autor: Becs
V jídelně to hučelo jako v úlu. Všichni si mezi sebou začali špitat, až mi z toho bzučelo v hlavě.
„Fajn, tak ho přiveď. Opravdu pečlivě ho prošacuj. Nesmí s sebou mít ani lžičku, jasné? A kolem něho bude plná stráž. Minimálně šest mužů,“ rozkázal jsem veliteli stráží, který jen krátce přikývl a odklusal pryč. „Chci, aby tam byl Tom přítomný,“ otočil jsem se na Gustava.
„Ale to nejde. Pokud by tam mohl být on, znamenalo by to, že je tato návštěva veřejná a může přijít kdokoliv,“ namítl můj strážce.
„To mě nezajímá. Ať klidně přijdou všichni, ale Tom se ode mě nehne a ty ho budeš chránit vlastním tělem. Jarede, to platí i pro tebe. Jestli se mu něco stane, nechám ti setnout hlavu. Rozumíš?“ zamračil jsem se na druhého muže, který jen zamrkal. „Jdeme,“ čapl jsem Toma za zápěstí a v podstatě ho vlekl do hlavního sálu. Mezi upíry se rychle rozkřiklo, že se jedná o veřejné přijetí, a tak nás celý houf následoval. Nebyl jsem z toho nadšený, ale co se dalo dělat. Nemínil jsem teď Toma pustit z dohledu. Alexis je schopný si někoho najmout, aby ho zabil, zatímco mě bude rozptylovat.
Nyní už to pulzovalo i v korunním sále. Všichni se tlačili kolem stěn a v jejich obličejích bylo patrné vzrušení. Zatím jsem nikoho na žádné jednání nepustil. Není tedy divu, že chtějí vidět krále v akci na vlastní oči.
„Postav se za trůn a za žádnou cenu se nehni. Možná se tě bude snažit vyprovokovat,“ promlouval jsem tichým hlasem k Tomovi. Dokázal jsem pochopit, jak musí být z celé téhle situace zmatený. Atmosféra v sále byla spíš vzrušená než vyděšená a já při tom cítil jen, jak se mi útroby svírají hrůzou.
„Budu v pořádku,“ pokusil se mě Tom uklidnit. Poslechl mě a postavil se za trůn. Gustav stál po jeho pravici připravený ho chránit, ale zároveň bránit i mě, pokud by to bylo nutné. Jared se postavil na levou stranou o krůček před něj. Byl jsem mu vděčný, že svou úlohu bere zodpovědně.
Dřív než jsem se stihl dát trochu do kupy, vrzly panty vstupních dveří a do síně vkráčelo šest strážců a mezi nimi Alexis. Vypadal přesně tak, jak jsem si ho pamatoval. Urostlý, světlé vlasy rozcuchané a na rtech úšklebek. I když bylo znát, že zhubnul, neztratil nic ze svého elegantního držení těla. Od jeho setkání s Tomem se musel dát do kupy, protože byl vymydlený, ostříhaný a na sobě měl čisté a především moderní oblečení.
Pokynul jsem rukou veliteli, aby se zastavili a neměli tak možnost dojít až přímo k trůnu. Alexis bez protestů poslechl, okamžitě kleknul na jedno koleno a sklonil hlavu. „Vaše výsosti.“
„Alexisi?“ vysoukal jsem ze sebe.
„Je mi nesmírnou ctí, že vás mohu znovu vidět. Nemůžu slovy vyjádřit, jak mě potěšilo, když jsem zjistil, že jste se stal králem,“ pronášel směrem k podlaze.
„Vstaň,“ přikázal jsem mu a on se okamžitě vymrštil.
„Vzali jste mu všechny zbraně?“ zeptal jsem se stráží.
„Žádné u sebe neměl, vaše výsosti,“ dostalo se mi překvapivé odpovědi.
„Vím, jaký je protokol při setkání s králem,“ vysvětlil Alexis uctivě a znovu se mírně uklonil.
