autor: Adriandarc
Tom se vrátil domů po dlouhém dni v práci a vzdychl, když zasunul klíč do zámku. Být v práci pro něj bylo dobré. Potřeboval se dostat pryč z domova, pryč od zasnoubení, manželství a Billa. Celé dopoledne v práci si vymýšlel, a pak se vydal na oběd s Andym a vyklopil mu celý příběh.
No, několik vybraných částí vynechal, jako třeba Billovu stranu příběhu.
Když otevřel dveře, byl přivítán zvukem své plazmové televize a předem připraveného smíchu publika. Vešel do obývacího pokoje a spatřil Billa, který lenošil na neposkvrněné bílé pohovce s obrovskou mísou zmrzliny. Sledoval Oprah a byl obklopen občerstvením.
„Ahoj,“ řekl Bill, aniž by vůbec vzhlédl. Tom pouze zíral na celou tu scénu před sebou, ale především na Billovo oblečení. Bill měl na sobě hříšně těsné džíny, roztrhané na všech špatných (přesto správných) místech, a další miniaturní tričko s koženými kšandami. Jeho vlasy byly hladce vyžehlené a na tváři měl ten nejvíce zničující make-up. Chodidla měl bosá a celý byl schoulený v rohu velké pohovky, téměř se ztrácel mezi polštáři.
„Ahoj,“ odpověděl Tom, až příliš zaražený, aby řekl cokoliv dalšího. „Ty… měl jsi konkurzy až do šesti. Teď je pět třicet. Proč… Proč jsi tady? Jak ses sem dostal?“
„Ach, já jsem nikam nešel,“ řekl Bill, předklonil se a položil misku se zmrzlinou na konferenční stolek. „Venku pršelo a já nemám žádné peníze na taxi nebo metro…“
Tom vydechl, snažil se nezírat na kousek holé kůže přímo nad Billovým zadkem. „Takže jsi celý den seděl tady.“
„Jo.“
„Prostě jsi… tady seděl a jedl mé jídlo a díval se na televizi, celý den.“
„Bylo to tak dobré,“ řekl Bill a opřel se o opěradlo pohovky.
„Nemůžeš prostě… být tak líný!“ Řekl Tom rozzlobeně.
Bill vypnul televizi a otočil se čelem k Tomovi. „Poslouchej, Tomi. Mohl jsem si upracovat zadek – doslova – celé poslední čtyři roky, jak jsem se snažil na tomto světě něco dokázat. Sotva kdy jsem měl nějaký den volna. Neměl jsem bohaté rodiče, nebo dokonce milé rodiče, kteří by mi pomohli se školou nebo s tanečními lekcemi nebo dokonce s něčím tak obyčejným, jako je střecha nad hlavou a jídlo. Věděl jsem, že přijdeš domů a budeš nadávat, že jsem celý den seděl na zadku, no a co. Prostě jsem chtěl den volna.“
Tom otevřel pusu a cítil se provinile. „Omlouvám se,“ řekl tiše.
„Zítra budu chodit po konkurzech až do půlnoci, slibuju.“
„Ne, to… to nemusíš,“ řekl Tom a odložil si svou aktovku.
„Já chci,“ řekl Bill. „Potřebuju se do toho jednou dostat zpátky.“
Tom přikývl a posadil se na druhý konec pohovky. Ta pohovka byla jediným kusem nábytku, kromě jeho postele, kterého se Genevie nezbavila, když se tam nastěhovala. Všechny ostatní kusy jeho nábytku byly označeny za příliš vulgární a byly nahrazeny nepohodlnými designovými kousky.
Tom tu pohovku dostal od své matky jako dárek k promoci předtím, než zemřela, a byl to ten nejpohodlnější kus nábytku v celém bytě. Tom se zabořil do polštářů a pohlédl na Billa.
Bill zíral do své misky se zmrzlinou, pro jednou byl zticha.
„Proč jsi vlastně přestal tancovat?“ Zeptal se Tom.
Bill překvapeně vzhlédl. „V Las Vegas pro mě neexistuje žádná skutečná příležitost, nejsem varietní tanečnice a nechtěl jsem dělat striptýz… opět.“
Tom přikývl, v hrudi měl divný pocit. „Muselo tam být něco…“
„Většina konkurzních ředitelů se mnou chtěla spát,“ řekl Bill. „Ačkoliv, čtyři měsíce jsem vystupoval v show ´A New Day´ od Celine Dion.“
„Co se stalo?“
Bill zčervenal. „Já, ehm… přišlápl j
sem vlečku jednoho z jejich kostýmů a ona mě vyhodila.“
„Jen za tohle?“
„Celou tu věc jsem strhnul, zůstala stát před tisíci lidmi v podstatě jen v kalhotkách,“ řekl Bill. „Byla to katastrofa. A po tom už mě nikdo nechtěl najmout, kurva, dokonce ani když jsem se s nimi vyspal.“
Toma zaplavila náhlá vlna soucitu a přisunul se trochu blíž. „To je mi líto.“
Bill se rozesmál. „To je jedno. Nic to nebylo. Prostě jsem se nechtěl vrátit ke striptýzu. Chci říct, že v tom jsou dobré peníze, ale…“ Bill se zamračil a tahal za volné nitky na svých džínách. „Nerad se cítím tak lacině.“ Bill se trochu předklonil a Tom získal velmi dobrý výhled na jeho zadek. Sám sobě za to vynadal a odvrátil pohled k podlaze.
