autor: Emilia
Všude v okolí bylo hrobové ticho, když přišla hluboká noc a vše pokryla tma. Měsíc na obloze byl skoro celý, a tak vysílal svou jasnou záři, čímž tmě trochu narušoval její úmysly. Tahle část čtvrti poklidně podřimovala, stejně jako dredatý mladík ve svých měkkých peřinách. Ze spánku ho ovšem vytrhl narušitel, jehož melodie nemilosrdně prořízla ticho v pokoji. Telefon. Nevypínal si na noc zvuky, protože mu nikdy nikdo tak pozdě stejně nevolal. Docela ho to vylekalo a prudce se posadil. Mžoural do tmy a šmátral na noční stolek. Zaostřil na displej telefonu, a když se mu obraz konečně zcelil, viděl blikat jedno jediné jméno… čtyři písmena. BILL. Chvíli na displej šokovaně hleděl. Neozval se mu asi dva týdny, a najednou mu volá pozdě v noci? Než stačil telefon zvednout, zvonění ustalo. Tom potichu zanadával na sebe a svoji zpomalenost. Kliknul na jeho jméno a dal vytáčecí tlačítko. Telefon zvonil dlouho, než se na druhém konci ozvalo zachrčení.
„Haló? Bille, slyšíš mě?“ Broukal Tom opatrně do telefonu. Slyšel nějaké šustění, jako by neměl kytarista telefon vůbec u ucha, a poté uslyšel jeho hlas.
„Heej, Panenko.“ Zahlaholil kytarista docela nahlas. V pozadí se ozývala nějaká dunící hudba a Toma napadlo, že musí být na nějaké párty.
„Kde to jsi? Je tam strašný rámus.“ Zeptal se Tom a kytarista odpověděl hlučné: „Co? Vůbec tě neslyším!“
„Že je tam rámus!“ Zvýšil Tom hlas a zopakoval mu svá předchozí slova.
„Počkej chvíli.“ Zabrblal Bill a Tom slyšel nějakou dobu zase jenom chrčení a šustění, než hudba zpovzdálí o hodně zeslábla.
„Lepší?“ Zachraptěl kytarista do telefonu.
„Jsi opilý?“ Zeptal se Tom se zamračením. Poznal to na jeho hlase.
„Trochu.“ Zasmál se kytarista. „Větřím přednášku, takže jestli s ní začneš, zavěsím.“ V kytaristově hlase byl jasně slyšet jeho typický úšklebek.
„To tys mi volal, je jedna ráno!“ Upozornil ho Tom poněkud nerudně.
„Na nic takovýho si nepamatuju, a tak sťatej, abych si nepamatoval, co dělám, nejsem.“
„To je hezký, že mi teda voláš, jenom když mě to omylem vytočí.“ Utrousil Tom a v jeho hlase byla hmatatelná ublíženost.
„Hej, zvednul jsem ti to. Kdybych s tebou nechtěl mluvit, tak bych ti to nevzal. A měl jsem v plánu se ozvat, ale ne v jednu ráno.“ Hájil se kytarista. Tom věděl, že to myslí upřímně, protože kdyby mu na něm nezáleželo, tak by se ani neobtěžoval s vysvětlováním a rovnou mu to zavěsil, nebo mu to v první řadě ani nevzal, jak sám zmínil.
„No, když už spolu konečně mluvíme, tak bych nerad, abys zavěsil.“ Řekl Tom o něco mírněji.
„Někomu jsem tady hodně chyběl.“ Popíchl Toma s uchechtnutím kytarista.
„Vlastně ani moc ne. Občas jsem si na tebe vzpomněl.“ Vrátil kytaristovi Tom úder.
„Ta smska, co jsi mi poslal, zněla jinak.“ Pokračoval dál Ďábel s úšklebkem.
„Tys ji četl! A neodpověděl jsi mi na ni! Tssss.“ Odfrkl si Tom a krčil nos.
„Neměl jsem na to čas a nemrač se.“ Bill si dokázal přesně představit, co Tom dělal. Už ho znal za tu dobu v některých věcech až příliš dobře. Byl snadno čitelný. To se mu na něm tolik líbilo, že nic nepředstíral a neskrýval.
