autor: Becs
Juchů, crossover v Insomniaxu. Já za něj Bitter moc děkuji. Doufám, že se při čtení budete bavit aspoň tolik, jako my dvě, když jsme tohle psaly.
L. A. Stars
Mezi našimi dvojčátky to nějak skřípe. Dřív jsme byli zvyklí vídat je neustále nalepené na sebe. Vycházející z restaurací, bavící se v klubech, poflakující se na pláži. Nejen, že je tohle dávná minulost, navíc to vypadá, že se mezi nimi stalo něco vážnějšího. Důkazem je, že Tom se už nějakou dobu neukázal v jejich společném v bytě v Malibu. A vzhledem k tomu, že po něm není ani vidu ani slechu nikde jinde, odvážíme se prohlásit, že opět bydlí ve svém starém bytě přímo v Insomniaxu. Samá práce a žádná zábava? Víš, že ti to nesvědčí. Pokochejte se jejich poslední společnou fotografií. Je možné, že už tady mezi sebou měla dvojčátka rozepře? Osudy slavných sledujte ve Vašem oblíbeném L. A. Stars.
Tom ležel na gauči ve svém bytě a nevnímal absolutně nic. Televize byla puštěná na tom stejném programu už několik hodin, aniž by se namáhal ji přepnout nebo třeba jen sledovat. Za oknem se střídal den s nocí a i to pro něj přestalo být důležité. Insomniax mu každý večer pod nohama ožíval a dunění hudby kopírovalo to, co se mu ozývalo v otupělé hlavě. Bylo mu jedno, co se tam děje. I kdyby vypukl požár, nedonutilo by ho to se zvednout a vydolovat ze sebe nějakou reakci.
Georg se marně pokoušel vzbudit v něm zájem a informoval ho o všem, co by podle něj měl vědět. Tom na to nejdříve reagoval jen pokrčením ramen, ale za čas vypadal, že už ho přestal poslouchat úplně. On sám si připadal nepřítomně, jako by ho někdo vyrval z vlastního těla, a teď se na všechno díval seshora. Už to nebyl jeho život, ale jen podivné divadlo, kde bylo všechno úplně špatně.
Tina mu zajistila pravidelný přísun jídla, které mu ona nebo Shane nosili z restaurace. I když se do něj snažila hučet, aby jí vyklopil, co se stalo, nemělo to žádný účinek. Shane na to šel o něco méně násilnou formou a prostě si jen přisedl a čekal, až se Tom rozpovídá. Nic takového se ale nikdy nestalo. Stáhl se do sebe a odmítal komunikovat s kýmkoliv. V posledním marném pokusu se kamarádi obrátili na Billa, ale ten byl ke stavu svého bratra naprosto lhostejný.
Tom nevěděl, co by jim měl říct nebo jak vysvětlit svůj momentální stav hibernace. Mohlo za to jeho zlomené srdce. Nešlo jen o to, že ztratil lásku svého života. Toho jediného, se kterým byl schopný si představit zbytek života. Jediného, se kterým poznal, jaké to je být skutečně šťastný a milovaný. A zároveň mu dokázal tuhle lásku nezištně oplácet. To byl jen zlomek vší té bolesti, která mu jako balvan ležela na hrudi. Šlo o to, že zároveň přišel i o brášku. A nejen tím, jak ho vyhodil a odmítal s ním mluvit. Bill se jim ztratil všem. Byl pryč a on pochyboval, že ho někdo dokáže zastavit na jeho šílené cestě do pekel. Protože tam rozhodně skončí, pokud bude pokračovat v tom, co dělá.
Nakonec se rozhodl zrušit původně dohodnutou schůzku s Bambim. Nechtěl nikoho vidět a ani nic probírat. Poslal mu smsku, že to setkání ruší a že se mu moc omlouvá za planý poplach. Blonďáček na to nic neodpověděl, takže to považoval za hotovou věc. Jaké bylo jeho překvapení, když se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř nakoukla Georgova hlava.
„Tome, máš tady návštěvu,“ oznámil mu. Odpověděl mu na to svým typickým „Hmm“, a tak nechal vstoupit dva muže. Jednoho z nich poznal okamžitě, i když teď vypadal jinak než dřív. Měl kolem sebe takovou klidnou spokojenou záři a on nepochyboval o tom, že za to může ten, který mu stál po boku.