„Co kdybys nechal toho mazání medu kolem huby a rovnou řekl, proč jsi tady?“ otázal jsem se ho přímo. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše. Pro něco sem přišel.
„Vaše výsosti, přišel jsem váš požádat o přijetí zpět na hrad. Rád bych tu znovu našel domov a začlenil se do společenství,“ recitoval jako nacvičenou básničku.
„Pokud jsi takový znalec protokolu, tak jistě víš, že kdokoliv byl odsouzený k trestu vězení, je automaticky vyřazen ze společnosti a na hrad se vrátit nesmí,“ zaduněl Gustavův hlas za mnou. V tuhle chvíli jsem byl opravdu rád, že je tu můj guardian se mnou.
„Doufal jsem, že bych mohl dostat výjimku,“ zkusil to znovu a jeho hlas teď přetékal vtíravostí. Hnusil se mi. Měl jsem, co dělat, abych se na něj dokázal zpříma podívat. Pořád jsem viděl tvář šílence umazanou lidskou krví.
„Proč bys zrovna ty měl mít speciální zacházení?“ prsknul jsem podrážděně a nedokázal jsem potlačit znechucení.
„Protože tě miluju,“ zašeptal Alexis něžně. Jeho hlas se však nesl celou síní a přihlížející si znovu začali něco špitat. „A protože ty miluješ mě,“ dodal.
„Jak to mluvíš s králem?“ rozkřiknul se Gustav a vykročil dopředu, ale umlčel jsem ho zvednutím ruky. Nebylo potřeba vyvolávat zbytečné spory.
„Musíš být opravdový blázen, když si něco takového myslíš,“ řekl jsem a snažil se dát do svého projevu tolik klidu, kolik jsem jen dokázal. „Zamítám tvou žádost o výjimku a vykazuji tě z hradu. Nejsi vítán tady ani nikde v přítomnosti královské rodiny.“
Čekal jsem, že se začne hádat. Že padne na kolena a udělá dojemnou dramatickou scénu plnou slz, ale nic takového se nestalo. Na tváři se mu rozlil samolibý úšklebek a povytáhl jedno obočí.
„Tak takhle je to,“ pronesl mrazivě, až se mi zježily vlasy na zátylku. „Počítají se do toho i královští mazlíčci?“
Nedokázal jsem potlačit nutkání a otočil se na Toma. Byl to přirozený reflex, jen abych se ujistil, že tam pořád je a že je v pořádku. Jenže jsem tím dal Alexisovi jasně najevo, že chápu, že tím myslel právě jeho. Potvrdil jsem mu, že není členem královské rodiny a dopřál jsem mu to potěšení z ponížení mého přítele. On ještě nebyl členem královské rodiny. Momentálně nebyl ničím.
„Tak si ho dobře hlídej. Ať se ti nezatoulá.“ Jeho slova vyzněla jako skrytá výhružka.
„Odveďte ho,“ přikázal jsem. Alexis se pořád šklebil, jako by dostal právě to, pro co si přišel, a nechal se v poklidu odvést pryč. Obyvatelé hradu si začali povídat mezi sebou a tentokrát se ani nesnažili tlumit své hlasy. Vydechl jsem a promnul si oči. Trochu ze mě opadla tíha toho všeho. Měl jsem to setkání za sebou. Bál jsem se, co budu cítit, přiznávám. Obával jsem se nějakých skrytých citů, jenže teď, když jsem ho měl před sebou, převažovalo jen znechucení. Byl jsem za to opravdu vděčný.
„No, nebylo to tak zlé. Mohlo to dopadnout i hůř,“ shrnul to Gustav, který ke mně přistoupil.
„Jo, mohl nás třeba všechny povraždit,“ kývl jsem a pousmál se. Nechtěl jsem z celého toho setkání dělat velkou vědu. Nejlepší by bylo na něj prostě zapomenout. Byl jsem rád, že byl otec mimo hrad a celého tohohle výjevu se neúčastnil. Určitě by si neodpustil nějakou poznámku, která by nakonec rozpoutala peklo.
