autor: Gaja
Tom pohlédl na Billa roztaženého pod ním, zpola nahého a rozcuchaného a dokonalého pod Tomovými bloudícími prsty. Tom zjistil, že Bill vydával ty nejkrásnější malé zvuky, když mu na těch správných místech na krku vytvářel malou armádu růžových značek, jen aby je mohl slyšet znovu a znovu. Na jeho jazyku Billova kůže chutnala slabě mýdlově a slaně z jemného lesku potu, který se na něm zatřpytil v přítmí pokaždé, když se pohnul, a Tom si nemohl pomoct a musel je ochutnat, když zamířil škádlivě olíznout Billovy malé, tvrdé bradavky.
Tom by se více než nadšeně i nadále plížil dolů, olizoval si svou cestu přes Billovo břicho a hltal Billa kousek po kousku, kdyby nebylo ruky přitisknuté na jeho hruď a jemné vrásky, která se objevila mezi Billovým obočím v okamžiku, kdy Tom položil ruku na opasek jeho kalhot. „Co je špatně?“
Bill k Tomovi vzhlédl a chvíli si žvýkal svůj spodní ret, než promluvil. „Jak dlouho tady budeš?“ zeptal se tiše.
„Cože?“
„Jak dlouho zůstaneš?“ zeptal se Bill znovu.
Tom zvedl hlavu, jak si ta slova nacházela cestu do jeho chtíčem zmateného mozku, s jednou rukou stále položenou na Billově kyčli. „Uh… říkal jsem, že se vrátím v pondělí, takže myslím, že tady budu až do pátku.“
Bill si povzdechl a otočil hlavu na stranu. „Nemůžu to udělat,“ řekl Bill, lehce zavrtěl hlavou a Tomovi prudce poklesl žaludek.
„Co – proč?“ zeptal se Tom, jeho hlas byl trochu kňouravější, než by chtěl, aby byl. „Myslel jsem, že chceš…?“
„Já chci,“ řekl Bill, ohlédl se na Toma a propletl dohromady jejich prsty. „Věř mi, že ano. To jen, že… stejně jako minule. Nechci začít něco, co nemůžu dokončit.“
„Postarám se o to, aby ses dokončil,“ řekl Tom, až se Bill pousmál, ale stále to byl smutný úsměv.
„O tom nepochybuju,“ odpověděl Bill, jeho konečky prstů přejížděly přes svaly na Tomově hrudi téměř ze své vlastní vůle. „Což je jedním z důvodů, proč to nemůžeme udělat. Nechci dostat ochutnat něčeho skvělého, jen abych to už nikdy znovu nedostal. Raději bych nevěděl, o co přicházím. Víš?“
Tom si tiše povzdechl. „Chápu,“ řekl a sklouzl z Billa, aby se místo toho natáhl vedle něj. „Takže, bylo by to ode mě hloupé se zeptat, jestli by ti vadilo, když se půjdu opravdu rychle vyhonit do koupelny?“
Bill vyprskl smíchy, přitáhl si Toma k sobě a políbil ho. „Ty jsi tak roztomilý,“ zapředl a otřel svůj nos o Tomův.
„To je ano nebo ne?“ Zeptal se Tom, o to více zmatený, když se k němu Bill opět přitiskl.
„Ano,“ odpověděl Bill a vtiskával polibky podél Tomovy čelisti. „Nechci, abys odešel.“
Tom smutně zakňučel, jeho tělo bolestně toužilo po pozornosti, jak nechal Billa, aby si znovu přivlastnil jeho rty. Zbožňoval Billa líbat, a byl si jistý, že začíná být čím dál víc než jen okouzlený pocitem Billovy pokožky na své vlastní, ale po každém Billově doteku mu v penisu bolestivě zapulzovalo. Bill mu vůbec nepomáhal, jak dál přejížděl prsty přes Tomovo břicho, až palcem narazil na knoflík jeho kalhot a s lupnutím ho rozepnul.
„Hej,“ řekl Tom a překvapeně naklonil hlavu, takže ho Bill políbil na bradu. „Myslel jsem, že…?“
„Řekl jsem, že nechci, abys odešel,“ zopakoval Bill a rozepnul zip, až se Tomovi zasekl dech v hrdle, „ne, že jsem proti tomu, aby ses udělal.“ Bill mu stáhl džíny z jedné kyčle, než pohlédl Tomovi do očí. „Pokud jsi s tím v pohodě?“
Tomova ústa tvořila slova, pro která nedokázal najít myšlenky, jimiž by je vyjádřil, takže pouze důrazně přikývl.