„Tak tohle je ten druhý Tom Kaulitz,“ blesklo Tomovi hlavou. Chápal, proč se do něj Bambi zamiloval. Čišela z něj přirozená autorita a z jeho ostražitého chování bylo znát, že by pro blonďáčka klidně chytil kulku, kdyby to bylo potřeba. Nebyl to typický krasavec, jací byli v L.A. na každém rohu, ale rozhodně měl charisma. Vousatou bradu měl zarostlejší než on sám a jeho nos musel být v minulosti zlomený. Tom ho netipoval na pouličního rváče, ale zdání mohlo klamat.
Byl natolik šokován, že se posadil a s otevřenou pusou zazíral. Z tepláků se mu na zem sesypala přímo lavina drobků, ale ignoroval to.
„Ahoj,“ řekl a jeho hlas podivně zaskřípal, protože ho už pár dní nepoužíval. Georg to všechno považoval za drobné znamení, takže se jen pousmál a nechal je o samotě.
„Tak takhle to, zlato, vypadá, když ti někdo napíše, že se vlastně nic neděje. Hraje si na Bridget Jones. Jen doufám, že nemá ty příšerný spodky,“ zakroutil Bill hlavou a automaticky napochodoval k oknům, přičemž se zastavil u stále překvapeného Toma a líbl ho na obě tváře. Postupně je všechna otevřel a jeho doprovod jen rozpačitě přešlápl na místě a bradou kývl ke křeslu. „Můžu?“
„Ale prosím tebe, sedni si. Copak Tommy vypadá, že by ho zajímalo, kde budeme sedět?“ Kytarista se pokusil o omluvný úsměv a posadil se.
„Tommy, asi nemůžu doufat, že bys tady měl kafe bez kofeinu, co? No nic, udělám si čaj,“ drmolil dál Bill a začal se přehrabovat v obsahu kuchyně, aby připravil nápoje.
Tom na něj jen zíral a jediné, na co se zmohl, bylo, že přeskakoval pohledem z Billa na jeho Toma a vypadal, že uteče.
„Má až nějak moc nevybitý energie,“ okomentoval Billovo chování kytarista a natáhl k jmenovci ruku.
„Tom. Ten Kaulitz z Německa, co ti tak trochu zdemoloval klub,“ pousmál se znovu daleko míň nervózní než před příchodem. Tenhle týpek ani omylem nepřipomínal škrobeného kravaťáka nebo typického pracháče, za jakého ho měl. Vypadal víc jako on sám, když zjistil, že Bill stornoval letenku a myslel si, že je konec. Vyždímaný a na dně. Bill zatím dál nerušeně štrachal v kuchyni a momentálně se pral s kávovarem. Když nic víc, alespoň tohohle zoufalce naštvou, a i to bude asi změna k lepšímu oproti apatii, kterou měl v očích, když přišli.
Za normálních okolností by Tom vstal a okamžitě by Billa z kuchyně vyvedl, klidně i za použití násilí. Kdyby tu nebyl ten druhý Tom, pravděpodobně by si ho prostě hodil přes rameno a hodil s ním o gauč a sám se ujal přípravy nápojů. Konec konců, on tu byl doma. Měl by se zhostit role hostitele. Teď dokázal jen sedět a mlčky sledovat dění kolem sebe. Chvilku mu trvalo, než vůbec zpracoval, kdo před ním sedí. Měl by asi cítit hněv nebo naštvání kvůli tomu, co tenhle ten Tom provedl v jeho klubu, ale i to mu bylo úplně šumafuk. Měl dojem, že tohle všechno se stalo někdy v minulém životě a už na tom vůbec nezáleží. Nevzmohl se ani na nějakou společenskou konverzaci, a tak bylo na okamžik slyšet jen Bambiho rachocení v kuchyni.
„Zlato, nenašel jsem kakao, tak ti to udělám s mlíkem a cukrem,“ houkl Bill z kuchyně a následovalo klení ve smyslu, že takový bordel ve skříňkách, kterému někdo říká systém, už dlouho neviděl. Pro něj byl ovšem bordel vše, co nebylo srovnáno podle jeho. Kytarista stěží potlačil smích. Odkašlal si a poposedl si. „No… ta motorka venku… ta je tvoje, nebo někoho z klubu? Je úžasná,“ plácnul první, co ho napadlo, a modlil se, aby už měl Bill hotovo.
