autor: Adriandarc
„Bill Trümper?“ zeptala se recepční a dál psala na svém počítači. „Pod tímto jménem tady nikoho nevidím.“
Tom zavrtěl hlavou. „Můžete se podívat znovu? Říkal, že je tady… Potřebuju s ním mluvit, nikoho jiného tady nemá.“
Recepční, stará a zrzavá žena s velkou vrstvou rtěnky (na zubech), na něj pohlédla přes své brýle. „Je mi líto, pane, ale už jsem to kvůli vám zkontrolovala třikrát. Nemohl by tady být pod jiným jménem?“
„Ne, to by nedávalo smysl,“ řekl Tom. Poté zbledl a poškrábal se za límcem své košile. „Bill Kaulitz,“ zamumlal.
„Omlouvám se, co?“
„Bill Kaulitz,“ zopakoval Tom. „K A U L I T Z.“
Recepční jméno napsala a přikývla. „Je na pohotovosti, pokoj 3B,“ řekla a odhalila své rtěnkou pokryté zuby.
„Děkuju,“ řekl Tom připravený se rozběhnout, ale žena si odkašlala.
„Jste rodina?“ zeptala se.
„Ano,“ řekl Tom rychle. „Jsem, ehm, jeho bratr… Tom Kaulitz.“
Žena pohlédla na obrazovku počítače. „Tady je napsáno, že pouze Tom Kaulitz, jeho manžel, má povoleno ho navštívit.“
Tom zčervenal. „Řekl jsem bratr? Myslel jsem manžel. Ehm, jo.“
Recepční na něj zazírala. „Tak co?“
„Jsem jeho manžel,“ řekl Tom nervózně. Nějak se cítil upřímněji, když říkal, že je Billův bratr. „To jen, že nejsme manželé moc dlouho… Můžu ho vidět?“
„Samozřejmě. Těmito dveřmi, pokoj 3B.“
Tom se cítil otřeseně. Celá tato věc s nemocnicí dělala tu věc s manželstvím až příliš reálnou. Šel chodbou a hledal správné číslo pokoje. Zastavil se u dveří 3B, prsty ho svědily. Tohle byla jeho první manželská povinnost, kterou plnil, a měl z toho těžký pocit v žaludku.
Vešel do pokoje a připravoval se na nejhorší. Našel Billa na nemocniční posteli, s nohou upoutanou v závěsu. Četl si zadní stránku Vogue a na tváři měl šmouhy od slz.
„Bille?“
„Tomi!“ Bill položil časopis a tvář se mu zkroutila. „Tys přišel.“
„Samozřejmě, že ano, po takové zprávě? Kurva, měl jsem takový strach,“ řekl Tom a posadil se na kraj postele. „Co se stalo?“
Bill zčervenal. „Bylo to… Bylo to tak hrozné. Byl jsem na konkurzu a… víš, jak je venku trochu deštivo, že? No… pódium bylo nějak vlhké. Chystal jsem se udělat skok a uklouzl jsem, vymknul jsem si zasraně kotník.“
Tom se zamračil. „Au.“
„Jo, bylo to ponižující. A strašně moc to bolí,“ řekl Bill s povzdechem. „Minimálně týden nebudu moct tančit.“
Tom zíral na Billův nateklý kotník a věděl, že Billova hrdost byla zraněna mnohem více.
„Do prdele, nikdy to tady nikam nedotáhnu, co jsem si myslel?“ Bill otočil hlavu a našpulil rty. „Omlouvám se.“
Tom zalapal po dechu. „Ty se omlouváš? O čem to mluvíš?“
„Příštích několik dní budu k ničemu, což znamená žádné konkurzy,“ řekl Bill. „Tohle mě posune víc zpátky, než jsem si myslel, a i když jsem si opravdu užíval lézt ti na nervy, opravdu ti nechci posrat celý život.“
„Bille, ty ne-„
„Ale ano! Ty se tady chystáš oženit s někým, koho máš skutečně rád, a já jsem jen sobecký a pokouším se z tebe získat, co nejvíc to jde,“ řekl Bill. Oči se mu zalily slzami. „Ugh, musíš si myslet, že jsem tak podlý. Jsem k ničemu. A ty jsi úžasný, po celou dobu. Nechal jsi mě u sebe zůstat, chci říct, že jsem tě vydíral, ale tys byl prostě takový gentleman.“
„Opravdu tohle všechno nemusíš říkat, to je v pořádku, já-„
Bill tiše škytl a pokračoval. „Není. Není to v pořádku. Jsi opravdový princ, víš to? Dal jsi mi mobil a všechno, jen abys na mě dával pozor.“ Jeho hlas nabyl na hlasitosti. „Už desetkrát jsi mě mohl ojet, ale neudělals to.“
Tom sebou trhnul.