Bill se na něj usmál a políbil jej na rameno. „Dobře,“ řekl a pohladil pevnou křivku Tomovy kyčelní kosti. „Chci tě vidět, i když to bude všechno.“ Bill se mírně odsunul a shrnul Tomovi kalhoty přes zadek až ke stehnům. „Přál bych si, abys tady byl déle,“ pokračoval Bill, prsty si pohrával s látkou Tomových boxerek. „Jako třeba týden… nebo 30.“
S nádechem Bill stáhl Tomovi i boxerky a dal mu chvíli, aby je i s kalhotami odkopl na podlahu, než přejel dlaní po jeho erekci, až Tom tiše zalapal po dechu. „Bože, jak já tě chci,“ zašeptal Bill, přitiskl své rty na Tomovy a svou ruku kolem něj ovinul pevněji.
Tom se co nejvíce snažil mu to oplatit, jen aby Bill ucuknul boky pokaždé, kdy se mu pokusil dostat do jeho vlastních kalhot. Nakonec to Tom vzdal a nechal Billovi, aby bylo po jeho, jelikož si pomyslel, že si to Bill možná užívá stejně tak moc, jako on sám, jak mu mezi polibky lehce vzdychal proti jeho rtům. Tom se pohnul kupředu proti Billovi a spokojil se s rukou položenou na jeho boku, kterou si jej držel tak blízko, jak jen to šlo, aniž by omezoval jeho pohyby. Byl tak vzrušený, že mu ani nevadilo to škrábavé tření, jak se nad ním Bill pohyboval. Pokud vůbec něco, tak se mu to líbilo o to víc, protože to byl Bill.
„Mm, Tome,“ vydechl Bill, přitiskl se blíž, jak Tom málem zapomínal dýchat, a přehodil nohu přes Tomovy boky. Se šťouchnutím jej Bill přetočil na záda a posadil se mu na stehna, kde se s tichým kňouráním pohupoval do rytmu s tahy své ruky.
Tom si položil dlaně na Billova stehna a uzamkl s ním pohled na tak dlouho, jak jen to dokázal. Jeho dech se proměnil v malé vzdechy, jak mu Bill dopřával vše, co potřeboval. Sevřel prsty pevněji a pevně proti Billovi svými boky přirazil, když vyvrcholil s Billovým jménem na rtech.
Když znovu popadl dech, Tom vzhlédl k Billovi a zachytil potěšený úsměv na jeho tváři. „Dovol mi udělat tebe,“ řekl, a jemně pohladil palci Billovy kyčle. „Taky se tě chci dotknout.“
Bill se kousl do rtu, opřel se dlaněmi o Tomovo břicho a lehce zavrtěl hlavou. „Tohle bylo o tobě.“
„Tak ať je to teď o tom, jak se já budu moct dotknout tebe,“ řekl Tom a přejel dlaněmi po celé délce Billových stehen. „Chci to s tebou sdílet.“
Bill se ostře nadechl, když Tom pohladil vnitřek jeho stehen, proti své vůli přirazil svými boky kupředu. „Ale…“
„Chci, abys mě nechal to udělat,“ řekl Tom tiše a přejel prsty po opasku Billových kalhot. „Myslel jsem na to, jak se tě dotýkám, od chvíle, kdy jsi mě poprvé políbil.“ Tom zachytil Billův pohled svým vlastním. „Prosím?“
Bill se zachvěl a přikývl. „Okay,“ řekl tiše a zaklonil hlavu, když mu Tom rozepnul kalhoty.
Tom strávil většinu následujícího dne s Billem buď vlisovaným těsně do jeho osobního prostoru, nebo snažícím se co nejvíce udržet si trochu vzdálenosti, aby nevypadal jako taková přísavka. V jejich poslední celý den pohromadě Tom nebyl proti troše mazlení, a tak Billa konečně sevřel v náručí a přitiskl si jej k sobě. Pokud si Tom myslel, že vzdát se Billa jednou bylo těžké, pak neměl tušení, do čeho se to dostal nyní podruhé. Víc než jen párkrát Tom zvažoval, že zavolá domů a dá své matce vědět, že se nevrátí, že Billa nemůže znovu opustit, že přijde na něco, co tady sám se sebou provede, ale v hloubi duše věděl, že nemůže. Měl svůj život někde jinde, něco, odkud prostě nemohl během jediného okamžiku zmizet, a to i v případě, že opravdu, opravdu chtěl. Místo toho se musel spokojit s co nejvíce časem stráveným s Billem, jak jen to šlo, než bude muset odjet. Dotýkal se jeho tváře a snažil se zapamatovat si umístění každého znamínka a pihy, které měl.
