autor: emraud
I’ve fallen apart… I’m barely breathing with a broken heart… That’s still beating…“
(Rozpadám se… Stěží dýchám se zlomeným srdcem… které stále bije…)
Lifehouse – Broken
Gillian se opírala o zeď u vstupu do kuchyně a sledovala svého otce s našpulenými rty, jak opět dělá nepořádek v kuchyni ve snaze uvařit večeři. Snažil se o to už několik posledních týdnů a první dny málem připálil všechny pánve v domě. Vaření byla pro jejího tátu nebezpečná věc, jak viděla všechny ty řezy a drobné popáleniny na jeho krásných rukou.
„Jsem doma!“ Vykřikla holčička dost hlasitě na to, aby ji bylo slyšet po celém domě. Když nedostala žádnou odpověď, vrátila se do obývacího pokoje, posadila se na koberec před konferenčním stolkem a hluboce vzdychla. Bradou se opřela o dřevěný povrch stolu a zamračeně zírala na svůj odraz.
Věděla, že něco je zřejmě špatně, když viděla, jak se její otec chová. Bill se opět choval divně. Nebylo to stejné, jako předtím, a ona to nenáviděla. Byl neustále odměřený, jeho mysl byla vzdálená bůhví kde. Ani jí nedokázal věnovat plnou pozornost s výjimkou okamžiků, kdy jedli a kdy se připravovali ráno na nový den. Už si s ní nehrál. Místo toho byl zaneprázdněný tím, že byl až obsedantně-kompulzivní, uklízel a organizoval věci po celém domě a po zbytek noci pracoval.
Zazvonil zvonek a ona vstala a zamířila ke dveřím, protože věděla, kdo to je.
„Ahoj strejdo Andy,“ řekla Gillian s pousmáním.
„Ahoj princezno,“ pozdravil Andy, jakmile vešel dovnitř a sundal si kabát.
Gillian se k němu rychle otočila zády a zamířila zpátky do obývacího pokoje, aby si kreslila a udělala domácí úkoly. Blonďatý muž ji lehce poplácal po rameni, než zamířil rovnou do kuchyně.
„Co se to vaří? Cítím rajskou omáčku,“ řekl Andy, když se přiblížil ke svému příteli. Vklouzl paží kolem Billova pasu a políbil jej na spánek.
Bill se k němu konečně otočil s vykulenýma očima. „Oh. Ty jsi tady,“ řekl s úsměvem.
„Velké soustředění?“ Zeptal se Andy s uchechtnutím.
„Už jsem skoro hotový,“ zamumlal Bill za stálého míchání.
Andreas se přesunul a otočil se k odpadkovému koši, který našel poloprázdný.
„Tentokrát jsem nic nespálil,“ řekl Bill nonšalantně.
Blonďák se usmál. „Pak to tentokrát musí být docela dobré.“ Posledních pár dní se Bill snažil uvařit večeři, ale pokaždé všechno spálil, a tak si jídlo museli nakonec objednat. Andy by jej zastavil už po prvním pokusu, ale Bill byl tvrdohlavý člověk. Bylo roztomilé, jak do toho černovlasý muž vkládal tolik úsilí.
Od chvíle, kdy se vrátil z jedné ze svých služebních cest, chtěl Bill náhle trávit mnohem více času společně a měl i seznam věcí, které by spolu mohli podniknout. Šli s Gillian do obchoďáku a o víkendu navštívili zábavní park. Občas dokázal být pěkně náladový a příšerně naštvaný, a pak se najednou proměnil do přehnaně starostlivé matky nebo velmi přítulné osoby.
„Půjdu na chvíli dělat binec do obýváku, jo?“ Řekl Andy a zazubil se. „Musím něco opravit na svém laptopu. Nemůžu se dočkat, až budeš mít hotovo.“
Bill se na něj usmál a přikývl. Když Andreas kuchyň opustil, nechal svůj úsměv pomalu zeslábnout. Popadl lžíci a nabral pro ochutnání trochu omáčky. Po krátké pauze si povzdechl a upustil lžíci do dřezu.
„Ne dost dobré,“ zamumlal. Zvedl ze stolu kartičku s receptem a zíral na podivný popis přípravy. Kartička patřila do třetí sady receptů, která mu byla dána.
„Nikdy to není dost dobré.“ Položil kartičku zpátky do zásobníku v lince.
