autor: elvisfan
„Bille! Moc rád tě zase vidím!“ Rozléhal se Bushidův hlas kolem mramorové brány. Udělal show z převzetí jednoho zavazadla z Adeliných rukou. „Postaráme se o tvá zavazadla. Jsem si jistý, že se nemůžeš dočkat, až po tak dlouhém odloučení uvidíš šéfa.“
„Kde je?“ Zeptal se Bill, jeho hlas už byl zpátky tak tichý a plachý jako v den, kdy odešel.
„V kanceláři.“
Bill zíral na vědoucí úšklebek druhého muže, a poté si dovolil malý úsměv směrem k Bushidově ovázané ruce, než zamířil do zadní části domu. Dvakrát zaklepal na zavřené dveře, zhluboka se nadechl a vešel dovnitř. David seděl u svého psacího stolu a před sebou měl otevřený Wall Street Journal. Sklopil okraj novin dolů a dlouho a tvrdě se zahleděl na mladého muže stojícího před ním.
Bill tak učinil a opatrně přistoupil k velkému mahagonovému stolu. Jednou vzhlédl k Davidově tváři a pak se zadíval na přeplněnou pracovní plochu stolu. David pomalu a rozvážně složil noviny a položil je na stůl. Vstal, a ani na okamžik z Billa nespustil pohled, když k němu přistoupil. Zvedl ruku a Bill sebou trhl a zadržel dech, znovu se nadechl až ve chvíli, kdy ucítil Davidovy prsty ve svých dlouhých blond vlasech.
„Nemůžu říct, že by se mi to líbilo,“ řekl David zlověstně.
„Změním to zpátky,“ odpověděl Bill automaticky.
„To teda zatraceně ano.“
David ruku spustil a posadil se na okraj stolu.
„Už nikdy znovu s Tomem Kaulitzem nenavážeš žádný kontakt, Bille,“ řekl klidně. „Vyjádřil jsem se dost jasně?“
„Slib mi, že se mu už nic dalšího nestane…“
Hřbet Davidovy ruky se setkal s Billovou tváří s nechutně hlasitým plácnutím a jeho velký zlatý prsten jeho pokožku rozřízl. Bill se prudce nadechl a rukou se chytil za tvář.
„Ty si myslíš, že mi můžeš klást nějaké podmínky, Bille?“ Zeptal se David.
„Ne,“ řekl Bill přiškrceně.
„Myslíš, že si můžeš jen tak odejít z mého domu, vzít si mé peníze, věci, které byly koupeny za mé peníze, a pak si jen tak přitancovat zpátky a ještě mít nějaké podmínky?“
„Nechtěl jsem…“
Další rána Billa dostala na kolena a on zatřásl hlavou, aby se pokusil znovu zaostřit.
„Davide, omlouvám se!“ Vykřikl.
„No kurva, že se taky máš za co omlouvat!“ David si klekl, popadl hrst Billových vlasů a silně škubnul. „Jsi jen bezcenný kus hovna! A ty ses opovážil zkusit mě opustit?“ Znovu škubl Billovými vlasy, když mu neodpověděl. „Odpověz mi!“
„Omlouvám se,“ zašeptal Bill. „Už to nikdy znovu neudělám.“
David Billovu hlavu silně odstrčil a vstal. Přešel na druhou stranu kanceláře s rukama v bok.
„Já vždycky vyhraju, Bille. Copak to nechápeš?“ Zeptal se rétoricky. „Věděl jsem, kde jsi, skoro ve stejném okamžiku, kdy jsi odešel, a já jsem tě tam nechal zůstat. Nechal jsem tě žít s jiným mužem, Bille. Protože jsem věděl, že se připlazíš zpátky ke mně. Protože. Já. Vždy. Vyhraju. Kdybys neměl mě, neměl bys nic.“
David sledoval, jak se Bill pomalu plazil směrem ke stolu, a s jedním ostražitým okem namířeným na staršího muže se pomalu začal zvedat.
Bill zaváhal a pak zavrtěl hlavou, zatímco se rukama opíral o stůl.
„Ani se nepokoušej mi lhát!“ Vyštěkl David.
Koutkem oka Bill viděl, jak se k němu David blížil. Zavřel oči.
