autor: Becs
L.A. Stars**
Nová žhavá star ve městě? Ano, dámy a pánové. Nemluvíme o nikom jiném než o úžasném Tomovi Kaulitzovi. Syn známého hotelového magnáta Calvina Kaulitze a příležitostný model se dostal do našeho hledáčku, když opouštěl jeden z největších klubů svého drahého papínka. Ptáčci si cvrlikají, že by se snad sám mladý Kaulitz už měl brzy stát nejen provozním, ale i majitelem onoho klubu. Vida, vida, Tome. Asi je na čase přestat se válet a využívat výhod svěřeneckého fondu a zapojit se do rodinného byznysu. Život je krutý, že ano? Zda se mu povede udržet prestiž a úroveň sledujte s námi ve Vašem nejoblíbenějším časopise L.A. Stars. Dokáže se Tom vyšvihnout do zářivých světel a konkurovat takovým gigantům, jako jsou Avalon Hollywood, Sound nightclub nebo snad Create? To vše a mnohem víc se pro vás chystáme zjistit. Mámě tě na mušce, Kaulitzi.
Černovlasý muž zamáčkl nepříjemné zvonění na svém mobilu a měl sto chutí mrštit jím přes celou místnost. V hlavě mu pulzovala ostrá bolest a v ústech měl sucho jako na Sahaře.
„Zkurvená tequilla,“ zaklel a jen s velkými obtížemi se mu podařilo posadit. Hlavu si složil do dlaní a čekal, až se mu přestane točit, a zastaví tak ten šílený kolotoč. V duchu přemlouval svůj žaludek, aby udržel vše, co do něj během včerejšího večera naházel.
„Těžká noc?“ ozvalo se za ním, až z toho nadskočil.
„Do prdele, tati,“ ulevil si. „Jak si se dostal dovnitř?“
„Nemělo by tě to překvapovat vzhledem k tomu, že jsem majitelem hotelu, ve kterém pro dnešní noc kempuješ,“ odfrkl si podrážděně a zastrčil svůj vlastní mobilní telefon do kapsy. Aspoň už Tom nemusel zjišťovat, kdo volal. Calvin se odlepil od dveřního rámu a s rukama založenýma na prsou přešel k oknu sahajícímu od podlahy až ke stropu. Pohlédl ven do jasného slunečního dopoledne, povzdechl si a pak obrátil svou pozornost ke svému synovi, který stále skuhral na okraji postele.
„Neměl by ses takhle opíjet. Obzvlášť když na místě, kde se ožíráš, pracuješ,“ poznamenal.
„Dej mi s tím svátek,“ vyštěkl rozčíleně Tom. „Já nic takového nechtěl. Vedu ten klub víc jak půl roku, a pokud sis nevšiml, zisky stoupají. Neprosil jsem se tě o to, ať mi to zkurvené místo hodíš na krk. Navíc mi ani nedovolíš udělat v něm žádné pořádné změny, abych to mohl pořádně rozjet. Tak mi promiň, že jsem se jednou opil. Že jsem jednou nebyl ten hodný chlapeček, kterého ze mě chceš mít.“
Jeho zlostný výbuch byl přerušen jedním zvednutím ruky. Tom okamžitě zmlkl a naprázdno polkl. Nikdy se s otcem nepřel, věděl, že je to zbytečné. Byl panovačný, tvrdohlavý, a nakonec vždy muselo být po jeho. Zbytkový alkohol proudící Tomovými žilami jej však donutil se ozvat a nenechat si to pro tentokrát líbit.
„To zkurvené místo, jak říkáš, je jediné, kde jsi aspoň trochu užitečný. Být modelem tě nebavilo, do hotelového průmyslu ses zapojit nechtěl a válet se v mých hotelech po celém světě není povolání. Tak tady ze sebe nedělej chudáčka,“ řekl chladně, aniž by projevil jakékoliv emoce. Poupravil si diamantové manžetové knoflíčky na svém luxusním obleku a zhoupl se na patách.