„Jak víš, co dělám?! A mračit se budu, jsi na mě zlej.“ Řekl Tom umíněně. Samozřejmě trochu naoko přeháněl, ale nemohl říct, že by ho nemrzelo, že mu kytarista tenkrát neodpověděl. Tak trochu doufal, že mu pošle zpátky aspoň sms, když už nic.
„To teprve budu. Naplácám ti na ten tvůj malej zadek za to, jak jsi drzej a neposloucháš.“
„To chci vidět.“ Provokoval dál Tom. Sám nechápal, kde se to v něm bralo. Pomalu se vedle Billa otrkával.
„Nepokoušej mě. Máš jediné štěstí, že tam nejsem.“ Zachraptěl kytarista. Z té malé koketní mršky ho polévalo horko při představě, že ji měl chytit a naplácat jí.
„Tak přijeď.“ Vyhrkl Tom bez přemýšlení. Bylo by mu jedno, jestli by se musel plížit tajně takhle pozdě v noci ven. Kytarista mu tak chyběl, že by byl ochotný projít čímkoli, aby ho mohl vidět.
„Ďáble, kde vězíš?“ Ozvalo se v pozadí. Tom slyšel kytaristu odpovědět, že už jde.
„Nemůžu a ty se taky nemůžeš plížit po nocích nikde ven.“ Ušklíbl se starší muž.
„To tys mě to naučil.“ Dal mu Tom svižnou odpověď.
„Jo, proto není vůbec dobrý, aby ses se mnou stýkal.“ Povzdechl si kytarista s nepatrným úsměvem na rtech.
„To není pravda. Na mě má tvoje přítomnost blahodárný vliv.“ Oponoval mu překotně Tom.
„To vidím. Už musím jít. Ozvu se ti.“ Loučil se kytarista.
„Nee, Bille, počkej…“ Vykřikl Tom a vzápětí si připlácl ruku na pusu. Mohl by probudit někoho v domě.
„Co?“ Ušklíbl se Ďábel.
„Ať jsi kdekoli, tak na sebe dávej pozor, a doufám, že se tam nebudeš s nikým tooo…“ Tom se začervenal, ačkoli ho Bill nemohl vidět. Jak pochopil, nacházel se na párty a na párty bylo spousta holek a kluků a možná taky sladkých panenek, jako byl on sám. Z představy, že by se na JEHO Billa někdo lepil a ošmatrával ho, šílel.
„Co to?“ Ptal se kytarista nechápavě, přestože přesně věděl, co má Tom na mysli.
„No… s někým se líbat a tak.“ Tom se po těchhle slovech zahrabal pod peřinu, jako by mu to pomohlo schovat se před studem, který cítil.
„Slyším ve tvém sladkém hlásku žárlivost?“ Popíchl Toma Bill.
„Možná, že jo.“ Přiznal Tom.
„Nebudu se s nikým líbat a tak.“ Zopakoval kytarista Tomova slova se smíchem a tomu se vnitřně ulevilo, když to řekl. „Měj se, Panenko.“ Rozloučil se Bill.
„Ahoj.“ Pípnul Tom a poté, co Bill zavěsil, k sobě tisknul telefon, jako by se tak ke staršímu muži mohl přiblížit. Usnul s ním u ucha.
Ďábel se vrátil na malou párty, kterou si pro sebe a pár přátel ze čtvrti uspořádali kluci z kapely. Ještě se necítil na to obrážet bloky a velké akce, které se tam pořádaly.
„No to je dost, sakra, kde vězíš?“ Fred vzal Ďábla kolem ramen.
„Musel jsem něco vyřídit.“ Odpověděl stroze kytarista. Nehodlal rozvádět, s kým telefonoval a proč.
„Hele, doufám, že teď nemáš ňákej trabl ještě kvůli tý akci. Kvůli tomu člověku, cos tam měl.“ Zašeptal Fred tak potichu, že se téměř neslyšel ani on sám.