„Jo, ta je moje,“ pokýval hlavou a přemýšlel o tom, jak dlouho už jeho milovaná motorka stojí venku a ne v garáži. Nějak zapomněl i na ni. A pravděpodobně tohle byl ten prvotní impuls, který ho začal navracet do reality. Uvědomil si, že by se mohl začít do konverzace zapojovat trochu víc. Nebyl přece takový antisociál a nemohl toho chudáka nechat, aby celý hovor vedl sám.
„Ty taky jezdíš?“ nadhodil.
„Ne, ještě ne, doma v Německu by to ani nešlo, tam jsem nemohl jezdit sám pomalu ani autem, ale přemýšlím o ní. I když Bee o tom nechce ani slyšet. Vyznáš se? Já se teprve rozkoukávám, každá rada přijde vhod. Hrozně rád bych si prostě jen sbalil do báglu jídlo, cigára a tak. Nechal doma mobil a prostě jel.“ Tom ztišil hlas co nejvíc a maličko se ke druhému naklonil, aby jeho drahá polovička nic neslyšela. Bill naštěstí pořád ještě hledal cukr. Jediné, co ale našel, byly hromádky kapesníčků, kterých byla slušná várka i u gauče. Ne, tady nejspíš nepůjde jen o trápení s rodinou nebo s klubem.
„Jo, kámo. Není nic lepšího, než se prostě sbalit a vypadnout. Totálně si tím vyčistíš hlavu,“ přikyvoval souhlasně Tom. Možná to bylo to, co právě teď potřeboval nejvíc, a nebylo by tak úplně od věci mít parťáka, který by vyrážel s ním. Tenhle klučina se mu začínal líbit.
„Můžu ti dát kontakt na jednoho borce, který se v tomhle vyzná. Bral jsem od něj většinu dílů, ale jinak prodává i hotové motorky. Je to úplný blázen, a když mu zmíníš moje jméno, určitě ti dá i nějakou slevu. Ale před Bambim ani muk. Zabil by mě, kdyby zjistil, že ti pomáhám,“ zakřenil se a ztuhlý obličej mu trochu povolil.
„To by bylo super. Nejspíš ji budu muset někde schovat, jinak mi ji zničí. Nebo bude chtít jezdit taky a pochybuju, že ty jeho šminky narvu do jednoho báglu. Nebo že seženu helmu, co mu nerozcuchá vlasy,“ uchechtl se, ale jiskřičky v očích, které jasně naznačovaly, že by kvůli němu sbalil klidně krosnu, neskryl.
„Líbila by se mi kombinace bílé a zlaté, něco jako máš ty, ale s trochou patiny. Sestavit si ji sám by bylo super, jen nevím, jestli bych na to měl čas. Bee by mě tuplem nenechal jezdit na něčem, co nesestaví odborník. Měl jsi vidět ty výrazy, když jsem s bráchou přidělával blbou poličku. Doteď je na ní jen obrázek a nějaký designový něco, protože nevěří, že to něco unese,“ zasmál se a rázem schlípnul, když si všiml, že Bill už stojí vedle něj s tácem, na který si naskládal hrnky.
„Tommy, jestli ho navážíš do tý šílenosti, co ti stojí dole, tak přísahám, že ti jí nastříkám na růžovo,“ pohrozil mu a vyrovnal před ně hrnky. Tommymu černou a bez cukru. Doufal, že nezměnil vkus, a Tomovi s mlékem a třemi cukry. „A ty na to zapomeň. Mně ani nedovolíš jít samotnýmu ven a nejradši bys mě navlík do kevlarový vesty i doma, a sám se budeš někde prohánět na nějaký pofidérní šílenosti.“
„Jenže já k tomu mám důvod, Bee,“ neodpustil si oponovat. „Víš, jak dopadlo tvoje studio. Dokud se to neuklidní, prostě budeš mít bodyguarda všude.“
Bill si jen povzdychl a plácnul sebou na gauč vedle Toma. „A pak kdo je tady paranoidní,“ zamumlal a smetl další drobky z gauče.
