Chaos 9.

Skutečnost byla taková, že se Billovi Tom opravdu líbil. Líbil se mu již od prvního okamžiku, kdy ho viděl. Tom byl pohledný, dobře stavěný a jeho úsměv byl tak podmanivý, že bylo nemožné mu nepropadnout. Snažil se netahat do toho své city, ale v okamžiku, kdy Tom řekl, že nechce mít s kluky nic společného, bolelo ho u srdce. Bill si opravdu myslel, že Tom stojí o něco víc než jen o přátelství. Flirtující pohledy, komplimenty… Tom mu to ale všechno objasnil. Co měl teď dělat? Část jeho srdce byla zlomená a nechtěla už Toma vidět nikde poblíž.
Bill se probudil brzy ráno, ale v posteli zůstal až do oběda. Otec odjel před pěti hodinami a hospodyně k nim nechodila, když nebyl doma, takže neměl žádný důvod vstávat z postele. Nebyl ani hladový.

Pořád myslí na svoji poslední přítelkyni. Bože, přestaň snít, ani se mu nelíbíš.

Zvonek přerušil tok Billových myšlenek. Přemýšlel, kdo to tak může být v tuhle hodinu. Pořád měl na sobě oblečené jen boxerky. Vstal z postele a oblékl si svůj oblíbený župan, aby alespoň nějak zakryl zbytek svého těla. Díky polštáři měl rozcuchané vlasy, ale neřešil to. Šel ke dveřím, otevřel je… a spatřil Toma s úsměvem od ucha k uchu.
„Ahoj. Omlouvám se, že jsem nejdřív nezavolal, ale… chtěl jsem tě vidět.“
„No,“ Bill se podíval do země. Styděl se. Neměl na obličeji ani trochu makeupu a v obličeji měl vepsané všechny svoje pocity ohledně včerejšího večera.
„Špatné načasování?“
„Ne, ne. Jenom… Ještě jsem se nestihl upravit,“ řekl Bill a prohrábnul si vlasy, aby si je alespoň trochu poupravil. „Pojď dovnitř.“

Tom měl potřebu jít navštívit Billa. Tušil, že rozhovor, který předešlý večer vedli, nešel úplně tak hladce. Když vezl Billa domů, byl nezvykle tichý, takže se Tom opravdu bál. Bill rád mluvil, mluvil pořád, takže věděl, že něco pokazil. Neměl ale koule na to, aby se ho zeptal ještě v autě, takže se rozhodl nechat to na následující den. Pravděpodobně se nemusel vyptávat na všechny ty osobní věci, ale jelikož byli přátelé, nepřišlo mu na tom nic špatného.

Sluníčko pražilo jak vzteklé, bylo opravdu horko. Perfektní počasí na zchlazení se v bazénu. Tom si zapálil cigaretu a jednu nabídl i Billovi, aby ho nikotin trochu uklidnil.
„Omlouvám se za včerejšek. Nechtěl jsem, aby ses cítil nepříjemně.“
„V pohodě. Jsme přeci přátelé, ne?“ usmál se Bill a otočil hlavu, aby vydechl cigaretový kouř. Jelikož byl k Tomovi tak upřímný a vše mu řekl, myslel si, že teď je řada na Tomovi. Otočil se k němu zpátky, aby se ho zeptal na to, co Tom již jednou nakousnul. „Co se stalo mezi tebou a tvou bývalou přítelkyní? Myslím… proč jste se rozešli?“
Tom mlčel, pomalu kráčel k okraji bazénu. Bill šel za ním. „Protože… byla zavražděna,“ odpověděl a potáhl si ze svojí cigarety.
„Panebože, to je hrozný! Kdo by udělal něco takového?“
Tom se zhluboka nadechl a zastavil se. Díval se na svůj odraz v bazénu a otočil se k Billovi čelem. „… Já,“ odvětil potichu.
Bill udělal krok zpátky, v očích měl vepsaný strach. „V-vážně?“ zeptal se. Na víc se nezmohl.
„Ne,“ Tom se hlasitě rozesmál, hlava mu padla do záklonu.

Bill se zhluboka nadechl a bez přemýšlení do Toma strčil. „Idiote!“ vykřikl. Díky síle, kterou do něj strčil, to Tomovi podklouzlo, protože všude kolem bazénu byla na zemi voda. Snažil se něčeho chytit, aby nespadl do bazénu. Jediné, co bylo kolem něj, byl Bill. Chytil ho za tričko a stáhl ho tak do bazénu s sebou. Oba do vody dopadli s obrovským šplouchnutím.

