autor: Becs
„No to snad ne.“
„Opravdu chce rozpustit celou radu?“
„Kdo to kdy slyšel?“
„Neuvěřitelné.“
V síni vybuchl přímo ohňostroj výkřiků. Všichni členové rady v ní zasedali už několik století a nikdo nikdy neslyšel o tom, že byla rozpuštěna celá rada najednou. Většinou členy vyměňovali jednoho po druhém.
Otec vstal a vypadal, že po mně brzo skočí přes stůl. Zatnuté pěsti zapřel o desku stolu, jenže to už se ze svého trůnu zvedal Tom, postavil se přede mě, aby dal každému najevo, že pokud se jen pokusí mě dotknout, ukousne jim hlavu.
„Ještě neskončil,“ zařval do pokřikování a všichni rázem zmlkli. Cítil jsem ve vzduchu podivné elektrické napětí a vlasy v zátylku se mi zježily. Tom nepochybně použil i svou nově nabytou moc. Vděčně jsem se na něj usmál, když si zase sedl vedle mě. Cassian žduchl loktem do Georga a pak uznale pokýval hlavou.
„Novými členy, pokud přijmou mou žádost, se stávají,“ udělal jsem dramatickou pauzu, aby zmlkli i poslední kecalové. „Gustav,“ otočil jsem se na svého bývalého guardiana, který stál sklesle v rohu a vypadal jako hromádka neštěstí. Když uslyšel své jméno, překvapeně zvedl hlavu. „Přijímáš mou žádost?“ zazubil jsem se na něj, protože šokovaněji už se tvářit nemohl.
„Vaše výsosti,“ vykoktal a došel před trůn. „Ano, já přijímám.“ Poklekl na koleno a uklonil se. Pak poodešel stranou a zdálo se, že tak úplně nevěří tomu, co se právě stalo.
„Sonja,“ zvolal jsem znovu a pohledem vyhledal svou švagrovou, která teď byla bílá jako stěna. „Přijímáš mou žádost? Samozřejmě, že počítám s tím, že tě zastoupí Marcus, když bude potřeba postarat se o to malé.“
„Ano, já přijímám,“ udělala maličké pukrle a rozzářeně se podívala na svého manžela, který jí okamžitě políbil na ústa.
„A poslední. Nicky,“ otočil jsem se na kamaráda, který si vůbec nevšiml, že na něj mluvím, dokud do něj Cassian důrazně nedloubl.
„Já?“ ukázal na sebe.
„Ano, ty Nicky,“ kývnul jsem a musel jsem se smát tomu, jak nevěřícně koulí očima. „Přijímáš mou žádost?“
„Jo, určitě. Já, jo,“ koktal hloupě. Měl to být můj nejchytřejší rádce, a teď taky blábolil jako blázen.
„Pokloň se,“ šeptl Cassian a Nicky ihned poslechl. Pár lidí se zachichotalo.
„Jeden ti chybí,“ zahřměl otec, který teď byl rudý jako rozzuřený krocan. „To jsou jen tři.“
„Oh ano. Čtvrtým jsi ty. Tebe odvolat nechci,“ vysvětlil jsem prostě a otcův zarputilý výraz okamžitě povolil.
„Chceš mě nechat jako člena rady?“
„Ano,“ přikývl jsem. Tahle Tomova žádost překvapila i mě. Měl jsem dojem, že bude chtít otce dostat tak daleko z hradu, jak jen to bude možné, ale nestalo se tak. „Žije s velkou bolestí, Bille. Není to zlý člověk. Prostě dělá to, co si myslí, že je nejlepší.“ Vyložil mi to dost přesvědčivě, takže jsem jeho úsudku věřil.
Síň teď ovládla úplně nová energie. Lidé si začali znovu povídat a otec se zase začal mračit, když si uvědomil, s kým vlastně teď zasedá v radě. Jen jedna osoba si přála zůstat neviditelná, a teď se nenápadně plížila podél zdi.
„Marrion,“ zahřměl jsem a ona sebou polekaně trhla. Pohlédla na mě a pak na dveře, od kterých ji dělilo ještě několik metrů. „Cassiane, přiveď ji sem.“
Kamarád nezaváhal ani na vteřinu a velmi profesionálně pro ni došel a dotáhl ji až před trůn. Škubala sebou a snažila se vyprostit, ale veškerý odpor byl marný.
