autor: elvisfan
Tom tiše zaklepal na dveře pokoje pro hosty, ale nebyl příliš překvapený, když nepřišla žádná odezva. Už na Billa nakoukl, když se poprvé probudil, a našel ho roztaženého na břiše bez zjevného plánu se v dohledné době probudit. Uběhla hodina, během které Tom začal svou ranní kávou, vypustil Harleyho na zahradu a sebe i jeho nakrmil. Věděl, že musí zajít do obchodu, ale nechtěl odejít, dokud Bill ještě spal. Takže nyní držel v rukách dva hrnečky, zatímco dveře do pokoje pro hosty otevřel.
Bill se ani nepohnul od chvíle, kdy se na něj Tom díval poprvé, a vypadal tak klidně a pokojně ve srovnání s tou bolestí, kterou Tom předchozí večer viděl v jeho očích. Žvýkal si svůj spodní ret a rozhodl se jej nechat spát. Postavil jeden z hrnečků na noční stolek a ztuhl, když Bill vydal ze spánku nějaký zvuk. Zamračil se při pohledu na více modřin na Billových zádech a ramenou. Některé vypadaly nově, zatímco jiné byly starší a vybledlé. Obrátil se k odchodu přesně ve chvíli, kdy dovnitř vklouzl Harley a vydal se nejkratší cestou ke druhé osobě.
„Harley!“ Tom se cítil hloupě, že na psa křičí šeptem, a popadl ho za obojek ve stejném okamžiku, kdy se jeho dlouhý růžový jazyk dotkl Billovy paže. „Přestaň, ty podvraťáku!“
Bill se zavrtěl a pomalu otevřel oči, zatímco se přetočil na záda. Usmál se na psa a poté vzhlédl k rozpačitě se tvářícímu Tomovi.
„Omlouvám se,“ zašklebil se Tom. „Chtěl jsem tě nechat spát, ale…“
„To je okay,“ řekl Bill. Posadil se a pohladil Harleyho po hlavě, když se podíval na kávu na stolku. „To je pro mě?“
„Jo.“
Bill do kávy lehce zafoukal, než se pořádně napil s povzdechem nad tou báječnou, sladkou chutí.
„Karamel?“ Usmál se.
„Bez něj kávu nepiju,“ odpověděl Tom.
Bill se znovu napil a sdílel s Tomem další zvláštně nepohodlný pohled.
„No, ehm, snídaně je v kuchyni, kdykoliv budeš připravený,“ řekl Tom po chvilce.
Tom následoval Harleyho ven z místnosti a zavřel za sebou dveře.
***
Bill vyskočil na stejnou kuchyňskou židli jako předchozí den a byl přivítán opečenou bagetou a novou kávou. Jedli v tichosti. Bill trhal bagetu po kouskách v naději, že tím bude snídaně trvat o něco déle. Neměl tušení, co bude dělat. Neměl peníze na taxík, a i kdyby měl, tak neměl kam jet. Nemohl snést pomyšlení, že by snad Toma požádal o peníze. Považoval za štěstí, že Tom byl doteď tak milý, jak byl. Nechtěl to štěstí pokoušet.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ Zeptal se Tom náhle.
„Jasně,“ odpověděl Bill během žvýkání.
„Máš nějaký konkrétní důvod, proč jsi čekal na včerejší déšť, než jsi od svého ex odešel?“
„Když jsem odcházel, tak nepršelo,“ pokrčil rameny Bill a utrhl si další kousek bagety. „Zavolal jsem si taxi a řekl řidiči, aby mě odvezl tak daleko, kam jen bude stačit osmnáct dolarů, které jsem měl v peněžence… Dál jsem šel pěšky. Pak jsem si uvědomil, že jsem úplně ztracený, a v tu chvíli začalo pršet. Přemýšlel jsem, že se vrátím, když mě zrovna našel Harley. Kde přesně to vlastně jsem?“
„Brentwood,“ odpověděl Tom. „Odkud jsi začal?“
„Bel Air.“
Tom přikývl a napil se kávy.
