autor: Becs
L. A. Stars
OMG. To je to jediné, co se dá říct na události sobotního noci. Insomniax se stal místem obrovské rvačky při příležitosti Casino večera, který si pro náš připravil Tom Kaulitz. Velmi neobvykle tentokrát vpouštěl dovnitř mnohem víc lidí, a to pravděpodobně způsobilo, že bodyguardi neměli vše tak úplně pod kontrolou. Kdo rvačku vyprovokoval nebo proč vznikla, zatím policie tají kvůli probíhajícímu vyšetřování. Přes dramatické události však Kaulitz sklidil nadšenou kritiku. Podařilo se nám odchytit známého britského herce Russella Branda, když opouštěl klub. „Byla to epická party. Vážně skvělá zábava, atmosféra nabitá energií a ta rvačka byla jen třešničkou na dortu perfektního večera. Rozhodně se tady ještě ukážu. Zůstal bych i teď, kdyby nás policajti nerozháněli,“ vyjádřil se k celému večer Brand. A není jediný. Celebrity jako Robert Downey Jr., Rebel Wilson nebo Rita Ora nešetřili slovy chvály. Očividně, ne každá katastrofa je špatná. Další informace o našem novém klubu rváčů sledujte ve vašem oblíbeném L. A. Stars.
Bill ustrašeně scházel schody dolů z bytu do klubu. Včerejší noc pro něj byla ta nejhorší, jakou kdy zažil. Když se bodyguardům konečně podařilo roztrhnout od sebe žhavé jádro rvačky, byla půlku klubu prakticky rozbitá. O deset minut později už přijela policie a začala vyklízet místo. Tři muže zatkla a odvedla si hned sebou. Když se situace trochu uklidnila, Bill se vydal hledat Toma, aby se mu omluvil a pomohl mu napravit napáchané škody.
Tom bohužel právě mluvil s policií, a tak jej jen stroze poslal spát s tím, že si promluví později. Bill ho bez odmlouvání poslechl a zmizel za dveřmi bytu. Spát však nemohl. Celou noc se převaloval a netrpělivě vyhlížel svého bratra. Když číslice na digitálním budíku skočila na 7:00, už to nemohl vydržet. Vstal, rychle se oblékl a rozhodl se, že půjde Toma hledat.
Rozhodnost jej opustila, jakmile se dostal ke dveřím vedoucím do klubu. Nějak se nemohl přinutit zvednout ruku a zmáčknout kliku. Opravdu se obával toho, co za dveřmi najde. Kolik toho bude rozmláceného? A Tom si teď opravdu nemůže dovolit další výdaje, když všechny své peníze dal Calvinovi.
Bill si povzdechl a pomalu vykročil ke dveřím, než je však stihl otevřít, rozletěly se dokořán a udeřily ho do obličeje.
„Do prdele, Bille, jsi v pořádku?“ ptal se vyděšeně Tom a zvedal jej ze schodů.
„Jo, asi jo,“ sbíral se na nohy Bill a ohmatával si obličej. „Neteče mi krev?“
„Ne, ale asi budeš mít na čele pořádnou bouli,“ přejel po místě palcem. „Zrovna jsem se vrátil od policajtů. Drželi mě tam, jako bych snad něco udělal já,“ vysvětlil Tom a přitáhl si Billa do objetí. „Co je s tebou?“ zeptal se, když si všiml jak je Bill úplně ztuhlý a objetí mu neoplácí.
„Já se moc omlouvám,“ rozplakal se a schoval si obličej do dlaní. „Je to všechno moje vinna. Donutil jsem tě pozvat cizí lidi a oni to tady pak všechno zdemolovali. Všechny škody ti zaplatím a už ti nikdy nebudu do ničeho kecat.“
„Bille, pššt. Uklidni se. Nic se neděje,“ přitáhl si jej znovu blíž a hladil ho jemně po zádech. „Nic není tvoje vinna. Ti chlápci ve skutečnosti byli nějací místní mafiáni a nějak se nepohodli. To je docela cool, ne?“ zlehčoval situaci. „A nic mi platit nebudeš. Pro takové případy jsem pojištěný. Za dva dny znovu otevřeme a všechno bude v pohodě.“
„Ty se nezlobíš?“ soukal ze sebe Bill ztěžka mezi jednotlivými vzlyky.
