autor: Emilia
Víčka chlapce se zlatavými háďaty na hlavě se najednou otevřela a vykoukly zpoza nich dvě čokoládky. Tom zamrkal a rozhlédl se kolem sebe, než mu došlo, kde zůstal přes noc a co všechno se stalo. Otočil se a spatřil vedle sebe spícího kytaristu. Včera večer po jejich tulící chvilce, které se Tom dožadoval, se osprchovali a pak si dlouho do noci povídali. A teď tady ležel vedle Ďábla, který mu naprosto učaroval. Spal na břiše a rukama si podpíral polštář. Peřinu měl shrnutou až k pasu. Tom měl krásný výhled na jeho tetování na zádech a kontury svalů, jež se mu rýsovaly pod kůží. Když spal, vypadal velmi klidně a tak nějak zranitelně. Aniž by si Tom všiml, začal se usmívat. Cítil se bláznivě. Nemohl uvěřit, že to konečně udělal. Měl sex. Tolik lidí okolo něj o tom pořád mluvilo, zatímco on na to předtím zase tolik nemyslel. Vždycky si však představoval, jaké to asi potom bude. Jestli se bude cítit jinak, dospěleji. Nepřišlo žádné osvícení, ani zázračně rychle nedospěl. Mělo to pouze ten následek, že se do kytaristy zamiloval ještě víc, a to měl za to, že už to nejde.
Pozoroval ho dalších pár minut, než se opatrně vyplížil z postele, aby ho neprobudil. Nejtišeji, jak to šlo, sesbíral svoje věci z podlahy a zamířil do koupelny. Neměl tam kartáček, tak si aspoň nabral pastu na prsty a vypláchl si pusu. Obličej si pokropil studenou vodou, a pak se vydal do kuchyně. Napadlo ho, že by mohl udělat snídani, ačkoli nikdy předtím nedělal ani palačinky. Nechtěl se pouštět do ničeho složitého. Stoupnul si na špičky a snažil se vytáhnout Billův vrhací nůž zabodnutý v poličce, do níž chtěl, aby kytarista nůž hodil. Chvilku s ním musel lomcovat, zabodl se docela pevně. Když ho vytrhl, smýklo to s ním trochu dozadu. Zůstala tam nehezká díra, ale hádal, že Billovi to bylo beztak úplně jedno, jinak by ho tam ani nehodil. Opláchl ho a nakrájel s ním ovoce, které našel. Vytáhl nějaké zbylé pečivo a udělal obložený talířek, víc toho nezmohl. Jednak tu Bill neměl ani nádobí na vaření a on stejně vařit neuměl. Vždy když sešel po probuzení ráno dolů, měl vychystanou honosnou snídani a u Erica tomu nebylo jinak. Tam většinou snídani chystala jeho máma. Výjimečně se stávalo, že ne, ale to si oba pouze nasypali cereálie s mlékem. Dal vařit na sporák vodu na kávu, protože Bill samozřejmě neměl varnou konvici. Jak tu mohl vůbec přežít? Hádal, že většinou jedl někde venku, když se ani neobtěžoval vařit. Navíc jeho hlavní položkou k přežití byly většinou cigarety, po kterých jistě ztrácel chuť k jídlu. Pamatoval si, že Bill měl rád černou kávu bez všeho a taky mu ji tak udělal. Hádal, že mu chutnala, když byla silnější, tak jako všechno ostatní. Sobě udělal slabou kávu s mlékem, jak to měl rád. Vzal hrníček a cupital pomalu, aby kávu nerozlil, do pokoje. Sedl si na postel a začal rozdmýchávat aroma kávy pod kytaristovým nosem. Ten ho nakrčil a po chvíli pomalu rozlepil oči.
„Vstávat, ospalče.“ Zabroukal. Kytarista jen zamručel a zamžoural Tomovým směrem.
„Kolik je hodin?“ Zamrmlal.
„Před chvílí bylo 9.“ Zahlásil poslušně Tom a starší muž zaúpěl.