„Ten klub vedu perfektně, nemáš důvod si stěžovat,“ bručel Tom, ale bojovnost z něj vyprchávala.
„Ano, máš pravdu. Vedeš ho perfektně,“ prohlásil, jako by se nechumelilo, posadil se do křesla vedle naleštěného stolku a pohledem skenoval syna.
„Cože?“ vzhlédl překvapeně Tom a nedokázal skrýt údiv.
„To je ostatně důvod proč jsem přišel,“ pokračoval. „Vedeš ten klub půl roku a daří se ti skvěle. Rozhodl jsem se tedy, že ho na tebe oficiálně přepíšu. Bude tvůj se vším všudy.“
„To je nějaký vtip?“
„Žádný vtip. Potřeboval jsem vědět, že to zvládneš, a to jsi mi dokázal. Je to celé tvoje.“
Tom jen nevěřícně kroutil hlavou, neochoten tomu uvěřit. Myslel si, že jej otec bude v tom podniku dusit navždycky. Že ho nikdy nenechá dělat si, co se mu zachce. Že mu nikdy nedovolí odejít, a teď přijde s něčím takovým. Prostě neuvěřitelné.
„V čem je háček?“ pohlédl na otce podezřívavě.
„Žádný háček,“ pokrčil Calvin rameny. „Jen jedna podmínka.“
„Aha, už je to tady,“ vstal rozčíleně Tom. Sáhl do kufru s oblečením a vytáhl obyčejné černé tričko, aby si jej následně přetáhl přes hlavu. Začalo mu být nepříjemné, že tady sedí jen v boxerkách, zatímco otec je nastrojený. „Takže co? Veškerá moc zůstane ve tvých rukou a já prakticky nebudu moct nic udělat, dokud mi to ty neschválíš?“ Vztekle strčil nohu do jedné nohavice svých džínů.
„Nic takového. Bude to tvoje. Dělej si s tím, co uznáš za vhodné. Pro mě za mě si to tam vyzdob jako v ghettu. Ty sám víš, co táhne a co ne,“ zakroutil otec hlavou.
„Tak o co jde?“ svěsil Tom poraženě ramena.
„Chci, abys tam i nadále zůstal provozním. Nechci, abys to hodil na krk někomu jinému a jen si užíval peníze, co z toho potečou. Chci, abys zůstal aktivní. Pokud se ti bude dařit, můžeš mít nakonec těch klubů víc. I když to je hodně fantastická myšlenka,“ dokončil svou řeč a s kamenným výrazem hleděl na syna. Ten přešel ke stolu a posadil se na zbylou volnou židli.
„Takže na mě klub přepíšeš? Jen tak?“ nemohl tomu stále uvěřit.
„No nemysli si, že tě nechám dělat si, co chceš. Stále budeš pod dozorem. Jen chci, aby sis to zkusil na vlastní pěst,“ vstal a hrdým krokem se vydal ke dveřím. „A Tome?“
„Ano?“ nakrčil obočí Tom, čekaje nějakou podpásovku.
„Tvůj neomezený hotelový účet je tímto zrušen. Buď začneš platit jako každý jiný host, nebo vypadneš.“
„Děláš si srandu? Pobyt tady stojí jmění,“ vyprskl rozzuřeně.
„Správně. Ty mě stojíš jmění. Nehodlám už tě dotovat. Jednadvacet už ti bylo, je na čase, abys svůj život vzal do svých rukou. A můžeš být vděčný, že jsem ti poskytl tolik prostoru k realizaci.“
Tom neodpověděl a mračil se na otce.
„Jo a ještě jedna věc,“ otočil se Calvin, když už stál mezi dveřmi. „Tvoje matka chce, abys v neděli přišel na oběd.“
„Ta silikonka není moje matka jen proto, že sis jí vzal,“ cedil skrz zaťaté zuby.
„Říkals něco?“ povytáhl otec obočí a nasadil přísný výraz.
„Ne,“ vzdal to Tom.
