autor: elvisfan
David se probudil o dva dny později.
Poté, co Bill obdržel telefonát od lékaře svého manžela, zamířil rovnou do nemocnice. Lékař, Davidův dlouhodobý dobrý přítel, se kterým se Bill setkal už dříve, na něj čekal na sesterně.
„Jak mu je?“ Zeptal se Bill netrpělivě.
„Velmi dobře,“ přikývl doktor. „Vzhledem ke všem okolnostem.“
„Takže… on vlastně neměl mrtvici?“
„Ne, rozhodně to byla mrtvice.“
Doktor se odmlčel, zatímco nahlížel do složky ve svých rukou.
„Ve skutečnosti,“ pokračoval. „Jeho CT ukazuje i dřívější mrtvici, menší. Přibližně před dvěma lety se zmínil, že má problém s migrénou. Dřívější mrtvice mohla být velmi dobře její příčinou.“
Bill vzpomínal. David měl sérii bolestí hlavy dost silných na to, aby zůstal více než týden doma místo práce. Navštívil lékaře, který mu předepsal nějaké léky proti bolesti, když to bylo zapotřebí, a doporučil Davidovi, aby více odpočíval a pokusil se omezit stres. Migrény po pár týdnech zmizely, a o několik dní později Billa udeřil do obličeje během hádky kvůli jeho vlasům.
„Takže… teď je v pořádku,“ objasnil si Bill.
„Jeho motorické schopnosti jsou nedotčeny, řeč je taky v pořádku,“ přikývl doktor, když se podíval do své složky. „Chci ještě udělat pár testů jako preventivní opatření, ale zdá se, že jediné věci, které jsou postiženy, jsou jeho paměť a osobnost.“
„Co tím myslíte?“
„No, upřímně, David je v té nejlepší náladě, v jaké jsem ho v posledních letech viděl, ale když jsem se ho zeptal na pár otázek… zdá se, že si myslí, že jste manželé už dva roky.“
„Jsme svoji teprve šest týdnů!“ Bill téměř vykřikl.
„Já vím,“ přikývl doktor. „Proto mé obavy. Poznává lidi, ví, co je za den a je si vědom aktuálního dění ve světě, ale jeho vnímání určitých osobních událostí se jeví být změněno.“
„To znamená, ohledně mě,“ hádal Bill.
„Ano.“
„Můžu ho vidět?“
„Čeká na tebe,“ přikývl doktor. „Třetí dveře vpravo.“
Bill ignoroval ušklíbajícího se Bushida, který seděl v křesle mimo Davidův pokoj. Vešel do místnosti bez představy, co očekávat.
„Tady je!“ David se usmál, opravdu se usmál, když ho spatřil. „Tady je můj Billy.“
Bill zpomalil své kroky při zvuku své dřívější přezdívky. David mu tak neřekl už roky. Rychle se dal dohromady a úsměv svému manželovi oplatil.
„Kde jinde bych měl být?“ zeptal se.
Poslušně políbil Davida na tvář a stiskl mu ruku, kterou držel ve své vlastní.
„Bille, prosím tě, řekni tomu milému doktorovi, že jsem v pořádku a ať mě nechá jít domů,“ řekl David toužebně.
Bill nadále zíral na toho muže, kterého teď jen sotva poznával, a potřásl hlavou, aby si ji pročistil.
„Musí udělat další testy,“ připomněl mu Bill, jen co uviděl doktora vejít do pokoje. „Nechtějí tě nechat jít příliš brzy, abys tady neskončil zase zpátky.“
„Nechceme, abych se dostal zpátky kvůli zanedbání povinné péče, co, Dennisi?“ Mrkl David.
„Absolutně ne,“ usmál se Dennis nazpět. „Půjdu zkontrolovat pár věcí a vrátím se, až bude všechno připravené.“
Jakmile byl Dennis pryč, Bill se zabořil do židle vedle postele. Prohledával svůj mozek pro ta správná slova.
„Nemusíš se o mě bát,“ řekl David tiše, Billovu ruku přitom nepustil. „I když vím, že budeš. Ale opravdu se cítím dobře. Všichni jsou jen extra opatrní.“
„Davide, Dennis říkal… že jsi měl nějaké problémy s pamatováním věcí,“ řekl Bill. „O mně. O nás.“
„Myslím, že to on je ten, kdo si nepamatuje,“ ušklíbl se David.
„Davide, kdy jsme se vzali?“
„Na Valentýna, samozřejmě,“ usmál se David. „2011.“
Bill zavrtěl hlavou a David se zamračil.
„Davide, vzali jsme se o něco více než před měsícem.“
„Nemožné!“
David pustil Billovu ruku a promnul si čelo.
„Pamatuju si všechno,“ řekl. „Jsem si jistý, že si pamatuju svou vlastní svatbu.“
S povzdechem se otočil k Billovi.
