autor: HollyWoodFix
Tom nešťastně přecházel po pokoji sem a tam, stále čekal, kdy uslyší něco od Billa. Už to bylo více než dvě hodiny od toho incidentu a on si o něj začínal dělat starosti. Bylo už pozdě a Bill byl stále někde tam venku v neznámém městě.
Tom jej hledal asi hodinu, ale pak usoudil, že nejlepší bude jít zpátky do hotelu a čekat na jeho návrat. Ale čím déle čekal, tím nešťastnější a frustrovanější byl.
Byla to jeho vina, věděl, že to byla jeho vina; jen doufal, že mu Bill dá šanci to vysvětlit.
Pohlédl dolů na svůj telefon a povzdechl si. „Kde jsi, Bille?“
„Bille, zlatíčko? Už jsi připravený si promluvit?“ Zeptala se jemně Emma, Billova matka. Vyzvedla svého syna pár hodin severně od Mnichova poté, co od něj před několika hodinami obdržela znepokojivý telefonát.
„Já jen… prostě chci jít domů.“ Bill si povzdechl. Nenáviděl, že své matce neříkal pravdu, ale prostě ještě nebyl připravený o tom mluvit. Celá ta noc byla stále tak čerstvá; nedokázal zastavit všechny ty obrazy, aby se stále nevracely do jeho mysli.
Svezl se taxíkem na odpočívadlo jen pár hodin severně od Mnichova, měl pocit, že se musí dostat pryč tak rychle, jak jen to bylo možné. Nemohl riskovat možnost, že by mohl narazit na Toma. Dojel by tím taxíkem ještě dál, ale došly mu peníze. Což byl důvod, proč zavolal své matce. Věděl, že ona je tím jediným člověkem na světě, a výjimkou Toma, který by byl ochotný pro něj něco takového udělat.
„Dobře, zlato, jak chceš.“ Jeho matka to vzdala, nechtěla na něj tlačit. Poznala, že něco není v pořádku, očividně, jinak by nemusela svého syna vyzvedávat uprostřed ničeho v pět hodin ráno.
Bill jen mlčel a zíral na zprávu, kterou obdržel od Toma.
Bille, prosím, není to tak, jak to vypadalo. Vrať se do hotelu a dej mi šanci to vysvětlit. Je tady něco, co ti chci říct.
Přečetl si ji téměř před hodinou, ale doteď nebyl schopný na ni odpovědět. Naposledy si přečetl slova, která napsal, než stiskl tlačítko Odeslat. Okamžitě si vypnul telefon, protože nechtěl vědět, jestli dostane odpověď nebo ne.
Odhodil malý přístroj stranou a silou vůle se snažil přinutit ke spánku. Prostě jen chtěl zapomenout na ten víkend i na vše, co se tam stalo, i kdyby jen na chvíli.
~*~*~
Cokoliv, co mi chceš říct, Tome, může počkat. Omlouvám se, že odjíždím tak náhle, ale prostě už jsem tam déle nemohl být, bylo to moc těžké. Jsem v pořádku, jsem se svou matkou. Prostě jen potřebuju nějaký čas. P.S. Ta dívka vypadala rozkošně. Držím ti palce, abys konečně našel tu pravou.
Tom si ta slova četl znovu a znovu. Stále ještě jen těžce přijímal celou tu situaci. Jak se mohly věci z toho, jak byly skvělé, tak rychle změnit na to, aby byly tak mizerné?
Chápal Billovu frustraci, byl si jistý, že on sám se cítí hodně podobně. Jen nevěděl, proč mu Bill nemohl dát šanci vše vysvětlit. Byl si jistý, že kdyby slyšel pravdu, tak by nespěchal tak rychle pryč… nebo v to alespoň doufal.
Co když si celou tu situaci špatně vyložil? Co když k němu Bill ve skutečnosti nic necítil? Co když celá ta situace byla jen jedno velké nedorozumění?
Ale ten pohled… ten pohled, který mu Bill věnoval. Nebyl naštvaný, nebyl otrávený, byl to pohled zlomeného srdce.
Tom popadl nejbližší polštář, zabořil do něj obličej a z plných plic do něj zakřičel, snažil se zbavit alespoň malé části své frustrace.
Zarazil se v tom, co dělal, když uslyšel zaklepání na dveře. Neměl náladu na společnost, ale když se zaklepání ozvalo podruhé, usoudil, že bude lepší odpovědět a poté se pokusit zbavit kohokoliv, kdo byl na druhé straně. Byl překvapený, když spatřil svou matku. Obvykle nebyla ta, která klepala…
„Tohle není ta pravá chvíle…“ Začal Tom, ale odmlčel se, když jeho matka jednoduše vkráčela kolem něj do pokoje.
„Slyšela jsem, co se stalo,“ řekla škodolibým, téměř zpěvavým hlasem.
„Co tím myslíš?“ Zeptal se Tom zmateně. Jak už mohla vědět, co se stalo? On to rozhodně neřekl ani jí, ani nikomu jinému.