„To nemohl být moc dobrý pocit,“ řekl Tom.
„V každém případě, zítra půjdu ven,“ řekl Bill. „Musím někde začít, abych věděl, jak na tom jsem.“
„Dej si na čas, opravdu,“ řekl Tom. Billovy oči se rozšířily. „No, ne až tak moc na čas. V určitém okamžiku se potřebuju oženit. No, však víš. Znovu.“
Bill se znovu rozesmál a stejně tak Tom. Oba se k sobě přisunuli o trochu blíž.
„Tenhle gauč je úžasný, dřímal jsem na něm polovinu odpoledne,“ řekl Bill. Opřel si hlavu o opěradlo a pohlédl na Toma.
„Koupila mi ho moje matka,“ řekl Tom. „Taky mou postel. Byla to nějaká sada.“
„Pak by sis měl se mnou tu postel vyměnit, ta v pokoji pro hosty stojí za hovno,“ řekl Bill. „Musím být na ty konkurzy dobře odpočatý, víš.“
Tom přikývl. „Jo, postel v pokoji pro hosty kupovala Genevie… Mohl bys dneska spát tady na gauči. Mně to nevadí.“
„Jo, okay,“ řekl Bill a zavrtal se hlouběji do polštářů. Vypadal tam tak pohodlně, Tom si kladl otázku, jak to bylo dlouho, co se Bill opravdu cítil pohodlně, a pak uvažoval, jak se Bill vůbec mohl cítit v tomto podkrovním bytě pohodlně.
Bylo to pekelně sladké a Tom se cítil velmi sladce směrem k Billovi. Nemohl to popřít. Pouze musel odolat, to byla ta ošidná část.
„No, já si jdu objednat pizzu,“ prohlásil Tom.
Bill pokrčil rameny. „Okay.“
Tom se k němu otočil pohledem. „Ty chceš pizzu?“
„Vezmu si kousek z tvé, pokud to nevadí.“
„Ehm,“ řekl Tom. „Já tak trochu sním celou pizzu sám, takže prostě objednám jednu i pro tebe, jestli chceš.“
Bill se rozesmál. „Jo, a na zítřejší konkurzy budu tááák tlustý.“
„Mohl bys nabrat nějaký tuk,“ řekl Tom. „Jsi moc kostnatý a vážíš třicet kilo i s postelí.“ Vzpomněl si, jak lehký byl Bill v jeho náruči, a zčervenal.
„No… pokud mi chceš objednat pizzu, budu moc rád, díky.“ Bill se usmál, ještě více zmizel mezi polštář. „Přemýšlím, jak to funguje? Co je tvoje, je teď i moje, alespoň půlka. Hej, polovina tohohle gauče je moje.“
„Co?“
„Jsme manželé, idiote.“
„Oh, jo,“ zamumlal Tom. „Jo, to je… Jo.“
„Promiň,“ řekl Bill rychle. „Už o tom nebudu znovu mluvit.“
Tom zavrtěl hlavou. „Ne, to je v pohodě, je to moje vina.“ Cítil se smutně, tak úplně mu nebylo jasné proč. „No, jdu objednat tu pizzu.“
„Okay,“ řekl Bill slabým hlasem. „Můžu mít ananas?“
„Cokoliv chceš,“ řekl Tom, snažil se ze sebe setřást tu náhle smutnou náladu. „Hej, vyber nějaký film z kolekce DVD. Všechny dobré věci jsou na horní polici, kam Gen nedosáhne.“
Tom mohl slyšet Billovo chichotání až do kuchyně. Zvedl telefon, ale nezmáčkl hovor.
Co se to, sakra, dělo uvnitř jeho hrudi? Srdce mu bilo tak rychle.
„Hej!“ Zavolal Bill z obývacího pokoje. Tom málem pustil telefon. „Taky ančovičky?“
Tom se rozesmál. „Okay,“ řekl. „Ančovičky taky.“
***
Tom zasténal a přetáhl si deku přes hlavu. „Gen, zhasni to světlo,“ zamumlal. „Moc svítí.“
„…Tomi?“
Tom s trhnutím otevřel oči. Přetočil se na bok a zamrkal. Ve dveřích Tomovy ložnice stál Bill, vlasy měl rozcuchané a ruce omotané kolem své nahé hrudi. Na sobě měl malé, červené bokové boxerky.