„Přijď zítra do kanceláře. Budu mít nachystané všechny papíry.“ Otočil se na podpatku a bez rozloučení odešel, zanechávaje za sebou jen vůni těžké kolínské a pachuť svých slov.
Tom ještě dlouho chvíli seděl a s prázdným výrazem hleděl do zdi. Hlavou se mu honilo nespočet myšlenek. Byl na otce pekelně naštvaný. Jak si to představuje, že ho vykopne z hotelu? Ve vlastním domě ho nechce, to dal jasně najevo už několikrát. To si má jako ze dne na den najít byt? Během jednoho odpoledne? Sráč. Zazobaný sráč, nic jiného. Takhle bude Tom muset vzít to málo, co mu zbývá ze svěřeneckého fondu. Neměl nejmenší tušení v jakých částkách se teď pohybují ceny nemovitostí v L.A.
Vstal a došel si pro lahev vody do minibaru. Pár doušky uhasil poušť v ústech a hned mu začalo být lépe. Zahleděl se z okna na panorama města a na rty se mu pomalu vkrádal malý úsměv. Otec na něj přepíše klub. Konečně k tomu dojde. Bude si moct dělat, co bude chtít. Konečně si pořídí personál, jaký sám chce, vyhodí z nabídky nápoje, které už léta nikdo nepije. V představách se mu začal rýsovat klub ve zcela novém kabátě. Spokojeně si zamnul ruce a zamířil do koupelny, aby si z obličeje smyl známky kocoviny.
O půl hodiny později už přebíhal přes rušnou silnici, aby se dostal do brzy už svého klubu. Odemkl si těžké želené dveře a po těle mu přeběhla vlna chladu, mžoural do tmy a snažil se do ničeho nevrazit. Prošel dlouhou chodbou až k dalším dveřím, nad kterými visela dvě neonová písmena. C a K.
„Jak zasraný Calvin Klein,“ zabručel si pro sebe Tom. Vsunul klíče do zámku a otevřel. Okamžitě jej uhodila do uší šílená diskotéková melodie. Chytil se za čelo a v duchu znovu proklel tequillu. Mezi stolky umístěnými na okraji tanečního parketu pobíhala Tina a vrtěla svým malým zadečkem. Stírala mokrým hadrem všechny plochy a při tom si hlasitě prozpěvovala. Tom musel několikrát zařvat její jméno, než ho vzala na vědomí.
„Ach Tome, promiň. Nevšimla jsem si tě,“ pozdravila ho, jakmile vytáhla z kapsy ovladač a ztlumila jím právě hrající skladbu.
„Ani nedokážu popsat slovy, jak jsi v mých očích klesla za to, že posloucháš takovou muziku,“ popíchl ji, ale v očích mu hrály rošťácká světýlka. Sedl si k jednomu stolu, aby si s ní mohl chvilku popovídat. „Od svých zaměstnanců vyžaduju jistou úroveň.“
„Tak to můžeme být naprosto klidní, protože nejsem tvůj zaměstnanec, ale zaměstnanec tvého drahého tatínka,“ vrátila mu to drze a švihla ho vlhkým hadrem přes předloktí, než se také posadila.
„Jen do zítřka, milá zlatá,“ sebral jí hadr a následně jí ho hodil do obličeje.
„Ne,“ vykulila překvapeně Tina oči, když si sundala mokrou látku. „Neříkej, že k tomu fakt dojde.“
„Je to tak. Drahý tatínek to tady konečně pustí a bude to celé jen moje,“ zazubil se.
„Sakra, tak to abych si šla zabalit věci, co?“ zatvářila se na oko smutně a svěsila ramena.
„Ještě si o tvých schopnostech promluvíme, abych mohl vyhodnotit, zda jsi spolehlivým členem týmu. Znáš to. Oddanost šéfovi. Ochota udělat vše, co mu na očích vidíš,“ flirtoval Tom a přitom se pochechtával jako puberťák.