„Proč mě budíš tak brzo ráno.“ Zaúpěl kytarista a začichal. „Kafe?“
„Brzo je v 6 hodin ráno. Za chvíli bude poledne.“ Konstatoval důležitě Tom. „Jo, je to kafe.“ Kytarista se opřel o loket a natáhl ruku po hrníčku. Tom mu ho opatrně podal. Usrkl si horkého nápoje a uznale pokýval hlavou.
„Mmm, má to docela grády.“
„Umím udělat dobrý kafe.“ Pyšnil se na oko Tom. Bill položil hrníček vedle postele a stáhnul Toma k sobě.
„Nééé, Bille musíme vstávat.“ Zasmál se Tom. Kytarista Toma zalehl a položil mu hlavu do ohbí krku.
„Na chvilku zavřu oko.“ Kytarista mumlal Tomovi do kůže na krku a ten se otřásl.
„Ty usneš.“ Zaprotestoval Tom.
„E-e.“ Kytarista ze sebe vydal pouze protestní zvuk a za chvíli ho Tom slyšel oddechovat. Povzdechl si a pomyslel si, že to kafe zase takový grády nemělo, když po něm kytarista hned odpadl. Víc se přitulil k jeho tělu, ze kterého vycházelo hřejivé teplo, a po chvíli mu také ztěžkla víčka.
Tom prudce otevřel oči a zašátral do své kapsy pro telefon. Vykulil oči.
„Bille, vstávej, už bude 12.“ Zatřepal blonďák s kytaristovým ramenem. Samozřejmě vedle Billa usnul a spali další tři hodiny.
„Vždyť už stojím.“ Zavtipkoval kytarista rozespale. „Jdeš na to po ránu nějak zhurta, včera ti to nestačilo?“ Tom se při kytaristově poznámce zatvářil stydlivě a dloubl do něj prstem.
„Buď slušný. A není ráno, ale poledne, ty uspanej medvěde. Musím být do jedné doma, aby mámu náhodou nenapadlo, že pro mě pojede k Ericovi.“ Chrlil ze sebe Tom.
„Musíme jenom umřít. Nespěchej na mě, nebo tě pošlu někam na autobus. “ Utrousil Bill, ale začal se sbírat z postele.
„Pffff. Nebyl jsi to náhodou ty, kdo mi vysloveně říkal, že se tu po čtvrti nemám potloukat sám?“ Tom si založil ruce na hrudi a vypláznul na kytaristu jazyk.
„Já bych tě na tu zastávku taky doprovodil.“ Popichoval dál Toma kytarista a ten si odfrkl.
„Protivo.“ Prsknul na staršího muže Tom.
„Urážlivko.“ Vrátil mu pohotově kytarista. Hodil na sebe černé roztrhané džíny, tričko a mikinu. Udělal krátkou zastávku v koupelně a v kuchyni uzobl pár soust nyní trochu oschlého ovoce. Tom mezitím ustlal postel a zkontroloval si, jestli má vše. „Jsi ready, ženuško?“ Houknul na něj Bill a trochu ho popíchl kvůli tomu, jak pečlivě stlal postel. Nazul si svoje robustní boty a se zavazováním se jako vždy neobtěžoval.
Tom na něj pouze vyplázl jazyk a nazul si svoje tenisky. Nad Billovýma botama pouze zakroutil hlavou a vyrazili z bytu.
„Asi nemá smysl podotýkat, že si jednou nabiješ čumák, až se ti ty tkaničky připletou pod nohy?“
„Vychladni, Panenko. S rozvázanejma botama umí chodit jenom profíci.“ Mrknul na něj kytarista a odemknul garáž. Tom zakroutil hlavou a dál se k tomu nevyjadřoval. Bill byl prostě Bill. Cesta uběhla relativně rychle, a jak se krátil čas, který jim zbýval, Tom se tisknul ke kytaristovi pevněji a pevněji. Bill zastavil na konci ulice, aby je nikdo z domu nezahlédl.
„Panenko, možná ti to bude divný, ale potřebuju se taky čas od času nadechnout.“ Řekl kytarista, aniž by se tím snažil Toma popichovat.