„Říkal jsi, že chceš, abychom se vzali hned,“ vzpomněl si tentokrát správně. „Proč bychom čekali tak dlouho?“
„No, měli jsme nějaké plány,“ odpověděl Bill pravdivě. „Měl jsi pravdu. Plánovali jsme to na Valentýna před dvěma lety. Ale pak…“ Bil stiskl rty k sobě, díval se do očí svého manžela a vykouzlil tu největší lež, jakou si jen lze představit. Pořád jsi byl tak zaneprázdněný,“ řekl. „A nakonec jsme byli tak šťastní, že jsme spolu, že svatba se nezdála být tak důležitá.“
„Takže… před několika týdny jsme najednou změnili názor?“ Ujasnil si David, stále si nebyl jistý, čemu věřit.
„Byl to tvůj nápad,“ přikývl Bill. „Překvapil jsi mě, když jsi jednoho dne přišel domů z práce.“
Alespoň tohle byla pravda.
„Tak jsme letěli do Las Vegas, a tam se vzali,“ vysvětlil Bill.
„V Las Vegas?“
Teď to byl určitě Bill, kdo ztratil paměť. David vzal Billovu ruku a políbil ji do dlaně.
„Vždycky jsi chtěl velkou svatbu,“ řekl omluvně.
„Já jsem jen chtěl být s tebou,“ zašeptal Bill.
S vnitřním přikrčením, když si jej David přitáhl do lehkého polibku, si Bill vzpomněl na dobu, kdy to skutečně byla pravda. Sledoval, jak brzy poté Davida sanitáři vyvezli z pokoje, a Bill si posbíral své věci a chystal se odejít.
„Pěkný výkon, kluku.“
Bill se otočil a spatřil ve dveřích nenáviděného bodyguarda.
„Skoro jsi mě přesvědčil, že k tomu chlapovi cítíš i něco jiného než jen nenávist,“ ušklíbl se Bushido. „Zajímalo by mě, jak by reagoval, kdyby věděl, že to byla služebná, kdo mu zavolal 911, zatímco tys tam jen stál a byl jsi připravený se dívat, jak umírá.“
***
Druhý den vyzbrojen třemi recepty a termínem pro následnou kontrolu měl David dovoleno jít domů. Vydechl úlevou, jakmile vstoupil do domu.
„Je tak dobré být doma,“ prohlásil a přitiskl si Billa ke svému boku.
„Je dobré mít tě doma,“ odpověděl Bill nepřítomně, jeho oči směřovaly k podlaze. „Měl bys jít…“
Jeho oči se rozšířily, když ho David překvapil pevným polibkem, kdy zachytil Billův spodní ret mezi své vlastní.
„Uděláme to hned,“ slíbil. „Dám ti svatbu tvých snů, žádné šetření. Možná na tvé narozeniny.“
Bill se smutně usmál a zavrtěl hlavou.
„Já nechci velkou svatbu, Davide,“ odpověděl. „Jsem šťastný s tím, co máme.“
Když David zamířil po schodech nahoru k odpočinku, Bill přemýšlel, koho se to vlastně snažil přesvědčit.
***
Konečně přesvědčený, že Bill nechtěl na své dvacáté druhé narozeniny svatbu, se David spokojil s večeří v Billově oblíbené restauraci. Ale před tím, než odešli z domu, tam byly dárky.
David ho obdaroval jako obvykle; nové hodinky, náhrdelník, lahvička kolínské, ale byl tam jeden podezřele velký dárek, který přitahoval Billovu pozornost nejvíce. Spatřil to, co mohly být pouze vzduchové otvory vyřezané po stranách krabice, a vyjekl, když otevřel víko.
„To je štěně!“ vykřikl.
Bylo tam, stojící na zadních nohách a stále ještě nedosahující okraje krabice, malé zlatavé štěně. Když ho Bill zvedl, štěně se mohlo zbláznit radostí a svého nového majitele olizovalo.
„Nemohl jsem se rozhodnout, které plemeno bys chtěl,“ usmál se David, když k němu vzhlédl. „Tak jsem vzal kokršpaněla. Doufám, že se ti líbí…“
„Je rozkošný!“ zavrněl Bill proti štěněčí srsti.
David byl více než překvapený, když ho Bill políbil. Bylo to poprvé, co se vrátil domů z nemocnice, kdy Bill zahájil jakoukoliv formu fyzického kontaktu, a on se rozhodl to nazvat pokrokem.
Dobře Billa znal, a dokázal říct, že není šťastný. Bylo to víc, než jen ta mrtvice. Bill prostě stále vypadal… smutně, když nevěděl, že ho David pozoroval. V tu jedinou chvíli, kdy se David pokusil iniciovat sex, jej Bill okamžitě odmítl s prohlášením, že je unavený.