„Okay, takže mám nápad,“ vyhrkl. Bill se na něj podíval a čekal, co uslyší. „Můžu tě odvézt zpátky do tvého domu.“
„Ale…“
„Jen aby sis vzal své věci,“ dokončil Tom. „Oblečení, telefon, cokoliv, co potřebuješ. A… můžeš zůstat tady. Tak dlouho, jak budeš potřebovat.“
„Opravdu?“
„Jo.“
Bill zíral, nevěřil, že by naprosto cizí člověk mohl být tak laskavý. Zamrkal, a Tom mohl v jeho očích spatřit slzy. Bill vyskočil a pevně ho objal, zabořil obličej do Tomova krku.
„Děkuju, Tome,“ zašeptal.
Po chvilce váhání a poté, co si vzpomněl na modřiny na Billových zádech, jej Tom jemně objal nazpět.
Mramorový vchod, prosklená stěna s výhledem do dvora a ten nejtlustší koberec, na který kdy vstoupil. Rozhodl se, že je to perfektní, jakmile vešel do dveří a jen o týden později se nastěhoval. Byl to ten druh domu, o kterém snil od svého prvního dne na filmové scéně.
Ale nebylo to nic ve srovnání s palácem, na který právě hleděl.
Zastavili u černých, železných vrat, pevně zavřených proti vetřelcům. Bill se přes něj naklonil a zadal na klávesnici kód, brána se pomalu otevřela a pustila je dovnitř. Tom pomalu vyjel nahoru po příjezdové cestě dlouhé minimálně jako jeden městský blok, a zastavil před mramorovým kolosem. S ústy dokořán Tom zíral jako výletník na prohlídce domu celebrit.
„Chceš vědět, kdo je můj ex,“ povzdechl si Bill.
„Ta myšlenka mě napadla,“ přiznal Tom.
„David Jost.“
Tom prudce otočil hlavu, vlasy se mu rozletěly kolem ramen, jak zíral na Billa. Konečně do sebe vše začalo zapadat. Bill tam jen seděl s rukama v klíně.
„David Jost,“ zopakoval Tom. „Jako z Jost Industries?“
„Majitel, prezident, generální ředitel,“ pokrčil rameny Bill, hleděl z okna na dům, který pomalu nenáviděl. „To je on.“
Všichni znali Davida Josta. Byl to jeden z nejmocnějších mužů v Hollywoodu, ne-li v zemi. Použil své dědictví, aby koupil malou, upadající nahrávací společnost, a nyní stál v čele multimilionářské říše, která se skládala z nemovitostí, ropných polí, hotelů a kasin, mimo jiné. Bulvár miloval spekulovat o jeho údajném spojení s mafií, a často byl fotografován se svým o mnoho mladším snoubencem.
„Říkal jsem si, že mi připadáš povědomý,“ řekl Tom svému spolujezdci. Všiml si, že Bill zavřel oči a přikývl. „Tak pojď,“ řekl mu a otevřel dveře. „Pojďme tě z toho domu dostat.“
Pracovali rychle, házeli všechny džíny, trička a boxerky z Billova prádelníku do velkého kufru. Bill vešel do hlavní koupelny a shrnul do cestovního zavazadla celý svůj make-up a toaletní potřeby. Když otevřel dveře do šatny, Tomovy oči se znovu rozšířily. Bill si vzal jen několik oblíbených kousků oblečení, dvě bundy a tři páry bot. Zanechal tam to, co samo o sobě stačilo na to, aby to zásobilo pánskou část průměrného obchodního domu s oblečením. Vše bylo nastrkáno do druhého kufru, a poté Bill z nočního stolku sebral svůj iPod a pár knih. V šuplíku spatřil i svůj telefon, a když ho zapnul, poslouchal Davidův čím dál naštvanější hlas v každé z jeho čtyř hlasových zpráv, než je všechny smazal. Ale dál na telefon zíral. Uvažoval, že by zůstal, že by couvnul jako už tolikrát předtím. Pak se podíval do zrcadla a spatřil Toma stojícího přímo za ním. Hodil telefon na prádelník a oba popadli kufry.
„Ještě něco?“ Zeptal se Tom, jakmile došli k úpatí schodiště.
Bill k němu otočil hlavu a naklonil ji na stranu, jak uvažoval. Pak odložil kufr a zamířil do zadní části domu. Tom jej následoval a brzy jej našel v něčem, co musela být Davidova kancelář. Díval se, jak Bill přešel k velkému portrétu na zdi, otevřel jej jako dveře a odhalil tak černý sejf zasazený do zdi jako ve filmu.
„Náhodou jsem jednou dával pozor, když to David otvíral,“ vysvětloval Bill.