„Promiň.“ Tom se od Billa odtáhl, aby mohl slézt z motorky, a mírně se začervenal. Kytarista si všiml jeho skleslého výrazu a pozvedl mu prsty bradu.
„Hej Panenko, co to má bejt? Nehérečkuj tady na mě, nebo už nepřijedu.“ Pohrozil mu na oko. Neměl rád, když byl Tom smutný. Vždycky mu bylo jedno, jestli okolo něj někdo brečel nebo byl naštvaný. Cizí emoce s ním nic nedělaly, než potkal Toma. Když byl smutný on, svíral se mu hrudník a rozhodně to nebylo prodělanou operací plic, ačkoli by si to tím rád omluvil.
„To je vydírání.“ Nakrčil Tom nos a založil si ruce na hrudi, ale alespoň už se netvářil jako nakopnuté štěně.
„Smiř se s tím.“ Ušklíbl se kytarista.
„A kdy zase přijedeš?“ Protáhl Tom nevinně a pověsil se kytaristovi na krk.
„Ještě jsem ani neodjel, ty malá přísavko.“ Zašklebil se kytarista a uchopil Toma za boky.
„No a už mi chybíš.“ Mrmlal Tom.
„Ozvu se.“ Bylo všechno, co ze sebe kytarista dostal.
„Doufám, že to bude brzy.“ Tom na svá slova dal důraz a odtáhl se od kytaristy.
„Pusu nedostanu?“ Pozvedl Bill obočí. Tom se lišácky a vykutáleně usmál.
„Dostaneš ji, až přijedeš.“ Otočil se a nakročil k odchodu, ale kytarista ho popadl za mikinu, prudce si ho přitáhl a tvrdě ho políbil.
„Nehraj si se mnou, Panenko.“ Zavrčel a odtáhl se od Toma, kterého zanechal bez dechu.
„A teď už bys měl radši jít, pokud nechceš být znásilněný na veřejnosti.“ Utrousil kytarista s úšklebkem. Tom se k němu naklonil a se sklopenýma očima mu vtiskl na rty ještě jeden malý rychlý polibek.
„Jeď opatrně.“ Zašeptal. Poté se otočil a vydal se po chodníku k domu. Kytarista si vytáhl elektronickou cigaretu a pozoroval Tomovu siluetu, než zahnul za roh, aby se ujistil, že se dostal bezpečně domů. Poté nakopnul svoji krásku, která hlasitě zaburácela, a uháněl pryč.
„Tome zlato, ty už jsi doma? Myslela jsem, že pro tebe pošlu řidiče.“ Zahalekala Konstantine, když v hale narazila na Toma.
„V pohodě, mami, Ericova máma mě hodila, jeli zrovna nakoupit.“ Zalhal Tom. Konstantine si Toma chvíli prohlížela, a pak se zarazila.
„Neměl jsi to na sobě včera? Myslela jsem, že u Erica nějaké věci máš.“ Podivila se.
„Jojo, ale nechtěl jsem to tam nechávat a tahat to v tašce domů, tak jsem si to na sebe oblíknul. Stejně jsme půl dne strávili v pyžamu.“ Vymýšlel si Tom o překot. Trochu se zakoktával. Byl z těch otázek nervózní, tím spíš, když měl v hlavě živé obrazy toho, kde včera byl a co dělal. Pomyslel si, že kdyby o tom věděla Konstantine, nejspíš by ji odvezli.
„Ach tak. A co dobrého jste měli na oběd?“ Ptala se dál. Tom vykulil oči. Vlastně nic nejedl a měl docela hlad. Jak by taky ne, když většinu dne prospali.
„Teresa nám udělala jenom svačinu, protože neměla moc z čeho navařit. Proto jeli na ten nákup. Jdu se převléct, mami.“ Zahalekal Tom a vzal to úprkem směrem ke schodišti dřív, než mu Konstantine stihla položit další otázku, na kterou by musel vymýšlet odpověď.