„Nezlobím se na tebe. Tys přece nikomu neprodával říznuté drogy a nenaštval kápa mafiánů, ne?“ pokoušel se ho Tom rozesmát. „Přestaň brečet. Není to tak hrozné. Všude je sklo z rozbitých skleniček a odneslo to i pár kousků nábytku, ale jinak je to v pohodě. Bar zůstal vcelku a nikomu se nestalo nic tak vážného, aby nás žaloval.“
Bill se po těchto slovech začal trochu uklidňovat a už neplakal. Pořád se ještě ale třásl a vypadal dost mizerně.
„A podívej,“ vytáhl Tom srolovaný časopis ze zadní kapsy kalhot svého smokingu. Vypadalo to na nějaký bulvár. „Tohle jsem koupil, když jsem odcházel od těch policajtů. Už se o tom všude píše a vycházíme z toho moc dobře. Hosti byli nadšení. Něco takového už se v L. A. dlouho nestalo a oni to berou jako zpestření.“
„Lidi tady jsou ujetí,“ okomentoval to Bill a setřel si poslední slzy. „Chtěl bych se tam jít podívat,“ kývl směrem ke klubu.
Tom mu uhnul z cesty, aby mohl vyjít jako první. To, co tam spatřil, vůbec nevypadalo tak, jak to Tom popisoval. Celou podlahu pokrývala vrstva skla a úlomků dřeva. Stůl, kde se hrály kostky, byl zdemolovaný a odsunutý ke zdi. Jedna ze stěn byla politá tmavou tekutinou a Bill se otřásl při myšlence, že by to mohla být krev. Dveře byly vylomené z pantů a držely jen silou vůle. Jediným kladným bodem bylo, že bar zůstal nedotčený a rvačka se nedostala ani do vyšších pater. Bill si všiml Tiny, která přecházela sem a tam, u ucha si držela telefon a ve druhé ruce cigaretu.
„Tina už to obvolává kvůli úklidu,“ vysvětlil Tom, když si všiml, kam se dívá. Na schodku u dveří seděl Tony a tiskl si k oku sáček s ledem.
„Pane bože, Tony,“ vydechl Bill a přitiskl si ruku na pusu. „Je v pořádku?“
„Jo, jen dostal ránu do obličeje. Paradoxně to byla rána od Johnnyho,“ pochechtával se Tom. Vlezl si za bar a vytáhl flašku whisky. Odšrouboval víčko a napil se. Pak natáhl ruku k Billovi, ten však jen zavrtěl hlavou.
„Pomůžu jim s úklidem,“ vyhrkl Bill a vypadal, že se do toho chce pustit hned.
„Na to ani nemysli,“ zadržel ho Tom. „Ty za nic nemůžeš, tak se uklidni. Měli jsme prostě najmout víc bodyguardů a trochu víc prověřovat lidi u vstupu. Jsme poučení a příště to uděláme jinak.“
„Hlavně bys už neměl poslouchat moje debilní nápady,“ bičoval se dál Bill.
„Bille, poslouchej…“ začal Tom, ale větu nedokončil. Zabránil mu v tom pohled na muže, který právě vešel vylomenými dveřmi. Nebyl to nikdo jiný než Calvin Kaulitz.
„Bože, to ne,“ řekl Tom a k Billovu velkému překvapení se rozchechtal.
Calvin vytřeštil oči a přejížděl pohledem po prostorách celého klubu. Vydal se vymetenou cestičkou k nim. Tom si povzdechl, zvedl ze země jednu převrácenou židličku a posadil se na ni. Pořád nebyl schopen ovládnout chichotání. Bill to typoval na dočasné pomatení smyslů.
„Vybral sis nejlepší den pro první návštěvu, otče,“ zubil se Tom, když došel až k nim.
„Co se tady, proboha, stalo?“ zeptal se příkře.
„Pozval jsem partu motorkářů, aby nám to tady trochu vyzdobili. Proč? Nelíbí se ti to?“ odpověděl vesele Tom a Calvin na něj zkoumavě pohlédl. Patrně došel ke stejnému závěru jako Bill, a to že se Tom kompletně zbláznil. Odněkud z rohu se ozvalo mocné zachrápání.