***
Na Vánoce seděl Andreas v obrovském obývacím pokoji Schäferových vtisknutý na pohovce mezi Gustavem a Meliným švagrem, který si hrál s malým nemluvnětem. Snažil se usmívat a nešklebit se nad faktem, že dítě vedle něj slintalo. Ingrid a Klaus, Melini rodiče, neustále o něčem klábosili.
Andy nevěděl, že bude při této příležitosti čelit početné rodině. Bill mu to zapomněl říct, a on byl nervózní, aby udělal dobrý dojem. Měl pocit, jako by to už nyní bylo oficiální, že bude součástí této rodiny. Nebylo to tak, že by se mu to nelíbilo. Jen mu to prostě připadalo trochu moc rychlé a měl pocit, jako by nemohl dýchat. Dokonce ani Bill nebyl kolem, aby jej konejšil. Byl zaneprázdněný pomáháním Mel.
Při večeři se zapojil do konverzace s rodinou, zatímco Bill vedle něj zůstal po většinu času zticha a dohlížel na Gillian a ostatní děti. Starší pár, Ingrid a Klaus, znovu něco živě vyprávěli a dělali tak pro všechny ostatní dobrou šou. Byli cool, přesně jak řekl Bill, plní humoru a moudrosti.
„Bille, zlato, tys zhubnul?“ Zeptala se najednou Ingrid. „Jsi hubenější, než když jsme se viděli naposledy.“
Každý se zahleděl na černovlasého muže, který na ně zíral nazpět, s rukou zamrzlou ve vzduchu, jak si chtěl strčit jídlo do úst.
„Opravdu zhubnul,“ poznamenala Emilia, mladší sestra Mel.
„Mami, Bill byl vždycky jen chodící tyčka,“ vložila se do toho Mel s úšklebkem, než po Billovi střelila ostrým pohledem.
„V poslední době opravdu tvrdě pracuje,“ řekl Andreas a na Billa se usmál. „Opravdu je do své práce zanícený.“
„Jasně,“ odpověděla Mel s pohledem upřeným přímo do Billových očí. Černovlasý muž sklonil hlavu a snědl kousek svého jídla.
Zbytek noci se táhl, jak celá rodina pila, zpívala, tancovala a hrála hry. Poté, co byly děti poslány do postele, se všichni pomalu vydali do svých pokojů v tom obrovském domě, aby si konečně odpočinuli.
Andreas stál v pokoji se sklenicí vody v jedné ruce a úsměvem na tváři, a hleděl na jistého černovlasého muže, který spal v posteli. Věděl, že byl vyčerpaný po celém dni, co pomáhal Mel a staral se o děti.
Andy položil sklenici vody na stůl a pomalu se položil vedle té Šípkové Růženky, aby jej nevzbudil. Bill byl těžký spáč a jen sotva se pohnul, když vedle něj blonďák vklouznul.
Bylo to vůbec poprvé, kdy spolu sdíleli postel. Nikdy nedělali nic víc než jen dlouhé muchlovací seance na gauči. Od chvíle, kdy se vrátil ze služební cesty, se to stávalo častěji a on si nehodlal stěžovat. Bill stále váhal s tím, aby postoupili na další úroveň, a on to chápal. Byl ochotný počkat, až bude jeho milenec připravený.
Andreas hleděl na obličej své lásky, vtiskával si do paměti všechny detaily, které byly dokonalým dílem Božím. Bez make-upu byl stále stejně krásný a Andreas si nemohl pomoct, aby tu krásu před sebou neobdivoval.
Uchopil Billovu tvář a vtiskl mu polibek na čelo. Tentokrát se Bill maličko zavrtěl, ale pokračoval ve spánku. Andy mu ovinul paži kolem pasu a přitáhl si jej blíž, lehce líbal jeho tvář a rukou hladil teplou, hladkou a bledou pokožku na jeho bocích pod látkou trička.
Zaslechl, jak Bill ze spánku vzdychl. Andreas přesunul své rty z Billova krku na odhalenou kůži na jeho ramenech. Bill se mimoděk zachvěl a přisunul se k němu ve spánku blíž, Andreas se široce usmál.
Na co však Andreas nebyl připravený, bylo slovo, které vyšlo z Billových úst poté, co se sklonil a přitiskl k němu rty.
