak trochu jsem se dostal do nesprávného davu, nepřekvapivě, a tajně jsem se plížil na večírky skoro každý víkend. Babča chodí brzy spát, takže to nikdy nevěděla. Byl jsem nejdřív tak trochu kokot a hodně jsem zneužíval její pohostinnosti.“ Bill sklopil hlavu a jeho pohled padl na kousek niti na jeho kalhotách, za kterou nečinně tahal.
„Což je důvod, proč mě naverbovala jako své druhé oči, když ona nebyla kolem,“ dodal Miles se zvednutým obočím. „Fungovalo to tak, že jsem byl většinou na těch stejných večírcích, takže jsem nemusel jít do pozice plnohodnotného stalkera.“
Bill se nad tím lehce uchechtl a pak ze sebe vypustil unavený povzdech. „Všímal jsem si ho kolem sebe, ale nemyslel jsem si, že by mě nějak hlídal, takže jsem v jeho přítomnosti opravdu nebyl moc opatrný.“
„Jo, takže… Ten jeden večer Bill zmizel a já jsem natolik pil, že jsem si toho pár hodin vůbec nevšiml. Šel jsem ho hledat po domě, otevřel jsem náhodné dveře a uviděl něco…“ Miles se odmlčel a zabořil zuby do spodního rtu, jeho čelist zůstala napjatá. „Nebudu zacházet do podrobností, protože to může udělat Bill, jestli chce. Řekněme jen, že to zahrnovalo Billa vypadajícího bezmocně a pár týpků.“
Billova tvář lehce zbledla a Tomovi se rozšířily oči, srdce se mu rozbušilo, jak jeho mozek dospěl k závěru. „Bille… Byl jsi znásilněný?“ Zeptal se tichým, třesoucím se hlasem.
Bill neústupně zavrtěl hlavou. „Ne, ne. Nebyl jsem znásilněný. „Já… já byl ten, kdo celou tu věc zorganizoval. Užil jsem si s oběma těma kluky v různých dobách na různých večírcích a, no, rozhodl jsem se, že bychom na to měli jít všichni společně.“
Miles si prsty protřel rty a naklonil hlavu na stranu. „Já to v tu dobu samozřejmě nevěděl a vypadalo to, že má potíže. Tak jsem vstoupil dovnitř a z jednoho toho kluka vymlátil duši.“
„A co ten druhý?“ Zeptal se Tom, v krku měl sucho.
„Ten zasraně utekl, než jsem se k němu mohl dostat,“ odpověděl Miles a zhluboka se napil z lahve.
„Tys to chtěl, Bille?“ Tom se snažil ze svého tónu vymazat jakékoliv odsouzení, ale když viděl výraz na Billově tváři, věděl, že to prošlo skrz.
„Tome, já… potom už jsem nikdy nic takového neudělal. Někdy prostě začnu být nenasytný, jako bych nikdy neměl dost. V tu noc jsem měl pocit, že vyletím z kůže, byl jsem zoufalý, a myslel jsem si, že bych možná mohl uspokojit své potřeby, kdybych měl víc než jednoho člověka najednou,“ odpověděl Bill pokorně se svěšenou hlavou.
„On se to jen snaží pochopit, Bille,“ promluvil Miles, natáhl obě nohy, aby mohl šťouchnout chodidlem do Tomova kolena.
Tom k němu vzhlédl s malým, děkovným úsměvem a natáhl ruku, aby stiskl Billovu paži. „Podívej, nemusíš znovu prožívat ve vzpomínkách žádnou z těch sraček, když jsou pro tebe očividně nepříjemné. Myslím, že to, co opravdu chci vědět, je, jak jste vy dva začali a jak to pomáhá.“
Bill na něj hleděl s drobným úsměvem, výrazem tak otevřeným a upřímným, že je Tom chtěl oba zabalit do bezpečného kokonu přikrývek.
„No… poté, co tamto šlo z kopce, jsem Milesovi prozradil, že jsem to ve skutečnosti chtěl. Trojky nejsou zase tak neznámé, takže už dál nenaléhal. Ale cítil jsem potřebu dostat ze sebe všechno o tom, jak jsem nedokázal… sám sebe ovládnout. Prostě jsem to všechno vysypal tomuhle klukovi, kterého jsem sotva znal.“
„Bylo to úplně mimo mou oblast. Nejsem žádný zasraný terapeut.“ Miles zavrtěl hlavou a pramen vlnitých vlasů se mu uvolnil z místa, kde byl stažený v culíku, a visel mu přes lícní kost. „Ale viděl jsem, že ten kluk potřeboval pomoc, a já věděl, že pokud by to Adele někdy zjistila, zlomilo by jí to srdce.“
„Věděla, že jsem se dostal do problémů s klukama ve škole, ale doufám, že nikdy nezjistila, jak závažné to všechno je.“ Bill se otřásl a přitáhl si kolena k hrudi, aby kolem nich omotal ruce. „Miles získal jméno od jednoho terapeuta ve městě a zeptal se babči, jestli bych za ním mohl jít pod rouškou vyrovnávání se s problémy s otcem. On byl ten, kdo mě diagnostikoval.“
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Myslím, že si musím hodně poopravit svůj původní názor na Milese. Ten kluk je opravdu formát a Bill měl asi velkou kliku, že bábi na něho "nasadila" právě jeho. Pro Billa musí být tohle vzpomínání opravdu nepříjemné. Ale teď má i Toma, a já věřím, že bude ještě líp.
Díky za překlad a těším se na další.
Takže Miles začal s Billom ako jeho "strážca" a vyzerá to tak, že babka dobre urobila, keď dala Milesovi takú úlohu.
Billovi musí byť celé to spomínanie a objasňovanie situácie asi dosť nepríjemné, ale aspoň sa zbaví toho bremena – tajomstva pred Tomom a nebude medzi nimi také napätie 🙂
Ďakujem za preklad.
Je fajn že Potkal Milese a je ochotny Tomovi povědět co je s ním moc se těším na další díl.
Fiiha alebo skor fuuuha 😀 Bill oozaj nie je lalia, chcela by som vediet co zahrna liecbu-pevne verim, ze hlavny pilier liecby je sex s Tomom :DDD. Neviem sa dockat dalsieho dielu 🙂
Bill měl tedy pěkně krušný život! 😀 Je to docel zajímavé si tohle číst, protože jsem se s tímhle v povídce ještě nesetkala, a tak mě to doopravdy zajímá! 🙂
Jak jsem Milese ze začátku ráda neměla, tak teď musím změnit názor. Je fajn. Hodně fajn! Věřím, že pro Billa udělal velkou spoustu věcí, za které mu Bill dodnes vděčí a mě docela zajímá celá ta cesta, kterou spolu ušli. 🙂
Moc děkuji za skvělý díl a jeho překlad! 🙂
Ten chlapec sa mi začína páčiť:) ale nie pre Billa alebo Toma samozrejme:) Ďakujem aj za túto kapitolu.