Tom stál vedle svého auta, jeho kufr už byl na zadním sedadle, a jeho paže kolem Billova pasu. „Vrátím se a znovu tě navštívím,“ slíbil, jednou rukou Billa hladil po zádech. „Jakmile budu moct přijet a strávit tady víc než jen pár dní, tak se vrátím.“
„Jo,“ odpověděl Bill sotva hlasitěji než šeptem, a položil si hlavu na Tomovo rameno. Bill nechtěl nic jiného, než Toma prosit, aby zůstal o něco déle, padnout před něj na kolena, aby ho neopouštěl, ale jeho hrdost mu nedovolila klesnout tak hluboko. Stejně tak moc, jako si chtěl Toma nechat, tak nehodlal prosit. Chtěl, aby se Tom sám rozhodl, že to je dobrý nápad a prostě zůstal. „Budeš mi chybět.“
„Taky mi budeš chybět,“ řekl Tom, vtiskl polibek na Billovu tvář. „A teď ti můžu posílat dopisy, takže můžeme zůstat v kontaktu. Napíšu ti pokaždé, když budu mít volnou chvilku, ano?“
„Dobře.“
Tom si sesunul Billovu hlavu ze svého ramene, uchopil jeho tvář do dlaní a řádně jej políbil. „Vrátím se,“ zopakoval. „Kdybych to naplánoval líp, hned bych tady zůstal déle. Jen prostě tentokrát nemůžu. Příště ano. Zůstanu,“ řekl Tom a znovu Billa políbil, „dny, týdny, tak dlouho, jak jen to půjde.“
„Já vím,“ řekl Bill s povzdechem a opřel se tváří do Tomovy dlaně. „Nechci, abys jel, ale měl bys, než začne být pozdě. Nechci myslet na to, že pojedeš unavený. A nemyslím si, že se dokážu vypořádat s dlouhým loučením, abych byl upřímný.“
Tom se slabě a nevesele zasmál. „Jo, já taky ne, opravdu.“ Tom věnoval Billovi další polibek, tentokrát delší, než ten předchozí. „Dávej na sebe pozor, jo?“
„Budu,“ řekl Bill. „Totéž platí i pro tebe, mimochodem.“
„Budu si to pamatovat,“ řekl Tom s úsměvem a znovu Billa objal.
„Neodjíždíš,“ řekl Bill a přitulil se blíž.
„Já vím.“
„Tome.“
„Ještě minutu,“ řekl Tom a zabořil nos do ohbí Billova krku.
O jednu minutu a půl tuctu polibků později byl Tom na cestě, ve zpětném zrcátku sledoval, jak se Bill zmenšuje. Nějak se zdálo, jako by cesta domů byla daleko rychlejší, kilometry mezi ním a Billem narůstaly rychleji, než by si Tom přál. Přesto trvalo Tomovi tři dny, než dojel do cíle, tři bolestně osamělé noci v levných motelech, než opět zastavil na příjezdové cestě své matky a vydal se dovnitř, aby se zhroutil do chladného pohodlí své postele.
Simone si nemohla nevšimnout změny v Tomově chování od chvíle, co se vrátil. Stále častěji Tom vykonával jen mechanické pohyby činností, které jej dříve těšily, a upadal do dlouhých chvil ticha, zatímco normálně by byl mluvka. Dokonce ani po týdnu jí toho o své cestě příliš neřekl, jen že to bylo fajn, cesta byla dlouhá, a že ji Bill pozdravuje. Neměla ponětí, jestli si to tam užil, anebo jestli to bylo trapné a hrozné.
Osobně se Simone přikláněla k tomu prvnímu. Léčila Toma už ze spousty zlomených srdcí za posledních několik let, aby dokázala rozpoznat příznaky. Její chlapeček toho druhého mladíka miloval, a ta vzdálenost mezi nimi bolela. Tohle jí bylo více než jasné.