„Udělám, co bude v mých silách, pane.“ Tina vstala a udělala pukrle jako francouzská služtička. Jejich výbuch smíchu byl přerušen kroky doznívajícími od schodů vedoucích k VIP salónkům v zadní části klubu.
„Pane Kaulitzi.“
„Ach Larry, nevěděl jsem, že jste tady,“ pohlédl za rameno Tině, kde stál malý mužík s opelichaným knírkem. Tina jen protočila oči ke stropu a Tomovi došlo, proč měla hudbu puštěnou tak nahlas. Aby ji Larry neotravoval.
„Co tady děláte? Je ještě brzo?“ zeptal se Tom.
„Řekl jsem si, že dohlédnu na uklízeče. Minule nechali špinavé dámské toalety a někteří hosté si na to stěžovali,“ vysvětlil a došel až k nim. Vypadal, že váhá, jestli se k nim má posadit, nebo zůstat stát. Očividně mu to přišlo neprofesionální, takže jen přešlápl z nohy na nohu.
„Už jsem vám říkala, že já hajzlíky neuklízím. To dělá April,“ supěla Tina a do tváří se jí vehnala červeň.
„Klid, Tino,“ pohladil ji Tom po ruce. „Mohla bys nás chvilku nechat o samotě?“
Tina jen přikývla, popadla kbelík s teď už studenou a špinavou vodou a odešla do místnosti pro personál.
„Larry, posaďte se prosím,“ pokynul Tom na uprázdněné místo. „Nelíbí se mi vaše chování,“ dodal bez obalu.
„Ale pane,“ začal Larry koktat, ale Tom jej přerušil.
„To, že jste vedoucí uklízečů, z vás nedělá pána boha. Nelíbí se mi, že s nimi jednáte, jako by to byli vaši sluhové. Já jsem zodpovědný za to, jak klub vypadá. Vy jim jen máte rozdělit práci. Jste zasraný čmuchal Larry a nelíbí se mi ani váš knírek.“
Larry jen bezmocně zalapal po dechu a s otevřenými ústy hleděl na svého šéfa.
„Naštěstí nám to oběma usnadním.“ Tom vstal a usmál se. „Máte padáka. Zítra už nemusíte chodit.“
„Cože? Co tím myslíte? To nemůžete. Váš otec…“ nedokončil Larry a celý se třásl.
„Můj otec už tady o ničem nerozhoduje,“ vysvětlil, otočil se k muži zády a zamířil k dlouhému baru. Obešel jej a ze skleněné poličky sundal láhev té nejdražší whisky.
„Ještě něco?“ zeptal se, když si všiml, že se Larry ani nepohnul. S ledovým klidem si vzal skleničku a naplnil ji příjemně hnědou tekutinou. Než ji stihl přiložit k ústům, ozvala se rána, jak Larry prásknul dveřmi.
„To bychom měli,“ uculil se a zašklebil se, když mu silná tekutina podráždila hrdlo.
„Tino,“ zařval do prázdného prostoru a vytáhl druhou naleštěnou skleničku. Zpoza stěny vykoukla dívčina překvapená tvář. „Dáš si panáka?“ pozvedl Tom skleničku, nečekal na odpověď a poslal ji přes barový pult k ní. Tina ji chytla a sedla si naproti na vysokou židličku.
„Ty si ho vyhodil.“ Nebyla to otázka. Bylo to konstatování faktu.
„Jo, sral mě,“ odvětil Tom lhostejně. „Fakt jsem ten jeho zkurvený knírek nesnášel.“
Tina se rozchechtala a upila doušek ze svého drinku. „Smím před tebou pít? V pracovní době? Ty mě chceš taky vyhodit, že jo? A potřebovals důvod,“ vyvalila své velké modré oči, takže měl Tom dojem, že jí zabírají půlku obličeje.
„Ale prosím tě,“ odmávnul jí to. Dopil zbytek ze svého panáku a hodil ho do dřezu. Vrátil láhev zpátky na poličku a loudavě se vydal do své kanceláře.
„Přece nevyhodím svou novou šéfku uklízečů,“ řekl, když se od dívky vzdaloval.