„V pohodě, kámo. To je dávno v cajku.“ Ďábel Freda ujistil, aby si nedělal starosti.
„Okey. Tak pojď pařit. Máme co slavit.“ Zachechtal se Fred a vtáhl Ďábla do hloučku u pohovky. Sedl si k němu modrooký klučina, který mu začal přejíždět po stehně. Normálně už by Ďábel věděl, jak s ním naložit, ale teď mu pouze ruku odstrčil.
„Co je s tebou?“ Zeptal se.
„Nic, nemám náladu.“ Odsekl mu kytarista.
„Slyšel jsem, že ty ji máš vždycky.“ Utrousil modrooký. Ďábel měl ve čtvrti svoji pověst. Všichni věděli, že se s nikým nezdrží dlouho a že sex s ním byl legendární.
„No, tak bys asi neměl věřit všemu, co se říká.“ Ušklíbl se Ďábel, vstal z rozvrzané pohovky, popadl láhev whisky ze stolu a uklidil se ke Gustavovi, který pod parou zrovna vyprávěl nějakou historku. Moc ji ale neposlouchal, myslí byl u malého dredatého stvoření, které bylo právě teď nejspíš zahrabané někde v peřinách a určitě u toho vypadalo tak, že by jeden měl chuť spáchat trestný čin. Po zbytek večera se s nikým nelíbal a tak, jak slíbil Panence, a dokonce si ani nezapálil, stále ukuřoval z té elektronické.
„Dneska nemáš žádnou hračku na hraní?“ Podivil se Gustav. „Nevím, kde jsi celou tu dobu byl, ale oni tě tam snad normálně hodili do latě. Nemyslel jsem si, že je to možný.“ Zachechtal se Gustav. Tohle bylo dle něj hodno zápisu do Guinessovy knihy rekordů.
„Nemáš ani páru, kámo.“ Utrousil kytarista. ‚Zatracená panenka, zkazí všechnu zábavu.‘ Pomyslel si a mrzutě upil z flašky.
Brzy ráno se paprsky slunce prodíraly skrz skulinky v žaluziích a šimraly tak Toma na obličeji. Když rozlepil svoje oči a zamžoural po místnosti, ucítil slabou bolest na obličeji. Promnul si tvář a zjistil, že spal celou noc na telefonu a měl tam otlak. V tu chvíli vyletěl do sedu a přišlo k němu uvědomění. Volal mu Bill. Bill je zpátky. A měl se mu ozvat brzy. Což nemuselo nutně znamenat dnes, ale byla tady jistá pravděpodobnost, že by to mohlo být dnes. Tom se podíval na čas a telefon ukazoval 6:48. Tak málo? Vlastně nevěděl, jestli Bill vstával brzy nebo rád spal, nikdy se ho na to nezeptal. A rozhodně měl pocit, že by měl. Spát se mu již nechtělo, což u něj nebylo zas až tak obvyklé. Rád si přispal o něco déle. Ovšem z toho vzrušení kvůli nočnímu telefonátu by se mu oči již zamhouřit nepodařilo. Vyhrabal se z postele a zamířil do koupelny. Rozhodl se, že si dá horkou vanu plnou bublinek. Na to byl vždy ten správný čas.
