autor: elvisfan
Večer Tomovy premiéry dorazil a Bill se začal chystat pár hodin dopředu. Když byl konečně spokojen se svým outfitem, vlasy i make-upem, s ladným gestem prudce otevřel dveře do ložnice.
A Toma nikde neviděl ani neslyšel.
„Tolik k velkému odhalení,“ zamumlal.
Zavolal Tomovo jméno, zatímco se procházel po domě, až ho nakonec spatřil venku na terase. Seděl shrbený ve svém křesle, cigareta mu bezvládně visela z prstů a druhou rukou si podpíral hlavu. Harley dřímal vedle něj. Bill rychle proklouzl pootevřenými dveřmi a poklekl před ním s rukou na Tomově koleni.
„Uvědomuješ si, že dnešní večer by mohl poslat mou kariéru do hajzlu, že?“ Zeptal se Tom dřív, než Bill stihl promluvit.
„Co tím myslíš?“
„Co když to všichni budou nenávidět, Bille?“ Zeptal se Tom a konečně k němu zvedl pohled. „Každý by to mohl nesnášet a nikdo by už mi nikdy nechtěl dát další roli.“
„Nervózní?“ zeptal se Bill řečnicky.
„Spíš je mi na zvracení.“
Bill se usmál a našel si pro sebe místo na Tomově klíně.
„Tome, ty víš, že opravdu nemám moc rád akční filmy, že?“
„To mi moc nepomáhá,“ odpověděl Tom.
„Jde mi o to, pane Pesimisto, že dokonce i já si myslím, že jsi dobrý herec. Tvoje filmy jsou na můj vkus trochu moc krvavé, ale pořád jsou dost dobré. Viděl jsem je všechny, a v každém z nich… no, jsem opravdu chtěl, abys z těch špatných chlápků vymlátil duši. Když jsi na sněžném skútru přejel toho chlápka, jásal jsem.“
Tom jen souhlasně přikývl, dokud neucítil na tváři Billovu ruku a otočil se k němu.
„Jsi dobrý, Tome,“ trval na své Bill. „Tvůj film bude trhák a brzo budeš muset role odmítat, protože prostě budeš příliš zaneprázdněný.“
Bill se usmál, když se Tom nahnul pro polibek, a dychtivě nechal Toma vklouznout mezi své rty. Vypustil ze sebe drobné zakňourání, když se jejich jazyky setkaly. Omotal ruce kolem Tomova krku a prohloubil polibek, až Tom zasténal. Když se Tom odtáhl jako první, Bill se vydal za ním pro poslední uždibnutí jeho spodního rtu.
„Jsi si jistý, že nejsi jen trochu zaujatý?“ Zeptal se ho Tom.
„Pouze se snažím být oporou,“ pokrčil Bill rameny.
Tom omotal ruku kolem Billova pasu a vstal, než nakonec spojil ruce za Billovými zády a přiblížil jejich tváře na pouhé milimetry.
„Jsi úžasný, víš to?“ Zeptal se. „Všechny ty sračky, kterýma jsi prošel, a teď jsi tady a dáváš mi povzbuzující řeč.“
„No, tys mi ze všech těch sraček tak nějak pomohl,“ odpověděl Bill a nenápadně zaklonil hlavu. „Myslím, že tohle je to nejmenší, co můžu udělat.“
Tom se tiše zasmál a pak o krok ustoupil. Políbil Billa na nos, když našpulil rty nad tím náhlým nedostatkem péče, a pak si jej prohlédl od hlavy až k patě. Bill se usmál tomu pochvalnému pohledu, kterého se mu dostalo.
„Nové?“ Zeptal se Tom a prsty přejel přes třpytivý stříbrný materiál Billovy vesty.
„Tak trochu,“ odpověděl Bill. „Chtělo se mi se trochu vyšňořit.“
„Líbí se mi to.“
„To jsem rád.“
Tom zahákl prsty o poutka Billových těsných černých kalhot a přitáhl si jej blíž.
„Úžasné.“
Opět se k sobě naklonili, jejich jazyky se propletly a líně po sobě klouzaly. Billovy paže byly pevně omotány kolem Tomova krku, jak se k němu přitiskl ještě blíž. Tomovy dlaně našly Billův zadek a lehce ho stiskly, a Tom zjistil, že nechce nic jiného, než tu noc zůstat doma v posteli.