„Jen jednou.“
„Ty zasraná děvko!“ David uchopil Billovu paži a stiskl, hodil s ním kolem dokola a dolů k podlaze. Bill ostře vykřikl, jakmile jeho hlava narazila do stolu.
„Davide, prosím!“ Prosil. „Já už nikdy znovu neodejdu, slibuju. Jen prosím…“
„Teď prosíme, Bille?“ Přerušil ho David. „Prosil jsi tu svou filmovou hvězdu? Prosil jsi ho, aby tě ošukal jako špinavou malou děvku, která opravdu jsi?“ Klekl si a zatahal Billa za vlasy, až se přikrčil. „Řekni to! Jsi špinavá malá děvka!“
„Davide…“
Další facka a Bill ucítil chuť krve.
„Řekni to!“ Zařval David a znovu Billa udeřil. „Jsi jenom špinavá malá děvka!“
„Jsem… Jsem špinavá malá děvka,“ zakňučel Bill.
Davil popadl Billa za paži, s trhnutím jej vytáhl z podlahy a postrčil ho směrem ke stolu. Bill jen stěží potlačil výkřik, když jej jeho okraj udeřil do kyčelních kostí. David se k němu přiřítil a přitlačil jej dolů, obličejem na stůl.
„Chceš, abych se k tobě choval jako k děvce?“ Ušklíbl se.
Bill se snažil dostat pryč, jen aby mu byla hlava přitlačena zpátky dolů, síla toho nárazu způsobila, že mu praskla kůže nad okem. Davidova ruka se omotala kolem jeho krku a držela jej dole. Bill vytřeštil oči, když ucítil, jak David druhou rukou tápe kolem knoflíku jeho džín.
„Přišel jsi do tohoto domu se vzhledem horším než odpad?“ Křičel David. „Pak s tebou budu zacházet jako s odpadem!“
„Davide, ne!“ Billův dech se zrychlil, jakmile si uvědomil Davidovy záměry. „Prosím, ne!“
„Drž hubu!“
Jediným trhnutím David dostal Billovy kalhoty až ke kolenům. Rychle si rozepnul své vlastní kalhoty, vytáhl své zpola vztyčené mužství a několikrát sám sebe rychle pohladil.
„Davide, přestaň!“ Vykřikl Bill, už cítil Davida u svého vstupu.
Billovy výkřiky byly slyšet po celém domě, zatímco jej David znásilňoval, brutálněji než kdykoliv předtím. Rychle bylo po všem, ale Bill měl pocit, jako by to byly hodiny. Když David skončil, odstoupil od něj a sledoval, jak se se vzlykáním zhroutil na podlahu. David stál vedle jeho hlavy a zíral na něj dolů, jeho oči byly plné opovržení.
„Znechucuješ mě.“
David si poklidně zapnul zip u svých kalhot, uhladil si košili a odešel, Billa zanechal brečícího na podlaze.
Tom strčil hlavu do koupelny pro hosty a jeho oči se okamžitě zaměřily na mramorový pult. Billovy věci nebyly ani tam. Jeho žehlička na vlasy, lak na vlasy, všechno bylo pryč. Pomalu se vrátil do pokoje pro hosty, každé bodnutí v jeho žebrech bylo připomínkou předchozí noci, a našel ho stejně tak prázdný, jako byl i o pár vteřin dříve. Pohlédl dolů na Harleyho, který vypadal stejně zmateně jako jeho páníček.
„Já nevím, co se děje, kámo,“ řekl psovi. „Jsem stejně tak zmatený jako ty.“
Pohled mu padl na noční stolek, kde spatřil prázdný obal od kondomu, který se ještě neobtěžoval vyhodit. Vedle něj ležel složený list papíru, kterého si dříve nevšiml. Zíral na něj, už předem věděl, od koho je a co na něm bude napsáno.
Já se tak omlouvám.
Oba víme, že David je zodpovědný za to, že jsi zraněný, a oba víme, že já jsem ten důvod, proč to udělal. Nedokážu snést pomyšlení, že by se ti mohlo ještě cokoliv dalšího stát, takže dělám to jediné, co mohu vymyslet, co tě udrží v bezpečí.