Telefon si raději odložil na bambusové regály, co měl vedle vany přistavené na kosmetiku. Neměl rád, když byla vana zapráskaná od různých sprchových gelů, šampónů a kondicionérů, tak to měl vyřešeno takto. Nejenom že to bylo praktičtější, ale rozhodně to lépe vypadalo a bylo to i snadnější pro úklid. Nechtěl Delmě přidělávat zbytečnou práci sundáváním všech těch serepetiček. Dal si do vody spoustu jahodové pěny do koupele a za chvíli jí měl ve vaně víc než vody. Spokojeně si tam vlezl a začal si s pěnou pohrávat. Poté se natáhl pro mobil a dělal si ze srandy několik selfies. Jedna byla obzvlášť povedená, kdy ho pěna zakrývala až ke krku a měl jí pokryté i vlasy. Udělal si z ní paruku. Napadlo ho, že to vypadalo docela vtipně a mohlo by to Erica rozveselit. Kliknul na odeslat a chtěl vybrat z posledních kontaktů, ale nějak se mu zasekl mobil a galerie se vypnula. Najel tedy do zpráv a chtěl ji odeslat znovu, když v tom uviděl, že fotka se odeslala omylem Billovi. Měl je s Ericem pod sebou, protože byli poslední, s kým si psal nebo volal. Připlácl si ruku na pusu a zrudl. To snad není možný! Měl chuť se ponořit pod tu pěnu a už nikdy nevylézt. Takový trapas. Vždycky se snažil, aby před Billem vypadal hezky a upraveně, a teď mu pošle fotku s pěnovou parukou na hlavě? To byl opravdu skvělý začátek dne. Nevěděl, jestli k tomu ještě něco psát nebo ne, ale raději to nechal být.
K tomuhle nebyla potřeba nic dodávat, fotka mluvila sama za sebe. No, třeba se mu díky tomu dřív ozve. Anebo taky vůbec. Dokázal si představit Billovy nemravné řeči po zhlédnutí této fotky. Nicméně ji Ericovi poslal i tak a připsal mu tam, že se mu povedlo ji poslat omylem i Billovi. Z toho bude mít jistě Vánoce. Což je alespoň jedna pozitivní věc, která z téhle trapné situace vzešla. Mrzelo ho, jak byl smutný kvůli Serině. Byl to ale povedený páreček. Ještě na začátku roku se oba handrkovali jak s Benem, tak se Serinou, a teď si Eric začal s jeho holkou a Tom se zase bavil s ním. Ještě by byl gól, kdyby si Tom začal něco s Benem. Což samozřejmě byla scestná představa, protože jednak by ho Ben zabil jako posledně, a hlavně nebyl gay. A přestože byl hezký a možná, že za jiných okolností by se do něj Tom zvládl zakoukat, byl tady nezkrotný kytarista na své harleyové krásce, který mu ukradl srdce.
Tom si dokonce zvládl vysušit i dredy, obléknout se a nasnídat, než mu přišla reakce od Erica. Bylo skoro 10 hodin.
E: Hahahahah… jsi zabiják. Jestli jsi tohle poslal Billovi, tak z toho určitě umře. Myslel jsem si, že na tom nikdo nemůže být momentálně hůř než já, ale spletl jsem se. Hned mám lepší pocit 😀
Eric Tomovi odepsal na fb messenger. Tom nafouknul tváře, ale hned mu s vyplazeným jazykem cvakal odpověď. Věděl, že ho jen popichoval a nemyslel to zle.
T: Tak to ti teda pěkně děkuju, umíš povzbudit, kamaráde 😛 😀 můžeš si zůstat s těmi svými poznámkami sám, já mám tuhle honosnou snídani 😛
Tom mu vyfotil svoji snídani. Dnes měl kakao, čaj, wafle s oříškovou pomazánkou, šlehačkou a jahodami.
E: Ale Tomi, přece by ses nečertil 😛 Mmmmm, nechceš mi jednu poslat? Já ani nevím, co máme, ještě jsem se nezvedl z postele. Co ty děláš tak brzy ráno vzhůru? :O
T: No jistě, za wafli bys zaprodal i duši, co 😛 nic ti nepošlu, všechno sním 😀 😛 V jednu ráno mi volal Bill a já se vzbudil brzy a už jsem kvůli tomu nemohl usnout.
E: Volal? Co chtěl? :O
T: Prej omylem, ale pak jsme si povídali. Řekl mi, že se brzo ozve.
E: Tak to je skvělý, ne? 🙂
T: No to jo, ale ještě se neozval :((((
E: Normální lidi totiž v tuhle hodinu ještě spí nebo teprve vstávají, víš? 😀
T: Tím si chtěl naznačit co?!!!!!
E: Ale vůbec nic, už jsi snědl tu wafli? 😀
T: Z toho se nevykecáš! 😛 😀 a pro tvoji informaci, ne, nesnědl, kdy bych to stihl, když tu s tebou datluju?