„Odveď odsud všechny,“ udělal jsem ukazováčkem ve vzduchu kruh a Gustav jen přikývl. Teď, když byl Alexis z krku, bylo na čase vyřešit ještě jednu záležitost. Počkal jsem, dokud se celá síň nezačala vylidňovat, a pak se otočil na Toma. „Musíme si promluvit.“
Ten nahodil otrávený obličej a protočil oči ke stropu. „Jestli mi hodláš dělat přednášku o tom, že bylo špatné pít z Adama, tak si to můžeš ušetřit. Ty taky piješ cizí krev.“
„Takže ti to přijde stejné? Když piju cizí krev z nějaké nádoby, a když ty přiložíš rty k něčí kůži a piješ ji horkou přímo ze žíly?“ nadhodil jsem a zapřel se loktem o opěrku trůnu.
„Je to srovnatelné,“ pokrčil Tom lhostejně rameny. Rozčiloval mě tak moc, že jsem se musel ovládat, abych nevstal a nepraštil ho po hlavě. Ta jeho blahosklonnost. Před pár dny mi málem urval hlavu, a teď tady stojí a tváří se, že neudělal nic strašného.
„Anette,“ zavolal jsem na dívku, která jako jedna z posledních opouštěla místnost. Gustav se taky zastavil a otočil, takže jsem mu jen rukou pokynul, aby pokračoval a zavřel za sebou dveře. Anette chviličku trvalo, než celý sál přešla, a podpatky jí klapaly o podlahu, až se ten zvuk nesl ozvěnou.
„Vaše výsosti,“ poklekla přede mnou.
„Anette, pila jsi někdy krev jiného upíra?“ nadhodil jsem a Tom se zamračil.
„Ano, vaše výsosti,“ přikývla, ale do očí se mi nepodívala.
„A dávala jsi někdy nějakému upírovi svou krev?“ vyzvídal jsem dál.
„Ano,“ odpověděla znovu kladně a zatvářila se překvapeně.
„Takže víš, jaké účinky tahle výměna má?“
Zmateně se ohlédla na Toma, než krátce přikývla.
„Prokážeš mi tu čest a dovolíš mi ochutnat tvou krev?“ přešel jsem rovnou k věci a sledoval, jak se jí do tváří nahrnula červeň.
„To snad není nutné,“ vstoupil do toho Tom a už se rozhodně netvářil tak vyrovnaně a lhostejně.
„Říkal jsi, že je to v pořádku,“ pokrčil jsem nenuceně rameny.
„Pro Krista, neříkal jsem, že je to v pořádku. Jen že z toho nemusíš dělat takovou vědu. Nech Anette na pokoji. Jí se to netýká,“ vztekal se.
„Anette, dovolíš mi to tedy?“ obrátil jsem znovu pozornost k dívce, která teď vypadala trochu vyděšeně.
„Já, já nevím. A-asi ano,“ zakoktala a znovu se podívala na Toma, jako by čekala nějaké ujištění, že na ni neskočí, jakmile se ke mně přiblíží.
„Tak tedy pojď,“ poklepal jsem si na stehno, abych jí dal na srozuměnou, co přesně po ní chci. Na Toma už se neohlédla a přistoupila k trůnu. Zaváhala, ale pak se nadechla a poslušně si mi sedla na jednu nohu. Chytil jsem ji kolem pasu, aby mi nesklouzla, a nasál její příjemnou, nevtíravou vůni karamelu.
„Bille,“ procedil Tom výhružně přes zatnuté zuby, ale to už jsem Anette přehodil vlasy na záda a odhalil tak její bílý krk.
„Nepil jsem mu z krku,“ zavrčel zoufale Tom a vykročil blíž k nám. Na poslední chvíli se však zarazil a zajel si rukama do vlasů.
„Aha, takže existuje nějaké pravidlo, že ze zápěstí to nevadí, ale z krku už je to špatně. Jakože když někomu jenom vykouříš, tak to není nevěra,“ rozumoval jsem a mával při tom ve vzduchu volnou rukou.
