Tom zíral do svého telefonu, oči měl vytřeštěné. Hypervetiloval, dýchal nosem. Stál jako zkamenělý uprostřed svého pokoje, nevěděl, co dělat, nevěděl, co si myslet. Sám sobě řekl, aby byl silný, přísahal sobě i Georgovi, že s Billem nebude mluvit alespoň týden. Proto se nemohl vzdát a musel být silný.
Byl tak moc v prdeli. Hlava se mu točila, takže se rozhodl, že se opravdu potřebuje posadit. Šel ke svojí posteli, hned na to do ní padl. Rozhodl se totiž, že bude určitě lepší, když si lehne. Možná, když dá telefon pryč a dopřeje si dlouhého šlofíka, bude to lepší? Pokud bude spát zhruba dvě hodiny, mohl by na tu zprávu zapomenout, ne? Tom si opravdu nemyslel, že to bude fungovat, ale mohl to, kurva, alepoň zkusit.
Vzbudil se o tři hodiny později. Prvně šel do koupelny, poté si připravil něco k jídlu, díval se na film s mámou a šel se projít ven. Cítil se v klidu a motivovaně. Zvládal to. Byl připraven být silný, a nakonec to šlo dobře. Nehodlal se schovávat do jeskyně, nehodlal zklamat sám sebe.
Když se vrátil zpátky do svého pokoje, první věc, kterou vůbec zaznamenal, byl blikající telefon. Zastavil se a znovu zkameněl. Opravdu mu Bill poslal více zpráv? Díval se na telefon, jako kdyby to byla bomba, která má vybuchnout v okamžiku, kdy se on pohne. Místo toho, aby něco udělal, se otočil a odešel z pokoje pryč.
Tu noc udělal cokoliv, aby se vyhnul pohlédnutí na svůj telefon. Umyl nádobí, vypral si oblečení, navoskoval si dredy, dopřál si vanu. Podíval se na tři díly Lovců duchů. Vydal se na další procházku a zahrál si s mámou monopoly. A když byl konečně tak moc unavený, že se už víc nemohl vyhýbat tomu, aby šel do pokoje, rozhodl se, že prostě telefon dá stranou a usne. Za žádných okolností rozhodně neotevře zprávy, které pravděpodobně dostal.
Poté, co si vyčistil zuby, zaúpěl. Byl frustrovaný sám ze sebe a otevřel Facebook. Měl upozornění na tři nové zprávy a jedno další upozornění. Byl zmatený, od kdy dostával jiná upozornění, než jen to na zprávy? Nikdy se mu tohle na Facebooku nestalo. Stalo se to až poté, kdy začal mluvit s Billem. Od té doby už nebyl Facebook tak moc nudný jako dřív.
Bill Kaulitz > Tom Trümper:
Tom si tu zprávu četl pořád a pořád dokola. Ta zpráva sama o sobě až tolik neznamenala, ale skutečnost, že byla… veřejná, venku, kde to mohl kdokoliv vidět… To bylo pro Toma moc.
„Ale notak!“ zakřičel do telefonu. „Kurva, zvedni to!“ Georg to musí zvednout, jinak si byl Tom jistý, že to vzdá a… odpoví. A on neměl dovoleno udělat to. V tomhle okamžiku to bylo tak moc zakázané. „Zvedni to, zvedni to, zvedni to,“ zamručel, v posteli se houpal zepředu dozadu. Bál se, že brzy přepadne a bouchne se do hlavy. Dobře, možná by to v téhle situaci vážně pomohlo. Byl si jistý, že by měl odjet na dovolenou od svých vlastních myšlenek, svojí paranoie a svého zmatkaření. Ano, natlučení hlavy momentálně neznělo jako špatný nápad. Znělo to spíš jako požehnání.
„Hej, Tome, co se děje?“ zakřičel Georg zničehonic na druhé straně. Vykřikl tak hlasitě, až Tom trochu poskočil a také vykřikl. Opět se ztratil ve svých myšlenkách takovým stylem, že úplně zapomněl, že vlastně čekal, až Georg přijme hovor.