„Támhle vzadu leží nějaký polonahý chlap,“ poukázal na skutečnost Calvin a oba bratři se ohlédli. Na zemi se válel muž bez košile a vypadal, že prožívá nejlepší spánek svého života.
„Jo, to je starosta,“ potvrdil Tom. „Nějak se nám nepodařilo ho vzbudit.“
„To je Eric?“ vykulil otec poděšeně oči, když poznal jednoho ze svých dobrých přátel. „Nemůžeš ho tady tak nechat.“
„Hele, já ho budit nebudu. Pokud ti na tom záleží, tak si ho s sebou odveď,“ pokrčil Tom lhostejně rameny. Bill jen nervózně přešlapoval za ním a modlil se, aby nebyl zatažen do rozhovoru.
„Takže proč jsi přišel?“ ujal se znovu slova Tom.
„Kvůli tomuhle,“ podal mu Calvin papír, na kterém byl převodní příkaz. Tomova platba za klub.
„A dál?“ pozvedl Tom obočí a papír mu vrátil. Vypadl, že ho rozhovor začíná nudit.
„Čekám nějaké vysvětlení.“
„Myslel jsem, že jsi dost chytrý na to, abys poznal, o co se jedná. Konec konců, je to tam napsáno docela jasně,“ pronesl Tom. Vstal a znovu se vydal za bar pro láhev. „Zkrátka jsem ti zaplatil za klub. Nechci ti být ničím vázaný. Tečka. Tím jsme spolu skončili.“
Calvin chvilku vypadal, že na něj začne řvát nebo rozbíjet věci. Což by v momentální situaci nebyla žádná katastrofa. Co je jedna rozbitá židle navíc. Stisknul k sobě zuby, pak se otočil na podpatku a vydal se k východu. Ve dveřích se ještě otočil a kývl směrem ke starostovi: „Ať ho nevyfotí žádní paparazzi.“
„No není to dneska naprosto báječný den?“ rozesmál se znova Tom a mocně si přihnul z láhve. „Jsem totálně unavený. Půjdeš si se mnou lehnout?“
„Měl bych tady zůstat a na všechno dohlídnout,“ ošíval se Bill.
„Bille, Tina to má všechno pod kontrolou a dostane bohaté prémie. A navíc tě potřebuju, abys mě objímal, zatímco budu usínat. Můžeš to pro mě udělat?“ řekl na oko přísně a Billovi nezbylo nic jiného než přikývnout.
Vyšli nahoru do bytu a Tom málem zakopl o tašku stojící vedle dveří.
„Co to kurva?“ zaklel a otočil se k zavazadlu. „Bille?“
„Myslel jsem, že mě budeš chtít vyhodit, tak jsem si pro jistotu zabalil,“ vysvětlil Bill a zčervenal až za ušima.
„Ach bože, pojď sem,“ povzdechl si a natáhl k němu ruku, aby ho k sobě mohl přivinout. „Ty o mně musíš mít to nejhorší mínění, když si kvůli každé kravině hned balíš tašku.“ Bill jen pokrčil rameny a neměl k tomu, co říct.
„Já si skočím do sprchy, protože smrdím jako policejní stanice, a ty si mezitím vybal ty věci. Přísahám, že až se vzbudím, tak ti tu tašku vyhodím a ty si budeš muset balit do igelitek, až budeš chtít příště utéct.“
Bill se jen pousmál a políbil Toma na rty. Vydali se každý jiným směrem a Bill byl opravdu rád, že si může lehnout a nemusí nic uklízet. Konečně se mu snad podaří usnout, když teď ví, že je mezi nimi všechno v pohodě. Tom se za tu dobu tak neuvěřitelně změnil. Stát se něco takového před měsíci, už by stál venku před klubem a na hlavě by měl naházené všechny svoje věci. Teď na něj čekal nový úkol. Vymyslet, jak tohle všechno Tomovi vynahradí. Rozhodně se mu už nebude plést do vedení klubu. Jedině v případě, že se jej Tom na něco zeptá. V žádném případě nebude přicházet s vlastními nápady. Teď už je řádně poučený.
O pár minut později vešel do pokoje Tom. Kolem pasu měl omotaný ručník, ramena ještě pořád vlhká. Přešel k oknu, aby zatáhl žaluzie a zabránil tak ostrým raním paprskům v průniku do pokoje. Shodil ze sebe ručník a nahý vklouzl do postele vedle Billa.
