„Cože?“ zazíral na něj Dwayne a plácnul se do čela. „Do prdele!“
„Jo. Billův táta patří k armádě. Neřekl jsem ti to, protože já sám jsem si myslel, že to není důležité! Ale teď…“ Tom se chytil za čelo a dlaně kolem něj sevřel.
„Chlape, seš vážně až po krk ve sračkách,“ řekl snědý muž s úšklebkem. Tom na něj otočil hlavu a vážně se na něj podíval.
„Neříkej, Sherlocku.“
Dwayne pokrčil rameny. „Takže jakej máš plán?“
„Můj plán je nedělat to,“ řekl Tom odhodlaně a zakroutil hlavou. Samozřejmě, že tohle bylo to první, co ho napadlo: dělat, jako kdyby mu Tony nic neřekl. Bohužel ale nevěděl, jak nechat generála naživu, aniž by se to jeho šéf dozvěděl.
„Kámo, Tony tě zabije, pokud nesplníš jeho úkol.“
„Já vím, sakra!“ Tom zase křičel. Párkrát se zhluboka nadechl a vydechl, aby se uklidnil. Poté sebral svou tašku, hodil si ji přes rameno a šel ke dveřím. „Zrovna teď nemám v hlavě tisíce nápadů. Potřebuju pivo.“
„Zvu tě,“ Dwayne šel rychle do svého pokoje, kde vzal klíčky od auta a peněženku. Následoval Toma ke svému autu.
—
Následujícího rána začal pro Toma zbrusu nový den. Vzbudil se pozdě a v hlavě si opakoval všechny možnosti, které večer s Dwaynem prodiskutovali. Došli k názoru, že bude lepší, pokud se v přítomnosti Billa bude chovat jakoby nic a naprosto normálně. O tom si ale myslel, že nebude tak jednoduché, jak se zdálo. Doufal, že si Bill nevšimne jeho zvláštního chování.
Vystoupil z auta a šel po dlouhém chodníku, aby se dostal k hlavním dveřím rezidence Kaulitzových. Zastavil se přede dveřmi, a než vůbec stiskl zvonek nebo zaklepal, dveře se otevřely. Na druhé straně stál generál Kaulitz s úsměvem na rtech, jako kdyby věděl, že se zrovna v tenhle čas ukáže.
„Tome!“ zvolal nadšeně a poplácal ho po rameni. „Jak se vede, mladý muži?“ Vtipná shoda okolností zapříčinila, že při své cestě pryč z domu na Toma narazil.
„Dobrý den,“ odpověděl Tom s velkým přemáháním a pokusil se usmát. Nebyla to pro něj jednoduchá situace. Nestál tváří v tvář pouze Billovu otci, ale právě teď i svojí oběti. Byl si tak moc nejistý sám sebou. Bylo mnohem jednodušší, pokud svoji oběť vůbec neznal a prostě ji zabil. „Velmi dobře, pane Kaulitzi. Děkuju.“
Generál mu v přátelském gestu položil paži kolem ramen. Usilovně se snažil, aby se nepohodlím neošil nebo neudělal něco podobného. Děsilo ho to. Tom si levou rukou sundal z hlavy svou kapuci a nemohl si nevšimnout toho, jak byl Billův otec potichu. Stejně tak jako jeho syn miloval mluvit.
„Uh?“ vydal ze sebe generál, jako kdyby byl přistižen nepřipraven. „Oh, ne. Momentálně není doma,“ řekl a trochu se usmál. Prohlédl si Toma od hlavy k patě. „Něco jsi od něj potřeboval?“
„Oh, ne, nic jsem nepotřeboval. Jen jsem ho chtěl vidět.“
„Chápu,“ generál pokýval na souhlas. „Máš minutku, Tome? Chtěl bych s tebou mluvit.“
„Jo, samozřejmě.“
Generál zavřel za sebou dveře a Tomovi naznačil, aby se přesunul dál od hlavních dveří. Aniž by Tom věděl jak, byli na cestě k jeho autu.