„Bille? Co se děje?“
„Nemůžu tam dole spát,“ zašeptal Bill.
Tom si povzdechl a promnul si unavené oči. „Proč?“
„Ty hodiny, ty obrovské zkurvené hodiny na chodbě jsou strašně hlasité. Nemůžu spát.“
„Hodiny?“
„Jo, je to pořád samé ´tik, tak, tik, tak´ a já neslyším ani vlastní myšlenky,“ zakňučel Bill. „Myslím, že musí být v noci hlasitější, protože jsem na tom gauči prospal celé odpoledne a vůbec jsem je neslyšel. A za pět hodin mi začínají konkurzy, Tomi. Všechno to tam zkazím.“
„Okay… okay,“ řekl Tom a protáhl si nohy. „Já ty hodiny vypnu.“
„Okay, ale…“ Bill si kolem sebe pevněji utáhl ruce a zachvěl se. „Je tam taky ten automat na led, je tak hlučný. A nějací duchové.“
„Duchové?“
„Je mi zima,“ řekl Bill slabým hlasem.
Tom se rozhlédl kolem sebe. Nemohl Billa poslat zpátky dolů, nemohl ho ani nutit, aby spal na posteli v pokoji pro hosty. Jediná věc, která zbývala…
„Pojď sem,“ řekl Tom a poplácal prázdnou stranu postele. „Prostě… budeš spát tady. Já půjdu do pokoje pro hosty.“
„Ta postel je opravdu, opravdu hrbolatá,“ řekl Bill.
„Tak na gauč…“
„Duchové,“ zašeptal Bill.
„Ty chceš, abych tady zůstal?“ Zeptal se Tom a zívl.
„Nebudu nic dělat,“ řekl Bill. „Kromě toho, vždycky když jsem byl malý a dostal jsem strach, můj bratr mě nechal spát u něj.“
„Já nejsem tvůj bratr,“ řekl Tom. Bill zakvílel a udělal krok vpřed. „Ale pojď sem.“
Bill se rozzářil a vběhl do pokoje, vplazil se do prázdného místa na posteli a se šťastným povzdechem se okamžitě uvelebil. „Tohle je tak pohodlné.“ Bill se přitulil blíže k Tomovi a Tom se zarazil, celé tělo mu ztuhlo.
Napůl spal a teplo vyzařující z Billa bylo nebezpečné.
„Tomi,“ řekl Bill, šťouchl Toma do ramene.
„Hmmm?“
„Já jsem vlastně nikdy neměl bratra,“ řekl, otočil se a přitiskl se proti Tomovu boku. „Ale tys byl ke mně celkem slušný, takže by mi nevadilo tě jako jednoho mít.“
Tom byl až příliš unavený, aby to pobral. Nechal Billa, aby se k němu přitulil, a téměř okamžitě usnul.
autor: Adriandarc
betaread: J. :o)
Aw! Mačka je z domu preč a myši majú hody.. zdá sa, že Tom nám do toho padá hlbšie než by bol (zatiaľ) sám ochotný priznať. A ten záver, ako k nemu Bill prišiel do izby ? Ten bol rozkošný 🙂 Nevadilo by mi, keby k nemu príde vždy večer takto častejšie, alebo sa k nemu do izby nasťahoval rovno 😀 Aj keď,.. na to si asi ešte počkáme..
Ďakujem za dnešnú časť 🙂 Už teraz sa teším na ďalšiu.
K tomu můžu říct jen: Sladké sny Tome. 😀
Tome pěkně to toho padáš a Bill je zlatíčko.
Genevia je vykreslena ako pekna krava 😀 dizjnersky nepohodlny nabytok,nulovy vkus na filmy….Bill je lepsi :D.Ale to Tom vie,preto si ho zobral 🙂 Tesim sa dalej
Ten závěr byl rozkošný! 🙂
Moc se mi líbí jak se Bill z mršky mění v roztomilé koťátko, ačkoli je mi jasné, že jeho diva mód určitě ještě zažijeme. 😛
Každopádně bez Genévie tam mají docela pohodu a příjemnou atmosféru, takže by se ani nemusela vracet! Ovšem tak lehké to asi nebude, co? 🙂
Moc se těším na pokračování a děkují za překlad!! 🙂
Jáj, Bill je tak… Neviem, čo si mám o ňom myslieť. Teda že kedy hovorí pravdu a kedy klame a so vymýšľa, len aby dosiahol svoje. Ale zdá sa, že Tom mu všetko žerie aj s navyjakom, xi, s je pri tom zlatý. A že duchovia? :-p Super, teším sa na ďalšiu časť.
Jsem zvědavá, jak tohle bude pokračovat, protože se mi zdá, že jeden kecá a druhý mu to fakt baští…
Ten konec byl roztomilý, jsem zvědavá jestli si Bill Toma získá za tu chvíli co je Gen pryč 🙂