„Bille,“ zkusil to znovu přísně Tom, ale bylo pozdě. Už jsme tuhle hru začali hrát a já nehodlal ustoupit. Znovu jsem Annete shrnul lokýnky na stranu a naklonil se k ní. Zahleděl jsem se Tomovi do modrých rozzuřených očí a ucítil, jak mi špičáky vyjíždějí z dásní. Vzápětí jsem je vnořil Anette do pokožky na krku. Trhla sebou, takže jsem jí musel chytit pevněji, aby mi nesklouzla z klína. Pak se ale uvolnila a slastně vzdychla. Její krev byla hustá a sladká, cítil jsem v ní podtóny něčeho kořeněného. Dřív než jsem stihl tu chuť rozebrat, do hlavy mi vpadly její představy. Okamžitě jsem se proti nim obrnil a snažil se je nevpustit do podvědomí. Chtěl jsem Toma vytrestat, ale rozhodně jsem neměl v úmyslu jí vpadnout do soukromí.
„Přestaň, už jsem to pochopil,“ vřískal Tom a já se od dívky odtáhl. Anette vypadala zmámeně a tak trochu mimo. Oči měla přivřené a zhluboka dýchala. Do jejího bujného dekoltu jí stekl pramínek karmínové tekutiny. Vstala a bylo znát, že se na roztřesených nohou sotva drží.
„Děkuji ti, Anette. Jsem ti velmi zavázán,“ vzal jsem do dlaně její ruku a usmál se na ni.
„Není za co,“ vydechla.
„Teď už můžeš jít,“ propustil jsem ji. Opatrně vykročila a hodila po Tomovi omluvný úsměv. Ten se na ni pousmál, aby pochopila, že se na ni ve skutečnosti nezlobí. To já jsem byl ten ďábel. Strůjce všeho toho utrpení.
„No?“ stočil jsem pozornost zpátky ke svému příteli, který teď mocně oddechoval a tvářil se, že by někoho nejradši zabil holýma rukama.
„Fajn, měl jsi pravdu. Není to to samé. Jsi spokojený? Byla blbost z Adama pít. Byla blbost se urazit, žes měl krev ze skleničky a vyhladovět se až na pokraj zhroucení. Měl jsi pravdu. Jsi spokojený?“ vyřvával a pochodoval při tom sem a tam. „Bylo nutné do toho zatahovat tu nevinnou holku?“
„Je pocta posloužit králi,“ pokrčil jsem rameny a otřel si koutek, ve kterém jsem pořád ještě cítil tu sladkou krev. „Nevypadala, že jí to vadí.“
„To snad nemyslíš vážně. Jasně, že by králi neřekla ne. To by si rovnou mohla pakovat kufry. Nevěřím, že jsi něco takového udělal mně na očích,“ vztekal se.
„A já nevěřím, žes něco takového udělal za mými zády,“ vrátil jsem mu to. Vstal jsem a těžkou korunu odložil na trůn.
„Vždyť už to nikdy neudělám,“ zavrčel. Několika kroky došel ke mně a tvářil se tak hrozivě, že jsem už viděl, jak mě praští. Tom mě naprosto překvapil, když mě chytil za ramena a přiblížil ke mně obličej.
„Od teď si pamatuj, že jsi jen můj a nikdo jiný na tebe nebude sahat,“ řekl výhružně a mně po páteři přejelo mravenčení. Jenže nebylo nepříjemné, naopak. Bylo to pekelně vzrušující. Tom žárlil a mně se to moc líbilo. Rozčílil se natolik, že přestal kontrolovat své emoce a vpustil do sebe i mou dávku žárlivosti. Divím se, že dovolil Anette odejít a nic jí neudělal, když to s ním takhle cloumalo.
„A ty na mě budeš sahat?“ povytáhl jsem vyzývavě jedno obočí v jasné nabídce.