„Podívej, vím, že jste si s mým synem opravdu blízcí,“ začal starší muž a Tom polknul. „A je to dobře. Každý přece potřebuje kamaráda, ne?“ zasmál se a pokračoval. „Tome, už mi ale nemusíš dál lhát. Bill mi všechno řekl.“
„Všechno?“ otázal se Tom překvapeně. Co Billův otec věděl? Že byli pár? Místo, kde ve skutečnosti pracoval? „Co vám Bill řekl?“ předstíral ztrátu paměti. Pořád tady byla možnost, že mu Bill řekl něco úplně jiného.
„Řekl mi, že ve skutečnosti nepracuješ ve fabrice. Vsadím se, že pracovat v Casablance musí být opravdu těžké, že? Konec konců… Pořád seš jen zaměstnanec, pokud to tak můžeme nazvat,“ mrknul na něj.
Tomovi se stáhl žaludek. Pokud k němu budou takhle přicházet nové a nové špatné zprávy, byl si jistý, že se brzy bude houpat zepředu dozadu jako kolébka, a modlit se, aby to už přestalo. Zhluboka se nadechl a vydechl.
„Já… omlouvám se, ale no… nevím co na to říct,“ zaváhal. „Nechtěl jsem-„
„Ne, ne. Nestresuj se, mladíku. Musíš si pouze stát za tím, co děláš. Lži tě nikam nedostanou. Pamatuj na to,“ podíval se na Toma, který pouze stál vyděšeně na místě. Vypadal zmateně. Rozhodl se tedy pokračovat ve svojí řeči. „Nejsem naštvaný. Chápu, proč jsi nic neřekl. Jsem ale rád, že jsme si to vyjasnili.“
My?
Voják copánkatého muže jemně popostrčil, aby konečně nastoupil do svého auta a odjel.
„Hádám, že máš spoustu věcí na práci, takže tě už nebudu okrádat o tvůj čas. Řeknu Billovi, že ses zastavil. Děkuju za návštěvu.“
Ať už se generál snažil být sebevíc zdvořilý, Tom si velice dobře uvědomoval, že byl prakticky vykopnut, aniž by do domu strčil byť jen jednu nohu. Byl zmatený. Proč mu Bill nikdy neřekl, co vše svému tátovi prozradil? Nicméně… nevypadal znechuceně, naštvaně nebo tak něco. Tím pádem to bylo ještě divnější, protože Bill svého otce vždy popisoval jako vznětlivého člověka, kterého naštve každá maličkost. Ať už se tedy jednalo o cokoliv, bude muset zjistit, co to je.
—
Generál Kaulitz si povzdychl a šel zpátky do baráku. Jakmile za sebou zavřel dveře, opřel se o ně. Věděl, že ten muž není důvěryhodný, myslel si to už delší dobu. Teď se mu to akorát potvrdilo. Jaká to smůla.
„Nebyl to Tom?“ zeptal se Bill svého otce, zatímco sbíhal schody stále ve svém pyžamu. Skrz okno viděl odjíždět auto. Přísahal by, že patřilo Tomovi.
„Ne. Tom se tu nestavil,“ odpověděl mu otec a zakroutil hlavou. Bill zaúpěl. Opravdu chtěl Toma dneska vidět.
„Bille, obleč se, prosím.“
„Jo, hned,“ protočil oči černovlásek a šel do kuchyně. Otevřel lednici a prohlížel si všechno jídlo, které bylo uvnitř. Rozhodoval se, co si dá k obědu, který pro něj byl zároveň snídaně. Jeho otec se nadechl a posadil se na židli.
„Bille, chci s tebou o něm mluvit. O Tomovi.“
Bill se na něj rychle otočil a zavřel dveře od lednice. Zmateně nakrčil obočí. „O čem chceš ohledně něj mluvit?“
„Chci, aby ses s ním přestal scházet.“
„Cože?“ Billovi poklesla čelist. Odfrknul si nad otcovou přímostí. „Co se ti stalo? Nepřestanu ho vídat,“ oznámil vážně.