„Přijď potom dolů na jídlo, Irma něco připraví.“ Zavolala za ním ještě Konstantine.
Jakmile se Tom zavřel ve svém pokoji, hlasitě si oddechl. Nesnášel, jak si musel ohledně Billa pořád vymýšlet. Nejradši by ho přivedl oficiálně domů jako kdokoli jiný, a představil ho matce, která by pravděpodobně hned ve chvíli, co by ho zahlédla, chytila hysterický záchvat. Tom se té představě musel zasmát, ačkoli to bylo spíš k pláči. Shodil ze sebe včerejší oblečení a navlékl si pohodlné šedé tepláky. Na rozdíl od jeho upnutých džínů byly prostorné a volné. K tomu si vzal modré tričko a dredy si svázal do uzlu. Moc často nenosil oblečení, které by na něm plandalo, ale doma se tak cítil nejlépe, a tak tolik nedbal na to, jak to vypadá.
T: Přijel jsem domů. Kdyby něco, tvoje máma mě odvezla a jeli jsme na nákup.
Tom odeslal Ericovi krátkou zprávu a vydal se dolů do jídelny, kde měl již na stole připravené obložené housky a čaj.
E: Jasně, teda pokud se tvoje máma přímo nezeptá té mojí x_x ale to snad nehrozí. Ve škole tě čeká výslech prvního stupně 😛
Tom se musel pousmát. Čekal to, ale na druhou stranu byl sám nedočkavý, až o tom všem Ericovi poví.
T: Je mi to jasný :O Už nepatřím do klubu neviňátek 😛 podrobnosti zítra ve škole.
E: Ty kráso :O To jako fakt? Nezdáš se 😀 😛 Tak ve škole, čau 🙂
Tom mu odepsal rychlou odpověď na rozloučenou právě ve chvíli, kdy do jídelny vešla Adeilade.
„Ahoj Aduško.“ Pozdravil ji Tom a mávnul jí. Adelaide mu pozdrav oplatila a sedla si k němu. „Kde je máma?“ Zeptal se.
„Slyšela jsem ji mluvit po telefonu s někým z práce.“ Odpověděla Adelaide a přehodila si nohu přes nohu.
„Aha.“ Řekl pouze Tom a ukousl si další sousto.
„Tak jak bylo u Erica?“ Optala se Adelaide zvesela. ‚Co to má dneska být, vyslýchací den?‘ Problesklo mu myslí. Cítil se nesvůj a věděl, že to bylo pravděpodobně kvůli tomu, co v noci dělal. Za normálních okolností by mu možná tyhle dotazy nepřišly tak dotěrné.
„Fajn.“ Pokrčil Tom rameny a raději sklopil pohled dolů do svého talíře. Věděl, že ho Adelaide skenuje svým laserovým pohledem a neunikla jí ani maličkost.
„Vážně?“ Pozvedla obočí a už to, že Tom svoji odpověď nerozvedl, pro ni bylo podezřelé. Věděl, že by ho přistihla při lži, a tak radši neříkal nic, ale tím se prozradil stejně tak. „Hmmm.“ Pokývala hlavou a mlčela.
„Ty se mě na nic nezeptáš?“ Podivil se Tom a zvedl k ní pohled. Čekal podrobný výslech.
„Když mi to sám nebudeš chtít říct, tak ne.“ Zasmála se Adelaide. „Nebudu tě vyslýchat, nejsme u policie.“
Tom se rozhlédl okolo, jestli neuvidí někoho nepatřičného, kdo by neměl slyšet to, co se chystal říct, naklonil se k Adelaide a potichu zašpital.
„Byl jsem u Billa.“
„Celou noc?“
„Jo.“ Tom polknul, sklopil pohled a mírně zčervenal. Nemohl si pomoct, jak se mu vracely vzpomínky z předchozí noci. Přehrávaly se mu před očima naprosto v živých barvách.
„Aha.“ Pokývala hlavou Adelaide. Dokázala si zbytek domyslet. „Takže ti vysvětlil to svoje náhlé zmizení.“ Adelaide taktně změnila téma, když viděla, jak je chudák Tom v rozpacích.
