autor: Becs
Bill zastavil proud mých otázek tím nejjednodušším způsobem, jaký znal, a tentokrát to nezahrnovalo zlomení ruky. Popadl mě svýma jemnýma rukama za obě tváře a líbal mě s takovou náruživostí, až mi z toho měkl mozek a tvrdnul klín. Pořád jsem byl pevně rozhodnutý nepoddat se mu, i když o to očividně stál. Budu jiný než všichni ostatní. Chytil jsem ho za boky, udělal s ním dva kroky vpřed, a opřel ho o naleštěný povrch jeho auta. Když jsem se plnou vahou opřel proti jeho hřejivému tělu, naše přirození se setkala. Zalapal překvapeně po dechu a trhnul boky dopředu. Cítil jsem mravenčení po celé páteři, nicméně nejsilnější vibrace se soustřeďovaly v mém rozkroku. Pokud okamžitě nepřestaneme, ojedu ho na příjezdové cestě jeho babičky.
„Dost,“ zatnul jsem zuby a se sebezapřením ustoupil. Cítil jsem třas po celém těle. Bill očividně s mým rozhodnutím nesouhlasil, protože mě chytil za přední část mikiny a smýknul se mnou, takže jsem teď byl já ten, co byl uvězněný mezi autem a jeho horkým tělem. Skutečně až moc horkým.
„Hrozně hřeješ,“ upozornil jsem ho a mnul si zadní část hlavy, protože mi s ní třísknul o dveře u řidiče.
„To dělá krev,“ vysvětlil a znovu se na mě přimáčkl. Přerývavě dýchal a díval se na mě tím svým hladovým pohledem, kdy jsem si připadal spíš jako kořist. Hravě mi olízl spodní ret, než se na mě přisál s obnovenou náruživostí.
„Bille,“ zakňoural jsem mu do pusy a pokusil se ho od sebe znovu odstrčit. Pominu-li fakt, že je milionkrát silnější než já, byl taky zatraceně sexy, takže to pro mě vůbec nebylo jednoduché. A v prvé řadě si zvykl, že jemu nikdy nikdo neřekne ne, a co chce, prostě dostane. Když se o mě začal třít, byl jsem si na moment jistý, že si to rozdáme přímo na štěrkové cestičce, anebo se vystříkám do boxerek, pokud bude takhle pokračovat ještě chvíli.
„Chci, abys mě ojel,“ prohlásil chlípně a mně se udělalo černo před očima. Když jsme spolu včera usínali, honily se mi v hlavě otázky na toto téma. Bill mi nepřipadal jako submisivní typ, takže když vypustil z pusy něco takového, moje hormony se naprosto zbláznily. Chytnul jsem ho za zadek a v šíleném tempu na sebe přirážel.
„Stejně tě dostanu,“ zašeptal mezi polibky. Vrážel mi jazyk do pusy takovým způsobem, že jsem zapomínal dýchat. Když jsem se pokusil provést útočný výpad, omylem jsem zavadil o jeho špičák a na našich jazycích se rozprostřela chuť mé krve. Bill ode mě uskočil, jako by se o mě popálil, a konečny prstů si přiložil na rty.
„Oh, u zkurveného Drákuly,“ zaklel a jeho oči zase nabyly jasně modré barvy. „Chutnáš úžasně.“
Vypadal, že se na mě znovu vrhne, a byl jsem si jistý, že tentokrát by neskončilo jen u nevinného muchlování.
„Prosím, ne,“ natáhl jsem ruku před sebe, když se chytal znovu se ke mně přiblížit. Byl to vystrašený tón mého hlasu, který ho přimrazil na místě. Pár vteřin stál a zhluboka dýchal. Protřepal si ruce, několikrát zavrtěl hlavou a zhluboka nasával vzduch do plic. Když se na mě konečně podíval, jeho zorničky už zase byly čokoládově hnědé.