„Odsuzuji tě ke dvěma stům letům ve vězení,“ prohlásil jsem a ona se dramaticky zhroutila na zem.
„Nic jsem neprovedla, vaše výsosti,“ skučela a po tvářích jí kanuly velké slzy. Nevěřil jsem tomu, že jsou opravdu upřímné.
„Za vynášení informací týkajících se království. Za spolčování se s jedním z klanů za účelem vlastního obohacení,“ doplnil jsem. „Musím říct, že máte hrozný vkus na muže. Declan. No fuj.“
„Chce ho varovat. Dala někomu vzkaz, aby mu ho odnesl,“ naklonil se ke mně Tom, abych to slyšel jen já.
„Tušíš, kdo by to mohl být?“ řekl jsem také potichu.
„Dej mi chvilku,“ mrknul Tom a vstal. Zatímco jsem dál diskutoval s Marrion, která všechno popírala, procházel Tom kolem stolu rady a vypadalo to spíš jako, že se jen chce dostat k zadní stěně, než že by po někom pátral. Za pár okamžiku, už k nám vedl jakousi mladou ženu oblečenou do zástěry.
„Dej mi ten vzkaz, co ti dala Marrion,“ natáhl jsem k ní ruku. Žena působila dojmem, že se brzy pozvrací. Vrhla krátký pohled na Marrion, a pak už sáhla do kapsy a dala vzkaz Tomovi. Očividně neměla odvahu se ke mně přiblížit. Cassian se teď postavil tak, aby dokázal zadržet kteroukoliv z nich, kdyby se pokusily o útěk.
Rozvinul jsem malý zmuchlaný papírek a víc jsem pro Marrionino odsouzení nepotřeboval. Tady byl jasný důkaz. Cassian přikázal strážím, aby ji odvedli, a to se neobešlo bez vřískání a jekotu.
„Co teď s tebou?“ povzdychl jsem si a upíral zrak na mladou kuchařku.
„Nechtěla to udělat. Marrion ji přinutila. Je věrná království, ale měla z ní strach,“ řekl Tom a žena na něj překvapeně pohlédla. Zdálo se, že očekává stejný osud, jakého se dostalo bývalé člence rady.
„Lituju toho,“ špitla a celé tělo se jí třáslo.
„Dobře, můžeš jít,“ usmál jsem se na ni. Cassian jí pomohl na nohy a odvedl stranou, aby si mohla sednout.
„Tak, to je všechno. Všechna rozhodnutí mají okamžitou platnost a já počítám s tím, že je budete brát na vědomí,“ tlesknul jsem a byl upřímně rád, že to mám za sebou.
V síni to vzrušeně vřelo, když se všichni hrnuli ven. Otec vypadal, že se nemůže rozhodnout, jestli se tvářit potěšeně, že jsem ho nechal v radě, nebo naštvaně, že jsem provedl tolik změn bez jeho vědomí. Cassian, Nicky i Georg došli až k nám a tvářili se nadmíru spokojeně.
„Jsem rád, že ses konečně rozhoupal. Takže kde máme svoje pokojíčky,“ promnul si Cassian ruce a zazubil se.
„Moc se tady nezabydluj. Za pár týdnů se vrátíme do Londýna,“ popíchnul jsem ho a Tom se na mě spokojeně usmál. Oba už jsme se těšili, až vypadneme z Rumunska.
„Ale co moje armáda? Jak je budu z Londýna cvičit?“ schlípnul Cass.
„Uklidni se, Cassiane,“ zpražil ho Nicky a protočil oči ke stropu.
„Žádnou armádu nemáme,“ zakroutil jsem pobaveně hlavou. „Vždyť se roky neválčí. Ale přesuneme výcvik nováčků na hradní stráž a ochranku pro důležité upíry do Londýna, takže pár chlapů pojede s námi. Dostaneš je na starost.“
„No, aspoň že tak,“ oddychnul si.