E: Tak bys měl. Já se jdu zvedat, čichám čichám jídlo 😀 ozvu se pak, čágo.
T: Čau 🙂
Tom s úsměvem vypnul messenger a pustil se do snídaně.
„No to je dost, už to budeš mít určitě studený. Ti mladí by jenom vysedávali u těch ajfóójnů.“ Lamentovala Irmička a Tom si raději nacpal plnou pusu, aby se nezačal smát.
„Facebooků Irmičko, facebooků. Ne každý má Iphone, i když já jo. To je druh telefonu.“ Vysvětlil jí Tom.
„Kdo se v tom má vyznat. Já ti něco povím, chlapče. Já mám jeden telefon už 14 let a pořád funguje. Volá to, dá se na tom psát, co víc potřebuješ?“ Irma vytáhla z kapsy svůj otvírací telefon. Dnes už měl takový model málokdo. Většina telefonů byla dotyková.
„To, co má moje holka doma, to nemá ani tlačítka, tak jak na tom chceš něco psát. Tyhlety dotykový vymoženosti, to se nedá ovládat.“ Svraštila obočí, když si vzpomněla, jak jí dcera ukazovala něco na svém telefonu a ona si to zkoušela, když se rozhodovala, jestli si koupit nový. Nakonec to ovšem vzdala, nevyhovovalo jí to. Ještě chvíli si takhle povídali, když v tom Tomovi přišla smska.
B: Nejdřív chceš, abych s nikým nikde nic nedělal, a pak mi posíláš nemravné fotky ve vaně? Snažíš se mě svést?:P
Tomova barva obličeje o několik odstínů zrůžověla. Dokázal si představit Billův samolibý výraz, když tohle psal. Mohl to ovšem čekat. Vlastně nikdy až tolik nepřemýšlel nad žádnými intimnostmi. Ale s Billem to nešlo, protože dokázal vše nějak sexuálně podnítit.
T: Poslal jsem ti ji omylem. A není nemravná 😛
Tom se ani nenadál a zvonil mu telefon. Nevolal nikdo jiný než sám pan Ďábelský. Tom to zvedl, a než stačil něco říct, Bill do toho skočil.
„Takže mi chceš říct, že takové fotky posíláš někomu jinému? Tsk-tsk-tsk, zlobivá Panenka. Asi už tě vážně budu muset zmrskat po zadku. Chvilka bez mého tvrdého režimu a už jsi mi takhle zdivočel.“
„Jo, svému nejlepšímu kamarádovi, se kterým se znám od školky, a pro tvoji informaci, je na holky a taky má teď s jednou trápení. Takže můžeš být klidný. A co se týče mých způsobů, tak ti musím připomenout, že to ty jsi mě nechal napospas špatným okolním vlivům, které ovlivnily mou mravnost. Nemyslíš, že by nebylo fér mě potrestat za tvoje chyby?“ Odpověděl mu Tom provokativně.
„Tady je zase někdo moc přechytralej, že? To si piš, že tě potrestám, a teď dvojnásobně za tvou prořízlou pusu.“ Nemazal se s ním kytarista.
„To bys za mnou ale musel přijet.“ Prohodil Tom nevinným tónem.
„Nó, to si ještě rozmyslím.“ Protáhl schválně starší mladík.
„Ale na dálku mě nepotrestáš.“ Tom si uvědomoval, že to mělo jistý sexuální podtext, ale chtěl ho vidět a nechal by se sebou dělat snad cokoli, jen kdyby za ním Bill přijel.
„Ty jedna malá vykutálená koketo, nezahrávej si se mnou.“ Řekl hlubokým hlasem kytarista. Tom ho pořád nepřestával překvapovat a navzdory svému nevinnému vzhledu a tomu, jak působil, dokázal z té své pusy někdy vypustit taková slova, která zajistila pořádný příval hříšných myšlenek.
„To bych si nedovolil.“ Vyhrkl okamžitě Tom. „Tak se dneska uvidíme?“ Připomněl mu.