„Chceš, abych vybouchnul?“ procedil skrz zaťaté zuby a ruce zatínal v pěst. „Víš, jak je pro mě v tuhle chvíli těžké se na tebe nevrhnout a neošukat tě až do bezvědomí? Zakousnout se ti do krku a pořádně tě ochutnat?“
„Myslel jsem, že když si dáš krev, tak tě to trochu zklidní,“ koktal jsem a připadal si jako malá ustrašená holka.
„Jo, na tebe se tohle pravidlo očividně nevztahuje,“ odsekl a zaklonil hlavu do nebe. „Kurva, Tome,“ zařval, až jsem nadskočil. Došel ke mně a zapřel se rukama podél mé hlavy. „Co to se mnou děláš?“
„Nevím,“ pokrčil jsem vyděšeně rameny. Netušil jsem, jestli jsem se bál víc toho, že splní své výhružky, nebo že mě pošle pryč s tím, že už mě nikdy nechce vidět.
„Nasedni si do auta,“ přikázal mi příkře a bouchnul pěstí do plechu vedle mých boků, až si v tom krásném autě udělal důlek. Evidentně ho to vůbec netrápilo. Ani na vteřinu jsem nepomyslel na to, že bych ho neposlechl. Když jsem se usazoval na místě pro spolujezdce, vypadal vydeptaně, ale mnohem klidněji.
„Tušil jsem, že budeš moje prokletí,“ zamumlal si pro sebe, když nastartoval a vyjel z příjezdové cesty.
„Co tím myslíš?“ odvážil jsem se zeptat. Trvalo několik dlouhých minut, než mi odpověděl. Noční Londýn se nám míhal za okny, ale já jen stěží vnímal jeho krásu. Bill tisknul volant s takovou silou, až mu bělely klouby, a já měl strach, že ho svou silou rozdrtí.
„Občas se upírovi stane, že ochutná něčí krev, a žádná jiná už mu pak není dost dobrá.“
„A to se ti teď stalo?“ vyhrkl jsem. Nedokázal jsem si představit, co by to pro náš „vztah“ mohlo znamenat.
„Nevím, Tome, sotva jsem si líznul,“ obořil se na mě a mě už ani nepřekvapily jeho modré duhovky. Představa, že bych byl jediný, z koho by dokázal pít, se evidentně nelíbila ani jemu.
„Mohli bychom se stavit u Andrease? Chtěl bych si vzít svoje věci,“ zkusil jsem to.
„Ne, nemohli,“ odseknul mi přísně.
„Bille, no tak. Mám na sobě tohle oblečení už tři dny. Potřebuju se převléct,“ nahodil jsem konejšivý tón.
„Do toho bytu se už nikdy nevrátíš. To ti radši pořídím všechno nové. Rozumíš tomu?“ obořil se na mě s podivnou majetnickostí v hlase, která tam dřív rozhodně nebyla.
„Nechci být vyžírka,“ namítl jsem chabě, i když mi bylo jasné, že tím jen přileju olej do ohně.
„Kurva, Tome. Moje rodina má tolik peněz, že bychom je nedokázali utratit ani za pět upírských životů. Myslím, že když ti koupím dvě trička a kalhoty, tak to tvoje ego unese.“
„Co je to zase s tebou? Tvoje nálady se mění jak na běžícím páse. Chvilku jsi sladký jako bonbón, a najednou vyletíš a já mám chuť tě praštit,“ vybuchl jsem už taky, aniž bych si uvědomoval, co vlastně říkám. Bill několikrát překvapeně zamrkal a já nepochyboval o tom, že přemýšlí, jestli mě má z auta vyhodit, nebo mi jen hlavou třísknout o palubovku.
„Řekl jsi mi právě, že jsem sladký jako bonbón?“ nadzvedl obočí a mně se ulevilo, když jsem zaslechl hravý tón.
„Bylo by ti příjemnější, kdybych řekl lízátko?“ oplatil jsem mu stejnou mincí.