„Vypadáš dobře, Tome,“ obrátil se Nicky na mého přítele. „Jinak, ale rozhodně líp.“
„Děkuji ti,“ kývl Tom, ale víc neřekl. Stával se z něj pěkně mlčenlivý patron. Zahleděl jsem se na jeho profil a přemýšlel, kolik věcí teď bude jinak. Asi už nemůžu počítat s jeho zvídavými otázkami. Zamiloval jsem se do plachého člověka, a teď vedle mě na trůnu seděl mocný upír. Ne, že bych ho snad miloval méně.
„Nepřemýšlej tolik,“ zamumlal Tom na půl úst, takže jsem si to zachytil jen já. Jasně, že věděl, na co myslím. Chytil mě za ruku a propletl naše prsty dohromady, aby mi mohl vtisknout polibek na její hřbet.
Kamarádi se chvilku dohadovali, jestli bude lepší jít se najíst do jídelny nebo si nechat jídlo donést přímo do pokoje. Nakonec zvítězila jídelna, takže odešli pryč a my s Tomem osaměli.
„Tak to řekni,“ vybídl mě Tom, když jsem hodnou chvíli mlčel a jen zíral skrz okno ven na zasněžené stromy.
„Víš, o čem přemýšlím,“ povzdychl jsem si.
„Tuším to,“ přikývl a podepřel si bradu rukou. Nenaléhal. Jen čekal, až budu připravený mluvit.
„Chci dát Alexise popravit,“ řekl jsem tvrdým hlasem, ale na Toma jsem se nepodíval. „Za všechno, co provedl, si to zaslouží. A jedině, když bude mrtvý, budu mít klid. Budu vědět, že už nikomu neublíží.“ Vstal jsem, protože už jsem nebyl schopný vydržet sedět v klidu. Tom na to nic neřekl, jen nakrčil čelo a zpracovával tu informaci. Trvalo snad věčnost, než se na trůnu narovnal a opatrně spustil.
„Nemyslím si, že je to to, co opravdu chceš.“
Otočil jsem se na něj, protože jsem si myslel, že uvidím v jeho obličeji zlost nebo podráždění.
„Smrt pro něj není žádný trest,“ zakroutil hlavou a vstal, aby mohl dojít až ke mně. „Unikl by z toho moc snadno. Mnohem větší peklo pro něj bude, když bude muset hnít v cele s vědomím, že o tebe přišel. Že se mu nepodařilo získat tě zpátky. Že jsi šťastný s někým jiným.“
Chvilku jsem na svého přítele jen zíral a nevěděl, co říct. Jasně, že poznal, jak se cítím. Dokonce dokázal moje pocity rozšifrovat ještě lépe než já. Nechtěl jsem Alexise nechat naživu, protože by mi ho snad bylo líto. Zasloužil si krutý trest za všechno trápení, kterému nás vystavil. Jenže jsem zatím ještě nebyl připravený rozhodovat o něčím životě a smrti. Jsem jen král a ne bůh.
„Dobře,“ usmál jsem se na něj a uvolnil ramena. Obával jsem se, že mě v tomhle Tom nepochopí. Jak jsem mohl být tak hloupý? Kdo jiný by mě mohl chápat lépe než on? Natáhl ke mně ruku v jasném gestu. Stulil jsem se mu mezi mocné paže a užíval si jeho blízkost.
„Tak teď už jen zbývá naplánovat oslavu našeho spojení. Konec konců jsi můj druh, a to se musí zapít,“ zazubil jsem se mu do košile, protože jsem tušil, jak na to bude reagovat.
„Ach ne. Nesnáším honosné upíří oslavy,“ zasténal. Bylo fajn vědět, že i já v něm můžu číst jako v otevřené knize.
„Rozhodně bych se jim do toho nevměšoval. Zatím nepožádali o oficiální soud. Je velká pravděpodobnost, že si to zkrátka vyřeší mezi sebou,“ vysvětlovat Gustav a upíjel ze svého stříbrného pohárku.
„Ale no tak, pánové,“ přicházela k nám zrovna Anette a jednou rukou si hladila vypouklé bříško. „Mám ten dojem, že jste sem přijeli na návštěvu a ne, abyste řešili královské povinnosti.“
„Promiň miláčku. Síla zvyku,“ zazubil se na ni Gustav a nechal ji, aby si mu sedla na klín.