„Tomi…“
Andreas šokovaně ztuhl, odtáhl se a zíral do Billova obličeje. Bill stále spal, obočí měl lehce nakrčené a rty zkroucené do mírného zamračení.
„Tomi…“
Blonďákovi pokleslo srdce v šoku až do žaludku, okamžitě se nevěřícně odtáhl. Proč by se Bill ze spánku zmiňoval o Tomovi?
Bill nakrčil obličej a tiše zakňučel. Nevědomky se kousl do spodního rtu a zasténal, než mu z očí vyklouzla první slza.
Andreas na Billa chvíli zíral, z bolestného pohledu na té spící tváři se mu svíralo srdce. Bill plakal pro Toma? Stalo se mezi nimi něco, o čem nevěděl?
„Neopouštěj mě…“
Andrease rozbolela hlava, jak mu v ní vyskakovaly další a další otázky a hruď se mu bolestivě svírala. Byl Bill silně rozrušený, když Tom odjel? Co se mezi nimi mohlo stát?
Tak trochu už odpověď znal. Viděl to na vlastní oči, to, jak se na sebe dívali, jak se jim úsměv vždy dostal i do očí, když byli spolu, to, jak se vzájemně drželi…
Vždycky to tam bylo, ale on si to odmítal připustit v domnění, že to je on, kdo nese ten titul – ten, kdo je ve vztahu, a časem že bude všechno fajn. Ale kde se nacházel teď a kde v tomto vztahu po celé té době stál?
Potřeboval přemýšlet, na vteřinu se dostat pryč. Naposledy pohlédl na Billovo spící tělo, než vstal a zamířil ke dveřím s těžkým břemenem ve svém srdci.
***
„Hej Bille…“
„Hmm?“ Bill položil sklenici, kterou utřel, než pokračoval s další.
Andreas zavřel skříňku a šel se posadit naproti Gillian. „Proč jsou tady po celé kuchyni pořád ty cedulky?“
„Taťka Tomi je udělal, než odjel,“ řekla Gillian.
Bill se na chvíli zarazil a tvář se mu zkroutila, než se na ní opět zjevil prázdný pohled.
„Taťka Tomi je všude dal, protože tatínek pořád něco zapomíná. Vždycky tatínkovi hodně věcí připomínal,“ dodala holčička, nedívala se přitom na nikoho určitého v místnosti, pouze do misky zmrzliny před sebou.
Andreas pohlédl na holčičku a poté na Billa, který nyní zíral na skleničku ve své ruce, obalenou v utěrce.
„Aha,“ zamumlal Andreas.
„Taťka Tomi taky-„
„Gillian, dojez tu zmrzlinu a běž si vyčistit zuby,“ nařídil Bill.
Holčička se na otce zamračila, než si do pusy natlačila zbytek své zmrzliny a odešla. Nechtěla tátu naštvat, ne před Andreasem.
Andreas sledoval, jak holčička dojedla a vyběhla z místnosti. Když byla nakonec z dohledu, ohlédl se na Billa, který právě uklidil všechny sklenice do skříňky.
„Bille, jsi v pořádku?“ Zeptal se Andy.
„Jsem unavený,“ řekl Bill bez výrazu.
„Trápí tě něco?“
„Ne.“
Andreas si povzdechl. Usoudil, že Bill má opět ty své výkyvy nálad, ale prostě nedokázal držet pusu a být zticha, když už mu všechno začínalo být jasnější.
„Je to kvůli Tomovi?“
Černovlasý muž trhl hlavou směrem k němu, obočí měl silně nakrčené a mračil se.
„Cože?“
„Vypadáš naštvaně, kdykoliv se o Tomovi někdo i jen zmíní.“
Mladší muž popadl hadr a začal utírat čistou kuchyňskou linku před sebou. „Nejsem.“
Andreas si znovu povzdechl. „Už teď zníš naštvaně.“
„Protože se ptáš na hloupé otázky.“
„Stalo se mezi tebou a Tomem něco, než jsem se vrátil?“ zeptal se blonďák nakonec.
Bill na okamžik ztuhl a rukou sevřel hadr tak pevně, až mu zbělely klouby. „Já… Ne.“
„Volal jsi ho ze spaní,“ zamumlal blonďák tichým hlasem, ale dost hlasitě na to, aby jej Bill slyšel.
Bill se otočil ke svému příteli, tvář měl popelavě bledou šokem. „Já… co že jsem dělal?“ zeptal se váhavým hlasem.