„Udělala jsem dnes pár zastávek navíc, když jsem vyřizovala pochůzky,“ řekla Simone, zatímco sledovala, jak Tom strká vidličkou na talíři do zbylých špaget. „Vypadáš tak sklíčeně od chvíle, co ses dostal zpátky, že jsem si myslela, že by bylo hezké ti dát dárek.“
Tom vzhlédl od svého talíře a zvedl obočí. „Já nejsem sklíčený,“ řekl rychle, na což se mu dostalo od Simone až příliš známého vědoucného pohledu. „Nemusela jsi mi nic kupovat.“
„Já vím, že ne, ale já chtěla,“ odpověděla Simone, vstala a sklidila talíře ze stolu. „Uviděla jsem to a řekla jsem si, že to je perfektní a že ti to musím koupit.“ Simone otevřela jeden z kuchyňských šuplíků, vytáhla dlouhou krabičku a položila ji na stůl před Toma. „Doufám, že se ti to bude líbit.“
„Opravdu jsi mi nemusela nic nosit,“ řekl Tom, otevřel krabičku a nakoukl dovnitř. Naklonil hlavu na stranu, vytáhl obálku a otevřel ji, aby se podíval na její obsah. „To je letenka?“
Simone se postavila za Toma, objala jej kolem ramen a políbila na temeno hlavy. „Jsi nešťastný od chvíle, kdy ses vrátil domů, zlatíčko. Měl by ses vrátit za Billem a dát celé té věci šanci, protože můžu říct, že to opravdu chceš. A jestli… jestli to vyjde, můžu ti poslat všechny tvoje věci,“ řekla a promnula Tomovo rameno. „Chci, abys byl šťastný, a s tímhle mladíkem jsi šťastný. Nehodlám tomu stát v cestě.“
„Já… mami,“ začal Tom s pohledem upřeným na letenku ve své ruce. „Ale já tě tady nemůžu nechat samotnou.“
Simone zamlaskala a poplácala Toma po hlavě. „Jsem dospělá žena, Tome, myslím, že se o sebe dokážu postarat. Zvládla jsem to po celou dobu, cos byl ve škole, nebo ne?“
„Ale…“
„Žádné ale, mladý muži. Letadlo ti letí za dva dny, takže si musíš dát pozor, abys měl do té doby zabalené vše, co potřebuješ. Přece jen, nechceš se dostat na místo a zjistit, že sis sbalil jen jedno tričko,“ řekla Simone, pak ustoupila a nechala Toma vstát.
„Ale co když to nevyjde?“ Zeptal se Tom, skákal pohledem mezi Simone a letenkou.
„Tak ti pošlu další letenku a dostanu tě domů. Pak můžeme sedět v obýváku, jíst zmrzlinu a mluvit o tom, jak moc stojí muži za hovno,“ odpověděla Simone. „Měl bys to aspoň zkusit. To nejhorší, co se může stát, je, že zjistíš, jestli to je nebo není něco, v čem stojí za to pokračovat. Pokud ano, budu za tebe šťastná. Pokud ne, alespoň to budeš vědět a já se nebudu muset dívat, jak se měsíc ploužíš po domě a přemýšlíš nad tím. Každopádně to nějak dopadne.“
Tom se usmál a pevně svou matku objal. „Díky, mami.“
„Není zač, kluku. Teď si běž začít připravovat věci, které si chceš s sebou vzít, abychom se ujistili, že je máš na cestu čisté,“ řekla Simone a objala jej nazpět.
***
Tom se ošíval před Billovými dveřmi, hromadu zavazadel měl položenou na straně, aby druhého muže hned v první chvíli nevyděsil, a snažil se sebrat odvahu, aby zaklepal. Ani si nebyl jistý, jestli je Bill doma, ale věděl, že mu nechce způsobit scénu v práci, a stejně si neměl kam dát věci.
Nakonec Tom zvedl ruku a zaklepal, napínal uši pro jakýkoliv zvuk a motýli v jeho břiše se zbláznili, když zaslechl zavírání bezpečnostního řetízku. Motýli se ještě zhoršili, jakmile se dveře otevřely a Tom Billa znovu spatřil. „Ahoj.“
Bill překvapeně zamrkal, vylekal Toma tím, že mu zabouchl dveře před nosem, jen aby je o vteřinu později opět otevřel už bez řetízku, a vrhnul se Tomovi do náruče. „Vrátil ses.“
„Slíbil jsem to,“ řekl Tom a rukou přejížděl přes Billova záda.