„Vlastně si nejsem jistý,“ řekl Georg nezřetelně, smál se jako malá hloupá holka. „Šel jsem k Michaelovi, abychom si dali pár piv, a nějakým záhadným způsobem jsem skončil tady… Teda ne, že bych litoval, je tady spousta pěkných holek. A chlape, ony všechny mají taaaaak velký prsa. Měl bys tu být!“
„Jasně. Promiň, ale víš, že prsa mě tak úplně nezajímají a… ani opilí lidé,“ Tom se zasmál a protočil oči nad svým vtipně opilým kamarádem.
„Oh, můžu ti zaručit, že o nic nepřicházím,“ řekl Tom, odkašlal si. „Georgu, je tady ale důvod, proč ti volám. Ale nevím, jak moc nápomocný budeš, když vezmu v potaz to, že jsi na kaši.“
Oh, kdyby to bylo tak jednoduché, Tom by ji tak rád odsunul stranou už hodně dávno. Uklidil by ji do krabice, tu krabici by nacpal do další krabice, pak by našel nějaké super tajné místo a tu krabici by ignoroval po zbytek svého života. Ujistil by se, že na ni zapomene a že už nedovolí, aby ho znovu obtěžovala. Bylo to ale daleko od jednoduchosti a nebylo to něco, co by mohl Tom kontrolovat. Kontrolovalo to totiž jeho, každý den to byl nepřetržitý boj.
„Nicméně,“ řekl Tom a najednou cítil, že mu je špatně od žaludku. „Bill mi napsal! Nejdřív soukromou zprávu a já použil všechnu svoji sílu, abych mu neodpověděl, a pak… on mi napsal na mou zasranou zeď!“ zapištěl Tom. Opět cítil, že motýlci v jeho břiše se probudili k životu, takže ho lechtali a žaludek se mu svíral.
„Napsal ti na zeď?“ zopakoval Georg pomalu. Netušil, o čem Tom mluví. „Na tvojí facebookovou zeď?“
„Co?“ zalapal po dechu Tom. Chtěl svůj telefon zahodit pryč, jak mohl Georg nevědět? On měl vědět už jen proto, že on byl ten, který tohle všechno naplánoval. Nemohl Toma zradit.
„Nejdřív se zeptal, jak se mám, a já neodpověděl. Potom mi napsal další dvě zprávy, ale já si je nepřečetl,“ Tom musel zastavit, aby se nadechl. Uvědomil si, že mluví tak moc, až se mezi slovy zapomíná nadechovat. „A potom napsal, že se nudí a já neodpovídám… tak se zeptal, kde jsem.“
Cože?!
Zaprvé, proč mu tuhle informaci vůbec neřekl? Proboha, Tomovi se opravdu točila hlava a cítil, že potřebuje brečet nebo něco rozbít. Tohle bylo už moc na to, aby to zvládl.„A neřekl jsi mi to dřív, protože..?“ Vykoktal. Třásl se bolestí, vztekem a zoufalstvím.
„Kurva, chlape, zapomněl jsem,“ řekl Georg, zněl stejně zmateně jako Tom. „Kámo, jsem opilý. Zpomal. Nicméně… Nic moc nedělá, jen sedí v obýváku a pořád kontroluje telefon.“
„Oh, bože, nevím, co si myslet,“ zaúpěl Tom, v hlavě mu tepalo. „Georgu, co si myslíš?“
Tomovo srdce se bolestivě svíralo a znovu uvolňovalo, žaludek se mu třásl a on nevěděl, jestli má Georgovi věřit, byl opilý. Bylo bezpečné říct, že Bill, alespoň dle Toma, byl zasraný král ve vysílání smíšených signálů.