„Bille, poslouchej mě,“ začal generál klidným tónem hlasu. „Není tím, kým si myslíš, že je. Je to člen mafie. Patří ke gangu a já-„
„Já vím,“ oznámil Bill a vytáhl obočí.
„Ty víš?!“ vykřikl generál Kaulitz.
„Jak to TY víš?“ černovláskův výraz ztvrdl, ukázal na otce svým hubeným prstem.
„Nezáleží na tom, jak to vím,“ skočil mu do řeči otec. „Proč se s ním scházíš i přes to, že víš, co je zač? Bille, je to vrah!“
„Takhle ho nenazývej!“ varoval Bill.
„To je přesně to, co je. Zabiják, drogový dealer!“
„Nic o něm nevíš! Neměl na výběr. On-„
„Nezajímá mě to. Je mi jedno, proč to dělá. Je jedním z nich a nechci, aby se kolem tebe motal. Jsem tvůj otec a ty uděláš to, co řeknu!“
„Ne! Tati, ne! Nepřestanu se s Tomem vídat jen proto, že to chceš! Je mi už špatně z toho, jak mi pořád říkáš, co mám dělat! Pořád se ke mně chováš, jako kdyby mi bylo deset! Jako kdybych byl zasraný dítě! A nevyhrožuj mi vojenskou školou, protože mě to nezajímá!“ křičel Bill naštvaně. „Přál bych si, aby moje máma nebyla mrtvá! Jsem si jistý, že by mi rozuměla!“ křičel. Cítil, jak se mu oči zalévají slzami. Natáhl před sebe ruku, aby se ho otec nemohl dotknout, a chystal se z kuchyně utéct. Otec byl ale mnohem rychlejší. Chytil ho za paži a přitáhl si ho zpátky k sobě.
„Nech mě na pokoji!“ křičel černovlásek a škubal rukou, aby se osvobodil.
„Bille, přestaň! Poslouchej mě!“ zakřičel na něj otec. Tentokrát nehodlal tolerovat Billův výstup. „Tohle vůbec není o tvojí mámě. Nedovolila by, aby se ti cokoliv z tohohle stalo. Tohle je o tvojí bezpečnosti. Tom je nebezpečný! Nechápeš to?“ generál Kaulitz chytil syna za ramena, aby ho donutil se na něj podívat. „Nemůžeš se s ním dál vídat!“
„Ne! Nepřestanu se s ním vídat! On je můj…“ Bill zvedl hlavu a popotáhl, s kuráží se podíval otci do očí. „Je můj přítel.“
Generál Kaulitz syna pustil a začal se na něj mračit. „Co jsi to řekl?“
„Miluju ho a on miluje mě!“
„Panebože, co jsi to udělal. Tvůj přítel?!“
Když se Bill svěřil tátovi se svojí orientací, podpořil ho. Neochotně, ale i tak. A Bill byl za to neskutečně vděčný. Z nějakého důvodu si ale Bill pokaždé vybíral špatné partnery. Nikdy mu nic neřekl, protože byli neškodní. Tentokrát tomu tak ale nebylo, Tom byl kriminálník. Nemohl se stáhnout a nic s tím nedělat.