„Tome?“ špitl Bill.
„Prosím tě už nezačínej. Vážně nejsem naštvaný. Jsem jen hrozně unavený a nechci nic jiného než spát,“ zarazil jej hned v úvodu. „Teď sem pošoupni ten svůj zadek, ať tě můžu obejmout.“
„Jen jsem chtěl říct, že jsem vážně moc rád, že tě mám,“ přiznal Bill.
„Jo, jsem naprosto k sežrání,“ mumlal Tom, napůl už upadal do spánku. „Miluju tě,“ dodal a začal zhluboka oddechovat.
Bill měl na moment pocit, že se přeslechl. Vážně to teď Tom řekl, nebo se mu to jen zdálo? I on byl značně unavený, takže bylo možné, že začíná mít halucinace. Přesto mu ozvěna Tomova vyznání neustále hrála v uších.
„Miluje mě,“ zašeptal si Bill pro sebe. „Zdemoloval jsem mu klub a on mě miluje.“ Pokoušel se o něj podobný záchvat smíchu jako před chvilkou o Toma dole v klubu. A tak se radši jen otočil na bok, přitiskl se zadkem Tomovi do klína a zavřel oči. Myslel si, že nebude moct usnout, ale spánek se přes něj převalil jako teplá vlna a i on začal po chvilce oddychovat v pravidelném rytmu stejně jako jeho dvojče.
autor: Becs
betaread: J: :o)
Ale Tome, to jako fakt? Tak dlouho na to s Billem čekáme a ty se mu vyznáš zrovna když usínáš 😀 oki, brouku, budu to brát tak, že sis ani sám pořádně neuvědomil, že ti to uteklo nahlas 😉
Jinak z kapitolky jsem nadšená, jako ostatně pokaždé. Jak si Tom podal Calvina, sakra joooo a máš to ty kreténe. Dostal mě válející se, polonahý starosta na zemi 😀 Calvina málem kleplo 😀
A jsem tak ráda, že z toho nebyl větší průser, že to vlastně byla kladná publicita… super
jenom mě štve Bill (broučku, já tě chápu, jsem úplně stejná), protože mě někdy přijde, že má totální nedostatek důvěry v sebe sama. Už jsem ti to Billi říkala, ale Tom by bez tebe prostě nevydržel ani minutu, takže se pořád neboj. Maximálně se chytnete, ale věř mi, Tom by se za tebou připlazil po kolenou s kytkou v ruce (rozhodně bych na to dohlídla :P)
Zlatí, krásná kapitolka a já moc moc děkuju za tuhle
Super kapitolka. A ten posledný odstavec, haluz. Dokonalá poviedka, až sa bojím, že sa buď niečo pokazí, alebo to čoskoro skončí. Ďakujem.
Já nemám slov! Takové spontánní vyznání lásky se mi líbí! ♥♥♥ Těžko říct, zda si Tom v tu chvíli vůbec uvědomil, co říká, ale myslím, že je to jedno. Prostě to řekl! ♥ A taky se mi moc líbilo, když Billovi v klubu řekl, že nechce, aby Bill uklízel, protože momentálně chce, aby jej Bill objímal, když bude usínat. ♥ Totálně jsem se při těch slovech rozplývala!
A jinak jsem samozřejmě ráda, že ta rvačka nevyústila ještě v něco horšího. Jasně, je to nepříjemné, že se musí zavřít klub a že teď policie pořád něco řeší, ale také to mohlo dopadnout daleko hůře, takže díky bohu! 🙂 No a Calvin mě docela pobavil. Čekala jsem, že bude dělat další virvál, ale docela statečně to nesl a v pohodě odešel. Wow!
Moc děkuji za další skvělý díl! ♥
Tom Calvinovi pěkně vytřel zrak a Bill by si měl víc věřit.
Ten poslední odstavec 😀 Málem jsem chytla záchvat smíchu :DDD
Bill je takový trouba. Tolik se bál, že se Tom bude zlobit a že ho vyhodí, a on přitom nic takového neměl v úmyslu a ještě mu, i když napůl v bezvědomí, vyznal lásku… krása! I když, mám takové tušení, že si to nebude pamatovat 😀
Moc se mi líbilo, jak Tom zametl s Calvinem a ten k tomu už nemohl říct ani půl slova. Perfektní! Už by jim konečně mohl dát pokoj.