Tom jen mlčky sledoval jejich rychlou výměnu a u srdce ho bodlo steskem. Oni s Billem se takhle dokázali kočkovat celé hodiny. Cítil, že se mu kolem krku znovu utahuje smyčka deprese, a tak jen sklonil hlavu a polknul, aby zahnal knedlík v krku. Bill jen střelil pohledem na svého Toma a ten nenápadně kývl. Vzal svoje kafe a sebral Billův čaj. „No, to mi připomíná, že ten chudák na nás dole čeká na suchu. Jdu dát cígo,“ líbl Billa na spánek a nemotorně se odšoural pryč.
„Tak Tommy a teď jsi na řadě ty. A nechoď na mě s pohádkama. Ty nikdy nebrečíš. Co se děje?“ zeptal se bez obalu a položil mu ruku na rameno.
„Jak můžeš vědět, že jsem brečel?“ zamumlal si Tom pod vousy a pohled zapíchl do podlahy.
„I kdybych jen domýšlel podle těch kapesníčků všude po kuchyni a těch zastrkanejch pod polštářem tady na gauči, právě ses přiznal,“ Bill skopl svoje boty a uvelebil se vedle něj.
„Napadlo mě, že jde třeba i o Chloe, ale tohle vypadá na něco víc. Málem ses rozbrečel i před chvilkou. Kdybych to tušil, nebral bych Toma s sebou.“
„Třeba jsem si ho tady honil a prostě jsem prase, co po sobě neuklízí,“ pokusil se zažertovat, ale Bill po něm hodil jedním ze svých pohledů, a tak toho hned nechal. „Tom mi nevadí. Vypadá mile,“ pokrčil rameny. „A Chloe je v pohodě,“ dodal, ale odmítal říct cokoliv dalšího. Měl strach, že pokud začne mluvit o svém nezbedném bráškovi, opravdu se rozbrečí, a to bylo to poslední, co chtěl.
„Málem jsem ho nechal jít, víš. Bál jsem se jeho slávy. Sbalil jsem si kufry a chtěl zase zdrhnout. Ještě na letišti jsem byl přesvědčený, že letím jinam. Můj byt tak trochu připomínal ten tvůj teď, když musel odletět a já se rozhodl utéct. Dusí tě to, až nemůžeš dýchat, a polovinu času buď jen sedíš a nevnímáš, anebo křičíš do polštáře, aby nikdo neslyšel, jakej zoufalec se z tebe stal. Hádám, že se mi nedokážeš podívat do očí a říct, že se mýlím. Takže co se stalo, Tommy?“
Trvalo mu několik dlouhých minut, než se zvládl nadechnout, aby odpověděl. Billova slova ho zasáhla hluboko v jeho nitru tím, jak byla pravdivá a perfektně vystihla to, jak se cítil. Takový byl Bambi vždycky. Vnímavý a citlivý vůči problémům a trápením všech ostatních, škoda jen, že to tak neměl i sám se sebou.
„Bill,“ zašeptal Tom a hlas se mu okamžitě zlomil. Musel spolknout pár vzlyků, než dokázal pokračovat. Na jeden krátký, šílený moment zvažoval, že Bambimu vysype všechno. To, jak se do brášky zamiloval a že už nějakou dobu tvoří skutečný pár, ale nakonec se neodvážil.
„Začal brát drogy. Šňupe kokain,“ soukal ze sebe a mezi jednotlivými větami si musel dávat pauzu. „Pořád někde kalí. Má spoustu nových pochybných přátel, kteří ho v tomhle podporujou. A když jsem se s ním o tom pokusil promluvit, hrozně se naštval a vyhodil mě z bytu.“ Jo, jasně, nebyla to úplně celá pravda, ale aspoň nelhal. „Bere to všechno na lehkou váhu, ale ty sám nejlíp víš, co tohle svinstvo dokáže. A já mu nemůžu nijak pomoct. Nechce mě poslouchat.“
Bill se mimoděk dotkl jizvy na hrudníku. „Jak dlouho to trvá? Nemusí být ještě úplně závislý. S koksem je to složitý. Já na tom byl bídně i bez něj. Všiml sis, že by často krvácel z nosu, byl tak trochu na hlavu, migrény?“
„Bambi, já vůbec nevím. Nemyslím si, že by byl tak daleko, že by s tím nedokázal přestat. Jenže tady jde o to, že on prostě nechce. Nevidí na tom nic špatného. Já mu o tobě neřekl, o tvojí minulosti. Neví, jak se k těmhle věcem stavím a že to nenávidím. Překousl bych, kdyby si dal čas od času, ale jsem si jistý, že bere denně. Jak dlouho mu tímhle tempem potrvá, než to jeho tělo bude opravdu vyžadovat?“ vstal, protože už nedokázal v klidu sedět, a při svém proslovu popocházel po obýváku sem a tam. Urputně se snažil nemyslet na to, co asi jeho bráška dělá teď, a jestli ho už náhodou nevyměnil za někoho jiného.