„Děláš si ze mě prdel?“ vypískla Tina o pět vteřin později, když jí vlastně došlo, co právě řekl. O další vteřinu později už mu visela na zádech a škrtila ho rukama hozenýma kolem krku.
„Tino,“ zasupěl a snažil se ji ze sebe sundat dolů.
„Proč zrovna já?“ zeptala se, když se mu to konečně povedlo. „Ani tady nejsem tak dlouho. Jsou tu lidi, kteří tady dělají už věčnost.“
„Jo, ale vidíš tady někoho z těch lidí? Jsou zvyklí, že chodím později, tak si upravili pracovní dobu. Ale ty jsi tady. Začnou se tady dít velké věci, holčičko,“ zakřenil se a nechal šťastnou dívku stát před svou kanceláří.
autor: Becs
betaread: J. :o)
To začíná velmi slibně. A za co musím dát jedničku s hvězdičkou, je ten úvod. Tam, kde je většinou předslov autora, který má čtenáři uvést, či přiblížit povídku (a občas i zbytečně spoileruje), je článek z bulváru, který pokryje všechno, co je nezbytné. Víc není třeba. Opravdu mě to překvapilo a pobavilo. Je to originální.
Díky a těším se na pokračování.
Tom to vzal zhurta, ale snáď sa mu bude dariť a nebude dlho trvať a stretne sa s Billom♥ veľmi pekne začína tento príbeh. Ďakujem.
No téééda, to je překvápko!!! 🙂 Už jen ten samotný úvod je tak perfektní, že bych si ty noviny s chutí předplatila! Tom je pěkně rozmazlený fracek, ale v těchhle případech za to často můžou i rodiče, tady zřejmě hlavě papínek, i když zdál být přísný. Tak snad Tom ten klub opravdu postaví na nohy a vytvoří z něj něco super, a jako hvězdu večera by mohl zaměstnat třebaaa… tanečníka Billa? 😀
No ok moc mě to nebaví ale dúfam že to bude o neco líp v ďalším díle
Vypadá to dobře.
Ta předmluva bomba. Bulvár nemám ráda, ale tady to sedlo úplně super. Teda ale Tom a jeho povolání – syn. Tyhle chlapy totálně nesnáším, ale dám mu šanci. A jsem zvědavá, jaké bydlení si najde. Kámo, budeš se muset postarat o nájem a všechno, co k zajištění života patří. I když jestli mu papinek svěří celý podnik, tak bych neviděla problém v tom, že by se o sebe neuměl postarat, jenom se mu do teď nechtělo, bo nemusel. A chce nový personál – co takhle sexy barmana Billa. Miluju povídky, kde je Bill za barem. Prostě mi to k němu sedí. Wow, už se nemůžu dočkat dalšího dílku. Parádní rozjezd Becs. Lahůdka na večer;-):-*
Neneeee, nová povídka od Becs?! To je fakt příjemné překvapení!:) Začala si rozehrávat velice zajímavou story! Bill na scéně ještě není, takže předpokládám, že se neznají a čeká nás pěkná jízda! Už se nemůžu dočkat! Celé to téma kolem klubu, hotelů, Tom a jeho papínek atd. Tom bydlí po hotelech? Heeej to chci taky!:D
[6]: Cožeeee? Bill za barem?! To mě nenapadlo! Ale vzhledem k tomu, že bude Tom nabírat personál to je klidně možné! Dokonce lákavé! Hádala jsem, že Bill by mohl přijít jako klasický pařmen, ale tahle tahle možnost (že by třeba uklízel záchodky) se mi strašně zamlouvá. Taková Popelka a princ, ne:D
🙂
Btw. Becs, můžu se zeptat, jak tě takové téma napadlo, kde nebo při čem jsi na to přišla? (prozrazuje se to? kdyžtak sorry za blbou otázku:D) Mně to totiž přijde velmi kreativní, celá ta klubová a hotelová atmosféra, tam může vzniknout tolik příběhů… už ted se mi v představách míchají neonové barvy 😀 Jsem zvědavá, jak se Tom k celé té výzvě postaví, neskutečně se těším, až nastoupí na scénu Bill a moje fantazie nebude mít oddechu *neonyyyyy* 😀
Díky moc!