Zadal na bezpečnostní klávesnici řadu čísel a sejf se s kliknutím otevřel. Bill se natáhl dovnitř a vzal si několik svazků bankovek, aniž by se je obtěžoval počítat. Opět sejf zabouchl a peníze strčil do batohu.
„Není důvod, abych byl úplně na mizině,“ konstatoval. „Když David má více než dost, aby se podělil.“
Bill znovu zvedl kufr, když náhle někde bouchly dveře a oba zamrzli na místě. Ženský hlas zavolal Billovo jméno a Tom viděl, jak se Bill uvolnil. Zpoza rohu se objevila šedovlasá žena v uniformě a zírala na Billa s kufrem v ruce.
„Ty odcházíš?“ Zeptala se.
„Ano,“ řekl jí Bill. Mávl rukou přes rameno Tomovým směrem. „Adelio, tohle je Tom. Nechá mě u sebe.“
Adelia vypadala, že se možná rozbrečí, když Billa na rozloučenou objala.
„Jsi sladký chlapec, Bille,“ řekla mu. „Ale upřímně doufám, že tě už nikdy znovu neuvidím. Alespoň ne v tomto domě.“
„Rozumím,“ usmál se Bill.
Adelia se podívala na Toma, kdy naposledy stiskla Billovy ruce.
„Nedovolte mu, aby se sem vrátil,“ nařídila.
„Nemám to v úmyslu,“ slíbil Tom.
„Tady.“ Služebná se natáhla pro zavazadlo, které Bill nesl. „Pomůžu ti naložit věci do auta.“
„Adelio, dokážu zvládnout kufr,“ usmál se Bill. „A já si neberu svoje auto,“ rozhodl se v tom okamžiku. „On ho zaplatil… tak si ho může nechat.“
Adelia kolem Billa ještě nějakou chvíli poskakovala, než jej konečně nechala jít. Uložili věci do zadní části Tomova Land Roveru a odjeli. Bill vydechl úlevou, když se od domu vzdalovali, oba muži nevnímali bezpečnostní kamery, které byly zaměřeny na bílé SUV od okamžiku, kdy poprvé projelo bránou.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Fujtajbl. Celou dobu co si Bill balil věci jsem trnula, že přijde David a začne mela. Mám pocit, že David nebude z těch, kteří by si nechali jen tak dát kopačky a že ta opravdová "sranda" teprve začne. Aby se nakonec Tom kvůli své pomoci Billovi nedostal do problémů…
Díky za překlad
Ajaj, Tom bude mať zrejme problém, neviem či svoje autíčko ešte uvidí v celosti. Ale som rada, že Billovi pomohol a dostal ho od tyrana preč. Dúfam, že nebudú príliš trpieť.
Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Tak to bude ještě hodné zle.
tak…tohle asi nebude dobře že? už vidím, jak Billa bude pronásledovat 🙁
Prej David Jost – neeeee xD
Necekala jsem, ze bude mit Bill moznost dostat se do sveho domu! A uz vubec ne, ze to bude dum a osud jako z luxusni telenovely! Mafiani a vsechno, wow!:D Tedy ty kamery, to bude mit jeste dohru, souhlasim s ostatnimi.
Strasne se tesim na pokracko!
Moc se mi libila scena, jak se s Tomem objali <3 ou boze, miluju takove sceny!
Dekuju Zuzu za bezva preklad!
To ještě bude mazec…
Při Billově balení si kufrů jsem opravdu trnula, co se semele. Měla jsem pocit, že David musí každou chvíli přijít a začne ten pravý kolotoč. Taky když bouchly dveře, pomalu se o mě pokoušel infarkt, ale díky bohu za to, že to nebyl David. Stejně si myslím, že tohle všechno bude mít ještě dohru a že to David nenechá jen tak. Když se nebál na Billa vztáhnout ruku, tak se pravděpodobně nebude bát udělat ještě něco víc. Docela se bojím, protože David je velké zvíře, spousty lidí mu jsou nakloněny, a tak pravděpodobně může udělat spoustu věcí, které se budou moci ´zamést pod koberec´. Tak snad mám zase jen černé myšlenky, a nebude to až tak strašné!
Moc děkuji za překlad! 🙂
Tom je dokonalý lidumil. 🙂
Ale mám pocit, že ty skutečné potíže teprve začnou.