„Tommy, je tady spousta faktorů, co to ovlivní. Stres, kondice, vrozený předpoklady. Ani to, že si dá jen občas, nemusí být výhra. Někdo bere denně a je na tom líp než někdo, kdo příležitostně. Měl bys s ním o tom mluvit, měl bys mu říct, co si o tom myslíš. Nehádat se a nevyčítat. Tím ho jen utvrdíš v tom, že on jedná dobře. Proč vůbec začal, víš to?“
„Začal, protože to dělají všichni okolo. Čuchnul k životu v L. A. a najednou je z něj úplně někdo jiný,“ prsknul rozčíleně, ale výraz v jeho obličeji okamžitě změkl. „On se mnou už mluvit nechce. Ztratil jsem ho.“
„Blbost. Není za tím vším ještě něco? Já nevím, není ten koks a to, že se chová, jak se chová, jen špička ledovce? Viděl jsem ho párkrát, ještě když obsluhoval. Nepřijde mi jako typ, co s tímhle začne jen tak z nudy. Nesnaží se ti zpětně vyrovnat? Já nevím, vezmi si sebe, tvůj život a jeho ještě předtím, než se to provalilo. Většinou když zlobí děti, chtějí na sebe upozornit. Neublížil mu někdo? Popravdě, Tommy, sedíš tady a fňukáš a takového tě neznám. Od kdy něco vzdáváš, jen to začne skřípat?“
Tom nějakou dobu neodpovídal. Napůl z trucu, že s ním Bill mluví jako s ubožákem, a napůl proto, že si potřeboval v hlavě srovnat myšlenky. Něco podobného mu říkala i Tina. O tom, že se bráškovi život změnil z minuty na minutu a on to asi nedokázal tak rychle pobrat. Byla v tom nějaká potřeba se mu vyrovnat? Vždyť Bill byl mnohem talentovanější a zajímavější než on sám. Z jeho pohledu mu to přišlo absurdní, ale možná v tom trochu pravdy bylo.
„Ale vždyť já nic nevzdávám,“ namítl chabě, protože to bylo přesně to, co teď dělal. „Myslel jsem si, že ho dokážu přivést k rozumu, když se mi to podařilo s tebou. Jenže už ho ani nepoznávám. Podívám se na něj a říkám si, kdo ty vlastně jsi a kam jsi mi schoval brášku? Je to pěkně na hovno,“ zakončil svou řeč a svalil se vedle Billa. Najednou si zase připadal hrozně unavený. To pochodování ho zmohlo. „Už o tom nechci mluvit,“ hodil po kamarádovi svůj psí pohled, aby tím podtrhl míru svého utrpení.