„Slyšel jsi mě,“ odpověděl Andreas s nádechem smutku v hlase. „Neříkej mi, že mezi vámi o nic nejde. Jsi až příliš rozrušený z toho, že Tom odešel, na to, aby sis nás v posledních několika týdnech všímal i jen polovinu svého času.“
„Já-to není pravda,“ odpověděl Bill, odvrátil přitom od Andrease svůj pohled.
„Přestaň lhát sám sobě, Bille… A přestaň lhát mně,“ řekl Andreas, jeho hlasem prosakovala bolest. „Brečel jsi. Kvůli Tomovi. Viděl jsem to.“
„Já ne. Já-… Můžeme… Můžeme o tom přestat mluvit?“ Bill si rukou projel vlasy a frustrovaně si za ně zatahal. „Proč o tomhle mluvíme?“
„Protože já už se s tím vším nedokážu vypořádávat,“ odpověděl Andreas, což Billa přinutilo k němu opět prudce otočit hlavu s vytřeštěnýma očima. „Co jsem já, Bille? Co pro tebe jsem?“
„Jsi můj přítel!“ Vykřikl Bill.
„Ano, to jsem… Ale nemyslím si, že jsem to já, kdo je ve tvém srdci. A mysli,“ řekl blonďatý muž smutně.
„To není pravda,“ odpověděl Bill. „To vůbec není pravda.“
„Bille,“ povzdechl si Andreas a sevřel si kořen nosu, než obrátil pohled zpět k mladšímu muži. „Myslím, že si od sebe potřebujeme dát pauzu.“
„C-co?“
„Prozatím. Nemyslím si, že se někam pohneme s tím, jak se věci mají teď.“
„Andy, to nepotřebujeme. Nemusíš-„
„Ne, Bille.“ Andreas zíral do těch hnědých očí – už na pokraji slz – svýma vlastníma modrýma. „Myslím, že to potřebujeme. Hlavně ty.“
Na okamžik se Billův výraz proměnil ve zlostný, a po zlomku vteřiny byl náhle prázdný. „Fajn.“
„Přemýšlej o tom, Bille. Bude to pro nás nejlepší.“
„Fajn.“
Andreas si povzdechl a rozhodl se nyní odejít, aby Bill mohl vychladnout a přemýšlet. Pravděpodobně s ním následující den v práci nebude mluvit, ledaže by Bill byl ochotný si už promluvit. Ale Andy věděl, jak paličatý mladší muž je, takže to mohlo trvat i několik dní.
Bill však nevychladl. Rozhodl se znovu ponořit do práce a ignorovat vše, co mu Andreas řekl. V práci spolu nemluvili a on neměl v úmyslu to nijak změnit. Alespoň zatím ne. Práce zabrala celou jeho mysl a pivo se stalo při práci opět jeho společníkem. Starý zvyk pití se k němu znovu vracel – hlavně když byl takhle naštvaný. Nyní byl jeden z těch dní. Nemohl uvěřit, že by Andreas udělal něco takového. Nemohl uvěřit, že se tohle všechno dělo, když si myslel, že vše je pod kontrolou.
„Tati…“
Bill se otočil a našel svou dceru, jak stojí před ním.
„Běž zase spát, Gillian. Zítra máš školu,“ řekl Bill jednoduše a obrátil se znovu ke své práci.
„Nemůžeš zase pít, tati,“ řekla Gillian s pohledem upřeným na plechovky od piva na podlaze vedle stolu, tři z nich byly už prázdné. „Je to špatné pro tvoje zdraví.“
„To je v pořádku, zlatíčko. Teď běž zpátky do postele.“
Gillian bojovala s nutkáním hlasitě zakňourat. Zamračila se, jak zírala na záda svého otce, a zabručela, „taťka Tomi bude-„
„Gillian, prosím,“ řekla Bill a přejel si rukou po tváři. „Můžeš mě prosím, prosím, nechat chvíli být?“
„Můžu zavolat taťkovi Tomimu? Nezavolal nám na Štědrý den,“ požádala holčička. Čekala, že Tom zavolá, ale nepopřál jim a nezavolal ani proto, aby je zkontroloval.
„Ne. Má moc práce.“ Bill zaťal zuby a snažil se ovládnout vztek, který v něm prosakoval na povrch.