„To si, kurva, piš,“ štěkl na mě Tom. Jedním švihnutím si mě hodil přes rameno a dlouhými dunivými kroky zamířil pryč ze síně. Gustav a Jared se nás pravděpodobně pokusí zastavit, ale bylo mi to jedno. Tolik mi chyběl fyzický kontakt s Tomem, že bych se do naší věže klidně i probil, jen aby už bychom mohli být nazí v posteli.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Presne toto by som urobila co urobil Bill. To je moja salka kavy. :') ale som rada ze si to chlapci vysvetlili.
K Alexisovi. Je to riadny hajzel ale nech ich potrapi. Nech neublizi Tomovi ale nech sa poriadne pobiju. To by bolo vzruso. 🙂
O boze dnes je skvely den 🙂 tento diel je uzasny, bola som celu dobu prijemne napäta a paci sa mi vyvoj udalosti. Bill je trochu hajzlik 😀 aspon ze mu nestalo péro ked pil z Anett, to by ma nastval. Alexis je jeden velmy břídil, neviem najst vhodne slovenske slovo ktore by ho lepšie vystihlo, kvoli Billovi zjavne skocil aj do obchodiku s oblecenim :D. Tom sa musel citi velmi neprijemne ked tam Alexis laskoval ze miluje krala…..a velmi by ma zaujimalo,co Tom citil z Alexisa,ake emocie, bude dalsi diel ten istu ale z pohladu Toma :)?
Já nevím, mně osobně se Bill poslední dva díly moc nelíbí a myslím si, že to, co předvedl, bylo trochu moc. Alespoň tedy na můj vkus. Na stranu druhou to Tom asi pochopil, ale já se přiznám, že být na Tomově místě, tak jsem ještě dlouho pekelně uražena. Tom pil z Adama, protože nebylo zbytí a Bill to udělal jen čistě proto, aby nad Tomem vyhrál. To je to, co se mi na tom nelíbí….
No a Alexis? Mám strach, co bude. :-/ Přijde mi, že přesně tohle očekával! Možná si touhle návštěvou chtěl zmapovat hrad – zda je stále vše při starém…nevím. Ale nemám z toho dobrý pocit.
Krásna kapitolka jen mám obavy co vyvede Alexis.
Začínám si přát, aby tahle povídka skončila první sérií, protože ti dva mi čím dál více lezou na nervy… Hlavně teda Bill, který vůbec nebere na vědomí, že je Tom ve všem nováček a teď mu ještě provede tohle… Já už skoro i doufám, že se Alexis vážně pokusí Tomovi něco provést, aby si Bill konečně uvědomil, jak moc pro něj Tom znamená, a začal s ním podle toho i zacházet!
[3]: Souhlas. Bill je opravdu poslední dobou na ránu pálkou. Dobře, budeme to brát tak, že ty mě, tak já ti taky ukážu, jaké to je, ale tohle mi přišlo od Billa už přes čáru. Za Toma prakticky to pití rozhodl Adam, Tom mi teda nepřišel zrovna ve stavu k velkým diskusím a Bill? Ten myslím nevypadal, že je na pokraji zhroucení z nedostatku krve, když pil z Anett a ještě z krku. Můj obdiv, že Tom cítí jenom vztek a žárlivost, protože já za něj cítím obrovské zklamání z Billova chování. Asi budou moje slova teď vážně moc silná, ale někdy mám pocit, že Bill se k Tomovi opravdu chová jako ke svému mazlíčkovi. je to smutné, ale prostě to tak cítím… 🙁
mno teď jenom doufám, že se mi zase povede najít si cestu k Billovi, abych zase měla pocit, že je to zlatíčko a zaslouží si Tomovu lásku, protože teď o tom moc přesvědčená nejsem 🙁
Z Alexise mám mrazení, ale možná zase pomůže uvědomit si (ale opravdu uvědomit si a něco s tím udělat) Billovi, CO VŠECHNO pro něj Tom znamená
mno, silná kapitola, ale jsem z ní opravdu smutná i přes ten konec 🙁