„Jak dlouho máte v úmyslu zůstat?“ obrátil se na mě otec.
„Ještě nevíme jistě, ale moc dlouho ne. Čekají mě v Londýně jednání, takže minimálně příští týden už musíme být zpátky,“ objasnil jsem a usmál se na Toma, který seděl u stolu hned vedle mě. I po letech se mi při pohledu do jeho hnědých očí, a hlavně na jeho široká ramena, podlamovala kolena.
Rozhodli jsme se na pár dnů vyrazit do Rumunska a podívat se, jak jde život na hradě. Otec, Sonja, Marcus i Gustav tu žili na stálo, a tak jsme je rádi po dlouhé době zase viděli. Teď jsme si užívali chvilku pohody v jednom ze salonků a společně popíjeli. Ale to by nebyl Gustav, aby nezavedl řeč na práci. Díky jeho zapálení jsem sem z Londýna skoro nemusel jezdit, protože dokázal vyřešit problémy ještě dřív, než vůbec stačily vzniknout. Musím přiznat, že mě dost překvapilo, když se dal dohromady s Anette. Podezříval jsem jí, jestli v tom není jen vypočítavost z její strany. Vdát se za člena rady je velká čest, ale když jsem viděl, jak na sebe hledí, bylo mi jasné, že v tomhle případě to tak není. Později mi mou domněnku potvrdil i Tom.
Z přemýšlení nad osudem mého bývalého guardiana mě vytrhlo prásknutí dveří a následné zvolání: „Strejdo Tome!“
„Lori,“ rozzářil se okamžitě Tom a zvedl se, aby se mohl přivítat s malou zlatovlasou dívenkou. Skočila mu kolem krku a úplně se v jeho objetí ztrácela.
„Lorrean Kaulitzová, okamžitě zpátky do postýlky. Za chvilku už bude svítat,“ vběhla dovnitř Sonja a přísně na dceru zahlížela.
„Jen jsem chtěla pozdravit strejdu Toma,“ špitla holčička a své obrovské hnědé oči upírala prosebně na matku.
„Tak jenom chviličku,“ ustoupila nakonec její matka a zakroutila hlavou.
„Sonjo,“ vstal jsem od stolu, abych se se švagrovou mohl přivítat. Vyměnili jsme si dva povinné polibky a počáteční zdvořilosti. Pak už jsme se otočili k Tomovi a Lori, která právě něco horlivě vykládala.
„Jsem ráda, že jste přijeli na návštěvu. Malá nebásní o ničem jiném, než o Tomovi. Už jsem si říkala, že se budeme muset vydat za vámi do Londýna, jinak mi vymluví díru do hlavy,“ žertovala Sonja a s láskou v očích sledovala své nezbedné dítko.
„To klidně můžete. Víš, že vás vždycky rádi uvidíme. Moc se nám po ní stýská,“ přiznal jsem. Sonja a Marcus zůstávali v Rumunsku na hradě hlavně kvůli dceři. Pro upíří děti není jednoduché být v kontaktu s lidmi. Nechápali, že se nemůžu zakousnout do kohokoliv, kdo je zrovna poblíž. Chuť na krev je silnější a naučit se tu touhu potlačit stojí dost úsilí.
„Snad už brzy,“ pokývala hlavou a rozesmála se, když se Tom pokoušel udělat pukrle. Lorrean odběhla ke stolu a ukradla tam moji korunu. Nasadila si ji na hlavu, ale byla jí velká, takže jí teď visela kolem krku jako náhrdelník. Pronášela k Tomovi rozkazy a on se jí klaněl.
„Jednou z ní bude dobrá královna,“ usoudil jsem a přemáhal další výbuch smíchu, když Lori nařídila Tomovi, aby pochodoval dokola jako voják. „Rozhodně pro to má vlohy.“
„Jo, možná, že bude,“ pronesla Sonja rádoby s nezájmem a prohlížela si při tom své nehty.
„Co myslíš tím, že možná bude?“ otočil jsem se na ni a zamračil se.
„Ale to nic,“ mávla rukou, ale v očích jí hrály pobavené ohníčky.