„Pro tvé budoucí blaho by bylo lepší, kdybys mě nepřirovnával k cukrovinkám.“
„Jasně cukříčku,“ neodolal jsem.
„Tome,“ okřikl mě, ale pořád se culil. Úsměv s jeho obličejem dělal hotové divy. Najednou už nevypadl tak nebezpečně a dravě. Působil jako něco roztomilého, co si chcete přitisknout k sobě a už nikdy nepustit. Ta hřejivá záře prýštící mu z očí mě objímala jako teplá deka a hned mi bylo o něco líp.
„Jak si představuješ, že to teď bude? Pojedu s tebou domů a pak co? Zůstanu tam?“
Bill nic neříkal, jen pokrčil rameny. „Máš povinnosti, které musíš řešit, a já budu jen zbytečná překážka,“ pokračoval jsem, i když vyřknout tato slova mě bolelo až v kostech.
„Budu si tě držet u sebe, dokud nepřijdu na to, co mezi námi je,“ odpověděl prostě a vyhodil blinkr, aby odbočil na širokou cestu, která vedla k obrovské železné bráně. Tahle odpověď mě neuspokojila, ale víc jsem po něm momentálně nemohl chtít.
Brána se před námi neslyšně otevřela, aniž by se na tom Bill nějak podílel. Do tváře se mu vrátil lehce rozmrzelý výraz, ale tentokrát jsem se nepokoušel na tom nic měnit. Chystal jsem se vstoupit do sídla upírů, takže jsem měl, co dělat sám se sebou.
„Neříkej nikomu, že jsi byl lovec upírů,“ varoval mě, ale něco takového mi říkat nemusel. Chápal jsem, proč je v pohodě o tom mluvit před babičkou, která se vzdala upírského života. Pronést něco takového v domě plném prastarých upírů by se rovnalo sebevraždě. Tolik jsem se soustředil na vlastní myšlenky, že jsem si nevšiml, k jakému sídlu to vlastně přijíždíme. Když jsme vystoupili z auta, zůstal jsem stát jako přimrazený. Přede mnou se rozprostíral obrovský zámek jako z pohádky od Disneyho. Zdobilo jej plno věží a balkónů, a byl tak rozlehlý, že obejít ho pěšky by mi trvalo celý den. Po obou stranách se k nebi vzpínaly dokonale upravené stromy, a dokonce tu bylo i jezírko s vodopádem.
„Tady jsi vyrůstal?“ zeptal jsem se udiveně. Billův povýšenecký a arogantní postoj už najednou nebyl tak nepochopitelný. Jasně, že má nos nahoru, když si žil opravdu jako princ.
Na mou otázku nereagoval a vystoupal po schodech až k dvoukřídlým dveřím. Možná by se hodilo spíš říct k bráně, protože nás o dobré tři metry převyšovala. Bill do jedné poloviny zatlačil a ony se s lehkostí otevřely. Nepochyboval jsem o tom, že kdybych se o to pokoušel já, neuspěl bych. Vešli jsme do obrovské potemnělé haly a naše kroky se ozvěnou ozývaly tichým prostorem.
„Když budeme mít štěstí, na nikoho nenarazíme,“ zamumlal Bill, ale hned vzápětí bylo jasné, že toto štěstí nám bude odepřeno. Z jedněch menších dveří napravo vyšel baculatý mužík v růžové košili, jejíž knoflíčky držely jen silou vůle, jak se mu napínaly přes ohromné břicho.
„Bille,“ vykřikl překvapivě vysokým hlasem. „Tak tě babička konečně vykopla ze svého domečku?“
„Závidíš, že tebe tam nikdy nepozvala, bráško?“ nenechal se vyvést z rovnováhy Bill. Muž si kapesníčkem přejel po oroseném čele a pak ho zastrčil do kapsy. Přihnul si ze skleničky, ve které nepochybně byla krev, a několikrát zamlaskal. Tohle že měl být Billův bratr? Byli si asi tak podobní jako den a noc.