„Tak to máš smůlu, Kaulitzi. Řekla ti vůbec Tina, jak to bylo s Alexem a tou rvačkou tady? Já věděl, že sem chodí, že má můj klíč, kdykoli jsem mohl zkontrolovat účet. Kdykoli jsem mohl přijít a nachytat ho dřív. Jenže jsem se na to vykašlal a nechal se vodit za nos. Uhodil mě a já ho poslal do háje, jenže ještě ten samý týden jsem sám sebe přesvědčil, že vrátit se k němu bude to nejlepší, nehledě na to, že už tady byl Tom. Když jsem řekl Bec, že se chystám se k němu vrátit, sjela mě jako malý děcko a pak na mě s Tomem a Tinou ušili boudu, aby mě donutili si přiznat, jak moc jsem se snažil sám sebe obelhat. U vchodu mi řekli, že je tady i když měl být na služebce, a já stál před boxem a byl jsem ochotný se otočit a odejít. Šel bych domů a zase nad tím zavřel oči a tohle teď děláš ty. Něco nevyšlo, tak se zabedníš a zavřeš se před tím. Jenže ten strach neublíží jen tobě, jestli nebudeš bojovat, ublížíš i jemu ještě víc než ten koks.“
„Od kdy je z tebe takový chytrák, Bambi? Když jsi byl malý ustrašený uzlíček nervů, skoro ses mi líbil víc,“ rýpnul si do něj Tom a zazubil se. „Dělám si srandu,“ dodal, když už se blonďák nadechoval k nějaké peprné odpovědi. „Taky jsi to neměl jednoduché, co? Jsem rád, že ses toho kreténa konečně zbavil, a mrzí mě, že jsem ti s tím nemohl pomoct.“
Bill si jen povzdechl, když Tom mermomocí musel změnit téma, a jen doufal, že alespoň něco z toho, co říkal, se k němu dostalo stejně, jako si k němu našla cestu slova Bec. Uvelebil se a opřel si hlavu o Tomovo rameno. „Tommy, ty jsi někdy vážně zabedněnec. Dokud se neobjevil Alex, byl jsem do tebe zamilovaný až po uši. I Chloe to viděla. Lítal jsem za tebou jako pejsek,“ usmál se a dloubnul ho do žeber.
Pro Toma bylo tak snadné přijmout pohodlí, které se mu u Billa nabízelo. Uvolnil se a nechal své tělo přimáčknout se na to jeho. Chyběl mu dotek jiné lidské bytosti. „Kéž bych nebyl takový zabedněnec. Mohli jsme být spolu a ušetřit nám oběma spoustu trápení. Všechno by pak mohlo být jednodušší.“
„Víš, co bylo první jídlo, cos mě přinutil sníst? Zmrzlina. No, ono to není pořádný jídlo, ale to není podstatný. Nechal jsem si zmrzku vytetovat,“ pochlubil se a roztáhl rozparek na stehně. „Až tak jsem z tebe šílel.“ Trochu se při tom přiznání začervenal. „No ale stejně bych ti asi zdrhnul za jedním kytaristou,“ dodal a rozesmál se nad Tomovým naoko pobouřeným výrazem. Když Tomovi zacukaly koutky, dojatě se usmál, hrdý sám na sebe, že ho dokázal opravdu rozesmát. „Tommy, bude to dobré,“ usmál se a pevně ho objal.
Ještě se od sebe ani nestihli odtáhnout a dveře do bytu se rozletěly. Přes práh zavrávoral Bill. Kruhy pod očima temnější než kdy dřív a na hlavě něco, co se už ani nepodobalo modernímu rozcuchu. Našel ztracenou rovnováhu a hodil pohledem na výjev na gauči. Oči se mu zúžily do tenké škvírky a čelo nakrčilo. „Bambi, nepletu se?“ pronesl zlověstným tónem a ruce si překřížil na hrudníku. „Snad neruším vaši intimní chvilku.“
Bambi se jen tak tak zadržel, aby nezaklel. Tomův bratr vypadal opravdu bídně. „Jo… Já… Ah, ne to ne, nic jsme…“ zakoktal se naprosto rozhozený tím, jak nenávistně se na něj blonďák díval.
„Klidně pokračujte. Já odcházím,“ štěkl po nich, a kdyby pohled mohl zabít, už by tu oba leželi v kaluži krve. Otočil a zmizel jim z dohledu.
„Nepůjdeš za ním?“ podíval se Bambi na Toma.
„Nee,“ zavrtěl hlavou odmítavě. „K ničemu by to nebylo.“ Na tváři měl už zase ten zatvrzelý výraz.
„Sakra, Tommy! Jsi idiot!“ štěkl po něm, nazul si boty a vyběhl za ním sám. „Billy! Hej, počkej, můžu s tebou mluvit, prosím?!“
Bill se otočil jakoby zpomaleně a propaloval blonďáka před sebou tím nejhorším pohledem, jaký uměl. Na moment zvažoval, že přece jen vezme za kliku, projde klubem a už se sem nikdy nevrátí. Nakonec zvítězila zvědavost. Co mu mohl tenhle zmetek chtít?