„To musí být jeho plán!“ generál se otočil a uvažoval nad tím, jak to asi tak mohlo být. Nad Tomovým plánem. „Bille, on tě nemiluje!“ otočil se zpátky k synovi. „Vážně si myslíš, že je s tebou jen tak? Samozřejmě, že chce něco na oplátku! Jsi bohatý, syn generála. Chápeš, že jsi jednoduchý terč? Může tě unést a pak požadovat výkupné!“
„Tom by nikdy nic takového neudělal,“ zakroutil Bill odmítavě hlavou. „Když jsme se poznali, nevěděl, že jsem tvůj syn. No tak, tati! Tohle je ta nejhorší věc, kterou jsem kdy slyšel. On ani nechce, abych se do jeho práce jakkoliv zapletl.“
„Bille, jsi tak naivní. Samozřejmě, že to nechce! Nepřestěhovali jsme se sem jen tak pro nic. Byl jsem sem poslán, abych splnil misi, a ty to teď narušuješ! Dokonce seš toho součástí! Ty, můj syn! Můj syn!“
„Nikdy jsi mi neřekl, na čem pracuješ. Jak to mám asi tak vědět? Hm?“ ptal se Bill. Vztek z něj přímo sálal.
„Neměl jsi to vědět. Ale teď, když ses to dozvěděl, a já ti říkám, aby ses od něj držel dál, protože je nebezpečnej, tak ty musíš začít se svojí vzpourou!“
„Dělám to, protože se mýlíš! Pokaždé se mýlíš! Nech mě ti to prvně vysvětlit! Neznáš ho!“
„Není tady nic, co bys mi musel vysvětlovat,“ oznámil mu otec. „Znám spoustu chlapů, jako je on. Kdyby to byl dobrý člověk, nebyl by součástí té organizace. Takže ode dneška už není vítaný v tomhle domě. Rozumíš? A ani se nesnaž hádat se se mnou! Jestli ho tu ještě někdy uvidím, okamžitě ho pošlu do vězení!“ zvedl před Billův obličej prst, aby ho ujistil, že to myslí vážně.
„Ty-ty… To nemůžeš udělat!“ dupnul Bill a zakřičel z plna hrdla. Jeho otec šel ke dveřím své kanceláře a otevřel je.
„Oh, ty víš, že můžu,“ dveře za sebou zavřel. Nechal tak rozzuřeného Billa, aby se sám vyrovnal se svým vztekem.
Černovlásek zavrčel. Už neměl hlad. Šel do obýváku a nakopnul vztekle sedačku, než si na ni lehnul. Po tvářích mu stékaly slzy, zavřel oči. Otec nechápal, jak se cítil. Bylo jasné, že se s Tomem nepřestane stýkat. Skutečnost, že ho jeho otec nikdy nepřijme, byla to, co ho zraňovalo ze všeho nejvíc.
—
„Colonel Stevens? Generál Kaulitz u telefonu. Potřebuju, abyste se spojil s generálem Rodriguezém a řekl mu, aby dal dohromady všechny moje muže. Jedná se o nouzové setkání.“
„Ano pane. Nějaký problém? Stalo se něco?“
„Mám něco důležitého, co vám všem musím říct. Nikdy jsme nebyli tak blízko Casablance jako jsme teď. Jsem si jistý, že nám dá lepší informace než Philip Truax.“ Generál Kaulitz přecházel po svojí kanceláři, zatímco telefonoval.
„Někoho máte, pane?“
„Ano. Skutečného člena gangu. Má blízko k Billovi, mému synovi, takže ho neztratíme.“
—
Téměř po deseti minutách zírání do prosklených dveří, které vedly na zahradu, se Bill zvedl z gauče a šel do svého pokoje. Minul otcovu kancelář. Slyšel, že s někým telefonuje. Normálně otcovy konverzace neodposlouchával, ale slyšel svoje jméno. Musí vědět, o čem se baví s člověkem na druhém konci linky. Ke skleněným dveřím se postavil a položil na ně ucho.
„Ano, mohli bychom ho použít jako návnadu. Chytíme ho do pasti a sám nás zavede do Casablancy.“
„Jak se jmenuje?“
„Trümper. Jmenuje se Tom Trümper.“
Bill zamrkal, oči se mu strachy rozšířily. Co měl jeho otec v plánu? Návnada? Jak vůbec mohl? Ani slova o vězení ho nevyděsila tolik jako tohle. Odtáhl se ode dveří a pospíchal do patra, do svého pokoje. Zoufale hledal svůj telefon, aby varoval Toma. Nenechá otce, aby ublížil jeho příteli, jen kvůli jeho práci.