„Bill odešel,“ samolibost v jejím hlase způsobila, že se Tomovi začala vařit krev v žilách, „a potkala jsem Natáliinu družičku, Ashley… byla docela naštvaná z toho, co se mezi vámi stalo, chudák holka. Ty nevíš, že bys neměl políbit dívku a potom utéct?“
Úsměv na matčině tváři mu dal najevo, že s tím měla něco společného, i když si nebyl jistý, co přesně. Koneckonců byl to on, kdo Ashley políbil, ale přesto zde v žádném případě neexistovala možnost, že by v tom byla nevinně. A když už nic jiného, měla z té situace minimálně radost.
„Vypadni…“ Zamumlal Tom vážným tónem, v současné době neměl dost energie, aby se vyrovnával s jednou z her své matky.
„Cože?“ Zeptala se Simone překvapeně zaskočená reakcí svého syna. Očekávala dohadování se, nebo nějaký druh hádky.
„Řekl jsem, vypadni!“ Zopakoval Tom hlasitěji. Byl překvapený, jak prudký ke své matce byl, ale právě teď mu to bylo jedno.
„Není tu něco, s čím by ses mi chtěl přiznat?“ Nepřestávala Simone, ještě to nechtěla vzdát. Chtěla své vítězství.
„Ty chceš, abych ti řekl pravdu?“ Vyštěkl Tom, konečně dosáhl svého zlomového bodu. Byl si jistý, že jeho tvář je rudá z pocitu marnosti, a že by nedokázal zastavit to, co se chystá říct, ani kdyby chtěl. „Pravda je, že jsem vám lhal! Do dnešního dne jsme Bill a já nikdy nebyli pár! Byla to lež, abys mi už dala pokoj. Byl jsem už unavený z toho, jak jsi mi tlačila pod nos všechny ty holky, o které jsem neměl zájem. Bill to nejdřív nechtěl, ale byl tak laskavý, že do toho se mnou šel.“
„Měla jsem pravdu…“ začala Simone, ale byla rychle přerušena.
„Měla jsi pravdu! Gratuluju! Můžeš se zasraně poplácat po zádech! Protože díky tobě, jsem mohl přijít o tu nejlepší věc, která se mi kdy stala!“ Zařval Tom. Věděl, že to nebyla tak úplně vina jeho matky, ale stále bylo lepší to svést na někoho jiného.
„Co se to tu děje?“ Téměř vykřikl Jörg, když vběhl do pokoje. Simone prohlásila, že jde Toma zkontrolovat, takže když se po několika minutách nevrátila, začal mít strach.
„Dostala jsem z něho přiznání! Lhal o tom, že je gay a že chodí s Billem. Všechno to byl jeden velký vtip!“
„Je to pravda, Tome?“ Zeptal se Jörg zmatený slovy své manželky. Věci mezi jeho synem a Billem se zdály být tak opravdové, vážně to mohla být lež?
„Ano, tati, máma měla pravdu! Měla pravdu! To je to, co chceš slyšet, že?“ Otočil svou pozornosti zpátky ke své matce, „měla jsi pravdu! Tak můžeš mě teď prosím nechat o samotě?“ Prosil Tom, hněv z jeho hlasu rychle vyprchával.
Čím víc o Billovi a celé té situaci přemýšlel, tím rozrušenější byl a tím méně energie měl na dohadování se se svou matkou.
„Prosím?“ V očích jej začaly pálit slzy, ale zadržel je. Nehodlal je nechat ho vidět, jak se hroutí, nemohl.
„Simone, měli bychom jít,“ řekl Jörg a jemně chytil svou ženu za paži. Stále byl z celé situace zmatený, ale věděl, kdy se stáhnout.
„Ale…“
„Pojďme. Hned.“ Vyvedl ji ven z místnosti a nechali tak jejich zjevně rozrušeného syna za sebou.
Setřásla jeho ruku ze své paže hned, jak byli zpátky ve svém pokoji.
„Měla jsem pravdu!“ Konstatovala opět, měla pocit, jako by její vítězství nedostávalo tolik pozornosti, kolik by zasloužilo.
„Hádám, že ano,“ bylo vše, co Jörg řekl, než se otočil a vešel do koupelny, nechal tak rozlícenou Simone za sebou.
Přecházela po místnosti tam a zpátky a přemýšlela o všem, co se ten víkend stalo.
Na začátku si byla tak jistá, že její syn lže, a byla odhodlaná to dokázat. Ale během toho procesu začala mít své pochybnosti, které ji děsily víc než cokoliv jiného. Opravdu toho o svém synovi, o svém miminku, věděla tak málo, že by jí mohlo uniknout něco tak velkého, jako skutečnost, že je gay a chodí se svým nejlepším přítelem z dětství? Nezdálo se to být možné, ale když viděla ten polibek, ke kterému došlo před několika hodinami, málem tomu uvěřila. Nechtěla, ale bylo to tak. A tak jí ruply nervy.
Oslovila jedinou Natáliinu nezadanou družičku a požádala ji, aby vyjela po jeho synovi. Zdála se být z té žádosti nejdřív vyděšená, ale po jediném pohledu na jejího syna rychle souhlasila.