„O. K., hele, umím si představit, co si o mně musíš myslet po tom, co o mně poslední dobou píšou, ale není to pravda. Tom mi řekl, kvůli čemu jste se pohádali. A věř mi, kdybych měl na výběr, nikdy bych se drog nedotkl. Tohle svinstvo ti postupně odrovná svalovinu a srdce to vždycky odnese jako první. Nesložil jsem se z předávkování, zastavilo se mi srdce a byl jsem na umělým oběhu, dokud nebyl dárce. Tvůj bratr mi tenkrát hrozně moc pomohl začít znovu a o to větší má teď strach, že by se to mohlo stát i někomu, koho miluje. Bojí se o tebe, jen neví, jak ti pomoct.“
Bill našpulil pusu a pak nadzvedl jedno obočí. „Mám se nechat poučovat od nějaké zlatokopecké děvky?“ pronesl krutě. Bambi dokázal jen zalapat po dechu a udělat jeden krok vzad. Div, že při tom nezakopl o schody. „Copak je? Tvůj přítel nakonec není tak dobrý sponzor, tak zase dolízáš za Tomem?“ Pohled měl mírně rozostřený a jazyk jakoby těžký, na jeho krutosti mu to však neubíralo.
„Tom zavolal mně, protože má o tebe strach. A právem. Můj Tom nás jen nechal promluvit si o samotě. Musel jsi ho minout u vchodu, kde na mě čekal s bodyguardem. Ano, objal jsem Tommyho, stejně jako bych v tu chvíli objal každého. Nic v tom nehledej,“ mávl směrem za vrávorající Tommyho dvojče, kde jeho Tom už stál a jen tak tak se držel, aby ho nečapnul za límeček a od Beeho neodtáhnul, ale on jen zavrtěl nesouhlasně hlavou, když si toho všimnul.
„Tyhle kecy si odpusť. Já vím moc dobře, žes nechal svého přítele zaplatit dluhy za tvého bývalého přítele. Už tě omrzel, a tak se vtíráš k Tomovi? Chybí ti diamantový box, co? Ubožáku,“ nakrčil Bill znechuceně nos a otočil se, aby konečně vypadnul. Všiml si, že za ním stojí ten druhý Tom a dodal: „Tvůj přítel se právě muchloval s mým bratrem. Možná bys to měl vědět.“ Prosmeknul se kolem zuřícího kytaristy a byl pryč.
„Aby bylo jasno, nedostal přes hubu jen proto, že je to jeho bratr,“ zavrčel Tom a ukázal do patra. „S tímhle se jako snaží usmířit, jo? Nejlíp by udělal, kdyby ho poslal do háje.“
„Tome, ty jsi neviděl, v jakým stavu byl. Evidentně přišel pro pomoc, a co najde? Beebitch, jak mu objímá bratra. Je spolumajitel Insomniaxu, takže jestli jsi to vážně zaplatil, ví to. Co si asi tak má myslet?“
„Bee… já…“ Bill se jen nadechl a zavrtěl hlavou. Tohle teď vážně nechtěl řešit.
„Víte co, jděte do háje, Kaulitz jako Kaulitz. Oba jste stejný zabedněnci, co ví všechno nejlíp.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Vy mi s těma povídkama holky dáváte, teda. Tohle je psychicky čím dál náročnější, a to nejen díky Billova chování, ale teď ještě i díky těm dalším dvěma. Jakmile mi po úvodu došlo o co půkde, tak jsem povídku uase zavřela a nechala si ji až na klidnější chvilku, protože mi bylo jasné, že se u toho budu muset pekelně soustředit 😁
Zatím to tak vypadá, že to celé bude urovnávat nakonec sám Bambi, i když by mě to původně vůbec nenapadlo. Ale teď to vypadá jako dobrý nápad…
Je fajn, že se Bill aspoň ukázal, že žije. I když mě taky hned napadlo, jestli to není takový malý výkřik o pomoc, který skončil v okamžiku, kdy otevřel dveře Tomova bytu 🙁
Ach..este jeden takyto diel. Nech su tam zase vsetci. Vyborna cast
Moc pěkné ale mám nervy v kýblu doufám že brzo bude další díl.
