autor: Becs
Tom
„A ty někoho máš?“ zeptal se mě Bill s naprostou lehkostí v hlase. Tolik bych si přál, abych tam cítil alespoň nějakou zášť nebo žárlivost. Chvilku jsem zvažoval, že si vymyslím nějakou super žhavou přítelkyni, se kterou už jsem hrozně dlouho, ale došlo mi, že bych tímhle Billa neoblafnul. A i když jsem na něj byl momentálně naštvaný, lhát jsem nechtěl.
„Ne, já jsem miloval jen jednu osobu,“ prsknul jsem na něj obviňujícím tónem, až překvapeně zamrkal. Najednou nevěděl, co má dělat s rukama a ani kam se dívat. Doslova jsem cítil, jak se uzavírá do sebe a přemýšlí, jestli by neměl raději utéct.
„Proč jsi sem přijel, Bille?“ zahodil jsem veškerou obezřetnost. Už se mi nechtělo našlapovat kolem něj po špičkách, aby se nevyděsil. Byli jsme dva dospělí muži a on už očividně nechtěl, abych ho chránil před světem. Bude muset nést následky svých činů a začít mi odpovídat na otázky.
„Dlouho jsem tady nebyl,“ pokrčil rádoby bezstarostně rameny. Chtěl se nenuceně napít ze skleničky, ale uvědomil si, že už je prázdná, takže ji zase postavil na olepenou desku baru. „Chtěl jsem vidět všechny spolužáky, město, rodiče a tak.“
„Kecy,“ vyštěkl jsem na něj a cítil jsem, že se vztek nahromaděný za celé ty roky dere na povrch. „Na všechny ses tady vykašlal a odjel jsi pryč. Nejezdíš domů ani na Vánoce. Všechny jsi nás odřízl. Vykašlal ses i na mě.“
„Já jsem se na tebe nevykašlal,“ pokusil se mi vzepřít, ale bylo to jen chabý pokus, protože moc dobře věděl, že je to lež.
„Vím, že to mezi námi bylo všelijaké, ale já jsem pořád tvůj bratr. Spolu jsme vždycky zvládli všechno. Nikdy jsme si nelhali. Byli jsme spolu každý zasraný den a tys mě tady nechal a už ses ani neozval,“ všechny emoce ve mně vybuchovaly najednou. Vztek překrýval pocit smutku a zklamání. Bolelo mě srdce, jako by mi ho teď lámal znovu a znovu. Ruce se mi roztřásly. Musel jsem se od něj odvrátit, abych na něj neviděl, protože i pohled na něj mi způsoboval trápení. Přišel jsem sem s úmyslem se usmířit, ale nedokážu potlačit emoce, které jsem skrýval takovou dobu.
„Prostě jsem si chtěl splnit všechny sny,“ zkusil to znovu chabě. Věděl jsem, že nemá daleko k tomu, aby začal plakat. Bill byl vždycky takový. Jakmile se dostal do nepříjemné situace, slzy se mu spustily jako na povel. Věděl jsem, že je hodně citlivý, ale momentálně jsem nebyl schopný mu odpustit a začít ho utěšovat.
„Já jsem ti snad nějak bránil v plnění snů? To není důvod pro to, abys ode mě utekl,“ ztratil jsem už kompletně nervy a bouchl pěstmi do baru, až z toho nadskočil.
„Bylo toho na mě prostě moc, chápeš to? Každou chvilkou hrozilo, že nás nachytají naši a já to nechtěl riskovat,“ dokázal v sobě najít sílu ke vzdoru a taky se na mě rozkřičel.
Oba jsme se měřili tvrdými pohledy a ztěžka jsme oddechovali, abychom zklidnili rozbouřené emoce. Ta vzpomínka mi vplula do mysli tak snadno, jako by se to stalo včera.
…
„Tomi, to lechtá,“ chichotal jsem se jako blázen, zatímco mě bráška mučil prsty na žebrech. „Přísahám, že ti vykopnu zuby, jestli nepřestaneš,“ soukal jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu. Tom nade mnou obkročmo klečel a proměňoval náš poklidný večer u televize v hotové mučení. Dal mi jen krátkou chvilku na oddych, než se zase s plnou vervou pustil do lechtání.
„Přestaň,“ kňučel jsem jako nějaký malý psík. Slzy mi tekly po zčervenalých tvářích a břicho jsem měl sevřené v křečích, ale Toma to nezajímalo. Vždycky měl rád, když mohl mít na vrch a proti jeho svalnatým pažím jsem neměl prakticky žádnou šanci. „Prosím, udělám, co budeš chtít,“ uchýlil jsem se k vyjednávání.
