autor: elvisfan
„Zatraceně! Tom si pořídil kulečník!“
Tom se znovu rozesmál reakci svého nejlepšího přítele nad jeho výrazně vylepšeným obytným prostorem.
„Za kulečník můžeš poděkovat Billovi,“ informoval jej Tom a pohodlně se opřel o zárubeň dveří. „A za jukebox. Všechno to byl jeho nápad.“
„Kde ten tvůj nový spolubydlící vlastně je?“ Zeptal se Gustav.
„Říkal, že si musí dát extra záležet na svém vzhledu, když máme dneska hosty,“ vysvětlil Tom. „Osobně si myslím, že je jen nervózní z nových lidí.“
„My jsme neškodní,“ trval na svém Georg, většina jeho pozornosti byla zaměřena na hudební výběr jukeboxu. „Nebo alespoň já.“
„A to mělo znamenat co?“ Zeptal se Gustav mírně uraženě.
„To znamená, že toho chudáka budeš tak dlouho vyslýchat, dokud nebudeš znát celý jeho životní příběh,“ přizvukoval Tom, znal svého kamaráda až příliš dobře. „A já tě laskavě žádám, abys to nedělal.“
„Proč?“ Gustav podezřívavě zúžil oči. „Myslíš, že něco skrývá?“
„Okay, lidi!“ Ozval se Billův hlas před vstupem do herní místnosti. Stál ve dveřích s nervózním úsměvem na tváři a čtyřmi pivními lahvemi v rukou. „Kdo chce alkohol?“
Mírně se mu ulevilo, když se ukázalo, že Tomovi přátelé nejsou kompletní kreténi. Každý si vzal lahev a ten s dlouhými, hnědými vlasy se usmál a představil se jako Georg. Bill si s ním potřásl rukou a snažil se ignorovat skutečnost, že ten druhý, blonďatý, na něj zcela zjevně zírá.
„A ten druhý tady, co nemá žádné způsoby, je Gustav,“ informoval ho Tom a lehce přitom do svého kamaráda strčil.
Probuzený ze svého omámení Gustav zavrtěl hlavou a usmál se.
„Promiň.“ Potřásl Billovi rukou a vzal si lahev. „Jen mi připadáš povědomý.“
Tom poznal, že ta poznámka Billa vyděsila, a tak rychle zavedl své hosty zpět do obývacího pokoje. Všichni se uvelebili na Tomově nové sedačce a Bill brzy sám sebe našel vesele rozptýleného v okamžité debatě ohledně komedie versus horory versus akční filmy. Samozřejmě, že každý chtěl něco jiného, a Georg navrhl, aby rozhodující hlas přidal Bill.
„Já?“ Zeptal se Bill nervózně. Kousal se do vnitřku tváře, když hleděl na každého, který zíral zpátky na něj. „Ehm… komedie?“
„Ty zrádče!“ Vykřikl Tom. „Po tom, co jsem ti dal střechu nad hlavou?“
„A hned poté horor?“ Usmál se Bill.
„Dobrá záchrana.“
Sdíleli spolu dlouhý pohled, zatímco druzí dva se dohadovali o tom, kterou komedii.
***
Pizza dorazila ve chvíli, kdy první film končil, a Bill se opřel a sledoval, jak se Tom s Gustavem dohadují o to, kdo dostane trojúhelníček, který byl o něco větší než ty ostatní. V duchu se modlil, aby nebyl vyzván k rozhodnutí další debaty.
„Takže, jak se vy všichni vlastně znáte?“ Vyhrkl.
Ostatní přestali mluvit a zadívali se na člověka, který se náhle zapojil do konverzace.
„Potýkám se s tímhle idiotem už od chvíle, kdy jsme byli děti,“ odpověděl Gustav a uhnul právě včas, aby se vyhnul plácnutí po hlavě. „Potkal jsem ho, když nám bylo deset…“
„A já se ho od té doby snažím zbavit,“ odfrkl si Tom, zatímco popadl ten prestižní kousek pizzy.