Skvělý díl! 🙂
Tak dnes to bolo vtipné 😀
Billa síce chápem, že sa bál, ale trochu mi vadí, že má veľký nedostatok sebadôvery a neustále o sebe pochybuje. Tom mu dnes pekne ukázal, že si nemusí nič vyčítať 🙂
Calvin sa teda pobavil 😀 chcela by som vidieť ten jeho výraz, keď zistil, že ten polonahý chlap je starosta 😀 A Tom ho ukážkovo odpálkoval + ten záchvat smiechu – čudujem sa, že to ešte ako tak zvládol 😀
A posledný odstavec to už len dorazil. Na Tomove vyznanie čakáme tak dlho a on to povie skoro zo spánku?! No chudák Bill 😀 Ten bol z toho poriadne zmagorený. Teraz len dúfam, že to Tom čoskoro zopakuje aj plne pri zmysloch.
A celkovo je to úžasná poviedka. Páči sa mi, že sa Tom na Billa nevykašľal a pomohol mu. A, samozrejme, že podporujem ich vzťah na celej čiare a je úžasné sledovať, ako sa navzájom ovplyvňujú 🙂
Ďakujem za kapitolku a teším sa na ďalšiu, i keď momentálne je to také idylické, že neviem, či mám očakávať skorý koniec alebo nejakú prichádzajúcu drámu 😀
Teda… Nádhera!!! Síla!!! Já taju jak poleva na dortu a vážně vážně vážně miluju způsob, jakým je podaná tahle kapitolka! ……………. Prostě jen teď nemám ta správná slova, aby vystihla to množství emocí, co mě zasáhly právě teď z "blbého" monitoru, z těch pár řádků. Je to přesně to, co postrádám a díky tomu, že jsem si mohla tenhle díl přečíst, mě dokonale naplnila něha, láska… Těším se z toho, že se těší spolu oni! Ani nemůžu dostatečně vyjádřit, jak je úžasné to, jak se k sobě chovají. To, jak to umíš podat jedině ty!
A to, jak Tom Billovi spontánně konečně řekl, že ho miluje… (vsadím se, že si ani neuvědomil, že to předtím nikdy neřekl a jak se trochu toho vyslovení obával a teď tomu ve správné chvíli nechal volný průběh)… to bylo… fakt nemám slov, přesto se aspoň pokusím. Vystihnutí toho okamžiku je mistrovské… Jsou tam i jiné emotivně "klidnější" okamžiky v celé povídce, které mě třeba tolik nevezmou, které potěší, ano, ale jdu dál a nijak déle se u nich nezdržuji… Tenhle je prostě něčím speciální. Nevím, je to asi jako když se smrtelníkovi povedou domácí nadýchané francouzské croassanty (co do náročnosti, bych to přirovnala, protože i pekař ti řekne, že to není žádná sranda a já už je vůbec neumím :))… Becs, tohle se ti prostě zase povedlo, ach jo!:) Občas mívám pocit, jako by to vůbec nebyla fikce, ale na nějaké úrovni to vážně zažívám a je to skvělé.
Navíc, už ani nezmiňuji zde Tomův vtipný způsob vypořádání se se situací a (opět) jeho svěží hlášky: "Přísahám, že až se vzbudím, tak ti tu tašku vyhodím a ty si budeš muset balit do igelitek, až budeš chtít příště utéct. :DDD Tahle a podobné hlášky jsou v povídce výborným kořením!
Tak… Na nic jiného už se u tohohle dílů nezmůžu, jsem vysátá, to nejhlavnější, co jsem měla na srdci, bylo řečeno a já za prožitek moc a moc děkuju! Je to ten typ dílů, který přímo vyzývá k tomu, aby po něm šel člověk spát a nechal si o něčem podobně milém zdát… A to přesně teď udělám a zítra budu pokračovat.:) Dobrou!
To bolo tak krásne 🙂 Tom je skvelý, som veľmi rada, že to vzal tak v pohode, fakt som sa bála, že Billa obviní, kvôli tomu nápadu a bulvár ma potešil tiež:)