„Cokoliv?“ zpozorněl bráška a dopřál mi další malou pauzu.
„Jo, cokoliv,“ vydechoval jsem ztěžka, srdce mi bušilo jako splašené. Stačil jsem zachytit Tomův malý úšklebek, když mi přešpendlil ruce nad hlavou a položil se na mě celou váhou.
„Tak se nehýbej,“ pronesl smyslně, až se mi svaly v podbřišku stáhly, tentokrát však ne díky křečím, ale vzrušením. Tom se sklonil k mému krku a začal mi po jeho délce vtiskávat sérii polibků. Čas od času povytáhl jazyk a olízl mi horkou kůži.
Od té doby, co jsme svůj bratrský vztah posunuli na další level, nebylo dne, kdy bychom se navzájem nedotýkali. Ano, dřív k tomu taky docházelo, ale byla to jen malá nenápadná hmátnutí, tak bezvýznamná, že jsme jim skoro nevěnovali pozornost. Teď naopak jsme ze sebe skoro nedokázali sundat ruce. Hladili jsme se při každé možné příležitosti, předávali si tajné polibky na záchodcích ve škole a divoce se mazlili, jakmile jsme přišli domů. Přesto všechno jsem se nedokázal donutit, abych Tomovi dal úplně všechno. Miloval jsem všechno, co jsme spolu dělali. A z důvodů, které jsem ani já nechápal, jsem chtěl na to poprvé ještě chvilku počkat. Snad abych se ujistil, že to, co mezi námi vzniklo, je skutečné. Že to není chyba, které budeme časem litovat. A navíc mě tak trochu uspokojovalo to, jak ze mě Tom šílí, ale to jsem mu samozřejmě neřekl.
„Tomi,“ zasténal jsem, když jsem ucítil, jak se o mě tře svým pevným přirozením. „Naši se můžou každou chvilkou vrátit.“
„Nevrátí,“ vydechl Tom. Řekl bych, že sotva vnímal, co mu říkám. Nechal se naprosto pohltit okamžikem, jeho krátké usykávání dokazovalo, jak moc se mu to líbí. Nechtěl jsem nechat brášku trpět, takže jsem ho často nechával, ať nás takto oba dovede k vrcholu. Několikrát jsem ho uspokojil rukou a jednou jsem se dokonce odvážil vzít jej do pusy. To se mi obzvlášť líbilo. Tom byl jako smyslů zbavený a během deseti minut se udělal. Nikdy jsem na sebe nebyl tak hrdý, jako když jsem spolykal všechno jeho sperma a on se na mě podíval zamlženým spokojeným pohledem. Tom měl sex rád a byl zvyklý ho dostávat. Možná ne úplně pravidelně, ale čas od času to potřeboval. Tím, že jsem mu ho odepíral, jsem ho dost trápil, takže jsem se snažil mu to vynahrazovat, jak jen to bylo možné. Napůl i ze strachu, že pokud mu ho nedám já, půjde hledat jinam. Ne, že bych mu nevěřil, jenže tělesné pudy jsou někdy prostě silnější.
„Pojď aspoň nahoru. Kdyby vešli dovnitř, tak nás uvidí,“ snažil jsem se ho zarazit a najít v jeho hlavně aspoň nějakou známkou zdravého rozumu. Vše bylo marné.
„Nemůžu přestat,“ vzdychal mi Tom do prohlubně krku a zrychloval své přírazy. Nemohl jsem si pomoct a omotal jsem mu nohy kolem zadku a přitiskával si ho blíž k sobě. „Ach bože,“ dostal ze sebe ztěžka a zakousl se mi do krku jako upír. Byl jsem si jistý, že mi tam nechá značku, kterou budu jen těžko vysvětlovat, ale bylo mi to jedno. Jediné, na co jsem se dokázal soustředit, bylo horko, které se nám tvořilo v klínech.
„Představ si, že už mě nechává po třetí to předělat. Nic jí není dost dobré,“ zaslechli jsme hlasy přicházející z předsíně. Rozsvícené světlo ozářilo i většinu obývacího pokoje. Ztuhnul jsem a v duchu jsem děkoval tomu, kdo se rozhodl nechat pohovku obrácenou zády ke vchodu do obýváku, protože nás naši takhle hned nemohli vidět. Kdyby se však rozhodli vejít do místnosti a pátrat po tom, proč tam hraje televize, narazili by na dva syny, jak na sobě leží, naprosto rudí a zpocení, v dost neobvyklé pozici a jsou naprosto strnulí hrůzou.