„Sonjo?“ řekl jsem výhružně, ale ona na to nereagovala. Zavolala na dceru a znovu ji připomněla svítání a její postýlku. Lori se rozloučila s Tomem, a pak bez jediného ohlédnutí vystřelila z místnosti pryč. Sonja se vydala za ní.
„Sonjo,“ zavolal jsem za ní znovu. „Co jsi tím myslela?“
„To, že nevidím vaši budoucnost, neznamená, že nevidím budoucnost ostatních,“ pokrčila ledabyle rameny, když už stála ve dveřích. Rozesmála se zvonivým smíchem a zmizela.
„V pořádku?“ došel ke mně Tom a pohladil mě po rameni.
„Říkala něco v tom smyslu, že Lori bude královna jen možná,“ pohlédl jsem na něj zoufale. Co to, sakra, mělo znamenat? Tom nadzvedl bradu, jako by chtěl zaslechnout nějaký zvuk přicházející z chodby. Pak se na jeho obličeji rozprostřel ten nejširší úsměv.
„Tak takhle je to.“
„Jak je to?“ už jsem skoro kňoural.
„Teď se tím nezabývej,“ pokýval Tom hlavou, jako bych byl jen umanuté dítě, které se už po dvacáté ptá proč.
„Tome!“ moje frustrace dosahovala vrcholu. On mě však jen otočil zády k sobě a popostrčil, abychom se mohli vrátit zpět ke stolu, kde teď Cassian vyprávěl nějakou historku.
„Tome,“ zkusil jsem to znovu o poznání prosebnějším tónem, ale ani to nezabralo.
„No tak, pššt,“ syknul a pak už mě umlčel polibkem.
Hádám, že tuhle záhadu budu muset vyřešit někdy příště.
KONEC
autor: Becs
betareas: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 74
Nečakala som, že koniec príde tak rýchlo, chcela som si ešte pár dielov užiť a dozvedieť sa o Tomovi a jeho schopnostiach viac, trošku ma ten koniec zaskočil,bude aj tretia rada :D? Mohla by byť :))).
Kazdopadne toto je otvoreny koniec. Takze urcite si zasluzime tretiu seriu. 😉
Lebo ja este niesom pripravena na to aby ma tyto dvaja sexy upiri opustili.
Sonja je znova tehotna?? Dobre som to pochopila?? Velmi sa mi pacil tento diel. A pacilo sa mi aj to, ze Tom presvedcil Billa aby nepopravil Alexisa. Aj ked ja by som ho uz zopar dielov dozadu pokrajala na kocky. 🙂 lebo takto sa ma spravat dobry Queen B.
Dakujem velmi pekne za tuto seriu autorke. Naozaj som bola s nimi v tom Rumunsku. Zachranovala som Toma. Hnevala sa na Alexisa, ze tak trapil Billa. Prijemny relax.
Jednou se musím z povídkou rozloučí ale tahle mi přirostla k srdci a budu se k ní rada vracet.
Úžasný konec, lepší jsem si snad ani nemohla přát!!! Je pravda, že je tady pořád pár věcí, o kterých by se dala napsat třetí řada, ale jelikož s dalšími odpověďmi by určitě přišlo i spousta dalšího trápení, tak snad už raději třetí řadu ani nechci 😀 Takhle je to perfektní, dokonalé, a krásné 🙂
Děkuju!
P.S. Kdyby to šlo, tak bych si pěkně prosila raději nějakou novou povídku… 😀
Já jsem doufala, že nás před samotným koncem čeká ještě pár dílů, tak je mi teď trochu smutno. 🙁 První sérii jsem doslova zhltla a hned jsem se pustila do téhle série, a tak mám pocit, že je ta povídka se mnou už docela dlouho a moc se mi nechce se s ní loučit…
Každopádně jsem ráda za nádherný konec! ♥ Kluci si nezasloužili nic jiného, než šťastný konec a já jsem ráda, že jsem si přečetla i pár odstavečků o budoucnosti! 😉 Mám stejný pocit jako Iwuanka, protože i mě napadlo, zda není Sonja znova těhotná. 😉 A závěr povídky byl opravdu hodně otevřený s nezodpovězenou otázkou, že mě samotnou napadlo, zda nás nebude čekat další řada. 😉
Becs, moc děkuji za další překrásnou povídku z Tvé tvorby! ♥ Tvůj styl psaní mi neuvěřitelně sedí, všechno se čte krásně snadno a i když jsou některé povídky bolestivé, stejně se u nich vždycky parádně zasměji. Moc děkuji! ♥♥♥
Zlatí, musím říct, že jsi stvořila neskutečný poklad. Všechny tvoje povídky jsou takové mazlení se se slovíčky, i když většinou je to pořádný nářez pro čtenáře 😛 ovšem tahle… u první kapitolky první série se tvářila tak nevinně a pak dočtu poslední dílek druhé série a wow, jakože cože? Už konec?