„Jsi dobrý chlap, Tome, dobrý chlap.“
„Oni ti dali Vicodin?“ Zeptal se Tom opatrně.
„Jo, no a?“ Bill začal slabě brečet.
„Okay, Bille, proč si prostě neodpočineš,“ řekl Tom, trochu se přiblížil a poplácal Billa po ruce.
Billův pohled se lehce zamlžil a přikývl, zamumlal něco, co Tom nedokázal úplně zachytit. „A to taky myslím vážně,“ řekl Bill hlasitě, než zavřel oči. „Opravdu, opravdu.“
Tom, navzdory svému nejlepšímu přesvědčení, se Billa chystal zeptat, co tím myslel, když vtom přišel doktor. Muž se na Toma usmál a napřáhl ruku.
„Jsem doktor Listing,“ řekl a potřásl Tomovi rukou. „Vy musíte být manžel pana Kaulitze?“
Tom sebou opět trhnul, ale přikývl. „Jak, ehm, jak je mu?“
„Je v pořádku, jen si trochu vymknul kotník,“ řekl dr. Listing. „Bude potřebovat týden odpočinku, docela si natloukl.“
„Byly ty léky proti bolesti opravdu nutné?“ Zeptal se Tom.
„Ach ano, zvrtnutí kotníku není příliš problematické, ale bolest umí být pěkně silná. Bolí to jako čert,“ dodal. „Víc než zlomenina, opravdu.“
Tom tiše hvízdl. „Kdy ho můžu vzít domů?“
„Oh, kdykoliv budete chtít,“ řekl dr. Listing. „Bude šťastný, že s vámi může jít domů, říkal o vás ty nejhezčí věci. Nonstop. Musíte být zatraceně dobrý chlap.“
Tom se rozesmál. „Jsem si jistý, že to z něj mluvily ty léky proti bolesti.“
„Ne, nezavřel o vás pusu ještě dřív, než se ty léky dostaly do jeho systému.“
„Aha,“ řekl Tom tiše. „No… Je tady nějaké papírování nebo cokoliv, abych ho odsud mohl vzít?“
„Jen pár podpisů. Budete to muset podepsat za něj, jelikož on toho teď není schopen. Manžel k tomu má potřebné oprávnění,“ řekl dr. Listing s úsměvem. „Hned se vrátím. Víte, jsem tady jen na praxi, já sám ho propustit nemůžu.“
Když lékař odešel, Tom se obrátil k Billovi a polil jej hřejivý pocit. Bill podřimoval a občas sebou ve spánku trhl. Tom věděl, že ho ta noha musela opravdu bolet a že tak má plné oprávnění k tomu, aby se pro následujících několik dní stal ukňouranou mrchou.
„Bille,“ řekl Tom tiše a pohladil ho po vlasech. „Bille, probuď se, je čas jít.“
Billova víčka se zatřepetala. „Co? Tomi?“
„Jo, tady Tomi,“ odpověděl Tom. „Chceš jít domů?“
„Žádná postel v pokoji pro hosty.“
„Žádná postel v pokoji pro hosty,“ ujistil ho Tom. „Můžeš spát v mojí posteli.“
„S tebou,“ zamumlal Bill.
„Uvidíme,“ řekl Tom, cítil, jak se mu sevřela hruď. „Chceš, abych ti něco přinesl? Tady dole je Starbucks nebo… Mohl bych ti uvařit skutečnou večeři, až se vrátíme domů.“
Bill jen přikývl, oči se mu pomalu zase zavřely. Do místnosti vešel starší muž v doktorském plášti, v ruce držel složku s papíry.