[3]: Dobrý postřeh! Otázkou zůstává, co je to za klub..:D Počítám s tím, že nějaký luxusní taneční, ale například na Ibize v těch nej klubech taky tančí holky u tyče…muhehe 😀
aaa, už se těším na další díl, tak šup šup ^_^
Děkuji za krásné komentáře, jsem ráda, že se vám téma povídky líbí. Upřímně přiznuvám, že mě hrozně baví ho psát. Mám kamaráda barmana, který mi poskytl trochu vhled do toho, jak to v klubech chodí. Tak snad bude všechno dost realistické. Víc neprozradím, ať vás ještě nějakou dobu udržuju v napětí. A vážně, moc děkuju. Všechny jste zlaté.
[7]: A jak mě napadlo téma? Uvěříš mi,když řeknu, že ve snu? 😀 Fakt se mi o tom zdálo. Nejdřív jsem měla určený jeden směr povídky i nějaké zápletky a pak se mi o klubu zdálo znova. A všechno se změnilo. Jen doufám, že teď už nic dalšího nepříjde, protože se mi líbí tak jak to je. 😀
[4]: Pokud tě povídka nebaví už teď, tak ji klidně hned přestaň číst,protože jiné už to nebude. Mám svůj styl psaní a ten se nezmění. Strávila jsem nad psaním téhle povídky hodiny a opravdu zabolí,když někdo napíše hned u úvodního dílu, kdy se prakticky ještě nic nestalo, že je to nuda.
Jééé, vícedílná povídka od Becs! ♥ To je jako sen! Strašně dlouhou dobu jsem čekala, až se tady od Tebe něco objeví, a ono se to objeví zrovna v době, kdy je člověk zahlcen jinými věcmi. 😀
Každopádně úvod je bombastický! ♥ Nemám k tomu moc co říct, protože všechno tady už bylo řečeno. Jednoznačně mě hned úvod do povídky zaujal a nabudil mě do dalšího čtení a jak už je u Tebe zvykem, čichám další kvalitní dílo v Tvém podání! 🙂 Strašně moc se těším na další díly..kdy se objeví Bill, jak se bude dařit Tomovi nejen s klubem, ale i s tím, postavit se na vlastní nohy. Změní se Tom z tohohle rozmazleného klučiny? Tolik otázek, tolik zvědavosti! Moc se těším na postupné odkrývání všeho!
Děkuji Becs! ♥♥♥
[10]: To víš, že věřím!:) Kdybys třeba ještě dodala, že v tom snu jsi nějakým způsobem věděla, že se ti to zdá a mohla si vědomě přizpůsobit scénář, tak ti to taky uvěřím;):) Koneckonců postel patří do té hlavní trojkyna "b", o které se psává, že tam člověk dostává nápady nejvíc- bed, bus, bathroom:D Mně asi ještě takhle žádné téma ve spánku nenapadlo (nebo si to nepamatuju:D) A že to baví psát – to nejdůležitější! Je v tom poznat prostě a strašně pěkně se to čte. Jak mi řekla nedávno jedna paní, někdo se dobře čte bez ohledu na žánr. Tvůj pripad:-) I kdybych věděla předem, že půjde o depresárnu (i když miluju happy endy), tak si to stejně přečtu. Jo a… ještě bych ráda dodala, aby sis ne zrovna pozitivní komenty nebrala osobně. Mně by to taky zabolelo, ale nikdy se nemůžeme zavděčit všem;) Možná to Viki nemyslela až tak zle, prostě něco napsala a neuvědomila si, že by stejná věc šla podat i trochu jinak… naprosto chápu, že stejně jako podporující komenty člověku dodají odvahu, ty opačné ho zadupávají stejnou silou. Uvidíš, třeba u dalšího dílu změní názor, ale nic z toho nedělej, pokud ne.:)
Panejo…pardon, vypadávaj mi při psaní slovíčka, někdy to po sobě zapomenu přečíst, jako teď:D *A že tě to baví psát, to je nejdůležitější.