„Divím se, že se na to nevykašleš, zlato. Stojí ti to za ty nervy?“ ptal se otec, následně se ozvalo šustění bund a klepnutí vyzouvaných bot o podlahu.
„Dobře platí. A když bude spokojená, přivede to spoustu nových klientů. Je předsedkyní nějakého uměleckého spolku a dost jasně mi naznačovala, že když udělám, co bude chtít, doporučí mě svým přítelkyním. To znamená nejméně ještě dalších deset obrazů. Jistě chápeš, že tohle si nechci nechat ujít,“ matčin hlas se ztrácel, jak zamířila do kuchyně. Nedokázal jsem si však úlevně oddechnout, protože pořád ještě hrozilo, že se taťka rozhodne jít dívat na zprávy.
„Dáš si něco k jídlu, Gordone? Mohla bych něco rychle ukuchtit,“ křikla mamka z kuchyně.
„Ani ne, zlato. Chuck mě vytáhl do jednoho bistra a vnutil mi tam tortillu.“ I taťkův hlas najednou zněl nějak vzdáleněji, takže se Tom trochu nadzvedl a opatrně mrknul přes okraj gauče. Když se ujistil, že je vzduch čistý, rychle ze mě slezl a posadil se. Já jsem udělal totéž a spěšně jsem si poupravoval pomuchlané oblečení. Sjel jsem očima do svého klína a zaúpěl jsem, když jsem si všimnul boule, která se zcela zřetelně rýsovala pod mými těsnými džíny. Tom se jen zachichotal a hodil po mně polštář, takže jsem si ho mohl naaranžovat do klína a skrýt tak inkriminující důkaz toho, co jsme tu právě prováděli.
Tom mohl být naprosto v klidu. Přes jeho obří kalhoty bylo sotva poznat, že se něco dělo. Pochyboval jsem totiž, že by dokázal během pár minut vychladnout, když byl tak rozžhavený.
„Kluci jsou doma?“ uslyšeli jsme s kuchyně a oba jsme se zadívali na obrazovku, aniž bychom měli tušení, na co se to vlastně díváme.
„Nebyla zapnutá televize?“ zeptala se mamka a s něčím hlasitě rachotila. Pravděpodobně hledala něco v šuplících s příbory.
„Vy jste tady,“ řekl taťka překvapeně, když vkročil do obýváku. „Vůbec jsme si vás nevšimli, když jsme přišli.“
„To bude tím, že jste byli tak zažraní do sebe,“ zavtipkoval Tom a popadl ovladač. Začal bezmyšlenkovitě přepínat programy a žádný tam nenechal víc než pět vteřin.
„Bille, je ti dobře?“ obrátil se na mě starostlivě taťka.
„Jo,“ vysoukal jsem ze sebe, ale vůbec to neznělo jako můj hlas.
„Jsi celý červený. Nemáš horečku?“ vstal a přiložil mi ruku na rozpálené čelo. Nervózně jsem se zavrtěl, protože ten zrádce v mých kalhotách si ne a ne lehnout. Tom se vedle mě dusil tichým smíchem. Bastard. „Jsi vážně horký. Opravdu se cítíš dobře?“ Starost v jeho očích byla sice milá, ale naprosto zbytečná.
„Bude v pohodě,“ ujal se slova Toma, když se mu podařilo zkrotit smích. „Ten šmejd mi vzal ovladač, tak jsem mu musel ručně vysvětlit, že se to staršímu bráchovi nedělá.“ Vím, že je to naprosto absurdní, ale jakmile Tom řekl „ručně vysvětlit“, můj penis to vzal jako signál k tomu, aby nabyl plné délky.
„Nelíbí se mi, když se perete,“ zamračil se taťka a k mé úlevě se rozhodl vrátit zpět do kuchyně.
„Bylo to jen takové nevinné škádlení,“ rozchechtal se škodolibě Tom, a tak jsem ho praštil pěstí do ramene.
„Kreténe,“ otituloval jsem ho, což v něm vyvolalo novou vlnu smíchu.
„Mám tě krýt, aby sis mohl jít vyřešit ten svůj malý problém, nebo mě chceš dál urážet,“ zubil se na mě jako idiot. Tak rád bych mu ten sebejistý úšklebek seškrábnul z ksichtu, ale faktem zůstávalo, že jsem jeho pomoc opravu potřeboval. Protože ta možnost, že ze sebe své vzrušení prostě jen nechám odejít, evidentně nebyla na skladě.