„Takže… co mám teď dělat?“ zeptal se Tom. Celý obličej měl už pokrytý potem. „Mám odpovědět, nebo počkat a uvidím, jak daleko zajde?“ Nevěděl, která z možností je momentálně lákavější; jestli ta první, nebo druhá,
„Oh, ne, ještě neodpovídej. Počkej, jak daleko zajde,“ trval Georg na svém. Tom věděl, že určitě kroutí i hlavou. „Dej tomu pár dní a pak uvidíš…“
Nevěděl, co dál. Tenhle plán už nevypadal tak dobře, jak vypadal na začátku. Upřímně, už nedával vůbec žádný smysl. Proč Georg zničehonic změnil svůj názor na Billa? Takže… Bill byl na party, oči měl přilepené k telefonu, neznamenalo tohle, že si s Tomem jenom nehraje? Nebylo všechno jako zázrakem lepší? Pořád si nebyli jistí. Tom to chtěl ale zjistit. Chtěl znovu mluvit s Billem a nechtěl čekat pár dní. Chtěl odpovědět na Billovu zprávu a vrátit se k jejich nočním konverzacím a k jejich konverzacím přes web kameru, které byly spíše žhavé, než úplně obyčejné. Nechtěl za vším hledat pikle a přespříliš to rozebírat. Chtěl prostě uznat Billova slova za pravdivá a opět žít spokojeně ve své bublině. Věděl, že by to neměl dělat. Věděl, že to bylo nezdravé. Co měl ale teda kčertu dělat? Proč to muselo být tak těžké? Proč ho žádný z těch romantických filmů, které sledoval během svého dospívání, nevaroval před takovými situacemi? V těchhle filmech bylo všechno tak jednoduché. Kluk a holka se potkali, zamilovali se do sebe a užívali si krásného společného času. Uprostřed filmu se stalo nějaké drama, ale stejně film končil polibky, objetím a veselou hudbou. Proč to takhle nemohlo být i u něj? Proč tohle muselo být tak komplikované, plné pochybností, nejistoty a konspirací?
„Přežiješ v pohodě, Tome,“ řekl Georg, zahihňal se. „Prostě dělej to, co jsi dělal, než se celá tahleta věc s Billem stala…“
„Jen tomu dej pár dní. To je vše, co chci,“ Georgův hlas byl laskavější. „Pomůžu ti s tím a vše, co musíš dělat, je být silný.“
„Dobře,“ odvětil Tom, trochu se usmál. Georg byl laskavý, trošku zvláštní, ale nicméně, Tom byl šťastný, že je obdařen tak dobrým kamarádem. „Uvidíme se.“
Tom věděl, že bylo jednodušší říct to, než udělat, mohl to ale zkusit. Povzdychl si a rozhlédl se po pokoji. Co bude teď dělat? Půjde do postele? Podívá se na film? Půjde se projít? Přepadne matčin bar a bude pít, až upadne do hlubokého a klidného spánku? Jedna věc, kterou rozhodně dělat nemohl, bylo jít na svůj facebookový profil. Pokud se totiž teď přihlásí, bude ho to tak moc pokoušet, až nakonec udělá pravděpodobně něco hloupého.
Ano, film zněl dobře.
Byl to Georg. Taky kdo jiný?
„Ano?“ odpověděl, když film stopnul.
„Zaslechl jsem, že říká, že se necítí dobře, takže se jde projít,“ řekl Georg. Zněl jak překvapeně, tak zmateně. „Kdo by se v tuhle hodinu rozhodl, že se půjde projít?“
Mysl se mu znova začala točit. Co když Bill odešel, aby se s někým setkal? S někým, komu napsal? Co když už měl dost čekání na Toma, takže se rozhodl, že to už nemá smysl? Co když byl naštvaný? V krku se mu znovu utvořil malý knedlík, cítil, že se udusí.
„Nevím, proč by tahle informace měla být nějak užitečná, ale děkuju,“ smál se. „Nicméně si toho vážím.“
Nebylo to ale vůbec jednoduché, když Georg řekl, že Bill odešel. Kam šel? Šel domů? A proč? Měl by… vážně… kurva.