Moc ti děkuju za všechno, co jsi pro mě udělal. Miluju tě, budeš mi chybět, a nikdy na tebe nezapomenu.
Bill seděl ve vaně, objímal svá kolena a třásl se, zatímco na něj dopadala ještě nedávno teplá voda. Jeho vzlykot nakonec ustoupil do tichého žalostného kňučení a hřbety rukou si otřel oči. Po tváři mu stékaly zbytky make-upu. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a on nervózně trhnul hlavou ke dveřím.
„Bille?“ Zavolala Adelia. „To jsem jen já.“
„Můžeš jít dál,“ odpověděl Bill.
Adelia vešla dovnitř a vstřebávala ten ubohý pohled před sebou.
„Ach, Bille.“ Natáhla se přes okraj vany a zastavila vodu. „Musíš být úplně zmrzlý.“
Vytáhla z police velkou osušku a podržela ji otevřenou. Bill se na ni podíval, pak na ručník, a pomalu se zvedl a vystoupil z vany. Adelia mu omotala ručník kolem zad a držela jej, zatímco jí vzlykal v náručí.
„Můj sladký malý chlapče,“ zašeptala a uklidňující rukou mu přejížděla po zádech. „Proč ses sem vrátil?“
„Já m-musel,“ popotáhl Bill.
Osušila ho, jak nejlépe uměla, a pak kolem něj omotala suchý ručník, než zmizela do ložnice. O vteřinu později se vrátila s šedými tepláky v rukách.
„Všimla jsem si jich, když jsem vybalovala tvé věci,“ vysvětlila. „Nevím, jak se ti kdy podařilo je na sobě udržet, vypadají tak velké.“
„Ty jsou Tomovy,“ řekl jí Bill, objímal měkkou látku kolem sebe a znovu v očích ucítil slzy. „Prostě jsem všechno naházel do kufrů. Ani jsem si neuvědomil, že je pořád mám.“
„Budeš se muset převlíknout, než se pan Jost večer vrátí domů.“
„Já vím.“
„Ale měly by pro tebe být… pohodlné.“
Bill si tepláky natáhl a několikrát ohnul jejich horní okraj. Stále mu držely nízko na bocích. Pohlédl na hodiny u postele a viděl, že už je skoro deset.
„Už asi ví, že jsem pryč,“ řekl tiše. „A nejspíš mě nenávidí.“
„Myslím, že to pochopí,“ ujistila ho Adelia. „Teď se běž posadit na postel,“ přikázala. „Dám tě celého do pořádku.“
S pomocí vatových tyčinek a jemného doteku Adelia vyčistila Billova zranění. Opatrně na rány nanesla mast a omlouvala se pokaždé, když sebou škubl.
„Adelio, co tebe nutí tady zůstávat?“ Zeptal se jí Bill.
„Někdo se o tebe musí postarat,“ řekla milá žena jednoduše.
„Nebyl jsem tady několik týdnů.“
Bill si nemyslel, že dostane odpověď. Adelia dokončila Billovu tvář, uzavřela všechny lahvičky, které použila, položila je na postel. Podívala se na Billa a s povzdechem si mnula ruce ve svém klíně.
„Ten samý důvod, ze kterého ses vrátil i ty, Bille,“ řekla tiše, brada se jí přitom chvěla. „Abych ochránila lidi, na kterých mi záleží. Mí chlapci a já… jsme tady ilegálně. Pan Jost to ví, a pouhým jediným slovem by nás mohl poslat zpátky do Salvadoru. Kdyby šlo jen o mě…“
„Chápu,“ řekl jí Bill.
Adelia studovala Billův obličej a rozhodla se, že je s výsledkem spokojená. Bill pohlédl do zrcadla nad prádelníkem a zíral na sebe. Rána na jeho horním rtu už nekrvácela, ale stále měla ošklivou, tmavě červenou barvu. Řez na tváři byl obklopen ošklivě fialovou modřinou. Rozcuchal si vlasy a zjistil, že by mohl ránu nad okem snadno schovat za svou ofinou.
„Myslím, že to není tak špatné,“ pokrčil rameny, zoufale se přitom snažil znovu nerozplakat. „Později si na to dám nějaký make-up.