„Půjdu první a ty můžeš jít za mnou. Pak uteč do pokoje, já mezitím rozptýlím naše rodiče,“ uděloval mi pokyny Tom a bylo znát, že si to všechno náramně užívá.
„To si vypiješ,“ zašeptal jsem výhružně jeho zádům. Pak už jsem jen rychle vyběhl schody do patra. Ještě jsem slyšel zdola, jak Tom něco vesele vykládá rodičům a všichni se hlasitě smáli. Jen matně jsem tušil, že to byl vtip na můj účet.
Hodil jsem sebou zády do matrace, a přestože se můj penis v kalhotách vzpínal a dožadoval se pozornosti, zůstal jsem k němu netečný. Najednou jsem cítil v břiše podivnou prázdnotu. Nevím jistě, co ji způsobilo. Prostě jsem si najednou připadal hrozně sám. Mohl by vůbec někdo někdy pochopit vztah, jaký s Tomem máme? Budeme se muset pořád přetvařovat? Bylo mi z toho smutno. Miloval jsem jej a chtěl jsem svou lásku dávat najevo kdykoliv. Cítil to Tom stejně, nebo o těchto věcech vůbec nepřemýšlel? Bylo to z jeho strany jen další plnění mých rozmarů? Bral to jako chvilkovou záležitost? Nesnášel jsem se za to, jaká jsem ukňouraná baba.
Vzrušení mě už dávno přešlo, takže jsem se posadil a složil si hlavu do dlaní. Z kuchyně ke mně dolehla další salva smíchu a já zatoužil být tam dole s nimi. Sedět vedle Toma a necítit v břiše tu palčivou touhu, kterou musím před rodiči skrývat. Na krátký okamžik jsem si přál vidět v něm pouze bratra.
Vstal jsem a líným krokem došel až ke členům své rodiny. Mamka stála u sporáku a něco míchala v hrnci, přestože jí taťka říkal, že nic nechce. Byla prostě taková. Ze všeho nejvíc jí záleželo na tom, abychom byli spokojení. Taťka se opíral o kuchyňskou linku hned vedle a naléval jí do sklenice červené víno. Bráška seděl za stolem a ještě pořád se něčemu pochechtával. „Zkus jí do toho obrazu namalovat něco, co tam nepatří. A zakamuflovat to tak, aby to nebylo poznat,“ navrhoval právě mamce.
„A co třeba?“ usmála se na něj přes rameno.
„Třeba penis,“ vyhrkl Tom bez přemýšlení a snažil se ovládnout další bouřlivou vlnu smíchu.
„Tome,“ okřikla ho mamka na oko a zakroutila hlavou, ale ani ona nedokázala zastavit chichotání.
Tom se pořád zubil a obrátil svou pozornost na mě. V momentě mu úsměšek z tváře zmizel, když viděl jak ztrápeně se tvářím. ‚V pořádku?‘ ptaly se mě jeho oči a tak jsem jen kývl hlavou. Pochopil, že nechci nic rozebírat před našima.
Pochutnávali jsme si na výborném jídle, ale cítil jsem, jak po mně Tom každou chvilku hodí zkoumavým pohledem. Bohužel, i kdyby se mě zeptal, co se děje, nebyl bych mu to schopný vysvětlit. Praly se ve mně dva pocity. Jeden hlasitě hulákal, že bychom toho měli okamžitě nechat a chovat se jako bratři, než na to někdo přijde. Druhý mě prosil, ať to nevzdávám, protože bych byl úplný blázen, kdybych se sám připravil o něco tak úžasného a výjimečného. Bylo mi z toho zle.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Tak že Bill zbaběle utekl moc jsem zvědavá na další díl.
Ha, ja te prokoukla, zmetku 😀 a ted te muzu zacit litovat…
Zlatí, ty jsi neuvěřitelná a já vím, že ti to pořád říkám, ale je to tak. Vždycky, když si myslím, že už jsem konečně přišla pointě tvé povídky na kloub, ty najednou uhneš úplně jiným směrem a já jsem zase v pytli 😀
Nejdřív jsem zkoumala, co se mohlo posrat, že se kluci tak dlouho neviděli a že to opravdu muselo být něco ošklivého, pak jsem v duchu obviňovala Toma, protože přiznejme si to, většinou to podělá on a po dnešním díle jenom lapu po dechu jak ryba na suchu… takže nakonec to jde úplně na opačnou stranu a já bych asi měla nakopat Billovi a to si to pako ještě pořídilo i snoubenku?