„Možná pro tebe bude větší trest, když nepřijedu.“ Vyběhl s ním kytarista a ušklíbl se pro sebe, když slyšel povzdychnutí.
„Neeee, to neee. Já už budu jenom hodný a poslušný.“ Řekl Tom poddajně a kytarista si ho představil nahého a svázaného na své posteli, jak na něj mrká těma svýma nevinnýma velkýma čokoládovýma očima a nechá ho dělat s ním ty nejhříšnější věci. Tom měl pravděpodobně o slovech hodný a poslušný úplně jinou představu.
„Když tak prosíš. Můžu tě vyzvednout u parku.“ Svolil nakonec milostivě kytarista.
„Ty už máš opravenou motorku?“ Podivil se Tom. Stále byl v nevědomosti ohledně skutečné Billovy nehody.
„Nikdy jsem neřekl, že byla rozbitá.“ Odvětil stručně Bill a doufal, že se v tom Tom nebude dál pitvat. Nelhal mu, ale pravdu mu sdělovat také nehodlal. A pro jeho bezpečí to tak bylo i lepší s ohledem na nedávnou událost v přístavu.
„Myslel jsem, že po tom, jak jsi dopadl ty, musí být v hodně špatném stavu.“ Nepustil se toho Tom tak jednoduše.
„Měla holt větší štěstí než já. Poslyš, musím zvednout kotvy a votočit to ještě doma. Buď tam asi kolem… hmmm třetí. To bych měl stihnout. Měj se, Panenko.“ Rozloučil se urychleně kytarista, aby zamezil dalšímu přívalu nechtěných otázek.
„Ale…“ Zaprotestoval Tom, ale už mu to nebylo nic platné.
Rozhodně měl ještě otázky. Jako třeba proč Bill nespal doma? A kde tedy spal? Ale říkal přeci, že s nikým nic neměl. Takže by mu měl věřit, protože i když byl svůj, tak přeci říkal pravdu, ne? Ne že by do toho Tomovi něco bylo, nechodili spolu ani nic podobného. A přece se mu nezamlouvala představa, že by byl Billovi někdo tak blízko jako on. Že by někomu dovolil ho líbat a hladit. Teď už chápal pravý význam žárlivosti. Byla jako hlodající červíček uvnitř jeho hlavy, který ho znejišťoval a hlodal a hlodal. Bill byl jistě zvyklý také na jiný druh kontaktu, než jaký měl s Tomem. Naopak pro Toma tohle byl nejvyšší stupeň intimnosti, jaký kdy s někým zažil. Jejich úroveň zkušeností byla v téhle oblasti dosti v nepoměru. Všichni okolo měli sex. Dokonce i Eric ho s tímhle značně předběhl. Neměl žádné zkušenosti, nepřemýšlel nad sexem tolik jako ostatní. Možná to bylo i proto, že doposud neměl žádný objekt touhy. Ale teď tady byl Bill a on byl naprostá panna, co se týkalo všeho. Mohl by se zeptat Erica. Jenže pak tady byl ten fakt, že hráli za úplně jiné týmy, takže by mu s tím nejspíš moc nepomohl. Neměl by tak panikařit, bylo to přeci mnohem lehčí než u holek, ne? Bylo to stejné, jako u něho samotného. Samozřejmě, že sem tam masturboval. Možná ne tolik jako ostatní kluci, ale nebylo to, jako by to nikdy nedělal. A když uměl udělat dobře sobě, mohl by to zvládnout i u Billa, ne? Což vedlo k další otázce, a to, chtěl s ním vůbec Bill tyhle věci dělat? Sice měl neustále nějaké sprosté narážky, ale to bylo prostě to, jaký Bill byl. Jak mluvil, jak se prezentoval. Co když takhle jednal úplně s každým? Pravděpodobně ano a Tom si to vykládal jinak, než jak to skutečně bylo. Věřil, že mohl mít, kohokoli chtěl, protože kdo by sakra nechtěl Billa? Bylo to tak komplikované. Věděl, že je pro kytaristu speciální. Sám mu to napsal v dopise. Vážil si ho a kryl mu záda. Byl to jeho člověk. Ale jaký druh vztahu mezi sebou měli? Bylo to přátelství, mělo to romantický nádech? Nevěděl. Povzdechl si a podepřel si dlaní hlavu. Hodiny ukazovaly 11:30. Měl ještě spoustu času do setkání s Billem. Čili spoustu času na přemýšlení. Takže to znamenalo, že mu z těch myšlenek nejspíš exploduje hlava a zblázní se.