„Stejně bych tam nešel,“ pokusil se o chabý vzdor. „Kdo je tvůj kamarád?“ upřel na mě svou pozornost a v malých očích se mu zalesklo.
„To je můj… to je Tom,“ představil mě a pořád si bratra zle měřil.
„A on je tady jako dezert nebo hračka do postele?“ zúžil oči a pobaveně se zašklebil, přitom si spokojeně přejel rukou po břiše.
„Sklapni, idiote,“ obořil se na něj a udělal pár kroků směrem k němu. Muže to očividně nevyvedlo z rovnováhy, protože se jen zachechtal a vyzunkl zbytek tekutiny.
„Snad se nehádáte, hoši,“ objevila se za ním zčistajasna nádherná žena s dlouhými černými vlasy. Oči měla podivně fialkové a já si nemohl pomoct, abych na ni nezíral. Zlaté šaty jí dokonale splývaly na těle a ladily s čelenkou ve vlasech. Po Billovi to byla rozhodně ta nejnádhernější bytost, jakou jsem kdy viděl.
„Sonjo, nevěděl jsem, že už jsi tady taky. Moc rád tě vidím,“ usmál se Bill a jeho postoj se okamžitě uvolnil. Žena přešla k růžovokošiláči a k mému překvapení ho políbila na ústa.
„Víš, že beze mě tvůj bratr dlouho nevydrží,“ zacukrovala.
„Můj bratr má víc štěstí, než si zaslouží,“ rýpnul si a přistoupil k ní, aby jí mohl věnovat polibek na každou tvář.
„Tak, jak se těšíš na výroční ples? Měla by to být senzace,“ nadhodila. Podle způsobu, jakým se spolu bavili, mi došlo, že se znají už dlouho. I když jí Bill odpovídal jen znechuceným mumláním, nenechala se tím vyvést z míry a brzy ho dokázala opět rozesmát. Trochu jsem jí tuhle schopnost záviděl, protože v tomhle směru jsem se měl ještě hodně co učit.
„Vidím, že už sis našel doprovod,“ mrkla na mě a můj žaludek udělal kotrmelec. Plavnými kroky došla až ke mně a natáhla drobnou ruku osázenou prsteny.
„Sonja,“ představila se a dívala se na mě velmi zvláštním pohledem, jako by se mi chtěla dostat až do hlavy.
„Tom,“ vysoukal jsem ze sebe ztěžka, když jsem uchopil její ruku do své. „Těší mě,“ podařilo se mi ze sebe dostat.
„To jistě,“ usmála se na mě a ruku odtáhla.
Když se vracela ke svému muži, zastavila se u Billa a položila mu ruku na rameno a zašeptala mu do ucha: „Dej si pozor.“
„Zvládnu to,“ uklidňoval ji Bill a vděčně jí úsměv oplatil.
„Jdeme,“ přikázal mi a nasměroval k obrovskému mramorovému schodišti.
„Hej Bille,“ zakřičel za námi jeho bratr. „Je fajn mít tě zpátky doma.“
Bill jen zakroutil hlavou a povzdechl si. „Komediant.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Jsem strašně napnutá, jaké překvapení tam Toma čeká. Určitě to nebude jen tak, něco se chystá a já netuším, jestli to bude dobré nebo špatné.
Díky za kapitolku, těším se na pokračování.
Doufám že se nic nesemele moc se těším na další kapitolu.
ewww Nechapu jak takovej buran muze mit tak uzasnou zenu. No snad se v budoucnu ukaze jako mensi buran a doufam ze z zenusky se nevyklube mrcha 😀 i kdyz… byla by zabava, no ne?