„Dnes odpoledne někdo přijde,“ řekla mu Adelia, když vstala. „Aby ti udělal vlasy. Pan Jost mě instruoval, abych to domluvila.“
Bill si přejel rukou přes své dlouhé, blond vlasy, které si tak zamiloval, a rezignovaně přikývl.
„Stejně už jsem z té blond byl unavený,“ zalhal. „Mám rád své vlasy černé.“
Adelia jen pokývala hlavou, zcela mu rozuměla.
„Taky řekl… že neopustíš tenhle pokoj. Budu ti nosit jídlo a všechno, co budeš potřebovat.“
„Ne, že bych snad měl kam jít,“ povzdechl si Bill. „Můj mobil?“
„Už je zabavený. Je mi to moc líto, Bille.“
„Je to moje vina.“ Bill pohlédl zpátky na svůj odraz v zrcadle. „Neměl jsem odcházet. Tohle je místo, kam teď patřím.“
Kromě schválení Billových uhlově černých vlasů David jen stěží uznal existenci mladšího muže po následující čtyři dny. Jednoduše přišel domů z práce, pohlédl na Billovu tvář, a okamžitě opustil místnost. Stále očekával, že Bill bude neustále v jejich ložnici, a Bill byl naprosto v pohodě s vědomím, že staršího muže uvidí až ve chvíli, kdy se rozhodne jít do postele. Nechal Billa na pokoji, nedotkl se jej, ani se dokonce nepřiblížil na Billovu stranu postele. A ráno opět jen prostudoval Billův obličej a odešel. Bill věděl, že čeká, až se jeho tvář uzdraví, ale neměl tušení proč.
Když byl zpátky už téměř týden, tak to zjistil.
David se zazubil a Bill se zděsil, když se fotografové vyrojili v okamžiku, kdy vystoupili z levné Las Vegaské kaple.
„Davide! Davide!“ Vykřikl člen davu. „Jaký je to pocit být ženatý?“
„Děláte si srandu?“ Rozesmál se David. „Kdo by nemiloval být ženatý s tímto nádherným stvořením?“
David si Billa hrubě přitáhl blíž a srazil jejich ústa dohromady. Billa to stálo všechny síly, aby jej od sebe přede všemi neodstrčil. Byl to milosrdně krátký polibek, a když skončil, oba byli zpátky ve své limuzíně, která je odvážela do hotelu. Jakmile se za nimi zavřely dveře od výtahu, David pustil Billovu ruku.
„Bu tě vezme zpátky do našeho apartmá,“ informoval ho David. „Po zbytek noci ho neopustíš.“
Bill nervózně pohlédl na bodyguarda, než obrátil svůj pohled zpět k podlaze.
„Já budu v apartmá majitele,“ pokračoval David. Vysokosázkový poker. Očekávám od tebe, že na mě počkáš.“
„Ano, Davide,“ řekl Bill tiše.
Vystoupili v desátém patře a Bill Bushida následoval chodbou do posledních dveří na pravé straně. Vešel dovnitř a dveře se za ním zavřely jako dveře vězeňské cely. Bill se posadil do nohou postele a prohlížel si to neposkvrněné prostředí. Plyšový, krémově zbarvený koberec, odpovídající závěsy a ložní prádlo na královském dvoulůžku, to vše bylo to nejlepší, co se za peníze dalo pořídit.
Bill si jen lehnul a plakal.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 28
Ten David je ale parchant. A Bill je moula, vůbec se tam neměl vracet. Jsem si jistá, že Tom by si nechal nabančit místo něj klidně stokrát, jen aby si nemusel něčím tak hnusným procházet. No a ta svatba? Tak to nemám slov, to už je vrchol. Obvykle nikomu nepřeju nic zlého, ale doufám že Davida obkreslí křídou policejní technik. Sviňák.
Děkuji za překlad Zuzu
Je mi Billa tak strašne ľúto. to čo mu robí David si nezaslúži. Dúfam, že napriek všetkému sa Tom pokúsi Billovy pomôcť, že si nebude myslieť, že ho Bill iba klamal.
Ďakujem za preklad.