„Kdy se vrátí? Říkal jsi, že odjel někam pracovat.“
„Já nevím.“
„Ale on mi slíbil, že-„
„Kurva, on se nevrátí, okay?!“ Vykřikl Bill a udeřil pěstí do stolu, až mu papíry i klávesnice poskočily. „Je mu z nás tak špatně, že už nás nechce vidět!“
V místnosti se rozhostilo ticho a Bill si uvědomil, co to udělal, jak zíral na svou dceru s šokovaným a zlomeným výrazem ve tváři. Nikdy předtím na svou holčičku nekřičel. Hruď se mu stáhla vinou a tím, jak se jeho dcera začala třást a naříkat.
„Panebože…“ vydechl s rukou před ústy v šoku. „Zlatíčko, já se tak omlouvám…“ zamumlal omluvně. Natáhl ruku směrem k ní, ale holčička udělala krok vzad.
„Nenávidím tě,“ zamumlala Gillian chvějícím se hláskem.
„Broučku, já… Já jsem nechtěl-„
„Nenávidím tě!“ Vykřikla holčička. „Ty už nejsi můj tatínek! Já chci svého opravdového tatínka a chci zpátky taťku Tomiho!“ Naříkala a opakovala ta slova stále dokola, což Billa rozplakalo taky.
„Broučku, já se tak omlouvám,“ vzlykal Bill. Zvedl se ze židle a poklekl před svou dcerou, pevně ji objal, ale Gillian nic takového nechtěla. Snažila se z jeho sevření vyprostit.
„Chci svého tatínka…“ fňukala Gillian, „taťku Tomiho…“
„Je mi to moc líto, zlatíčko, prosím, odpusť mi,“ vzlykal Bill a hladil svou dceru po vlasech.
„Ne! Pusť mě! Ty nejsi můj tatínek! Nenávidím tě!“
Gillian se konečně vysoukala z otcovy náruče a vyběhla z místnosti. Bill zaslechl bouchnutí dveří a hned věděl, že dnes večer nebude spát v jejich posteli. Dolezl po čtyřech k pohovce a stočil se na ní do klubíčka, zatímco vzlykal a kňučel jako malé dítě. Už to nedokázal zvládnout. Byl tak natlakovaný, že už to v něm explodovalo.
Po celé té době to byl stále Tom, kdo byl v jeho mysli. Pro Toma selhal. Chtěl a skutečně se mu i snažil ukázat – spíše dokázat sám sobě – že to může zvládnout i bez svého nejlepšího přítele. Ale po všech těch věcech, které udělal, skončil v nepořádku, který už nedokázal mít pod kontrolou. Od prvního dne byl pěkně otřesený. Nedokázal udělat sám sebe šťastného. Selhal i v tom, aby Gillian byla šťastná, a teď byl svou vlastní dcerou nenáviděný.
Znovu dovolil sám sobě se rozplakat. Během noci ze sebe vylil všechny slzy, které v sobě potlačoval, až nakonec usnul. Gauč byl velmi nepohodlný, ale on si to zasloužil. Sakra, zasloužil si mnohem více za to, jak se choval, řekl sám sobě.
***
Druhý den ráno se Bill probudil díky ruce, která jím třásla. Po otevření očí byl přivítán Gustavovou zamračenou tváří a hned věděl, že má problém. Gillian mu večer musela zavolat a pokud šlo o rodinné záležitosti, Gustav se nikdy k žádnému problému neotočil zády.
„Je z tebe troska,“ zamumlal Gustav a zíral přitom na Billovy oteklé a zarudlé oči.
Bill vzhlédl ke svému bratrovi na krátký okamžik, uviděl ten zklamaný výraz na jeho tváři a do očí mu opět vstoupily slzy. Zadusil se vlastním vzlykem a zabořil si tvář do dlaní.
Gustavovo zamračení se zjemnilo a on si povzdechl. Nedokázal po tom všem nad svým bratříčkem udržet tak přísný výraz. Poklekl před gauč a otevřel náruč. „Pojď sem, Billy.“
Černovlasý muž poslechl a okamžitě se ke svému bratrovi přilepil. Omotal mu paže kolem krku a tvář mu zabořil do ramene, zatímco dál plakal.
„Věděl jsem, že se něco děje,“ Zamumlal mu Gustav do ucha. „Je to Tom, že?“
Bill neodpověděl, jen se rozbrečel ještě více.