Později se s Ashley setkala u recepce a ona jí řekla všechno, co se stalo. Tak moc se jí ulevilo, když slyšela, co Bill řekl. To potvrdilo její podezření a dokázalo, že svého syna přece jen znala.
Nebo si to alespoň myslela. Ale po jejich výměně před pár minutami už si nebyla tak jistá. Proč Tom reagoval tak, jak reagoval?
Na to neznala odpověď, ale jednu věc věděla jistě, její vítězství… kvůli kterému tak tvrdě pracovala… jí už náhle nepřipadalo tak skvělé.
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Škoda, že Bill odešel, aniž by si s Tomem promluvil. Dokud si mezi sebou všechno nevyříkají, budou se zbytečně trápit…
Simone už díkybohu začíná něco docházet. Jen jestli na to "prozření" není trochu pozdě. Bill má zlomené srdce, Tom je nešťastný… No, podělala to parádně.
Díky za překlad
Zdá se, že i když Simone dosáhla svého, najednou ji to nějak neuspokojuje. Jak jinak, přestože je to manipulativní potvora, jednoznačně svého syna miluje a teď si uvědomuje, že je nešťastný, a to kvůli ní. Já jenom doufám, že Tom se bude dál snažit promluvit s Billem. Snad se to vysvětlí.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Je zvláštní jak někteří rodiče málo znají své děti. Simone teď sice slaví malé vítězství, ale nebude to tak dlouho trvat a uvědomí si, že to je obrovská prohra.
Doufám, že tentokrát Tom půjde tvrdě za svým srdcem. Bill snad bude mít dostatek času na to aby se dal trochu dohromady a Byl schopen Toma vyslechnout. Oběma držím palce.
Děkuji za překlad a moc se těším na další pokračování
Že by Simone konečně pochopila jak Tomovi ublížila a doufám že si to Tom z Billem vyjasní.
Nemám slov! Simone je děsná megera, normálně jsem se držela, abych při jejím výstupu ´Mám pravdu´ nebouchala do všeho okolo sebe. Mít tu ženskou někde poblíž, mám strach, že by ode mě pár schytala a to jsem obvykle dost klidný člověk. Ona mi pije krev už od začátku a dneska to ve mně doslova bublá. V tomhle případě bych se k ní nebála přiřadit i silnější slova, ale mám svoji důstojnost. Naštvala mě tak, jako ještě snad nikdy nic v povídkách. 😀 Já jsem doslova naštvaná!! Ano!! 😀 😀 Mám pocit, že po dopsání komentáře to budu muset jít rozdýchat, protože tohle je na mě nějak moc.
A Bill je děsná trubka. Proč hned odjížděl pryč a nenechal si to Tomem vysvětlit? Teď se budou oba dva pár dní trápit, než si konečně promluví a snad bude Tom plný síly a odhodlání se Billovi přiznat, že si uvědomil, že jej miluje. Ach joooo. 🙁 Tohle je strašně smutné. Na jednu stranu chápu, že to pro Billa muselo být složité a všechno se v něm bilo, ale je to trubka! 🙁 🙁 🙁
Tohle byl tedy pořádně smutný díl. Simone by měl někdo někam zavřít a snad bude v budoucnu řádně zpytovat svých chyb!
Děkuji za skvělý překlad! 🙂
Ach jo, ten Bill neměl hned odcházet, takhle se to všechno komplikuje….
Tak som neodolala a precitala som si to v originále. A google prekladac je niekedy velmi standovny, xi, takze dakujem za preklad, pretoze si to rozhodne planujem precitat este raz! :-p
Překvapivě Simonin plán. Hm! Měla by se stydět. dost, že jí to na konci dílu snad konečně dochází. Doufám, že to v ní bude hlodat tak dlouho, až za Tomem přijde a konečně se mu pokorně omluví! Chudák Tom a chudák Bill:/
Bill symbolicky uniká daleko od všeho, bylo to smutné. Čekala jsem, že nhodou někde zůstane a setká se ještě s Tomem, ale on odjel… Škoda. Koukejte to dát dohromady, vy dva, a pěkně si to vyříkat! Už se těším, až Simone vážně začne hlodat svědomí a Tomovi se dostane zadostiučinění. Všechno jim zkazila, jak jsem si myslela.
Díky za přeložení! Už se zasejc těším na pokračování, ale nemůžu si pomoct – ten díl mi přišel krátký:D Chci víííc:D Ne sranda, jsem fakt ráda, že tady tahle povídka je, ať je dlouhá jak chce, já si počkám^^
ďakujem veľmi pekne za preklad. Dúfam, že si Tom s Billom čím skôr veci vysvetlia, je mi tak smutno, že sa to skončilo takto. Simone to asi bude mrzieť ako ublížila Tomovi ale mala by býť za to svoje intrigánstvo potrestaná aj keď to myslela "dobre". Škoda, že musím zase počkať na pokračovanie ale konečne mám pred sebou aj voľné dni tak to tu nebudem zaenedbávať ako teraz. Ospravedlňujem sa za nekomentovanie, v kuse som v práci, na net nemám čas:)