Jakmile se oba vynořili ze dna bazénu, lapali po dechu. Tom si promnul oči, aby z nich dostal vodu a neviděl rozmazaně.
„Bille, tohle bylo zákeřný. Nezasloužil jsem si koupel.“
„Omlouvám se. Omlouvám se,“ Bill lapal po dechu, snažil se dostat z prožitého šoku. Chytil se za okraj bazénu, aby se udržel na hladině. Tom ho ale neposlouchal, protože se začal smát, jelikož si znovu před očima přehrál to, co se právě stalo.
„Sakra! Měl jsem si vyfotit tvůj obličej!“
„Tome, nebylo na tom nic vtipného! Vyděsil jsi mě!“ Bill se otočil na Toma a cáknul mu vodu do obličeje. Tom zavřel oči a z rukou si vytvořil obranný štít, kdyby přišla ještě jedna sprška. „Už nikdy o něčem takovém nevtipkuj. Vypadal jsi tak… tak…“
„Jak?“
„Jako šílenec.“
„Ale no tak… Tak ošklivé slovo.“
„Vím, že bys nikdy něco takového neudělal, ale sakra… Vážně jsi mě vyděsil.“
Tom zakašlal a výraz v obličeji mu povadl. Jako první vylezl z bazénu, a pak se otočil, aby pomohl i Billovi. „Opravdu byla zavražděná, je to ale dlouhý příběh. Jednou ti ho možná povím.“

—

„Dokážeš uvěřit tomu, že nemáme sušičku?“ zasmál se Bill. „Můžeš se osprchovat u mě v pokoji. Já se pokusím najít nějaké oblečení, které ti padne.“ Podal Tomovi dva ručníky a nechal ho ve svém pokoji samotného.
Billův pokoj byl velký. Moderní a uklizený. Červené povlečení kontrastovalo s krásnými fotografiemi zavěšenými na bílých zdech: krajiny, zvířata, památky. Tom nevěděl, jestli je Bill fanouškem přírody a umění nebo něco takového. Naposledy se ještě rozhlédl po pokoji, než se odebral do koupelny.

Bill se snažil najít nějaké oblečení v otcově šatníku. „Ne, ne, ne,“ postěžoval si spíš tak sám pro sebe a hodil další tričko na hromadu, která se tvořila na posteli. „Rozhodně ne.“ Oblečení jeho otce bylo velké i pro Toma. Ano, Tom nosil vytahaná trička, ale rozhodně na nich neměl logo armády. Navíc věděl, že by se táta zbláznil, kdyby zjistil, že někdo jiný si oblékl jedno z jeho vojenských triček. Rozhodl se, že bude jednodušší najít něco u sebe v pokoji. Byl si jistý, že určitě najde něco svého, co je o něco větší než to, co běžně nosil, ale zároveň menší než to, co nosil táta.
Černovlásek se vrátil zpátky do svého pokoje. Tom byl již čerstvě osprchovaný, osušku měl omotanou kolem pasu, trochu ji přidržoval, aby mu nespadla. Prohlížel si fotografii, která byla na jednom z prádelníků.

„Bylo mi dvanáct. Prosím, nedívej se na to, byl jsem ošklivý,“ zavtipkoval Bill.
Tom se snažil nezasmát a předstíral, že se díval na něco jiného na zdi. Bill se k němu přiblížil a on ztuhnul v okamžiku, kdy si kleknul na kolena a vysouval spodní šuplík. Billovo předloktí se dotklo Tomovy nahé nohy. Snažil se pohnout, ale nohy ho neposlouchaly.
„Co děláš?“ konečně se zeptal.
„Hledám… tady to je!“ vysvětlil Bill a vytáhl z šuplíku pár triček. Rychle se postavil zpátky na nohy, podíval se na Toma. Stáli u sebe tak blízko, že mohli cítit dech toho druhého. Jejich nosy se téměř dotýkaly. Ani jeden z chlapců se nepohnul. Billův primární instinkt byl silnější než on sám, byli od sebe vážně jen pár centimetrů. Nepřemýšlel nad tím, co se chystal udělat, a spojil své rty s Tomovými. Polibek netrval déle než čtyři sekundy a Tom se odtáhl. Byl zmatený. Nevěděl, proč se neodtáhl hned.
„C-co to? Co se s tebou děje, Bille? Kurva, nejsem gay!“
„J-já, Tome… já se-“ Bill měl problém najít ta správná slova. Sklopil pohled a pohrával si s lemem vlastního trička.
„Co jsi to…“
Bill si ještě pořádně nedal dohromady to, co se právě stalo, ale Tom na sebe už navlékal své kalhoty, které byly ještě pořád trochu mokré. Rychle vyběhl z pokoje, neměl ani oblečené tričko.
„Tome! Omlouvám se!“ zakřičel za ním Bill. Copánkatý muž ale sbíhal schody a po chvíli se za ním ozvalo jen bouchnutí vchodových dveří.

Černovlásek frustrovaně zakřičel a padl do postele. Jeho slzy hned smáčely červené povlečení.
„Proč jsem ho musel políbit? Proč? Kurva! Jsem takovej idiot!“
První opravdové přátelství, které měl a musel ho takhle zničit. Udělal by cokoliv pro to, aby smazal to, co se před chvílí stalo… Cokoliv, aby mohl být v Tomově blízkosti… Cokoliv, aby se ten polibek změnil v něco, co by opravdu něco znamenalo. Pokud se s ním Tom už nechtěl nadále přátelit, nemohl mu to mít za zlé. Už o tomhle mluvili a Bill… Dobře, Bill ho neposlechl. Udělal prostě to, co mu každý říkal, že bylo správné. Poslouchal své srdce. Co to bylo, kurva, za hloupou lež?
Hodiny hlasitě tikaly a Bill usnul s pláčem, který tlumil jeho polštář. Cítil, že jako kamarád naprosto zklamal, a teď už bylo příliš pozdě. Jejich přátelství bylo pryč.

autor: Aster

original