Ale chápu ho, kam jeho myšlenky směřují… a je mi z toho smutno 🙁
neuvěřitelně napsáno, zlatí, úplně jsem to prožívala s něma (i scénu na gauči – mé zvrhlé já vrní blahem :D, však mě znáš ;))
bože do středy je tak daleko 🙁 děkuju moc za další luxusní dílek
Myslím, že po tom, co napsala luki, už nemám co dodat. 😀
V každém případě se těším na pokračování.
Ten Bill je ale pitomec, takže to on utekl? Ne že bych se mu až tak divila, já chápu, že to pro něj muselo být v jejich letech těžké, jen je mi opravdu líto Toma, který zřejmě žádné pochybnosti neměl a byl ochotný v tom i přes všechny nástrahy i nadále pokračovat. Snad si Bill uvědomí, o co tenkrát přošel a o co stále přichází, a nějak to napraví…
Já jsem skutečně překvapená, že to je Bill, kdo jejich vztah pravděpodobně poslal do kytek. Nějak jsem počítala s tím, že asi Tom provedl něco nepatřičného. 😀 Tímhle se mu omlouvám! 🙂
Na jednu stranu úplně chápu Billovy pocity, sama se do něj neumím vžít, protože ať se milují jak chtějí, minimálně zpočátku to prostě musí být zvláštní a chápu, jaké pocity se v něm praly. Druhá věc je ovšem ta, jak zbaběle prchl a nechal všechny doma…především Toma a že kvůli tomu tak zpřetrhali všechny kontakty. Ještě asi nevíme úplně všechno, takže se moc těším, až se to dozvím. 😉
Každopádně povídka je skvělá a já se vážně těším na to, co přinesou další díly! 🙂
Páči sa mi takýto Tom zdá sa, že je zamilovaný viac ako Bill? alebo aspoň s tým tak nebojuje? Mám v hlave z toho poriadny chaos a je mi veľmi ľúto, že sa niečo tak pekné čo medzi nimi bolo a dúfam, že stále je, pokazilo… Ďakujem za kapitolu…
To byla síla. Konečně se na srazu dostali k pointě, proč tam Bill přišel. Dobře, Tome! Hrozně se mi líbilo, jak jsi dovedla Billa k tomu, aby začal s pravdou, proč tam je, a pak jak se úplně plynně dostali do situace v minulosti – ten okamžik, jako by to bylo včera. Kdyby to byl film, tak vidím, jak tam jsou u baru, záběr na Tomův zamyšlený výraz, najednou to zazrzní, zamlží se a vynoří se na scéně obraz ze starší kamery, přesně jak to bylo v té době, kdy se spolu škádlili na gauči. Povedlo se ti fakt skvěle zakomponovat!
Lechtání… taková nevinná, obyčejná činnost a jak se to dá pokaždé zneužít v něco dalšího…:D Má cenu opakovat, že v tvém podání je jakkoliv obyčejně na první pohled působící scéna ohňostroj emocí?:D Tady si dovolím citovat Luki – "Mé zvrhlé já vrní blahem" 😀 Bylo to dost napínavý jinak! Čekala jsem, kdy tam vejdou rodiče, jako jo, věděla jsem, že Tom říkal, že to jen každou chvilku hrozilo a nestalo se to, ale i tak… do poslední chvíle jsem nevěděla, jak se to událo… Upřímně já bych asi nevěděla, na co to zahrát, kdyby se mě jeden z rodičů zeptal, jestli nemám horečku… bravo, Tome!:D
Mimochodem, líbí se mi i Simonino ne až tak běžné povolání:)
Ale nemá z toho celkově dobrý pocit. Ten Bill mi tam přestává sedět a vůbec si nedovedu představit, co se pak vlastně stalo! Mohlo by to být založeno na té Billově nejistotě, že neví, co chce, pere se to v něm a téhle chvíli ho ještě nemůžu nijak odsuzovat, pokud to bude jeho chyba, proč s Tomem nejsou… Úplně mě dostalo na začátku, jak je citlivý, že se mu slzy spustí na povel, když je v nepříjemné situaci. To má skoro jako já. Jen doufám, že se to nakonec celé neobrátí a neudělá nějakou hnusárnu, zatím to vypadá, že Tom za nic nemůže… Taky by mě zajímalo, jak ten sraz bude probíhat dál. Budou tančit a třeba se dají dohromady, objeví dávné pocity, které budou mluvit za ně?:)
Dneska už ale dobrou! A děkuju za část!^^