„Po promoci jsme se přestěhovali sem, do země fantazie…“
„Zcela unáhlené rozhodnutí.“
„Našli jsme si naprosto nevděčnou práci…“
„Minulý měsíc jsi to dotáhl až na post manažera Foot Locker.“
„A o rok později nějaké konkurzní agentce při pohledu na Toma úplně zvlhly kalhotky …“
„Takhle přesně to nebylo, Gusi.“
„A najednou je jeho ksicht na filmovém plátně, zatímco já se pořád tahám s předraženýma teniskama.“
„Tahle část je přesná.“
Bill se s pusou plnou pizzy usmál, pobavený tím láskyplným způsobem, jakým Tom s Gustavem mluvili jeden přes druhého.
„A já znám Gea z práce,“ pokračoval Gustav. „Takže když se mě Tom rozhodl opustit, Geo se nastěhoval místo něj.“
„A Gus se každý večer uvzlyká až ke spánku, protože už tam nejsem,“ odfrkl si Tom.
„To si jen přeješ, ty hvězdo!“
Vypukl falešný boj a Bill s Georgem jen pobaveně přihlíželi, jak ani jeden z nich nebyl úplně zvyklý na to, jak se k sobě Tom s Gustavem chovali. Georg zvedl dálkový ovladač, aby sám sebe zabavil, a Bill zíral na televizi, dokud nezaslechl jméno, o kterém doufal, že ho už nikdy znovu neuslyší.
„David Jost byl spatřen, jak včera večer opouští Katsuyu, rušnou část Hollywoodu,“ říkal hlasatel. „Nápadná byla nepřítomnost jeho všudypřítomného snoubence Billa Trümpera. Toto je již potřetí v posledních týdnech, kdy byl Jost spatřen bez svého mnohem mladšího snoubence, a když byl dotázán, Jost pouze uvedl, že Bill, cituji, je mimo město na návštěvě u své rodiny.“
Hlasatelův hlas i obraz Davidovy zamračené tváře zmizely, jakmile Tom popadl dálkový ovladač a rychle přepnul kanál. Starostlivě pohlédl na muže sedícího na konci pohovky. Bill jeho pohled zachytil a snažil se vypadat nenuceně.
„To je v pohodě,“ pokrčil rameny. „Je mi fajn.“
„Páni! Moment!“ Gustav zíral na Billa, který k němu ani nezvedl hlavu. „Ty jsi ten Bill?“
„Gusi…“ Tom po něm střelil varovným pohledem.
„Věděl jsem, že mi připadáš povědomý!“ Zvolal Gustav. „Lidé o vás mluví už týdny!“
„A těmi lidmi myslí místní čtenáře National Enquirer,“ uchechtl se Georg.
„National Enquirer je odpad,“ namítl Gustav. „Já čtu People a US Weekly.“ Pohlédl na svého nejlepšího přítele s nesnesitelným úšklebkem. „Gratuluju, Tome,“ řekl chvástavě. „Snoubenec tvého nového spolubydlícího je…“
„Ex-snoubenec,“ odsekl Bill.
„Nevypadá to, že by si to David uvědomoval.“
Gustav pokračoval ve studiu nového spolubydlícího, hlas z televize mu stále zvonil v uších. Pomyslel na všechno, co mu Tom řekl, a všechny kousky pomalu začínaly zapadat do sebe. Ohlédl se na Toma a oči se mu rozšířily.
„Nech toho, Gusi,“ naléhal tiše Tom, zatímco pustil další film.
„Nic jsem neřekl,“ prohlásil Gustav, úšklebek na jeho tváři převyšoval předstíranou nevinnost v jeho hlase. „Jen cítím drama, to je všechno.“
Gustav Billovi věnoval ještě jeden zvídavý pohled, než se otočil zpátky ke svému pivu a k televizi.
Po druhém filmu se Gustav snažil odčinit své prohřešky tím, že pomohl Tomovi vyhodit prázdné pivní lahve a krabice od pizzy. Sledoval, jak Bill s Georgem vyšli ven se svými cigaretami a čekal, dokud se za nimi nezavřely dveře, než promluvil.
„Omlouvám se, že jsem byl takový blbec,“ začal. „Ty víš, že ti jen rád dávám zabrat. A nemusíš se bát, že by US Weekly nebo ten obávaný ex zjistili, kde Bill je, alespoň ne ode mě. Možná, že miluju drama, ale…“
„On ví, kde Bill je,“ přerušil ho Tom a sledoval, jak Gustavovi poklesla brada. „Ví to prakticky po celou dobu.“
„A nic s tím neudělal?“
„Poslal někoho, aby se pokusil Billa přesvědčit k návratu.“
„Což očividně nefungovalo.“
„Očividně.“
Tom obrátil svou pozornost k nalezení cigarety ve snaze vyhnout se pohledu svého dobrého přítele.
„Tome… okay, jo, rád ti dávám zabrat.“ Gustav vyhlédl ven na terasu a spatřil, jak se na něj Bill ostražitě dívá. „Ale vážně, David Jost je velké zvíře. Vlastní snad polovinu Los Angeles nebo tak něco.“
„Nevlastní žádné filmové ateliéry, nebo jo?“ Pokusil se Tom o vtip. „Gusi, je to v pohodě. Bill je tu už pár týdnů a s výjimkou jedné návštěvy bodyguarda, nebo kdo to vlastně byl, Jost nic dalšího nepodnikl. Všechno je okay.“
Tom našel svou krabičku pro případ nouze v šuplíku a jednu si vytáhl. Podíval se na terasu, kde Bill poklekl před Harleyho, a zhluboka se nadechl.
„Gusi, mohl bys pro mě něco udělat?“ Zeptal se. „Natálie mi domluvila spoustu talkshows a podobně. Však víš, propagace filmu.“
„Ano, jsem si vědom toho, jak to všechno funguje, Tome,“ odfrkl si Gustav.
„Nevadilo by ti tady zůstat, když budu mimo město?“ Jen aby tady Bill nemusel být sám,“ vysvětlil Tom.
„Jak pozorné, Tome,“ ušklíbl se Gustav, a zamračený pohled na tváři jeho kamaráda jen zvětšil jeho pobavení.
„Já to myslím vážně, kreténe,“ řekl mu Tom. „Nechci ho tu nechat o samotě. Jen pro případ, víš?“
Gustav mu věnoval pohled přes vršek svých brýlí, zatímco otevřel dveře na terasu.
„Myslel jsem, že je všechno v pohodě, Tome.“
Gustav vyšel ven a okamžitě se omluvil Billovi, který nakonec vypadal, že se vedle něj cítí trochu pohodlněji. V době, kdy se Gustav chystal k odchodu, jej Bill popichoval kvůli jeho posedlostí US Weekly.
O dva dny později Bill seděl na Tomově posteli a tak úplně nerozuměl tomu, jak se cítí. Sledoval, jak Tom stiskl rty a v duchu debatoval nad dvěma různými outfity.
„Tohle by nemělo být tak těžké,“ uvažoval Tom. „Co se, sakra, nosí na pozdně noční talkshow?“
„To se ptáš mě?“ zeptal se Bill. „Protože já mám neustále nějaké interview pozdě večer v televizi?“
„Chápu.“
Bill se natáhl pro Tomův polštář, položil si ho na klín a kousal se do rtu, zatímco sledoval, jak Tom skládá obě trička a ukládá je do kufru. Neuvědomil si, že se na něj Tom dívá, dokud znova nepromluvil.
„Okay, je mi to jasné,“ vzdychl Tom. „Právě teď ze mě nemáš moc velkou radost, co?“
„C-cože?“ Koktal Bill. „Ne, já jsem v pohodě.“ Ani trochu nejsem sklíčený, že na dva dny odjíždíš, dodal v duchu. „Proč bych z tebe neměl radost?“
„Protože jsem požádal Gustava, aby tady zůstal, dokud budu pryč. To neznamená, že bych ti na dva dny o samotě v mém domě nevěřil,“ naléhal Tom. „Já jen… sakra, já nevím. Nemyslel jsem si, že bys chtěl být sám.“
„Ne, máš pravdu,“ trval na svém Bill s očima dokořán. „Ta myšlenka mě tak trochu… děsila. A Gustava mám rád,“ dodal s přikývnutím. „Bude dobrá společnost.“
„Ach, díky bohu!“ Tomovi se ulevilo, zatímco zavíral svůj kufr. „Byl jsem paranoidní, že to pochopíš špatně a budeš na mě naštvaný.“
„Nejsem naštvaný,“ ujistil ho Bill.
„Dobře.“ Tom kufr zapnul a posadil se vedle Billa. „Protože já potřebuju někoho, kdo by mě přesvědčil, že ze sebe neudělám před celou zemí naprostého osla.“ Vzhlédl k lehce nevěřícnému pohledu na Billově tváři. „Ano, opravdu.“
„Ehm, Tome? Víš, že jsi herec? Miliony lidí po celé zemi tě sledovaly na filmovém plátně. Sakra, možná celý svět. Proč jsi teď nervózní?“
„Živé vysílání, Bille,“ odpověděl Tom. „No, alespoň natočené před živým publikem. To vůbec není jako natáčení scény před bandou komparsistů a štábu. Nikdy jsem tohle nedělal!“
„Vsadím se, že ses takhle cítil i před svým prvním filmem,“ odhadoval Bill, potěšený, když Tom přikývl. „A přesto jsi v tom byl dost dobrý, aby tě obsadili do dalšího, a podívej se na sebe teď, pane Hlavní role.“
„Před svou první scénou jsem zvracel,“ přiznal Tom. „Bože, nikdy dřív ve svém životě jsem nebyl tak nervózní nebo vystrašený. Zaběhl jsem za roh a prostě… jo. Hnus. Nebylo to hezké.“
„To zvracení málokdy je,“ pokrčil rameny Bill. „Ale věř mi. Budeš skvělý.“
Při zvuku Natáliina hlasu volajícího jeho jméno Tom lehce zasténal a zvedl kufr. Bill ho následoval chodbou až ke dveřím, kde Natálie čekala spolu s neznámým, holohlavým mužem, který Tomův kufr rychle převzal a odnášel ho k čekajícímu autu.
„Všechno připraveno, filmová hvězdo?“ Zeptala se Natálie vzrušeně.
„Jak jen to šlo,“ odpověděl Tom zběžně.
„Tome, tohle je Mateo.“ Natálie trhla palcem k muži za sebou. „Tvůj bodyguard.“
„Já mám bodyguarda?“
„Teď už ano.“
Oba muži si potřásli rukou a Natálie dál blábolila.
„Veřejné vystupování, filmové natáčení, cokoliv, Mateo tam od nynějška bude s tebou.“ Natálie se usmála nad Tomovým překvapením. „Vítej v první lize, hvězdo.“
Publicistka i bodyguard zachytili přetrvávající pohled mezi Billem a Tomem, a vyšli na verandu, aby počkali. Tom si strčil ruce do kapes a nelíbil se mu smutek, který viděl v Billových očích.
„Gus tu bude hned, jakmile se večer dostane z práce,“ připomněl mu Tom, když usoudil, že to je to, s čím si Bill dělá starosti. „Pravděpodobně kolem půl desáté. A já se vrátím pozítří.“
„Myslím, že do té doby budu v pohodě,“ usmál se Bill.
„A já budu volat a zkontroluju vás.“
„Bude nám fajn. A ty budeš skvělý!“
Tom mu věnoval ještě jeden nervózní úsměv a odešel.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Oh, čakala som na rozlúčku objatie, iskrenie a pusu:D nevadí, všetko bude. Len mám o Billa strach, snáď sa mu nič nestane, ale mám pocit, že keď sa Tom vráti Bill bude preč?… veľmi pekne ďakujem za preklad…
Nedivím se, že je Tom nervózní z faktu, že musí Billa nechat chvíli o samotě (když pomineme pochopitelnou trému). Doufám, že Bill to s Gustavem ve zdraví vydrží a nestane se nic zásadního.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Taký doufám že se Billovi nic nestane a moc dík za překlad.
Já mám strach! 🙁
Já jednoduše cítím, že se něco zlého stane. Tom si měl Billa raději sbalit do kufru s sebou a tahat je na každý natáčecí plac. Tohle není dobré!!! Mám strach, že David všechno ví (což on skutečně ví), a tak si pro Billa pojede teď, když tam není ještě Gustav. Ten chlápek je schopen všeho – vloupání do bytu, zmlácení a unesení Billa. Myslím, že můj strach je oprávněný a čekám, že se to stane. Moc doufám, že už zase jenom maluji čerta na zeď a vidím věci až moc černě jako obvykle. No a jak nad tím teď tak přemýšlím, tak mě stejně docela zajímají zájmy a úmysly Davida. Proč chce Billa zpět? Jen kvůli jeho hrdosti, aby veřejnost viděla, že s ním Bill pořád je? Proto, že ho svým divně zvráceným způsobem miluje a nemůže bez něj být? Já prostě nevím..stejně ví, že by s ním Bill nešťastný, a tak by ani jeden z nich nebyl nikdy spokojený. Nebo u chybí mlácení a ponižování Billa? Tak proč? Vážně by mě to docela zajímalo, protože mám pocit, že David kvůli navrácení Billa zpět k němu udělá snad všechno. 🙁
Těším se na další pokračování! Moc děkuji za překlad! 🙂
Tak teď jsem napnutá…..
Hrozně se mi líbí, jak je vystylizovaná postava Georga a Gustava! Oh můj bože, oni jsou perfektní:) Jak je každý úplně odlišný:D A ty konverzace s Gustava s Tomem – jak kdyby byli dvojčata:)))
Uf! A jsem tak ráda, že tam Gustav zůstane! Snad ani jiná možnost nepřipadá v úvahu! Bill je v hrozným nebezpečí:/
[4]: Taky to cítím, začíná nám to gradovat. Napětí houstne! A ještě ke všemu ta Davidova prohlášení, že je Bill u rodičů… o můj bože, on ten magor snad musí mít nějaký plán a to už dávno a velice jasný… Mám oči vykulené očekáváním, co bude! Fakt díky bohu za toho Gustava, aspoň trochu mě uklidňuje vědomí, že bude s Billem..:)
Jinak bych řekla, že David je ten typ člověka, co má svoji zvrácenou hrdost nebo jak to nazvat – to ego, které nedovolí, aby se jen někdo pokusil dělat si, co chce, bez Davidova svolení (i když jemu je to samozřejmě k ničemu, nic tím nezíská, ale přijde mi to jak nějaká porucha). M tak ten pocit vlastnictví – že nad ním mám kontrolu… něco takového. Nebo zvrácená žárlivost. Vím, že to určitě není jediný případ, co jsem takhle někde v příbězích viděla. Dokonce bych řekla, že tenhle charakter má v příbězích s láskou docela pevné místo, i když ne asi často… Takové to, že jeden druhého musí mít, i kdyby šel přes mrtvoly… snad vypočítavost, zadostiučeinění… to jsou slova, která mě k Davidovu charakteru ještě napadají… A poslední myšlenka – třeba si říká (David), že když nemiluje Bill jeho, nemá právo být ani on šťastný! A tak dělá všechno proto, aby nakonec nebyl – pro své vnitřní uspokojení…. To by možná sedělo. Každopádně je to určitě patologické!
Taky opět děkuji za dílek, překlad a těším se na další!:)