„Takže… jak šlo rande?“ zeptal se Georg, když konečně s Tomem našli volné místo v jídelně, aby se mohli posadit.
Doopravdy to bylo skvělé. Pořád nemohl uvěřit tomu, jak se to celé nakonec vyvinulo. Doufal, doufal celým svým srdcem, že to bude okay, ale nikdy v životě by nečekal, že… že to bude až takhle perfektní. Většinou mu moc věcí v životě nevycházelo tak perfektně jako onen večer. Nicméně byl opravdu vděčný, že tohle vyšlo. Cítil se jako nový člověk, nějakým způsobem změněný. Také dokázal přesvědčit sám sebe, že pokud mohl přežít jedno rande, může přežít všechno. A pokud každé rande s Billem bude takové jako dnešní, co by se mohlo pokazit?
Každý den po tom rande v kině strávil pár minut tím, že lhal sám sobě. Sám sobě říkal, že si vedl skvěle, mezi ním a Billem bylo vše dobré a i všechno ostatní bude v pohodě. Cítil se docela hloupě, nevěřil ale tomu, že by to mohlo mezi nimi tak fungovat. Tohle tedy pomáhalo jeho sebevědomí. Nebylo to ale jenom o tomhle. Hodně mluvil s Billem, a to byl taky hodně důležitý faktor. Bill byl takový jako vždy, podporoval ho. Zřejmě tahle část pomáhala Tomovi zvyšovat jeho dobrý pocit z… prakticky ze všeho.
„Wow,“ Georg zamával Tomovi před zasněným obličejem. „Hádám, že nikdy nepřestaneš slintat.“
„Ježíši,“ zaláteřil Tom, když se odprostil od svých myšlenek a otočil se na svého pitomého kamaráda. Uvědomil si, že si z něj pěkně utahuje.
„Nemohl jsem si pomoct, měl jsem až moc kafe,“ omluvil se Georg. „Mám trochu moc energie na to, abych jen tak seděl.“
„Není to tak vždy?“ odpověděl Tom krátce, když vylovil mobil z kapsy. Okamžitě si všiml nepřečtené zprávy. Snažil se potlačit úsměv, který se mu na tváři vytvořil hned poté, co si všiml, že je to zpráva od Billa.
„Bill se ptá, jestli se k nám může přidat,“ oznámil. Díval se do telefonu a cítil, že má jeden ze svých lehce vyšilujících momentů. Kurva, sem tam s tím pořád bojoval. Doufal ale, že to zase nepřijde tak brzy.
„Okay,“ řekl a zhluboka se nadechl. „Napsal jsem, že může přijít,“ dokončil zprávu a odeslal ji. Pořád se trochu chvěl, musí si na to jenom zvyknout. Každým dnem to bylo lepší a lepší, pořád na tom ale musí pracovat.
„Doufám,“ odvětil Tom a těkal očima po přeplněné jídelně. „Vidím ho,“ téměř vykřikl a nervózně na Billa zamával. Trvalo maximálně dvě sekundy, než si ho Bill všiml.
„Ahoj,“ pozdravil Bill. Tomův žaludek se příjemně stáhnul, když se Bill posadil vedle něj.
„Jo,“ potvrdil Georg a ještě pokýval hlavou. Nereagoval nijak na to, že ho Tom pod stolem nakopnul.
Tom pootočil hlavu do strany a podíval se na Billa. Ten mu pohled oplatit, takže ještě víc zčervenal. Chtěl něco říct nebo udělat, ale zničehonic, jako kdyby se vrátil na úplný začátek jejich vztahu, kdy nebyl schopný dát dohromady ani jedno slovo. Vyvodil si, že to bylo pravděpodobně kvůli tomu, že tam byl i Georg, nevěděl, jak reagovat.
„Okay,“ řekl Georg trochu hlasitěji. „Tohle je… vážně divný. Takže… nechám vás tady o samotě.“
„No tak, nemusíš odcházet,“ Tom se cítil hloupě. Nechtěl, aby si Georg myslel, že ho vyhazuje.
Když Georg odešel, bylo chvilku ticho, Bill ale prolomil ledy.
„Bože, nechtěj, abych začal,“ zasmál se Tom a protočil oči, ukousl si ze svého jídla.
„Chci, abys začal,“ zasmál se Bill a jemně ho kopl do chodidla. „No tak!“
A jen takhle jednoduše oba zapomněli na Georga a z mluvení o politice se dostali až k tomu, jak přemýšlí psychopati. Tom se usmíval, když přestávka na oběd skončila a oni se rozešli. Mohli spolu mluvit opravdu o všem.
~*~
„Nevím jak ty, ale já jsem rád, že je konečně víkend.“
„Já taky,“ odpověděl Tom vesele. „Byl to pekelný týden. Jsem připravený spát prostě celý víkend.“
„No, možná budu mít čas dělat i něco jiného, pokud máš něco v plánu,“ usmál se. Polknul, když se jejich pohledy setkaly. I když se spousta věcí změnila, všechny pocity, které měl, když se na něj Bill podíval, zůstaly. A byly ještě silnější.
„Jasně, že to vím,“ zamručel Tom. „Teda… aspoň si myslím, že to vím.“
„Dělám si srandu,“ rozesmál se Tom, když si všiml Billova zvláštního pohledu. Občas bylo opravdu vtipné, jak jednoduše mu Bill uvěřil, kdykoliv dělal hloupého.
„Super!“ zaradoval se Bill a trochu si poskočil na místě. „Pošlu ti detaily ve zprávě, dobře?“
„Samozřejmě, že mám,“ usmál se Bill. Naklonil se a dal Tomovi rychlý polibek na rty. „Uvidíme se,“ zakřenil se, než se rozešel cestou k sobě domů.
Hugh,
pomyslel si sám pro sebe. Vypadá to, že tenhle víkend půjdu na svou první party.Ta samotná myšlenka ho trochu děsila, ale poté si uvědomil, že půjde s Billem. Bude to pravděpodobně v pohodě.
autor: The_poltergeist
Tak konečně se Bill seznámil i s Georgem!:) To bylo sladké, opět:)
Ještě to ale ta věc s Billovým ex, co Tomovi ještě neřekl. Jsem docela zvědavá, jak to bude vypadat na na té párty, počítám s tím, že by se tam tentokrát mohl objevit právě ten jeho bývalý (sakra, jak se jmenoval, Stephan?!) A to bude ovšem zajímavé…. A to bude ovšem zajímavé…
Mockrát děkuji za díl a za překlad!
Bill má doopravdy na Toma dobrý vliv a doufám že se tam setkají z Billovim ex jsem zvědavá na reakci obou.
Som tááák veľmi rada, že sa Tom už správa skoro normálne. Aj keď mi ho v jedálni bolo trošku ľúto keď bol červený ako rak. Ďakujem za kapitolu:)
Konečně je Tom v normálu. Tak na párty jsem docela zvědavá.Díky za překlad!
Já jenom zírám jak Tom překonává sám sebe! Je to strašně příjemná změna po všech těch dílech, kdy raději všechno odmítal a měl šílené myšlenky. Jsem docela zvědavá jak daleko to až zajde a zda se Billovi povede jen ´vyléčit´ úplně. 😉 Jsem tak pyšná! Zároveň se ale trochu bojím, co všechno se na té párty semele!!!
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
Tom robí mílové pokroky, čo je úplne super :). Ešte sa síce chudáčik zahanbil v jedálni pred Georgom ale nevadí :D. Som zvedavá na ich prvú spoločnú party.