[12]: Trojka na ´b´ je super, to jsem ještě neslyšela! :DDD
[14]: Ani já jsem o trojce na B neslyšela, ale je to fakt boží. 😀 Škoda že nejezdím autobusem, třeba by těch povídek bylo víc. 😀
[12]: To je těžko víš. Nechci být na nikoho zlá, ale někdy to fakt zabolí. Jen jsem chtěla, aby slečna věděla, že všechno, co napíše má odezvu. Pro ní to třeba byla záležisto na deset vteřin, ale já se pak tři hodiny trápím,jestli je to fakt tak hrozné. Znáš to, špatným věcem člověk uvěří líp, než těm dobrým a já jsem hrozná cíťa.. fňuk. 😀 Ne dělám si srandu. 😀 😀 Jen jsem chtěla reagovat na to pěkné i na to ne tolik pěkné.
[14]:
[15]:
Jo, je to prý fenomén:D Četla jsem o tom v nějaké knížce o psaní, že to jsou 3 nejčastější místa, kde má prostor kreativita – obecně:) Za mě se k tomu řadí i fyzické práce, nad kterými člověk nemusí tolik přemýšlet (výborný je třeba leštění auta – jako fakt!:) A i když nic nevymýšlíte, tak vás kolikrát až bolí hlava, protože v myšlenkách za celou tu dobu proberete tolik věcí z minulosti… a pak si jako u fyzických prací odpočiňte..:D
[15]: Rozumím. Taky jsem cíťa, vážně, dokáže mě na půl dne rozhodit nesouhlasná reakce na vlastní komentář pod videem na youtube:D Ráda tam píšu a jednou jsem tam napsala taky něco pod video Barbory Polákové, protože jsem nemohla koukat na ty komentáře, říkala jsem si, jak se asi ta zpěvačka může cítit, když si to bude číst. Tak jako že to spasím:D Napsala jsem tam něco ve smyslu, že nechápu, co mají znamenat ty sprosté nadávky a vůbec to, jak se tam někdo "vyjadřoval", jak je to trapné. A fakt sprostě. Použila jsem v tom komentu pojem "konstruktivní kritika" a pak něco ve smyslu, že bych chtěla vidět je, jak tohle řeknou té zpěvačce do očí, že to jde vyjádřit i jinak, když se jim to nelíbí atd. No nějaká zjevně chytrá asi 11 letá dáma se toho chytla s tím, že jako "zato tvůj komentář je inteligentní:D". A následně pod to jí napsal nějaký kluk, "že na rozdíl od tebe je poznat, co přesně jí vadí, chápeš?" Takže ano, malá holka mi naprosto nic neříkajícím komentářem zkazila půlku dne.:D Ale kluk zachránil:) Prostě v tu chvíli si musí člověk uvědomit, že lidi často napíšou i to, co by si jinak nedovolili, nepřemýšlí, komu tím co způsobí. Jenže taky v tu chvíli působí emoce a nějaké uvědomění si je ti k ničemu:D Snad tě uklidní to, že v tom aspoň nejsi sama :D:) Tak jen na okraj, ne že bych se nudila, ale napadlo mě to k tématu:D
Začiatok vyzerá skutočne zaujímavo. Dúfam, že ťa chuť písať a fantázia neopustia ( čo sa mne stáva pravidelne – hlavne to druhé ) a nádielka v podaní ďalších častí bude pravidelná, pretože som zvedavá, :-p
CK ako zasraný Calvin Klein 😀 😀 to ma pobavilo.Tomovo povolanie syn mi teda vôbec nevonia, ale čo už. Čakala som, že tá podmienka bude, že sa musí oženiť (hmm, s kým asi 😀 ), a ejha nie, takže som zvedavá kedy a ako sa objaví Bill 🙂