„Pan… Kaulitz?“ Řekl a zvedl obočí.
„Jo,“ odpověděl Tom a vstal. Přišel k muži, aby si s ním potřásl rukou. „Jak se máte?“
„Oh, fajn. Jsem doktor Schwarz,“ řekl muž s úsměvem. „Tohle je vaše?“ Dodal a ukázal na Billa.
Tom se rozesmál. „Tak trochu. Přežije to?“
„Určitě ano. Jen potřebuju udělat propouštěcí prohlídku a pak ho odsud můžete vzít. Můžete tady buď počkat, nebo jít, zabere to asi patnáct minut,“ řekl dr. Schwarz.“
„Myslím, že půjdu,“ řekl Tom pomalu. Možná byl Billův manžel, ale chtěl mu dopřát nějaké soukromí. „Dejte mi vědět, až bude připravený.“
Doktor přikývl a Tom vyšel z pokoje, věnoval Billovi ještě poslední pohled. Pocítil v hrudi legrační pocit, jak se mu sevřelo srdce. Jeho pozornost upoutala recepční, která ho gestem přivolávala k sobě.
„Ano?“ Zeptal se.
„Potřebujeme naplánovat vašemu manželovi další kontrolu,“ řekla, a už si něco zapisovala do počítače. „Ode dneška za týden, v poledne?“
„To by šlo,“ řekl Tom.
„A účet?“
„Co je s ním?“ Zeptal se Tom.
Žena zvedla obočí. „Mám poslat účet na adresu uvedenou v počítači? Park Avenue?“
Tom se kousl do rtu a přikývl. „Ano, napište to na moje jméno, prosím.“
„A je pod vaším pojištěním,“ řekla. „Velmi dobře.“
Až v tu chvíli Tomovi opravdu došlo, co znamenalo být ženatý, co to znamenalo pro někoho takového, jako byl Bill. Jen to, že byl k Tomovi tímto způsobem připojený, mu otevíralo zcela nový svět plný možností.
„Děkuju,“ řekl Tom. Převzal od recepční objednací kartičku a zamířil do bufetu. Měl pocit, jako by byl pod vodou, zastavil se před obchodem s dárkovými předměty a tupě zíral na zboží za oknem.
Přímo před ním stála velká kytice divokých růží, a on zavrtěl hlavou.
„Nebuď hloupý,“ řekl si. Nikdy v životě nikomu nekoupil květiny. Genevie byla alergická prakticky na všechny druhy rostlin, takže se nikdy neobtěžoval. Kromě toho, Tom nebyl takový romantik.
Ale pokud by svůj život přehodnotil…
„Bude to čtyři padesát,“ řekla pokladní v dárkovém obchodě, když Tom k pokladně přinesl křiklavou kytici. Tom vylovil peníze a zíral na kytici ve svých rukou.
„Růže pro růži, dokonce i se všemi těmi trny,“ zamumlal Tom, nakonec měl pocit, jako by to bylo pěkně otřepané, když spěchal zpátky za Billem. Usmál se na recepční, tentokrát bez jakýchkoliv otázek, jelikož už bylo známo, v jakém vztahu k Billovi byl, a zamířil zpátky do pokoje.
Bill byl nyní vzhůru a oči se mu rozzářily, když spatřil Toma, a poté mu poklesla čelist, když mu Tom podal květiny.
„Tome, ty idiote,“ řekl Bill, tváře mu zrůžověly. Doktor Schwarz stál vedle Billa a měřil mu tlak.
„Já vím, já vím,“ řekl Tom a položil květiny na nemocniční lůžko. „Pěkně ubohé, to jsem celý já.“
„Bill mi zrovna vyprávěl o tom nádherném rande, na které se ho chystáte vzít tenhle víkend,“ řekl dr. Schwarz. „Show na Broadwayi a večeře v hostinci Tavern on the Green? To zní jako úžasný večer.“
Bill k Tomovi rozpačitě vzhlédl, na tváři měl stopy viny.