Tom poťukával prsty na prostěradle a koukal na televizi, nevěnoval jí ale pozornost. V hlavě si utvářel seznam pro a proti a než ho dokončil, pevně zavřel oči a nahmatal telefon. Otevřel jedno oko, jako kdyby to snad mělo být lepší. Otevřel svůj Facebook, svůj profil a zhluboka se nadechl. Olajkoval Billovi příspěvek a otevřel okénko pro komentář.
Co má říct? Opravdu má něco napsat? Jak bude Georg reagovat, až zjistí, že to prostě nemohl nechat být? Měl by jenom… co?
„Nedělám nic špatně,“ řekl sám sobě, hodně se snažil, aby zněl přesvědčivě. „Jenom… Hraju tvrdě, aby to zvládl.“
autor: The_poltergeist
zase jsem se nic nedozvěděla….už mě to začíná nudit
Tak to vypadá, že se Bill asi skutečně trápí, že mu Tom nepíše. I když…těžko říct. Mám teď docela problém vidět něco hezkého na Billovi. 😀 Strašně moc bych si přála, aby se to už rozuzlilo, protože takhle to jednoduše nejde jinak, než být pořád na Billa naštvaná. 😀
A bože, Toma šíleně chápu! 😀 Taky jsem se párkrát zařekla, že někoho nechám vydusit a nenapíšu mu, ale co? Nevydržela jsem to. Tom má můj obdiv!! 🙂 😀
Moc děkuji za překlad! 🙂
Jsem zvědava jak dlouho to Tom vydrží.
Jen ať Tom zatne zuby a ještě nějakou chvíli to vydrží. Stejně ho Bill, bůhví proč, tahá za nos.
Díky za překlad
Jsem zvědavá, jak dlouho Tomovi to odhodlání vydrží. Jen aby si tím trucováním neudělal medvědí službu.
Díky za překlad, těším se na pokračování.
Tak jsem zvědavá, jak to bude dál, hlavně s Tomem….
Podla mňa je tento diel dôležitý – Tom sa dozvedel, že Bill je kvôli nemu smutný a že mu na ňom asi záleží…hádam to nehral kvôli Georgovi. Tŕpla som na konci, bála som sa, že Tom Billovi odpíše ale som rada, že to neurobil :)! Treba trošku Billa ponaťahovať :P. Dúfam, že Tom to nepreženie s časom a nebude sa hrať príliš dlho na nedostupného a dúfam, že Bill ma výdrž a počká na Toma.Prosím ďaleeeeeeeeeeeeej a ďakujem za preklad ♥
Ja som dúfala, že by Tom mohol ísť von zistiť kam Bill z párty odišiel, stretli by sa a konečne by si to vysvetlili… Ďakujem za kapitolu.
Tak jsem si díl schovávala až na dnešek a musím říct, že se opravdu povedl!:) Spoustu se toho událo!
7] Dzesi, naprosto souhlasím! Taky jsem se ke konci bála, že Tom napíše, ale jsem na něj osobně pyšná, že to neudělal! Je silný!
Jo a troufám si říct, že Bill možná půjde za Tomem! To by bylo! Byl u něj někdy? Tuším, že ne! No páni, to by bylo dokonalé: kdyby Bill přišel a všechno to na něj upřímně vyvalil, celou pravdu! Navíc, určitě má v sobě trochu alkoholu, takže si myslím, že by rozhodnutí jít za Tomem mohlo být o to jednoduší… Sice jsou tři ráno, ale to by už nějak vyřešil (mohl by hodit to okna kamínek a tak…už si plánuju v hlavě:D)
A GEORG!!! Bože, může být něco vtipnějšího než on, v tomhle příběhu? xD Georgův úvod v telefonu jen tak nezapomenu :DDD Bezkonkureční hlášky! No jako – perfektní překlad!!!
Díky díky díky, překladatelko a spisovatelko!