„No ani moc ne. Prej je to pro moje bezpečí a tak. Nikdy mi nic moc neřekne, tak jsem ho nenutil. Stejně bych to z něho nevytáhl. Pro mě je hlavní, že je v pořádku živý a zdravý.“
„To je jasné, Sluníčko. Jen doufám, že se do ničeho nenamočil.“ Vyslovila Adelaide nahlas svoje obavy.
„To já taky. Což mi připomíná. Vrátil mi všechny ty peníze, které jsme za něj zaplatili v nemocnici. Do posledního centu. Mám je nahoře v pokoji.“ Tom raději ještě víc ztišil hlas.
„Kde je vzal?“ Vykulila oči Adelaide a napadlo ji asi 1000 nelegálních způsobů, jakými se k nim mohl mladý kytarista dopracovat.
„To mi neřekl. Musel jsem si je vzít, protože kdybych to neudělal, stejně by si je nevzal zpátky a nejspíš by se mnou už nikdy nepromluvil. Nemá rád cizí pomoc, ani když se o něj někdo stará.“ Povzdechl si Tom.
„Je tvrdohlavý.“ Přitakala Adelaide.
„Jo, jako mezek. Každopádně ti ty peníze chci dát všechny.“ Oznámil Tom Adelaide, jakoby nic. Ta se podivila.
„Ale Sluníčko, to nejde. Přispěla jsem ti jenom malou část a to protože jsem chtěla, ne protože bych čekala něco na oplátku.“ Tom se oklepal od drobků a uchopil její ruce do svých. Pohlédl jí přímo do očí.
„Aduško, jsi jeden z nejbližších lidí, které ve svém životě mám, a víš, že jich není mnoho. Pomohla jsi mi, když jsem to nejvíc potřeboval. Byly to tvoje úspory, a přesto jsi mi je poskytla, aniž bys z toho měla nějaký vlastní prospěch. Rozhlídni se okolo. Víš, že já peníze nepotřebuji. K čemu by mi byly? Mám všechno, na co si vzpomenu i nevzpomenu. A tobě pomůžou. Můžeš si je uložit a mít je v záloze, jako ty, co jsi mi půjčila. A ne neberu jako odpověď.“ Adelaide měla na krajíčku. Přesto všechno, jak byla Tomova rodina zámožná a on byl hýčkaný jedináček, byl skromný a hodný. Myslel víc na druhé, než na sebe a uměl taky dávat, nejen brát a že toho měl tolik, co dát mohl. Hlavně ze sebe. Rozdával spoustu lásky, podpory a porozumění. A Adelaide doufala, že se mu to bude v životě jenom vracet.
Pondělní ráno nezačínalo zrovna pozitivně. Venku pršelo a bylo zamračeno, přestože se schylovalo k létu. Eric s Tomem se na dnešek domluvili, že se sejdou, než začne škola, aby mohl Tom Ericovi převyprávět svoji první utajenou aférku. Věděli, že ve škole nebude čas a ani vhodné místo na vyprávění takových věcí. Sešli se v jedné čajovně nedaleko od knihovny, protože to bylo jediné místo, které bylo otevřené od 6:30. Tom Ericovi zhruba povyprávěl, jak spolu byli u jezera a jak se dostali k Billovi domů.
„No a to jste na to hned skočili?“ Vyhrkl na Toma Eric bez obalu. Tom se trochu zakuckal čajem.
„Neee, proboha.“ Začervenal se Tom.
„Tak jak k tomu došlo?“ Vyzvídal dál Eric.
„No přišli jsme k němu a nejdřív jsme si jenom tak povídali, jedli. No a pak mi zahrál písničku, kterou prý napsal o mně.“ Tom musel tenhle fakt Ericovi zmínit. Stále se nad ním rozplýval.
„On o tobě napsal song?“ Podivil se Eric.
„Jo. Nedal mi přečíst text, protože to prej veřejně nehrajou, ale snad se k němu jednou dostanu.“ Vyhrkl Tom zasněně.