„Jo, no, já jsem ten typ chlapa,“ řekl Tom a snažil se při tom nezazírat na Billa. Ta liška podšitá. „Hádám, že to je to nejmenší, co můžu udělat. Ale půjdeme jen v případě, že se ten Billův kotník zlepší.“
„Oh, zlepší,“ řekl Bill rychle. „Jsem si jistý.“
Když bylo vše hotovo, sestřička vyvezla Billa z nemocnice na invalidním vozíku a Tom mu pomohl do taxíku a poté vklouzl za ním, přičemž držel v ruce berle a recept na spoustu Vicodinu.
„To nemusíš,“ řekl Bill tiše, zatímco mířili k Tomovu bytu. „Myslím tím, brát mě tenhle víkend někam ven. Byl jsem prostě jen hloupý. Víš, aby bylo naše manželství věrohodnější.“
„Naše manželství je dost reálné, neměl bys mít pocit, že je potřeba si něco vymýšlet,“ odpověděl Tom s pohledem upřeným před sebe. „Ale jestli chceš, znám manažera Tavern of the Green a můžu zatahat za pár nitek a sehnat lístky třeba na Kočky nebo tak něco.“
Bill zůstal zticha a Tom minutu čekal, než se otočil.
Bill vedle něj na sedadle spal, hlavu měl opřenou o studené okno a v ruce svíral kytici květin.
Tom si povzdechl a vyhlédl ze svého vlastního okna.
***
Tom věděl, že Billovy léky proti bolesti přestaly působit, když ho z vedlejšího pokoje slyšel zakňučet.
„Co se děje?“ Zeptal se Tom a přišel, jen aby spatřil Billa, jak leží roztažený na pohovce, s nohou podepřenou polštáři.
Bill věnoval Tomovi pohled a poté pohlédl na vázu s květinami, které přivezli z nemocnice. „Kytky, to jako vážně?“ Zeptal se Bill mírně sarkasticky.
„Vidím, že potřebuješ víc Vicodiu,“ řekl Tom suše. „V nemocnici se ti líbily. Kromě toho, jen jsem se snažil, aby naše manželství vypadalo věrohodněji. Každopádně, co se děje?“
Bill se rozesmál a dotkl se květin, než se zatvářil trochu plaše. „Nudím se, nemůžeš tu na chvíli sedět se mnou?“
„Bille,“ řekl Tom. „Jsme zpátky dvě hodiny a ty už se nudíš? Dívej se na televizi nebo tak něco.“
„Nic tam není,“ řekl Bill. „A já myslel, že na mě možná budeš pořád milý, jelikož, však víš, jsem smrtelně zraněný.“
Tom si odfrkl. „A budeš milý nazpět?“
„Je čas na další dávku Vicodinu, takže ano,“ řekl Bill se sladkým úsměvem.
„Nekousej ruku, která ti dává léky proti bolesti,“ varoval ho Tom. „Nedokážeš se sám dostat ani na záchod.“
Bill se zašklebil. „A chci taky nějaký jablečný džus.“
„V nekapajícím hrníčku?“
Bill jen znovu zakňučel a Tom protočil oči. Nalil Billovi sklenici džusu a přinesl mu Vicodin, a pak se posadil do křesla vedle pohovky. Bill znovu zakňučel.
„Co se děje teď?“ Zeptal se Tom.
„Pojď si sednout ke mně,“ řekl Bill. „Jsem osamělý.“ Posunul stranou svou druhou nohu a vytvořil tak místo pro Toma. Vypadalo to útulně, uvelebit se na gauč k Billovi. Tom si myslel, že to možná vypadalo až příliš útulně.
Ale proti jeho veškerým instinktům se tam uhnízdil a poplácal Billa po stehně. „Jak se máš?“
„Bolí to,“ pronesl Bill teatrálně. „Strašně moc to bolí.“
„Jsi silák,“ odpověděl Tom. „Podívej se na sebe, jsi pořád naživu. Většina lidí by na podvrtnutí zemřela. Ale ty… ty se pořád držíš.“
„Nebuď pták,“ řekl Bill a plácl Toma po předloktí. „Ani nevíš, jaké to je.“
„Jo, to vím! Na střední škole jsem hrál lakros a vymknul jsem si spoustu věcí,“ řekl Tom a podal Billovi prášky a sklenici džusu. „Lakros a ragby. Udělalo to ze mě muže.“
Bill se rozesmál. „Vážně? Možná jsi měl hrát o trošku dýl.“
Tom po Billovi střelil pohledem a znovu ho plácl po stehně.