S Billem to jde pěkně z kopce. Nějaká domluva mu už asi nepomůže. Potřeboval by spíš dobrého doktora…
S Billem to jde pěkně z kopce. Nějaká domluva mu už asi nepomůže. Potřeboval by spíš dobrého doktora…
S Billem to jde pěkně z kopce. Nějaká domluva mu už asi nepomůže. Potřeboval by spíš dobrého doktora…
Ja dekuju tobe! Za Ins, i za vsechno :*
Trochu jsem se ztratila 😀 ale na konci jsem se zase našla 😉 a wow… Bee (Bambi) je miláček a i jeho Tom vypadá jako cool týpek, takže jsem ráda, že si měl náš Tomi s kým promluvit a dneska jsem opravdu ráda, že dorazil i Bill, i když teda se zase choval jako v poslední době pokaždé
trochu jsem zauvažovala, co by se muselo stát, aby začal Bill takhle vyvádět… ale netuším, možná mu opravdu někdo hodně ublížil, nebo třeba vyhrožoval (že by někdo zjistil, jak to mezi sebou naše dvojčátka maji?) ať už to je jakkoliv, je to nervydrásající a docela se bojím další kapitolky
ty mi dáváš, miláčku, to jako fakt
To bylo nádherný, tolik emocí…^^ Bee je normálně terapeut! Ta scéna s Tommym… to bylo přeze všechno nehorázně roztomilý:))) Moc se mi líbilo, jak otevřenej, upřímnej vztah spolu mají s Tommym a všechno, co udělal a řekl v tom bytě, to potvrdilo. Ty kapesníčky mě každopádně dostaly. Není často k vidění, že Tom brečí a tady mi ho zas přišlo tolik líto, když jsem si uvědomila, jak se pomalu ale jistě utápí v tý depresi.
Nejdřív jsem se teda fakt lekla a proklínala tebe i Toma, žes jim tu schůzku zrušila:D, ale přišlo příjemný překvapení v podobě návštěvy obou! Že jsou trošku zabedněný s delším vedením Tomové obecně, z toho se stává málem pravidlo, nejen v týhle povídce 😀 Myslím, že jim Bee úplně všem ukázal, co si o celý věcí myslí a dávám šanci tomu, že on by mohl něco významně ovlivnit.
Když se objevil Bill (to je štěstí, co, zase v nějaký Tommyho inkriminující scéně, už podruhý!), tak jsem si říkala, no to jsem teď vážně zvědavá, jak to objasní, kord ještě, když měl Bill nejspíš naváto/šlehnuto, to se ještě hůř vysvětluje… Nějak se mi chce věřit, že to s ním nakonec dopadne dobře, tohle mohla být taky jeho poslední návštěva, rupně mu něco v hlavě a co pak… Svým způsobem vlastně jen volá o pomoc… a Bee má pravdu, určitě ten koks nebyl jen tak. Pokud budou mí s Tommym nějakej vážnej rozhovor, moc doufám, že Tommymu prozradí, co je rpavá příčina, proč je takovej… Co je jistý, že oba (Bill a Tom z Insu) musí trpět a vůbec jim to nepřeju…
Každopádně, třeba dodat, že tohle byl teda mazec. Je to výzva, když jsou tam oba dvakrát (jooo samozřejmě, každej úplně jinej vzhledem i povahou, ale stejně:D), někdy si musím číst odstavec dvakrát, třikrát, když chci 100% vědět, jestli jsem to dobře pochopila (co myslí kterej z nich a na koho kdo mluví:D), ale nakonec to snad většinou dám!:D Souhlas se Zuzu o tom pekelným soustředí;D
Bill se chová naprosto šíleně, a já opravdu nevím, zda se jeho chování dá vůbec omluvit. Dobře, chápu, že je pravděpodobně pod vlivem drog a alkoholu a bůh ví čeho ještě…a opět Toma přistihl při docela hloupé situaci (Tom má na to prostě šílené ´štěstí´)…ale stejně. Jak mluvil s Bambim je nechutné!
Ačkoli mám takový pocit, že to, že došel za Tomem, je takové volání o pomoc. Opravdu doufám, že se Bill z těch drog dostane, ale už je mi i docela jedno, zda se nakonec s Tomem vrátí k sobě nebo ne.
A přijde mi vtipné a strašně milé zároveň že si páni Kaulitzové takhle hezky rozumí. No jo, jmenovci! 😀