Zlatíčko, už chápu, když jsi napsala, že jsi do povídky dala i kus mě 🙂 culím se tu jako pitomeček :-* jenom bych řekla, že tvoje představivost je opravdu v nejlepší formě, broučku 😛 :-*
Musím říct, že Tomi je úžasný, jako jo, má své slabší chvilky, kdy skoro odpadá strachem 🙂 ale i tak se drží a ještě je schopný i sem tam trochu Billa podráždit… mno a ten jejich polibek? Vrrr… tyhle nehody se asi budou stávat častěji, pokud si Bill neuhlídá své zoubky 🙂 a mi se to líbí
a Bill, teda musím říct, že někdy mi přijde jako sladký cukroušek k pomačkání a hned na to je z něho skoro rozběsněný Pitbull, nebo teda spíš Drákulův dědic 🙂 rozhodně to ale celému příběhu dává ten správný drajf, i když teda chudák Tomi ho taky moc nestíhá 😉 ale dobře ty 😉
A Billův bratříček? trochu mi přijde jako ňouma, ale něco mi říká, že bych asi neměla dát na první dojem, i když snad se nedočkáme nějakého hnusného podrazu, myslím, že to by jeho ženuška nedovolila, to bys mi přece broučku neudělala, aby byla Sonja potvora, nebo se mám bát? opravdu jsem zvědavá, jak moc se projevím 😉 nedočkavě se těším :-*
Děkuju za tuhle luxusní povídku, za tuhle nádhernou kapitolku 🙂 jsi moje hvězda :-*
Páni, to je mi rodinka! Úplně nejvíc mě teda překvapila ta ladná dáma s těma podivně fialkovýma očima… Věř nebo ne, ale spíš jsem si ji představila jako kříženou s vílama, dá-li se to tak říct (to už je nemoc, já vím xD ) Zajímalo by mě, jak myslela to "Dej si pozor," protože… mám ten pocit, že by mohla okouzlit i Toma:p Její muž na mě teda zvláštně dobrým způsobem nezapůsobil, ale možná je to právě jedna z věcí, kterou prostě obyčejnej smrtelník nepochopí a ve skutečnosti spolu maj úžasnej vztah, ať je jakej chce:D
Sonja… Nejlepší na tom je, že vlastně nevím, jaká je… A nebude nám chtít Toma nějak oblbovat?;D To by se Billipírovi asi nelíbilo…:D
Oh a… Co musím rozhodně vyventilovat… Napadlo mě, jestli Tom na Billa nepůsobí právě tak, že je třeba taky zčásti nebo úplně upír a má nějaký svoje kouzlo, o kterým zatím neví:O Normálně jsem se nad tou myšlenkou pozastavila a dala jí šanci. No nakonec, proč ne? Vyřešilo by to tu věc s rody a to, že by mohli bejt spolu nějak bez schovávání nebo tak… Mohl by bejt klidně nějakej zapomenoutej šlechtic, dítě, který dal někdo do sirotčince a nezná minulost… moment… teď mi to do sebe ještě víc zapadá..:O Ty bláho, tak jsem fakt zvědavá, jestli se moje konspirační teorie potvrdí nebo vyvrátí… Protože… To by bylo… No i kdyby ne, tak už teď je to prostě wow!;D Motáš mi tím už parádně hlavu, milá zlatá…
Jejich zámek, kterej se dá obejít za jeden den… to je taky zajímavá představa! Bill je rozhodně luxusnější typ upíra, než se zdálo na začátku:p
Oh a ten jejich polibek! Zatraceně sexy. To teda. A už mlčím!:D
Já z toho mám žaludek úplně na vodě. Tom je pro mě v téhle povídce totální borec za to, jak to všechno v klidu zvládá. Já bych k nim domů nikdy nešla…nebo rozhodně ne tak brzy! Snad si Bill váží toho, co pro něj Tom momentálně dělá, protože je docela zázrak, že Tom ještě strach neutekl. Já bych totiž utekla hned!!! Stačí mi si to všechno jenom číst a mám z toho husí kůži a nepříjemný pocit…