„Tím, že mi budeš ubližovat, se z tebe větší muž nestane,“ řekl Bill drze. „Teď mi přines sušenku.“
„Přines?“ Tom mu znovu věnoval pohled. „Přines mi sušenku? Kdo říká, že vůbec máme sušenky?“
„Můžeš mi nějaké přinést z obchodu,“ střelil Bill nazpět.
„Ach bože, prosím, vezmi si už ten Vicodin,“ řekl Tom. „Mám tě radši nadrogovaného.“
Bill na Toma vystrčil prostředníček, ale stejně si ty prášky vzal. „Víš, vlastně se o mě opravdu nemusíš starat.“
„Tyhle prášky zabírají fakt rychle,“ řekl Tom. Bill na něj znovu vystrčil prostředníček.
„Myslím to vážně. Mám berle, můžu se o sebe postarat. Jen je hezký pocit mít někoho, kdo by mě obskakoval,“ řekl Bill. Tom se opět cítil špatně, byl to zvyk, který se u něj vyvinul v poslední době. Bill se mohl zdát být dost obtížný, i mrchoidní, ale pak o sobě něco málo prozradil a Tom pro něj v tu chvíli chtěl udělat všechno na světě.
„Ne, nedělej si s tím starosti,“ řekl Tom. „Ber to jako odměnu za tvou milou společnost.“
„Já nejsem prostitut,“ řekl Bill, jeho hlas se o něco zvýšil.
Tom se málem rozesmál. „Cože? Neřekl jsem, že jsi, nemyslel jsem…“ zavrtěl hlavou.
„Ugh,“ byla Billova jediná odpověď.
„Poslouchej, tohle pro tebe bude možná trochu překvapení, ale ve skutečnosti, tak nějak, docela, tě mám možná rád… maličko,“ vykoktal Tom. „Přátelským způsobem, samozřejmě. Možná můžeme být přátelé?“
„Ne,“ řekl Bill pevně. „Způsobuju ti erekce, nechci s tebou mít takovýhle druh přátelství.“
Tom zčervenal a trochu se od Billa odsunul. „Nezdálo se, že by ti na tom předtím záleželo.“
„Předtím jsem si nemyslel, že bys chtěl, abychom byli přátelé,“ řekl Bill. Zavřel oči a znovu je se zamrkáním otevřel. „Sakra, ta věc už zabírá.“
„Než tě to zase uspí, poslouchej mě, okay?“ Bill přikývl. „Možná jsem byl opilý, když jsem tě potkal, ale já nešukám s lidmi jen kvůli… šukání. Musel ses mi líbit, sakra, pamatuju si, že ses mi líbil. Dobře jsme se bavili, že? A nemyslím tím jen sex.“
„Já vím,“ zamumlal Bill nazpět. „Byla to dobrá čistá zábava.“
„Byl jsi… byl jsi opravdu něco,“ řekl Tom. „Vím, že jsem tě už tenkrát měl rád.“
„To bylo tím alkoholem.“
„Přestaň sám sebe tak shazovat, když se ti tady snažím říct něco hezkého.“ Tom se zašklebil. „Tak trochu si pamatuju, jak se s tebou procházím po městě, jím párky v rohlíku, fotím se s tebou pod Eiffelovkou. Cítil jsem se s tebou opravdu dobře a příjemně. Teď je všechno prostě… trapné.“
Bill zívl. „Jsi první člověk, který mě nechtěl ošukat,“ zamumlal. „No… však víš. První, kdo odolal. Po Vegas. Co se stane tam, zůstane tam.“
Tom zčervenal. „Příliš špatné, že ta nejlepší část z Vegas mě následovala až domů.“
„Mm.“ Bill usnul zabořený mezi polštáři.
Tom ho pozoroval, cítil se zranitelně a hloupě. Proč nechal pro tohohle kluka padnout svou ostražitost? Měl naplánovaný celý život. Snoubenku, stálé zaměstnání, život. Nepotřeboval Billa, aby způsoboval vlny, nejistotu a zmatek v jeho předem daném životě.