Tak po téhle kapitole jsem si prostě MUSELA přečíst originál do konce a…upřímně řečeno mě další vývoj docela..překvapil.:) Překlad si každopádně přečtu, protože je to mnohem lepší od profesionálky. Díky 🙂
Billa mi je moc líto a ten debil jej přinutil si jej vzít.Jsem zvědavá jestli Tom bude mít možnost mu pomoct.
Ou. Tak dneska to byla opravdu síla. Upřímně řečeno, na začátku jsem si myslela, že jsem přeskočila jednu kapitolu, pak mi došlo, že tam Bill asi šel dobrovolně ráno a nechal Toma samotného. Ale pořád jsem měla naději, že tam šel s Tomem, jak byla řeč o tom pokoji pro hosty… a pak ta scéna s Davidem. Tušila jsem, že se schyluje k takovému scénáři. Muselo to prostě přijít. Zdálo se to nevyhnutelné, ta konfrontace Billa s Davidem. Muselo to být pro Toma strašné, když zjistil, že Bill odešel, chudák. Chudák Bill a chudák Tom. Ještě, že je tam Adelia, je hrozně moc hodná a také má podobný osud jako Bill.. alespoň ona je to sluníčko v jeho v současné době zamračeném životě… Zajímalo by mě, jak to bude pokračovat, je to vážně skvělá povídka! A ten David je opravdu mrzák, je tak manipulativní, mocný a nezdolný… působí tak neporazitelně, až z toho mrazí. Docela by mě také zajímalo, co se stane s Bushidem den v tom pokoji. Možná by ho mohl Bill nějak obměkčit a když ne, tak alespoň ošálit a vydat se ven z toho hotelového pokoje. Je šílené, že se s Billem David zasnoubil a ještě to takhle veřejně plánoval, opravdu psychopat, nevím proč ho chce u sebe držet… asi aby uspokojil nějakou svoji úchylku nebo cokoliv… Nebo pro image. Já fakt nevím, ale je mi z toho špatně! Ať Tom něco udela!!!
ZUZU moc a moc díky za překlad! Je to dokonalé!
Tak dnes to byl opravdu mazec. Bill je fakt chudák, teď tedy jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál….
No čakala som všeličo ale, že sa Bill vráti dobrovoľne to mi ani vo sne nenapadlo. Dúfam, že Davidovi to Tom všetko zráta aj s úrokmi. Toto bolo kruté prebudenie po predošlej sladkej kapitole.
Chúďa Bill, je mi ho moc líto a Toma taky. Som zvědavá co bude v ďalšem díle. A ozaj kdy prijede ďalší díl?
Přiznávám se, že tohle je pro mě šílená rána! To, že se Bill vrátí zpět k Davidovi mě nenapadlo ani ve snu, ačkoli to dává smysl. Ano, chápu Billovou jednání, ale rozhodně jej neschvaluji. Nejvíc do pláče je mi z toho, že Billovi bylo určitě jasné, že bude u Davida trpět ještě víc než předtím a že si pořádně odskáče to, že utekl. A on se i přes to všechno rozhodl tohle vytrpět, jen aby jeho láska Tom byl v pořádku. Na jednu stranu je to strašně hezké, ale Bill to dělat neměl. Mohli s Tomem vymyslet něco jiného, zkusit se odstěhovat nebo nevím, prostě cokoli! Takhle radikální řešení mě vůbec nenapadlo a o to více mě to šokovalo. Jednu chvíli jsem si i říkala, zda to není jen hloupá noční můra, ale bohužel. 🙁
Nějak nevím, co víc k tomu dodat. Je mi z toho šíleně smutno, chce se mi brečet a mám chuť Davidovi něco provést. Souhlasím s Becs, protože obvykle také nikomu nepřeji nic zlého, ale David by si to zasloužil a já bych se k jeho trestu i přidala.
Jak tohle může pokračovat? 🙁
Moc děkuji za báječný překlad! ♥
Při čtení prvního odstavce jsem se lekla, že jsem vynechala kapitolu… 🙂
Bill se tam neměl vracet, ale David je velké zvíře, takže chápu, že chtěl Toma ochránit. Jenže za jakou cenu? David si s tou svatbou teda pospíšil, ale pořád se chová jako psychopat. Bude to peklo.