„Okay, pane Hollywoode!“ Křikla Natálie, když vstoupila na terasu. „Je čas… no tak, haló!“
Zírala s otevřenými ústy na oba muže před sebou stále ve vzájemném náručí. Bill zčervenal a Tom se na něj zazubil a stiskl ho ještě pevněji. Natálie se přistihla, jak přemýšlí nad tím, jak správně spolu dohromady vypadali.
Tom vystoupil z limuzíny a tisk i fanoušci začali šílet, všichni křičeli jeho jméno a doufali ve skvělou fotku. Tom chytil Billovu ruku a nervózně ji stiskl, když se vydali po červeném koberci.
Zvládl po cestě dva krátké rozhovory a cítil se sám se sebou celkem spokojený, než byl konfrontován velmi očekávanou otázkou ohledně svého šatníku.
„Ehm…“ Sklopil pohled, jako by zapomněl, co má na sobě. „Ta bunda je Gucci a to tričko je vlastně moje.“
„Takže tvá vlastní osobní kolekce?“ Zavtipkovala vysoká blondýna.
„Víceméně, jo,“ zazubil se Tom. „Bill je ten, kdo ho vybral.“
Tazatelka zahrnula do svého úsměvu i Billa a zjistila, že mu celkem závidí jeho vlasy.
„Což mě přivádí k další otázce,“ odpověděla. „Vy dva spolu býváte viděni téměř všude a fámy se šíří rychle. Je Bill pouze osoba, která tě doprovází na veřejné akce, Tome? Nebo mezi vámi dvěma opravdu něco je?“
Tom se usmál a na vteřinu sklopil hlavu.
„Vím, že jsem filmová hvězda a tak všechno, ale, ehm…“ Tom se na Billa usmál a vklouznul mu rukou kolem pasu. „S ním rozhodně nic nepředstírám.“
Tazatelka jim popřála, aby si užili večer, a oni pokračovali kolem masy paparazzi. Několik z nich křiklo požadavek na sólovou fotografii Toma, a když se Bill pokusil o pár kroků ustoupit, byl překvapený, že jej Tom i přesto odmítl pustit.
Dále na červeném koberci narazili na jednoho z Tomových hereckých kolegů a zapózovali s ním i s jeho přehnaně botoxovou přítelkyní pro pár fotografií, než s posledním zamáváním směrem k fanouškům vešli do kina.
„A tys mu držel pistoli u hlavy a on všechno přiznal a ta zbraň nebyla dokonce ani nabitá!“ Vykřikl Bill. „A když jsi šlápl tomu druhému chlápkovi na koleno a zlomil mu ho, to bylo tak skvělé!“ Bill se zarazil uprostřed své rekapitulace každé násilné scény Tomova filmu a naklonil hlavu na stranu. „Myslím, že mám v sobě nějaký násilnický rys, Tome.“
„Tak trochu,“ souhlasil Tom. „Ale já myslel, že nemáš rád akční filmy.“
Bill omotal paže kolem Tomovy a naklonil se k němu blíž.
„Líbí se mi tvoje filmy,“ usmál se na něj. „Otázka je, jak se tobě líbil tvůj film?“
„Pořád je to trochu divné, vidět se na plátně, ale… sakra, celé jsem to sledoval a ani jednou jsem se neošil. Hádám, že nejsem… ten nejhorší herec na světě.“
„Whoa! Zklidni se trochu!“ Rozesmála se Natálie z druhé strany jejich limuzíny. „Zníš tam nějak moc domýšlivě, ty hvězdo.“
Tom se usmál, když Bill navázal na svou rekapitulaci téměř každé scény z filmu, a sám sobě si přiznal, že by si na ten život celebrity docela mohl zvyknout.
S Mateovou paží fungující jako nárazník mezi ním a jeho fanoušky Tom podepsal každou fotografii, část těla i kusy papíru, kterými mu bylo zamáváno do obličeje. V době, kdy se znovu setkal s Billem před vchodem do klubu, ve kterém se odehrávala afterparty, měl pocit, jako by se mu v zápěstí vyvinul syndrom karpálního tunelu.
„Někdo se tu dobře baví,“ poznamenal Bill s pohledem na široký úsměv na Tomově obličeji.
„Práce, práce, práce,“ předstíral Tom, jako by si stěžoval, a chytil Billovu ruku. „Taková osina v zadku.“
O dvě hodiny později Tom pózoval pro takové množství fotografií, až si byl zcela jistý, že bude vidět skvrny před očima ještě po celý následující týden. Nemluvě o tom, že jej bolely tváře od neustálého usmívání se nad komplimenty k jeho filmu. Po doušku svého nápoje se rozhlížel kolem a hledal Billa, kterého naposledy viděl na druhé straně klubu s Natálií. Byl tam stále, jak si Tom všiml, ale s jistým rozrušeným výrazem na jeho jinak krásné tváři. Tom byl v jediném okamžiku po jeho boku.
„David je tady,“ bylo všechno, co Bill řekl, s očima zírajícíma napříč místností.
Tom se podíval stejným směrem, ale v tom moři tváří nikoho nerozpoznával. Vklouzl uklidňující paží kolem Billova pasu a postavil se před něj. Cítil, jak kompletně ztuhlý, ať už ze šoku nebo strachu, Bill je. Bill několikrát zamrkal a pak k Tomovi vzhlédl, v jeho vytřeštěných očích byl evidentní strach.
„Neublíží ti,“ řekl Tom s ústy blízko Billova ucha. „Slibuju.“
Bill neodpověděl a Tom jej jemně uchopil za tvář, palcem ho hladil po kůži. Ignoroval fotografy, kteří vždy vycítili dobrý záběr, a naklonil se, aby se otřel svými rty o Billovy.
„Už nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil.“
Bill přikývl a Tom cítil, jak se v jeho náruči trochu uvolnil. Tom jej dál držel a otočil se, aby našel Natálii.
„To nepůjde, Tome.“ Natálie zavrtěla hlavou ještě dřív, než Tom stihl domluvit. „Pořád tady jsou lidé, kteří čekají, aby si s tebou mohli promluvit, a vítěz té soutěže…“
„Pak pošli domů Billa v limuzíně,“ odpověděl Tom. Přikývl, když se znovu podíval na Billa. „Napíšu Gustavovi, aby s tebou zůstal, dokud se nevrátím domů.“
„Nechci odejít bez tebe,“ naléhal tiše Bill.
Tom si žvýkal spodní ret, zatímco uvažoval. Trvalo to asi deset vteřin.
„Odcházíme,“ zopakoval.
„Tome…“
„Natálie, půjdu ven a zavolám si taxi, jestli budu muset…“
„Tome, to je v pořádku,“ trval na svém Bill a přistoupil ještě blíž k muži, který jej stále držel. „Potřebuješ tady být, a… můžeme prostě zůstat na druhé straně místnosti,“ pokusil se o úsměv. „Jsem v pohodě.“
„Jsi si jistý?“ Zeptal se Tom, očima hledal i ten nejmenší náznak pochyb.
Bill přikývl a Tom se znovu podíval na Natálii a zvedl ukazováček.
„Jedna hodina,“ řekl jí. „Pak jdeme domů. A ten chlap se k nám ani nepřiblíží.“
Natálie přikývla a strávila dalších padesát minut tím, že se ujišťovala, aby Tom mluvil a pózoval se všemi důležitými lidmi včetně příliš láskyplné fanynky, který vyhrála příležitost se s Tomem setkat prostřednictvím on-line soutěže. Ulevilo se mu, když Bill vypadal, že se opět uvolnil, a dokonce se i smál, když se na Toma fanynka pokusila vrhnout, jen aby byla zadržena impozantním Mateem.
„Vynechal jsi kousek rtěnky,“ dobíral si ho Bill, jakmile byli bezpečně usazeni zpátky v limuzíně.
„Ježíši.“ Tom popadl ubrousek a zrcátko od Natálie, aby si setřel šmouhu z tváře. „Nežárlíš, že ne?“ Zeptal se Billa.
„Na prsa?“ Ušklíbl se Bill. „Vůbec ne. Ale kdyby ta tvá malá fanynka měla penis, možná bych jí musel vyškrábat oči.“
„Ale zlato, nebuď takový,“ rozesmál se Tom a hodil mu ruku kolem ramen. „Víš, že ty jsi ten, s kým jdu večer domů.“
„Tak na to nezapomeň,“ odpověděl Bill a majetnicky Toma chytil za stehno.
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se Tom, když byli blíže k domovu.
„Je mi fajn.“ Bill zvedl obočí nad tou náhlou, zvláštní otázkou. „Proč?“
„Nevypil jsi toho až moc, že ne?“
„Měl jsem pár drinků,“ pokrčil Bill rameny. „Stejně jako ty.“
„A nejsi unavený, že ne?“
„Tome, co to je všechno za otázky?“
Tom mu odpověděl krátkým polibkem a naklonil se kupředu, dokud se jejich čela nesetkala. Držel svůj hlas tichý.
„Jen se ujišťuju, že mi dneska večer neusneš.“
Bill se široce usmál, jakmile mu došel význam Tomových slov.
„Jsem plně vzhůru,“ ujistil ho.
„Díky bohu.“
S příslibem od Natálie, že Tom může mít celý příští den volno, se Tom a Bill rozloučili se svými společníky, a jakmile se za nimi zavřely přední dveře, byli jeden přes druhého. Bill zakňučel do Tomových úst a prohloubil jejich polibek, zatímco byl přitisknutý ke zdi. Obtočil jednu dlouhou nohu kolem Tomova boku a zasténal, když se jejich těla přitiskla k sobě.
„Chci tě,“ zamumlal Tom, okusoval Billův spodní ret.
„Jsem celý tvůj,“ vydechl Bill.
Bill přejel piercingem podél spodní části Tomova jazyka, až zasténal. O vteřinu později Tom náhle přerušil kontakt. Bill otevřel oči, když už na sobě necítil přitisknuté Tomovo tělo.
„Ale no tak!“ Vykřikl Tom.
„Co se děje?“ Zeptala se ho Bill a konečně si všiml Harleyho, jak tam sedí a hledí na ně.
„Chce jít ven,“ odpověděl Tom s pohledem namířeným na strop a vrtěl hlavou nad nespravedlností světa.
„Tak ho jen pusť na zahradu.“
„Má svoje vodítko. To znamená, že chce na procházku a bude celou noc kňučet za dveřmi mé ložnice, když to neudělám.“ Se zjevnou lítostí se Tom podíval na Billa a pokrčil rameny. „Někdy to tak dělá.“
„Dobře,“ povzdechl si Bill a natáhl se po klice. „Popadni toho hloupého psa a jdeme.“
„V žádném případě.“ Tom se naklonil pro další hluboký, spalující polibek a přál si, aby mohl ignorovat Harleyho hlavu šťouchající mu do ruky. „Až se vrátím, chci tě nahého v naší posteli.“
„Ať ti to netrvá příliš dlouho,“ odpověděl Bill.
„Deset minut.“
Tom vzal vodítko a připnul ho Harleymu na obojek, než vtiskl Billovi ještě jeden krátký polibek.
„Můžeš mi to stopnout.“
Bill čekal celých dvanáct minut, než odeslal Tomovi zprávu, ve které mu hrozil, že usne, pokud se brzy nevrátí domů. Když Tom po dalších pěti minutách neodpověděl, Billovi se stáhl žaludek. Natáhl na sebe tričko a džíny, které sebral z podlahy, popadl telefon a odešel z domu. Když se zastavil na konci příjezdové cesty, uvědomil si, že neví, kudy Tom zmizel. Zaslechl, jak někdo křičí, a pak štěkot a svištění pneumatik po své pravici.
Zahnul za roh a vydal ze sebe zmučený výkřik, když spatřil Toma, jak nehybně leží na zemi. Harley stál nad ním, kňučel a olizoval tvář svého pána. Bill klesl na kolena vedle Tomovy zkrvavené hlavy a vzlykal Tomovo jméno, zatímco vytáčel 911.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Pane bože 🙁
Já už se pomalu konejšila, že jim dá David skutečně pokoj, i když mě vylekalo, že se vyskytoval poblíž nich. Jenže tím, že o sobě nedal tak dlouho vědět, jsem si pomalu začínala myslet, že je klid. Jasně, mohl to být nějaký anti-fanoušek nebo někdo jiný, ale já sázím všechno, co mám, za to, že v tom měl prsty David! Pravděpodobně Toma nezbil přímo on, ale někdo, koho najal.
Já se jenom modlím, aby byl Tom v pořádku, protože bych nepřežila, kdyby nebyl. To aby se kluci přestěhovali na opačnou polokouli, a ani tam by možná nebyli v bezpečí. 🙁 Moc se bojím, co se Tomovi stalo a jaké to bude mít následky.
Moc děkuji za překlad Zuzu!
Doufám že Tom bude v pořádku určitě má v tom prsty David.
Parádní díl, chudák Tom!
To bolo to ticho pred búrkou. Strašne sa bojím, že nám a teda aj im nastali ťažké časy. Bojím sa ako dopadol Tom… Dúfam, že sa všetko čoskoro napraví.
Ooo něco takového se muselo stát, Cítila jsem to ve vzduchu. Konec tohoto dílu je trochu děsivý! Ačkoliv celá ta scéna v klubu, ty jejich společné rozmluvy a polibky… skvěle napsané, úplně mě mrazilo! zase ty emoce….^^ miluji tuhle povídku a děkuji za překlad!