Probral se ze svých myšlenek, když zaslechl zakručení; Billův žaludek. Chudák kluk musel umírat hlady.
Tom vstal a popadl klíče od auta. Skočí do obchodu na rohu a vezme Billovi nějaké sušenky a poté někde koupí jídlo. Pro dnešní večer možná něco thajského.
Tom věnoval Billovi poslední pohled a poté odešel se spoustou věcí k přemýšlení.
autor: Adriandarc
betaread: J. :o)
To Bill je pořádna koketka. Kecá doktorům kam by šli s Tomem a tak…Ale moc sa mi ľíbi že to nedopadlo s Billem tak zle. A Tom si už podle mne začína sa postupne mit rád Billa ale ne len přátelským spůsobem. Moc díky za ďalší část.
Uf, vymknutý kotník. Nic příjemného, ale následky by z toho být neměly. Tom se na té recepci pěkně zamotal. Bill je prostě okouzlující.
Ale jestli se teď vrátí Gen, tak to bude masakr, protože nadrogovaný Bill je časovaná bomba. 😁
A co doktor Listing? Jak ten nám zasáhne do dalšího děje?
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Úžasná povídka těším se a hltam každý díl. A doktor Listing musela jsem se smát říkala jsem si AAA Georg na scéně ještě by to chtělo kamaráda Gustava a budou komplet
Kdyby se všechny tři spikli tak Tom nemá šanci.
Tom je tak milý ako sa stará o zraneného manžela. Páčilo sa mi ako kúpil kvety, ako mu povedal, že ho má rád a ako si užíval jeho spoločnosť v Las Vegas. Už nech príde domov tá snúbenica nech ju Tom môže poslať preč… ďakujem za kapitolu.
Mega se těším na další díl! Hrozně se mi to líbí, že to není hned takové… no víte, jasné 😀 že to zamilovávání trvá dýl prostě 😀
Jinak jestli to překládáš z AJ (asi ale jo, podle některých konstrukcí). Tak klovouk dolů. Na slovo "mrchoidní" bych ti dala patent 🙂 to by mě asi hned tak nenapadlo.
Jinak neruší tě u překládání jak často autorky používají vulgarismy? V češtině na to tak nejsme zvyklí. A dost by mě to svádělo je tam prostě nedávat.
Díky za tu práci, je to super!
jo a ještě prosím vás, nevíte o nějaké dobré německé FF?
[6]: Haha, mrchoidní mám jako stálý výraz pro anglické slovíčko bitchy a jsem na něho pyšná 😀
Na vulgarismy už jsem si zvykla, a to je co říct, protože já ve skutečnosti sprostě vůbec nemluvím, a to jako že VŮBEC. Spíš mi vadí, jak mají na všechno to své univerzální fuck a fucking, naštěstí čeština je v tomhle bohatější a můžu si vybírat z více možností, abych tam nepsala pořád to stejné… 🙂
Slovíčko mrchoidný sa páči aj mne a dosť ma pobavilo aj to Billovej "smrteľné zranenie". Ale Bill bol dnes celkovo zlatý. A Tom… Len tak ďalej, :-p Ďakujem za preklad!
Ulevilo se mi, že Bill není až tak zraněný ani nemocný. Samozřejmě nechci jeho zranění zlehčovat, ale i tak má Bill štěstí, že je to ´jenom´ tohle!
Stejně mám ale pocit, že se v tom Tom plácá čím dál víc a Billa má každým dnem raději a raději. 🙂 To jak koupil květiny a ještě Billovi řekl, že možná by přece jen mohli o víkendu zajít do Tavern of the Green, no a pak ještě ty sušenky pro Billa…TOM JE JASNÝ! Jen tak pro někoho by tohle rozhodně nedělal! Rozhodně mám z vývoje povídky neuvěřitelnou radost a strašně moc se těším na další pokračování a hlavně moment, kdy si Tom uvědomí, že si nepřeje být s nikým jiným než s Billem. Moc se i to jejich postupné seznamování líbí! 🙂
Děkuji za překlad! 🙂