„Bille? Jsi nahoře? Bille?“ slyšel otce zespoda.
„Jo,“ odpověděl napjatě a zastavil se v půli pohybu. Bez hnutí stál vedle své postele.
Generál vyšel do patra a postavil se do dveří synova pokoje.
„Dneska přespím na základně, dobře? Neudělej nic hloupého. Pokud se dozvím, že je tady, pošlu svoje vojáky, aby obklíčili dům.“
„Pochopil jsem to. Nepřeháněj zase!“ Bill pokřivil obličej. Otec jen zavrčel a protočil oči.
„Bille, nechci, abys na mě byl naštvaný. Víš, že to dělám, protože tě miluju.“
„Jo jo. Taky tě miluju. Čau,“ odpověděl černovlásek rychle, trochu sklíčeně. Byl na otce naštvaný. Nerozuměl mu! A vypadalo to tak, že mu ani nikdy neporozumí. Bylo bezpředmětné snažit se ho přesvědčit, že se plete a nemá žádný důvod k tomu, aby si myslel to, co si myslel. Jeho otec si myslel, že měl vždycky pravdu.
Jakmile za sebou otec zabouchnul dveře, Bill vytočil známé číslo. Netrvalo dlouho a hovor byl přijat.
„Tome?“
autor: Aster
Tak to začíná byt moc zajímavé.
Takze mafia odhalila ze general chce znicit ich skupinu. A preto ho treba zabit. A ten Truax. To meno mi je nejake povedome. Nsie je to nahodou mrtvy brat toho mafianskeho sefa?? Boze….zamotavam sa 🙂 ale dakujem za diel. Snad sa Bill nedostane do nejakeho problemu. Aj ked…smeruje priamo doň
No, tak tohle je tedy něco!!! :-O
Zamotává se to mnohem více, než jsem čekala! Takže Billův otec nemá s gangem nic společného, ale prsten pravděpodobně nosí proto, aby si někteří lidé mysleli, že s gangem něco společného má? Nebo ještě ještě jinak? Joo, ten prsten mi prostě leží v žaludku a já potřebuji vědět PROČ jej má! 😀
Každopádně souhlasím s Iwuankou, protože i já mám dojem, že Truax je bratr Dwayna, kterého měl údajně Billův otec před lety zabít. Takže jak to je? Oni jej přilákali na svoji stranu? Mají jej jako rukojmí? Nebo je to ještě jinak? S tímhle dílem přibyla neuvěřitelná spousta otázek a moc doufám, že se postupně dozvíme celou pravdu a celý příběh.
No a teď k Billovu otci. Hmm, nedivím se, že začal vyvádět, když zjistil, že Tom patří k tomuhle šílenému gangu. Myslím, že každý rodič by vyváděl a ač nemám svoje vlastní děti, i já bych vyváděla a zakazovala to. 😀 Jo, z téhle pozice mám výhodu toho, že vím, že je Tom skvělý člověk, ale jako rodič, který Toma nezná, to plně chápu. Ještě když Billův otec přesně ví, co Tom dělá a jak nebezpečná Casablanca je. Mimochode, kde se vůbec dozvěděl, že je Tom členem gangu, když mu to Bill neřekl? :-O Takže jo, jeho vyvádění naprosto chápu. Co už je mi proti srsti je ale to,jak chce použít Toma jako návnadu, ač i to z jedné strany chápu. No, já sama mám okolo toho zmatené pocity, protože jednání Billovu otci rozumím, ale neschvaluji ve stejnou chvíli, protože mám Toma ráda. Ach jo… 🙁 Tohle bude asi ještě hodně bolavé!
Nemůžu se dočkat pokračování!
Moc děkuji za překlad! ♥