A teď měl Bill na tváři ten největší úsměv, jaký David kdy viděl. A i když jeho příčinou bylo štěně, David byl plný naděje.
„Jax,“ prohlásil Bill. „Pojmenuju ho Jax.“
„Kde jsi na to přišel?“ Usmál se David.
„Upřímně řečeno, nevím,“ Bill pokrčil rameny, zatímco štěně vlhkým čumákem zkoumalo jeho krk. „Prostě mi to přišlo na mysl, když jsem se díval… ale ne.“ Chytil štěně a zalapal po dechu. „Ne! Jaxi, to jsi neudělal!“
David se rozesmál nad zjevně mokrým flekem na Billově drahém, značkovém tričku. Bill se čertil a psa mu podal.
„Musím se převlíknout,“ řekl, když se rozběhl ke skříni. „Nemůžu jít ven s počůraným tričkem od psa.“
„To jen znamená, že tě má rád,“ Usmál se David.
„Pak můžeš to mokré tričko nosit ty.“
Bill strávil několik dlouhých minut převlíkáním, doprovázený Jaxem, který si pro něj nakonec přišel, než se objevil v úplně jiném oblečení.
„Myslím, že tohle je stejně lepší,“ rozhodl se a uhladil si před zrcadlem košili. Spatřil za sebou Davida a podařilo se mu neucuknout, když kolem něj omotal své paže. „Jak vypadám?“ zeptal se.
David mu odpověděl polibkem na krk.
„Vypadáš ohromně.“
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Teď opravdu nevím,jestli má štěstí a nebo smůlu…děkuji moc za další kapitolu 😊
Taky z toho mám rozpolcené pocity. Na jednu stranu už aspoň David Billovy nebude ubližovat, ale na druhou stranu Bill ho teď asi neopustí,když už je na něj hodný. Jedině že by David poznal, že s ním ve skutečnosti není šťastný a nechal ho jít dobrovolně. Já jsem hlavně ráda, že ho Tom neotrávil nebo něco podobného. Nepříjde mi v téhle povídce jako nějaký zákeřák.
Moc děkuji za překlad Zuzu
Tak to jsem zvědavá co bude dál moc dík za překlad.
Wow…já jsem docela překvapená vývojem děje. Tohle jsem opět…nečekala. Docela mě zajímá, zda má tohle David už napořád a nebo je to jen nějaká přechodná chvíle? Docela koukám a nechápu jak se tohle mohlo stát…
Což mě samozřejmě přivádí k otázce co bude teď? Jestli bude David pořád tak hodný, pochybuji, že od něj Bill odejde. A co když se David změní zase zpět? Já mám opět tolik otázek….
Jsem zvědavá na další pokračování!
Moc děkuji za překlad. 🙂
Teeeeda, tohle mění všechno! Tohle jsem vůbec nečekala! Napadlo mě, jestli to David náhodou nehraje, aby si Billa proklepl (ale všechno nasvědčuje tomu, že určitě nee, když Bill vzpomínal na jeho bolesti hlavy). Tyjo, vážně super změna – super v tom, že mám zase o čem přemýšlet, je to fakt zajímavý vývoj povídky! Je to víc možností, jak se to může dál vyvinout, toho Davida mám v tomhle díle ráda. Upřímně jsem nepočítala s tím, že by se jeho postava mohla nějak proměnit. Třeba se dočkáme i totální změny – pokud by si třeba David vzpomněl na všechno, co Billovi dělal, a uvědomil si, že už takový být nechce… A Tom získá Billa zpět. Aaach, to by byla krásná pohádka, proč ne…:)
Zuzu, děkuju za překlad, TOP jako vždy^^ 🙂
Je to skutočne zaujímavý zvrat. Keby bol David skutočne hajzel, bolo by to jednoduché. Ale on nie je a majú aj nejakú tú spoločnú minulosť… Jednoducho des. Pre Billa. Ale on to isto zvládne a rozhodne sa správne, :-p Ďakujem za preklad.
Tohle mě dostalo a jsem z toho taková rozpolcená. Každopádně, pokračování asi bude hodně zajímavý!
Možno by sa mohol teraz s Davidom dohodnúť na rozchode v pohode keď už nie je agresívny debil… mám ale strach z Budhida ten vyzerá ako poriadny chumaj.
Ďakujem za kapitolu.
No fajn, takže David prodělal změnu osobnosti – mrtvice sem – mrtvice tam. Věřím, že je to možné, ale v tuhle chvíli je pro Billa už pozdě. Láska je dávno fuč. Aspoň jsou tu vyhlídky, že jeho zlatá klec bude trochu snesitelnější. Jenže David si všímá… A navíc mě trochu děsí Bushido.