„Věděl jsem, že ho miluješ,“ řekl Gustav a pomalu zavrtěl hlavou, jak mladšího muže pohladil po vlasech.
Bill chtěl proti tomu protestovat, ale už neměl sílu se v tomto okamžiku kvůli něčemu dohadovat. Byl psychicky i fyzicky vyčerpaný.
„Já vím, že to budeš popírat,“ odsekl Gustav. „Kdo takhle brečí pro svého nejlepšího přítele, když ho opustí?“
Mladší muž odpověděl zakňučením a Gustav jej rukou hladil po zádech. Naposledy Billa viděl takhle zlomeného po Lillianině smrti. Byl kompletně ztracený a zlomený.
„Lillian tě taky milovala, udělala by pro tebe cokoliv,“ zamumlal blonďatý muž. „A tys byl vždycky tak netečný. Uvědomil sis, jak moc pro tebe znamenala, až když už byla pryč. Zní ti to povědomě?“
Bill škytl a Gustav se pomalu odtáhl a chytil jej za tváře.
„Ty jsi takový idiot, bratře.“
Mladší muž znovu škytl a popotáhl, zíral do hřejivých očí svého bratra. „Je mi to líto.“
„Já vím. Ale musíš napravit spoustu věcí, Billy,“ řekl Gustav.
Bill pomalu přikývl. Ano, chtěl dát věci do pořádku. Chtěl napravit všechno, co způsobil. Nicméně, nevěděl, jak na to. Tom byl obvykle ten, kdo mu pomáhal vše vyřešit, když se cítil ztracený. Ta myšlenka jej přinutila zakňučet a znovu se rozbrečet.
„Já nevím jak…“ zakňoural.
Gustav svého bratra znovu pevně objal a přitlačil si jeho hlavu na rameno, jako kdyby držel v náruči dítě.
„Naslouchej svému srdci…“
V Billově mysli, bez ohledu na to, jak moc to nenáviděl, to bylo Tomovo jméno, ke kterému volal o pomoc.
Tomi…
autor: emraudpřeklad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Snad si to konečně Bill uvědomil! 🙂 Že Tom je ten pravý… Teď mu zavolá, Tom dojede a budou spolu žít šťastně až do smrti 😀
Děkuji za překlad 🙂
Tohle byl docela náročný díl, ale moc doufám, že se díky tomu všemu konečně Bill k něčemu odhodlá a bude bojovat za dobrý život a hlavně za svoji lásku.
Je strašná škoda, že si Bill Toma nechal tak hloupě utéct. Někde ve skrytu duše celou dobu věděl, že Toma miluje, ale odmítal si to přiznat a raději zůstával s Andreasem, který byl asi taková jistota. A než se Bill nadál, ztratil i jeho. 🙁 A do toho ještě malá Gillian. Pro mi musí být tohle všechno rozhodně nejhorší. Dlouho neviděla svého milovaného taťku Toma a její pravý otec je každým dnem divnější a divnější. Nedivím se, že chudinka vybuchla. Jednoduše od shora až dolů byl tohle citově náročný díl. Chtělo se mi až brečet, že to zašlo až takhle daleko. 🙁 Moc doufám, že to konečně Billovi secvakne a Tomovi zavolá nebo se s ním spojí jakkoli jinak!
Děkuji za skvělý překlad! 🙂
Doufám že Bill konečně pochopil že Toma miluje a něco pro to udělá.
Tak nyní jsem zvědavá, co bude dál. Doufám, že to Billovi docvakne….
Jojo, smutna časť, našťastie koniec naznačuje, že sa to snáď pomaly a postupne na dobré obráti. Len tak ďalej. Ďakujem za preklad.
Mne je to tak strašne ľúto. Vôbec nechápem prečo sa Bill tak veľmi snaží udržať Andyho keď ho nemiluje. Chápem prečo sa bojí zavolať Toma, ale aspoň Andyho mal nechať ísť… Teraz je to celé príšerne smutné, idem ešte prečítať ďalšiu kapitolu… aj za túto veľmi pekne ďakujem.
Je zvláštní, že to viděli všichni kolem, jenom Bill ne. I když si myslím, že podvědomě to vždycky věděl, jenom si to nechtěl připustit. Jsem zvědavá, jestli dá na Gustavovu radu… ale co když to už napravit nepůjde? Tom je bůhví kde…
PS: Zajímavé, jak rychle všichni zapomněli na Andyho.