„Nemyslel jsem si, že to bude tak brzo,“ odpověděl Bill, nadechl se Tomovy vůně a vzdychl. „Jak dlouho můžeš zůstat?“
Tom pokrčil rameny. „Týden nebo 30,“ řekl a políbil Billa na tvář, než se od něj Bill odtáhl s široce rozevřenýma očima. „Nebo dokud ti ze mě nebude špatně. Cokoliv, co přijde jako první.“
Bill vydechl a čelist mu poklesla, když se na něj Tom usmál. „Ty zůstáváš?“
„Tak dlouho, jak dlouho mě tady budeš chtít,“ odpověděl Tom s úsměvem, a s radostí přijal první z Billových, snad, mnoha polibků.
KONEC
autor: Gaja
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 31
Nádherně napsané.******************
Neviem prečo som si myslela, že Tom ešte študuje. Možno preto, že nemá prácu ale tak strašne sa ponáhľal domov… Ešte že má takú úžasnú mamu. Snáď zaňho nebude musieť robiť aj ďalšie veci a rozhodnutia, xi, lebo Bill by asi nebol nadšený. Tak či tak, poviedka je úžasne napísaná aj preložená, ako vždy. Bol to zážitok čítať. Ďakujem.
To bylo krásné. Trochu jsem se bála, že na Billa přijdou, nebo že to zjistí Simone. Tím by se to všechno značně zkomplikovalo. Ale konec dobrý… však víme. 😀
Děkuji za překlad, moc pěkné.
Ale néé, sezóna půstu pokračuje 😀
Ale chápu Billa, proč to sobě, ani Tomimu nedovolí. Někdy jsou představy přece jenom lepší než znát pravou skutečnost. Líp se ovládají a tvarujou ty naše sny 😉 Navíc by se určitě rozmlsal po prvním soustu a pak by celý zbytek koláče odfrčel přes celé státy zpátky domů… hrozná představa
Musím říct, že Tom má neuvěřitelně boží maminku. Simone byla naprosto úžasná. Tak podporující a milující a chápající. Toma domů netáhla škola, tu už měl hotovou a ani žádná práce, ale jeho mami a ta měla naštěstí dost lásky na to, aby vypustila své jediné dítě do světa.
Nádherná povídka. Nebyla dlouhá a přitom byla tolik výmluvná a dokonce jsem fandila "kriminálníkovi" aby došel svému šťastnému konci a ono jo. Co k tomu dodat – Tomi a Bí forever.
Zuzu moc moc děkuju za neúnavnou práci na překladu, máš můj neskonalý obdiv 😛 zase moc kecám což? 😉
A žili šťastně až do smrti. Dobré konce mě nikdy neomrzí a vždycky, vždycky, vždycky budu doufat v to nejlepší. Když k sobě dva lidi patří, tak si tu cestu k sobě najdou. I když je jeden z nich zloděj a musí se schovávat před zákonem a druhý bydlí daleko.
Moc děkuji překladatelské bohyni Zuzu za další povídku. 🙂
Celý tenhle díl jsem trnula jak to nakonec dopadne. Doopravdy jsem měla strach, že Tom odjede a prostě se už nevrátí, protože změnit místo pobytu není jen tak, ještě k tomu když jel Tom tak daleko. Ale ještě že má Tom tak skvělou mámu, která na nic nečekala a Toma poslala za svým štěstím. Nevím kolik maminek by tohle udělalo…
Nebudu ani popisovat jak smutné bylo jejich loučení, když Tom odjížděl. Měla jsem slzičky v očích, ale už se mi na to povedlo i skoro zapomenout, protože mám ohromnou radost, že jsou kluci zase spolu!
Děkuji za skvělou povídku a její překlad! 🙂
Veľmi pekne ďakujem za dokonalý preklad a autorke za krásny príbeh. Užívala som si každučké písmenko a prežívala každú emóciu. Bolo to krásne a hlavne, že to dobre skončilo, aj keď je to pre nich ešte len začiatok:)
juuuu to byla krasna povidka. :heart_eyes::heart_eyes::heart_eyes::heart_eyes: