autor: fyredancer
Bill měl tvář pohřbenou v učebnici dostatečně dlouho na to, aby vychladl zpátky na svou světlou pleť, než se k nim Tom připojil v jedné ze zadních řad posluchárny. Profesor hučel něco o patriarchálních postojích a jejich důsledcích v textu, který byl k přednášce připojen. Ačkoliv přišel pozdě, Tom se usmíval, když vklouzl na židli vedle Andrease.
„Jdeš pozdě,“ zasyčel Andreas, strčil propiskou do Toma.
Tom si hodil copánky přes rameno a zašklebil se. Popadl ze svého batohu sešit a naklonil se k Billovi. „Tak o co jsem přišel?“
Bill lehce zavrtěl hlavou a očima se přesunul od Toma a jeho povýšeného úsměvu zpět na profesora, který psal na tabuli něco, u čeho Bill uvažoval, zda si to chce opsat, nebo ne. Zdálo se, že to má jen vágní spojení jak s přednáškou, tak i textem. Jeho pozornost byla někde jinde.
„Stálo to za to?“ Zeptal se Andreas na otázku, na kterou Bill skutečně chtěl znát odpověď, ale neměl odvahu se zeptat.
Tom jednoduše vyplázl jazyk. Jeho oči byly přitom upřené na Billa, a Bill si nemohl pomoct a znovu se odvrátil, po tvářích se mu šířilo teplo v rozpačitém a velice nechtěném reflexu. Vrazil si konec propisky do pusy a doufal, že si Tom nebude o jeho červené tváři nic myslet, a kdyby ano, že by si jen myslel, že je Bill ještě podrážděný z dřívějška.
„Domluvil jsem si s ní něco na později, pokud to je to, co máš na mysli,“ zašeptal Tom. „To je fuk. Bille, jsi jako obvykle pro páteční večer, že jo?“
Bill se opřel o sešit a předstíral, že přemýšlí. „Já nevím, nebudeš mít rande?“ Zamyslel se nad svými šancemi si do té doby něco domluvit, aby nezůstal bez plánů.
Nebylo to tak, jako by neměl dostatek nabídek od kluků a dívek – měl. Problém byl v tom, že Bill nehledal nikoho na jednu noc; hledal víc než to. Chtěl s někým skutečné spojení. Problém s většinou lidí, kterých by se mohl přímo zeptat, než se jen flirtováním propracovávat ke vzájemnému poznání, bylo, že často nenahlíželi pod Billův povrch a prostě si mysleli, že někdo s jeho vzhledem chce jen to jedno.
„Neblázni,“ řekl Tom přezíravě. „Páteční pizza a filmový večer s mými nejlepšími kámoši.“
Bill se kousl do rtu, ale už se usmíval. „Dobře, okay, myslím, že se pro páteční večer dokážu smířit s vašimi ošklivými obličeji.“
„Hej!“ Andreas zněl uraženě. „On je tady ten ošklivý.“
Tom se na Billa zazubil. „Děláš si srandu? Můj dobrý vzhled je jedna z největších výher, a ty to víš.“
Bill svraštil nos a obrátil svou pozornost zpět k poznámkám, které si měl zapisovat. „To si jen přeješ.“
Opravdu, bylo to spíš Billovo přání, aby se jednalo o víc než jen náznak pravdy v Tomově škádlivém tvrzení. Také by byl rád, kdyby Tomovy vtipy nebyly víc než jen trochu koketní, ale přesně takové byly. Bill už dávno přišel na to, že to byla část Tomovy bezstarostné, sexuálně orientované osobnosti; a částečně i Tomův způsob, jak mu dát vědět, že je v pohodě s tím, že je Bill tak hezký a otevřený o své bisexualitě.
Zbytek přednášky Bill přežil jako v mrákotách. Poté, co rezignoval na profesorovu přednášku ohledně přiděleného čtení, si čmáral na okraj sešitu sérii nesouvislých geometrických tvarů. Myslel si, že ten člověk toho rozebíral až příliš mnoho na relativně jednoduchém textu, a už to plánoval říct, kdyby o tom po skončení museli napsat esej.
Bill vynikal ve vyjadřování zdvořilého nesouhlas až do bodu, kdy i když s ním jeho profesoři nesouhlasili, nemohli si pomoct a museli obdivovat strukturu jeho argumentů a v každém případě mu dát slušnou známku.
Konečně se ozval staromódní zvonek a Bill sebou trhl, zavřel sešit a schoval propisku. Rozloučil se s Andreasem, který musel běžet do práce, a ohnul se pro své věci.
„Do prdele!“ Zařval, když se jedním rychlým pohybem napřímil a popadl batoh a ocitl se v bezprostředním nebezpečí kolize s Tomovým obličejem. „Ježíši, Tome! Co to děláš, takhle tu postávat? Málem jsem tě srazil k zemi!“
Tom ho chytil za ramena; se smíchem ho podepřel. „Děláš si srandu? Nemyslím si, že na to máš tu správnou tělesnou hmotnost.“
„Ale mám tvrdou lebku,“ namítl Bill.
„To je pravda,“ řekl Tom. Nevzdálil se a Bill kolem něj nemohl proklouznout, aby se dostal z řady mezi lavicemi. „Jsi v pořádku?“
„Jo, to jen… nudná přednáška,“ řekl Bill s neurčitým mávnutím rukou.
„Jo, to byla,“ souhlasil Tom. „Přemýšlel jsi o… věcech?“ Mrkl.
„Hádám, že jo,“ řekl Bill, hodil po Tomovi nechápavým pohledem. Poklepal nohou. „Budeš tady jen tak stát, nebo…?“
„Ach, promiň,“ omlouval se Tom najednou, a o krok ustoupil, než se otočil, aby řadu sedadel opustil.
Bill chvíli zíral na záda svého kamaráda, než si strčil věci do batohu. Věnoval uspořádání sešitů větší pozornost, než bylo nezbytně nutné, vzhledem k tomu, že pro tento den byly jeho přednášky u konce. Bylo jednodušší počkat, dokud tlačenice lidí, kteří blokovali dveře, poněkud neopadla, a to mu dalo trochu času přemýšlet o Tomově náhlém bláznivém chování. Byl zvyklý, že mu lidé říkali, že je atraktivní, dokonce na něj trochu útočili a působili tak víc než jen trochu hloupě. Byl zvyklý, že s ním Tom flirtoval v roztomilém druhu škádlení.
Ale rozhodně nebyl zvyklý, že by se tyto dvě věci střetly. Byl vyvedený z rovnováhy, tohle byl Tom a on nevěděl, jak reagovat.
„Hej,“ řekl Tom a dotkl se jeho loktu.
„Co?“ Vyštěkl Bill, vyškubl se mu a hodil si batoh přes rameno. Tak moc se ponořil do svých myšlenek, že se k němu Tom v podstatě opět připlížil.
„Nejsi na mě naštvaný, že ne?“ zeptal se Tom, jeho tón byl podivně laskavý.
Bill na něj vrhl nechápavý pohled. „Naštvaný na tebe? Ne, proč bych měl být?“
„No, za to, co jsem předtím řekl,“ začal Tom. Jednu ruku si zabořil do vlasů a hodil po Billovi postranním pohledem. Nebyl to jeho obvyklý úšklebek, bylo to něco jiného, jako by se Billovi buď snažil něco říct, anebo se jej pokoušel k něčemu přemluvit.
„Přestaň,“ řekl Bill a zvedl ruku. „Už o tom nemluv, ano? Nejsem na tebe naštvaný, takže… nech to být.“
„Okay, okay,“ řekl Tom a obranně zvedl ruce. „Považuj to za uzavřené.“
„Dobře.“ Bill si úlevně oddechl a nabídl Tomovi malý úsměv. Čím dříve mohl přestat myslet na to nevyžádané sdělení, tím lépe.
Po cestě ze dveří do sebe narazili rameny a Bill zalapal po dechu. Kráčel u něj Tom vždycky tak blízko, když někam šli? Nenáviděl, že nad tím teď musí přemýšlet, že rozebírá aspekty jejich přátelství. Zatraceně, byla to Tomova chyba, a Bill nehodlal dovolit, aby věci začaly být divné.
„Chceš později přijít ke mně a něco podniknout?“ Nabídl Tom, když vstoupili do teplého, slunečním světlem prozářeného pozdního odpoledne.
Bill přimhouřil oči proti ostrému slunci a vytáhl z tašky své sluneční brýle od Diora, po ztlumení ostrého slunce okamžitě úlevně vydechl. Rok si na ně šetřil z kapesného, ale vypadaly na něm tak dobře, že to stálo za to. „Počkej, co?“
Tom se poškrábal na zadní straně krku. „Přijď ke mně, později.“
„Nemáš snad běh?“ Řekl Bill a zamžoural na Toma. Jeho kamarád měl běh téměř každý den včetně víkendů.
„Ne, dneska je zrušený,“ odpověděl Tom. „Byl jsem si zaběhat ráno před první hodinou, abych si to vynahradil.“
„Aha,“ řekl Bill, snažil se polknout kolem toho náhlého a nevyžádaného chvění v jeho žaludku. „No, já mám úkoly.“
„Opravdu?“ Řekl Tom a zamračil se. Natáhl se, aby zatahal za jeden ze svých copánků, ten roztřepený, se kterým si hrál, když byl nervózní.
„Jo, promiň,“ řekl Bill s úsměvem. Cítil trochu úlevu. Byl rád, že Tom s ním stále chtěl trávit čas, byli zpátky v normálu.
„Stejně ale přijď,“ naléhal Tom.
Bill zvedl obočí. „No tak, Tome, ty víš, že jestli přijdu, tak nebudeme dělat úkoly.“ Tomovi začaly rudnout uši, zatímco Bill vítězoslavně pokračoval, „nakopal bych ti zadek v Rock Band 2.“ Bill fascinovaně sledoval červenou barvu, která se plížila po Tomově krku.
„Oh,“ řekl Tom se zakašláním. „Jasně. No, jo. Pravděpodobně… jo, máš pravdu. Promiň.“
„Kdybych toho neměl tak moc,“ řekl Bill, nyní už frustrovaně. Protáhl obličej. Nebylo nic, co by si užíval víc než trávení času s Tomem. Ne, dokonce ani rande. Stálo za hovno, že jeho oblíbený člověk byl ten, který byl mimo dosah, a on rozhodně nemohl najít k randění nikoho, kdo by pasoval do jeho absurdních standardů v podobě Toma, které pro něj jeho zarputilé emoce nastavily.
„Jo,“ řekl Tom a vypjal hruď. „Já vím, jaké to je. A rozhodně platí ten páteční večer.“
„No to by měl, jinak jsem zrušil své plány pro nic za nic,“ řekl Bill vážně.
Tom vykulil oči. „Tys měl plány na páteční večer?“
Bill se rozesmál a plácl ho. „Nebuď idiot,“ řekl, vytáhl to, co už Tom řekl dříve, a hodil to zpátky na něj. „Je to filmový a pizza večer s mými nejlepšími kámoši, ne?“
„Správně,“ zazubil se Tom. Olízl si rty, jeho oči byly stále na Billovi.
„Já bych, ehm…“ Bill zvedl ruku a upravil si sluneční brýle. „Musím jít na hudební kompozice. Uvidíme se později.“ Věnoval Tomovi rezervovaný úsměv, když si vzpomněl na způsob, jakým ta brunetka Ariel vstala po tom dychtivém mávání na Toma, a jak on určitě dostal její číslo. S tím, jak Tom postupoval a jaká byla jeho pověst, se věci s Ariel pravděpodobně dostanou velmi rychle na fyzickou úroveň.
„Snaž se nemít příliš moc zábavy,“ řekl Tom, lehkovážně na něj zasalutoval a chytil popruh svého batohu, než se otočil a rozešel se přes nádvoří. „Později ti napíšu!“
Bill si přitiskl ruku k lícní kosti, opět se cítil nesměle. Bylo dobře, že Tom bude s Ariel, říkal si pro sebe. Pak zapomene na své hloupé myšlenky o Billovi a jeho obličeji. Tom řekl, že ho vzrušuje; Andreas řekl, že Tom myslel na Billův obličej, když se udělal. Měl plné právo být na Toma naštvaný, že o něčem takovém začal, ale nebyl.
Místo toho cítil horko a lehkou nevolnost; nebyl si jistý, jestli to bylo vzrušením nebo znechucením. Jednu věc věděl s jistotou; tohle nepovede nikam. Stejně jako tu nerealistickou zamilovanost, kterou v sobě nosil poslední rok a tři měsíce, i tohle musel někde hluboko pohřbít.
Jeho hudební třída byla v malebné starší zástavbě na okraji areálu. Byla to Billova poslední hodina v pondělky, středy a pátky, a on byl rád, že si to takhle zařídil. Hudba byla vždy skvělý způsob, jak zakončit den, i když jej to frustrovalo. Ta hodina jej nutila roztáhnout své schopnosti, zkoušela jeho trpělivost, dráždila jej a naopak, příležitostně jej uklidňovala. Někdy to vypadalo, jako by hudba byla jeho jedinou stálou konstantou v životě. Přinášela mu horké chvilky a některé dny ji nenáviděl tak moc, jako ji miloval, ale musel to udělat.
Byla to jeho hudba; byl to jeho puls a jeho nejlepší a nejjasnější způsob, jak komunikovat se světem.
„Hej, Bille!“
Ani ne po dvou krocích skrz dveře na něj mával Georg Listing. Student vyššího ročníku seděl jako obvykle na židli u okna a posílal Billovi svůj obvyklý, napůl arogantní, napůl praštěný úsměv. Georg byl ve čtvrtém ročníku v oboru hudební teorie a o víkendech hrával na basovku na živo v klubech. Z nějakého důvodu se do této třídy, kterou Bill navštěvoval, nedostal dřív, než v posledním ročníku, a pokud šlo o Billa, bylo to jen pro jeho dobro. Georg byl milý chlapík s potutelným smyslem pro humor, a ukázal se být vynikajícím partnerem do diskuze ohledně zpola dokončených textů a melodií.
„Ahoj,“ pozdravil ho Bill, sundal si brýle a připojil se k němu na druhém konci třídy.
Georg se zatvářil starostlivě. „Co se děje?“ Zeptal se a naklonil se, jakmile se Bill posadil.
Bill se zašklebil a udělal malé gesto rukou, zatímco učitelka zaujala své místo v přední části třídy. Na Georgovi byla občas docela otravná jeho pozorovací schopnost. Buď to, anebo byl Bill skutečně tak průhledný. Bill sám sebe utěšoval, že to nemohla být pravda, protože pokud ano, Tom by na všechno přišel už dávno.
Na druhou stranu, mohlo to prostě být tak, že Tom byl skutečně tak natvrdlý.
„Dnes odpoledne budeme cvičit ve dvojicích, abychom si vyzkoušeli techniku, kterou jsme se naučili na pondělní hodině a kterou jste si, doufejme, během posledních pár dní natrénovali,“ informovala je učitelka.
Místností se rozneslo sténání a nenadšené bručení, a Bill se s očekáváním otočil na Georga.
„Ano, Bille, moc rád budu s tebou ve dvojici, děkuji za optání,“ reagoval Georg na jeho pohled se škádlivým úšklebkem.
„Oh, Georgu!“ Bill několikrát spráskl ruce v malém zatleskání. „Jako bys mi četl myšlenky.“
Georg se přisunul blíž. „Ale řekneš mi, co se děje, ano?“
Bill našpulil rty. „Popřemýšlím o tom. Pojďme nejdřív pracovat na tom cvičení, okay?“
„Jasně.“
Byl tam stojan s novou prázdnou partiturou naproti každému z nich, ale Bill přisunul svou židli ke Georgovi, aby mohli sdílet tu jeho.
„Tohle je takové suché cvičení,“ poznamenal Georg. „Měli by nám dovolit přinést si nástroje, všechno by to trochu oživilo.“
„To máš smůlu,“ řekl Bill lehce.
„Jo, jo, tvůj hlas je přenosný, máš svůj nástroj vždycky po ruce.“
Bill přikývl, pohrával si s černým fixem a třikrát mu spadl, zatímco Georg hleděl na prázdný papír se zamyšleným výrazem.
Nakonec se Bill odvážil a promluvil tichým hlasem: „Georgu…?“ Ujistil se, že, na rozdíl od normálu se jeho otázka neponese celou třídou.
Georg vzhlédl a nadzvedl levé obočí. „Ano, Bille?“
„Je to… normální… aby heterosexuál najednou projevil zájem o kluka?“
Georg vytřeštil oči a ze rtů mu uniklo uchechtnutí, než zvedl ruku a zakryl to zakašláním. „Bille…“
„Vážně!“ Trval na svém Bill, náhle podrážděný představou, že by se k němu Georg mohl chovat povýšeně.
„No, nebylo by to pro tebe poprvé, nebo jo?“ Zeptal se Georg a zahýbal obočím. „Chci říct, že už jsi mi říkal o několika nabídkách, které jsi dostal za tento semestr. Vypadá to, jako by tady po tobě někdo vyjel v každém druhém předmětu, do kterého ses zapsal.“
„To je pravda,“ řekl Bill, sklonil hlavu a kousl se do rtu. „Ale chci říct… tohle je někdo, kdo je jako samotné ztělesnění heterosexuála. A řekněme, že je to někdo, koho… ten kluk už nějakou dobu zná. A najednou mu ten heterák řekne, že ho vzrušuje jeho obličej.“
S naptětím čekal, zatímco Georg vyhlížel z okna, nebyl červený, ale rozhodně byl poněkud vyvedený z míry.
„No, občas se to stává, víš?“ Řekl Georg nakonec, otočil se zpátky k Billovi a vydal ze sebe nepohodlný, rozpačitý smích. „Zvlášť u kluků ve sportu, nebo tak jsem to aspoň slyšel. Navzájem se vyhoní nebo cokoliv, když nikde nic jiného nedostanou.“
„Tenhle heterák toho dostává spoustu,“ řekl Bill s jistotou.
Georg stáhl rty do jakéhosi polovičního úšklebku. „No, vysoká je určená pro experimentování, jak se to říká. Nejspíš je to jen zvědavost, víš?“
„Jasně. Vysoká je pro experimentování,“ zopakoval Bill mechanicky. Teď byl na řadě on, aby se podíval z okna.
Takže si svým způsobem Tom s Billem zahrával, i když si to sám neuvědomoval. Tom byl zvědavý; Bill byl hezký. Předpokládal, že to bylo prostě přirozené.
„Díky, Georgu,“ řekl nakonec Bill roztržitě a poslal mu napjatý úsměv.
Georg na něj pohlédl pochybovačně. „Nezdálo se, že by ti to nějak pomohlo,“ poznamenal.
„Ne, je to v pohodě,“ trval na svém Bill. Byla to úleva, když o tom přemýšlel takhle. Něco experimentálního, s Billem to nemělo nic společného, opravdu. Byl jen náhrada, papírová vystřihovánka. Mohla to být jakákoliv krásná klučičí tvář, kterou by si Tom představoval, jen Bill byl prostě po ruce.
Bill byl spokojený, že jeho beznadějná zamilovanost byla stále bezpečným tajemstvím.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Hmm… potuchy mám aj ja, typujem že po 3-4 častí bude niečo experimentálneho i u Trümpera a Kaulitza
Možná se na první pohled zdá divné, že Bill tak lpí na své platonické lásce. Ale chápu to tak, že se bojí zlomeného srdce a toho, že ztratí přítele. Experimentování je dobrá výmluva, aby tomu nemusel přikládat větší důležitost. Jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
To je tak blbá situace. Je mi jasné, že se Bill snaží najít nějaké racionální vysvětlení, ale pochybuju, že Tom vím o co vůbec jde. Řekla bych že je z toho stejně rozhozený jako on.
To jak Billa zval, aby k němu přišel už mi zavánělo něčím vážnějším. Chtěl snad s ním být sám? Vyzkoušet jak se bude cítit? Chtěl to na něj už zkoušet? Jsem zvědavá, co bude dál.
Moc děkuji za překlad
To jsem zvědavá co bude v dalším díle.
Hej, presne. To pozvanie a poznámka o tom, že veľmi dobre vie, že by sa neučili… Tom vtedy evidentne myslel na niečo úplne iné, ako Bill. A zrejme je z toho tiež dosť zmätený. Uvidíme, ako to nakoniec vyriešia. Ďakujem za preklad.
Je to hodně zajímavý, perfektní překlad. Jsem zvědavá, jak tohle bude pokračovat…….
Joj, to bolo kruté ako to Georg vysvetlil, ale čo iné by to mohlo byť… iba žeby sa ten don chuan ozaj zamiloval:) už sa teším na spoločný piatok, možno sa niečo udeje… Ďakujem za preklad.
Mě by skutečně zajímalo jak to má Tom a proč si on myslí, že jej Bill začal vzrušovat. A nebo se to třeba děje už déle a teprve teď se o tom začíná bavit? Možné je všechno! Docela je mi ale líto Billa po Geově promluvě, ačkoli i on má svou pravdu, protože takhle to ve spoustě případů skutečně je. Já jen doufám, že tohle nebude Tomův případ.
Strašně moc se těším na další pokračování a tisíceré díky za překlad!
Zaujímavé aký bol Tom nervózny, keď Billa volal ku sebe, dúfam, že s ním nechce len experimentovať 😀