Tom stepoval u parku už o půl třetí. Nemohl doma vydržet, potřeboval na čerstvý vzduch. Pomalinku se procházel po chodníku a kopal před sebou kamínek. Čas ubíhal mučivě pomalu, a když už bylo za tři minuty tři, podivil se, kde se Bill zdržel. Asi za 30 sekund tři uslyšel silný zvuk motoru. Nemohlo to být nic jiného než kytaristova motorka, poznal by ji mezi tisíci. V mžiku se mu objevil v zorném poli a smykem zastavil. Vypnul motorku, seskočil z ní, sundal si helmu a kráčel se svým typickým úšklebkem k Tomovi. Ten se jemně usmíval a kroutil hlavou.
„Málem jsi přijel pozdě.“ Houknul na něj z dálky.
„Přijel jsem přesně na čas. Řeklo se ve tři.“ Argumentoval kytarista. Dojel přesně na sekundu.
„Copak nevíš, že když si s někým smluvíš schůzku, je zdvořilost být na místě nejméně o pět minut dřív?“ Vyplázl na něj Tom jazyk a rozešel se směrem ke kytaristovi.
„Tak to je potom dobře, že já nejsem zdvořilý.“ Kytarista přišel k Tomovi, zvedl ho a přehodil si ho přes rameno. Ten vypískl.
„Co to děláš?“
„Říkal jsem, že ti naplácám.“ Řekl vítězně kytarista a začal Toma mrskat po zadku. Ten se kroutil jako had, pištěl a smál se zároveň. Kytarista ho pochvíli postavil na zem, ale nepustil ho. Držel ho tak, aby se nemohl hýbat.
„Sadisto.“ Prskal na něj Tom naoko ublíženě.
„Nehraj na mě neviňátko, vím, že se ti to líbilo.“ Provokoval Toma kytarista.
„No to určitě, pusť mě.“ Durdil se Tom a kytarista ho znenadání pustil. Tom trochu zavrávoral. Rovnováhu však udržel. Nečekal, že ho Bill pustí a pocítil zvláštní chlad. Popošel k nedaleké lavičce a vyskočil si na její opěradlo. Vytáhl si elektronickou cigaretu a potáhl. Tom k němu přicupital, vyskočil si vedle něj a obejmul mu rukama paži. Položil mu hlavu na rameno a vdechl jeho vůni. Voněl jako vždycky. Benzínem a tak smyslně mužsky.
„Co se lísáš, říkal jsi, abych tě pustil.“ Uchechtl se Bill a šťouchl Toma druhou rukou do žeber. Ten sebou cuknul, ale nepustil se.
„Jenom abych tě mohl obejmout.“ Zavrněl Tom a lísal se Billovi nosem o krk. Ten se trochu vnitřně otřásl, ale najevo nedal nic znát. Ta mála bezelstná liška ho zase dostávala tam, kam chtěla. „Vidím, že pořád nekouříš.“ Zatetelil se Tom potěšeně.
„Zatím.“ Ušklíbl se Bill. „Chtěl jsem se ušetřit hodinových přednášek o svém zdraví.“ Podotkl ještě, ačkoli bylo zřejmé, že to dělal kvůli Tomovi. Byl to hlavní důvod, protože sám od sebe by nejspíš jen tak nepřestal. Až tolik se v lásce neměl.
„To je dobře. Co tvoje ruka? Kdy jdeš na kontrolu?“ Zajímal se dál Tom o kytaristův zdravotní stav. Dlahu měl nyní užmoulanou a zašpiněnou.
„Jak víš, že mám kontrolu?“ Otočil se na něj kytarista se zdviženým obočím.