„Hustý. Mně nenapsal nikdy nikdo nic. Já jednou napsal holce básničku a ta mi zlomila srdce.“ Vzpomínal Eric.
„To bylo ve druhý třídě.“ Zasmál se Tom.
„No právě, mám dodnes trauma z dětství. Líbí se mi narcistický mrchy.“ Chrlil ze sebe Eric, čímž tak trochu narazil na Serinu.
„Ozvala se ti o víkendu?“ Zeptal se Tom.
„Vůbec. To bych ti už řekl. Kašle na mě.“ Eric zkroutil trpce rty a napil se čaje.
„To je mi líto.“ Tom s Ericem soucítil. Nedokázal si představit, co by dělal, kdyby ho Bill poslal najednou do háje.
„Ale zpátky k tobě.“ Mávnul nad tím Eric rukou. Nepřišel se sem utápět v sebelítosti.
„No jo. No a pak se to nějak stalo. A nesměj se mi, neumím popisovat erotické scény.“ Začervenal se Tom a sklopil pohled.
„Jaký to bylo?“ Zajímalo Erica. Přece jenom jeho poprvé bylo hodně odlišné od toho Tomova.
„Byl jsem nervózní a Bill to na mně poznal, ale stejně jsem mu to řekl. Jako by to snad nebylo úplně jasné. Jsem průhledný jak sklo.“ Zakroutil nad sebou Tom hlavou.
„Ale Tomi. To je na tobě právě to hezké. Jsem si jistý, že to je jedna z hlavních vlastností, které na tobě mají lidi rádi. Protože já jo.“ Mrknul na něj Eric. Tom se musel usmát.
„Už jsem ti říkal, že tě miluju?“ Zacukroval na Erica Tom.
„Dneska ještě ne.“ Řekl Eric na oko dotčeně a poté se oba uchechtli.
„Což mi připomíná, že jsem to vytasil i na Billa.“ Zmínil Tom jakoby nic.
„Tys mu řekl… že ho?“ Začal Eric přehnaně gestikulovat rukama. Tom to nikdy nikomu neřekl. On sám vlastně taky ne. Bylo to silné slovo.
„Jo. Ani nevím jak, nějak to ze mě vystřelilo.“ Vyprávěl Ericovi Tom a vzpomínal na ten okamžik, kdy byly city silnější než rozum.
„A co on?“ Zajímal se dál Eric.
„Omluvil jsem se mu a on mě za to nezabil. Potom jsme to nějak zamluvili. Ale nebral jsem si to osobně. Já vím, že mě má rád, jenom to neumí říct, víš. Ale dává mi to najevo jinak.“
„Jo, je víc lidí, kterým je to slovo cizí.“ Podotkl Eric spíš pro sebe. Už ho unavovalo, jak neustále musel myslet na tu blonďatou ledovou královnu. Potřeboval se od ní distancovat, začínalo ho to zasahovat víc, než si myslel, že kdy bude.
„Měli bychom vyrazit do školy.“ Zamával Tom Ericovi svým telefonem před nosem. Bylo půl osmé.
„Jo. Vzhůru do pekla.“
„Do pekla ne. Tam jsem byl a věř mi, že se tam učí úplně jiný věci.“ Tom se snažil zlehčit situaci. Eric se neudržel a zachechtal se.
„Začínáš být pěkně nemravný, Kaulitzi.“ Hvízdl.
„To se stane, když se dáš do kupy se samotným Ďáblem.“ Konstatoval Tom s pokrčením ramen.
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Krasny diel. Bill uz patri Tomovi. Dabel trochu polavil. Ale to nevadi. Ja chcem aby zacal aspon trochu prejavovat svoje city. Lebo on ich ma. Niekde hlboko v sebe. Ach….tesim sa na pokracovanie. A Serina hlupana by da mala ozvat Ericovi. Lebo sa len trapi.
Tom a Eric jsou doopravdy kamarádi do deště Moc pěkná kapitolka.
Tom je tak rozkošný :3
díky za dílek