Krásně jsi to napsala. Povedlo se ti zachytit ten vývoj vztahu mezi těma dvěma "pitomcema", ne jako vážně, chvilkama, hlavně teda Bill, byli na palici… vlastně, když nad tím tak uvažuju, tak jenom Bill, protože Tomi tady byl neskutečný brouček. Chtěla bych mít jeho trpělivost se svou milovanou polovičkou 😛
Ani nevíš, jak moc jsem ráda, že všechno dopadlo takhle nádherně, i když teda za ten konec, zlatí… to jako ještě prosí minimálně o epilog, nebo nějakou jednohubku na závěr, takhle nás přece nemůžeš nechat? Sonja dva v jednom… mlžení ohledně koruny a trůnu 😀 ach jo, Tomi to pochopil ale já se teda ztrácím 😀
Andreas i Alexis dostali co si zaloužili, Billův klan je přesně, tam kde ho chceme mít a Billův tatík snad dá pokoj 😀 a nebude jim do ničeho moc kecat, je fajn, že Queen B už je konečně hoden svého místa i se svým ofiko partnerem (tímhle si mi udělala neuvěřitelnou radost :-*)
Já vím, že je to takový román pod povídkou, ale já jsem taková ostuda, že jsem to musela všechno číst až na jednou, protože některé nervydrásající scény (viz téměř mrtvý Tomi), to bych prostě nedala, čekat, až to bude přidáno, takže jsem to slupla a jsem naprosto spoki 🙂
a moc moc děkuju za nádhernou povídku a rozhodně doufám, že tě Bitter zpracuje pro nějaký nový námět a novou povídku :-* prosím, prosím, i když teda máš můj nejhlubší obdiv, vlastně už píšeš víc jak rok v kuse… wow :-*
mno, určitě jsem něco vynechala, ale můj nejhlavnější dojem je, že mám totální úsměv na tváři a spokojeně se culím jako pako a je mi jasné, že si za nedlouho dám maraton obou sérií a opravdu si to vychutnám :-*
Nádhera ❤️❤️❤️. Momentálně nemám, co víc dodat (a že já jsem obvykle hodně výřečný tvor)… Musím nejprve nechat doznít všechny emoce, které ve mě tenhle TOP příběh vyvolal (obě řady jsem přečetla za jeden týden, tak moc jsem byla vtažena do děje), abych je mohla následně sesumírovat do něčeho kloudného, co bude mít hlavu a patu. Nicméně pokud by tu probíhalo nějaké hlasování 😂, určitě bych se přimlouvala za třetí řadu, on ten konec nabízí dost prostoru k navázání 😇.
Achyooo 😪 ja se s nimi nechci loučit, proc nemuze byt treti rada? Nejdriv jsem chtela cely příběh podrobne rozebrat (kdyz u prvniho čtení jsem tak neucinila), od postav az po dej, jak na me to či ono působilo, ale vzhledem k tomu, ze uz sem Becs nechodi, nema to hlubší smysl, i kdyz tahle dokonalá povídka by si rozbor urcite zaslouzila. Takze jen shrnutí >>> pecička ♥️, jiste tu nejsem naposledy 😁. Tenhle web je studnicí tolika nádherných příběhu … vsichni, kteri se na tom podílíte, jste uzasni – miluju Vas za to. Dekuju!!!
Becs sem občas ještě zajde, ale je pravda že už nepíše.. možná jednou.. 😀
Díky moc za tuhle povídku! Fakt jsem si to užívala, místy se strachovala, ale hlavně jsem se opravdu bavila 👌
Becs sem občas ještě zajde, ale je pravda že už nepíše.. možná jednou.. 😀