„Řekla mi to recepční v nemocnici, když jsem tě přišel navštívit a tys tam nebyl.“ Odpověděl Tom a v jeho hlase byla slyšet známka smutku, jak si vzpomněl na to zklamání, když tam kytaristu nenašel.
„Vychytralá Panenka. Což mi připomíná…“ Řekl Bill a sáhl do vnitřní kapsy u své kožené bundy. Vytáhl obálku a strčil ji Tomovi do rukou.
„Co to je?“ Vykulil Tom oči.
„Otevři to.“ Pobídl ho starší muž. Tom začal svými hubenými prsty pomalu rozlepovat obálku. Byla nadutá penězi.
„Kde jsi vzal tolik peněz a proč mi to dáváš?“ Vyhrkl v údivu. Ovšem začalo mu pomalu svítat.
„Myslel sis, že nezjistím, že jsi za mě zatáhl účet ve špitále?“ Bill mu odpověděl otázkou.
„Já… tedy… vlastně… jo. Věděl jsem, že na to asi někdy přijdeš, ale chtěl jsem ti jenom pomoct.“ Tom nevěděl, co na to říct. Věděl, že Bill nebude nadšený.
„To já vím.“ Zvedl mu Bill bradu a pousmál se na něj. „Ale svý dluhy si vždycky platím sám.“ Řekl nekompromisně. Tak to bylo. Vždycky byl na všechno sám a byl zvyklý si zajišťovat své potřeby. Nechtěl nikomu nic dlužit a cítit se zavázaný.
„Ale kde jsi vzal tolik peněz?“ Podivil se Tom a nepustil se původního dotazu.
„Vydělal, co myslíš.“ Starší muž byl neurčitý. Rozhodně Tomovi nemohl říct, odkud je má.
„Jak? Něčím nelegálním?“ Zamrkal Tom a nakrčil nos.
„Řekněme, že je mám odněkud, kde chybět nebudou. A dál se nevyptávej, stejně ti nemůžu nic říct.“ Bill utnul debatu. Věděl, že Panenka bude zvědavá a bude se pídit po původu peněz. Tom si sice odfrknul, ale dál se nevyptával, věděl, že to nemělo cenu. Bill by mu stejně nic neprozradil. Strčil si obálku do své malé taštičky, kterou u sebe nosil přes rameno. Bylo divné u sebe mít tolik peněz, ale teď byl s kytaristou, takže se mu rozhodně nemohlo nic stát.
„Kam chceš jít?“ Zeptal se jej kytarista a odvedl tak pozornost jinam.
„Na nějaké hezké místo.“ Odpověděl Tom.
„Víc specifičtější jsi být nemohl.“ Ušklíbl se kytarista, chvíli mlčel a potom seskočil z lavičky.
„Tak jo, jdeme, milady.“
„A kam?“ Tom také seskočil.
„Chtěl si přece na hezký místo, ne?“ Mrkl na něj kytarista a kráčel k motorce. Tom se vydal za ním a přemýšlel, kam by ho Bill mohl vzít.
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Je fajn že Bill přestává kouřit kvůli Tomovi a Tomova žárlivost je roztomilá.
Jsem strašně moc ráda, že jsem se toho jejich opětovného setkání dočkala ještě v tomto díle, ale stejně se po dočtení cítím tak nějak všelijak. Myslela jsem, že mu Tom skočí kolem krku a že proběhne aspoň nějaká ta malá pusa, a ono nic… 🙁
😀 😀 😀
Tak snad příště 🙂
Dokonale. Perfektne. Krasne. Ja, velky fanusik tejto poviedky, som rada za tento diel. Chlapci ked sa takto spolu natahuju. Uplne to vidim na zivo. Krasa. A ta fotka s penou na hlave. Smejem sa ako blaaaazon. Dakujem za krasny diel a tesim sa na pokracovanie.
Notaaaaaak já už čekám kdy panenka přijde o venecek. Ďáble koukej se snažit!! Musíš ho konečně prefiknout. Těším se na to už tak dlouho 😍