Chaos 18.

„Ahoj.“
„Ahoj,“ pozdravil Bill potichu a rychle Toma políbil. Otevřel dveře víc, než bylo nutné, a jakmile Tom vešel dovnitř, rychle je zabouchl.
„Seš v pohodě? V telefonu jsi zněl divně. Co se stalo?“ zeptal se Tom.
„Promiň, nechtěl jsem, aby sis dělal starosti, je to… Musím ti něco říct.“
„Vážně? Já tobě taky.“
Bill se trochu zamračil a kývnul. „Máš hlad? Celý den jsem nejedl,“ zasmál se a protočil oči. Věděl, že se chová jako rozmazlenej fracek, ale celé to byla otcova chyba.
„Vážně? Ani já,“ ušklíbl se Tom. „Celej den jsem byl u Tonkera a… to je jedno,“ pokrčil rameny. Teď, když byl s Billem, nebylo to důležité.

Přesunuli se do kuchyně. Bill prohledával všechny skříňky, aby našel cokoliv, co by si mohli uvařit, a Tom se posadil na barovou židli.
„Podívejme se, co jsem našel,“ řekl Bill a vyndal jednu krabičku. „Fusilli s rajčaty?“ přečetl. „Co je to?“ podíval se na Toma. Očekával, že to bude znát.
„Je to instantní?“
„Nevím. Píše se tady: ‚večeře za pár minut‘. Přečtu si návod.“ Bill otočil krabičku a Tom se rozesmál.
„Nikdy jsi nevařil instantní těstoviny?“ zeptal se pobaveně Tom. Bill se na něj podíval a s úšklebkem ho plácnul do paže.
„Samozřejmě, že ano! Nejsem hloupej!“
„Bille, neřekl jsem, že jsi hloupej,“ odpověděl Tom zamilovaně, omotal paže kolem Billova pasu a dal mu pusu na tvář. „Pomůžu ti.“

—

„Takže,“ Tom si odkašlal. „Co jsi mi chtěl říct?“
Bill se napil svého brusinkového džusu. „Taky jsi mi něco chtěl říct, viď? Začni,“ podíval se na něj a trochu se usmál.
„Dobře,“ Tom odložil vidličku vedle svého talíře a otřel si pusu ubrouskem. „Myslel jsem si, že počkáš, až se my oba rozhodneme, že je ten správný čas na to říct tvému tátovi pravdu o mém zaměstnání. A no… celkem bych ocenil, kdybych se to, že jsi mu to řekl, dozvěděl od tebe, abych se na to připravil. Víš, jak to myslím? Nejsem naštvaný, ale-„
„Cože? Nic jsem tátovi neřekl!“ Bill na sebe ukázal svou vidličkou, rozčíleně nakrčil obočí.
„Ale ano, řekl,“ Tom se snažil zůstat v klidu, přestože cítil bolest. „Dneska ráno, když jsem za tebou přišel, tvůj táta-„
„Počkej, cože? Ty jsi tu byl?!“ Bill protočil oči a vydechl všechen vzduch z plic. Konečně se zbavil všeho vzteku, který se v něm dříve toho dne nashromáždil, a už se to v něm opět probouzelo.
„Jak to myslíš? Táta ti nic neřekl?“
„Ne! Řekl, že ty… že já…“ odmlčel se v půli slova a podíval se pryč.
„Co se děje, Bille?“ zeptal se Tom. Vypadalo to, že není jediný, kdo něco skrývá. Bill vydechl a zahleděl se do svého talíře.
„Hádám, že bychom to měli vzít pěkně od začátku.“
Tom si promnul obličej. „Ano, prosím.“

„Dává to smysl. Je to klíč! Tvůj táta má úplně stejnej. Říkal jsi mi to, pamatuješ? Teď mi to došlo!“ Tom rychle pokýval hlavou. Všechno teď bylo úplně jasné. „Má Philipův prsten,“ zamumlal si sám pro sebe. Bill zvědavě naklonil hlavu do strany s otázkou, kdo to byl. „Philip? Prodával zbraně. Před dvěma lety ho zabili a… hádám, že tvůj táta si nechal jeho prsten,“ zatvářil se znechuceně. Před očima se mu objevila celá děsivá scéna, o které mu Dwayne vyprávěl.
„Takže… můj táta?“ zeptal se Bill pochybovačně. Dával si dohromady vše, co se mu Tom snažil říct.
„Já nevím, Bille,“ zakroutil Tom hlavou. Pochyboval, že by Billův otec udělal něco takového, ale pořád to byl voják a nebyl si stoprocentně jistý, že byl bez viny. Takže ačkoliv věděl pravdu, minimálně polovinu pravdy, nic Billovi neřekne. Věděl, že pokud by řekl něco víc, Bill se bude ptát, jak Philip zemřel, což mu rozhodně vyprávět nechtěl. „Teď, když to tvůj táta ví… nečeká nás nic dobrého.“
„No… a to ještě není všechno,“ Bill se podíval do stolu a začal si hrát se svým ubrouskem. To nejhorší mělo teprve přijít. Opravdu nechtěl Tomovi říkat o tom, co jeho otec plánuje, ale věděl, že musí. Tom se na něj vyděšeně podíval.

„Dneska ráno jsem slyšel otce, jak mluví po telefonu s někým z armády a… no… Chtějí tě použít jako návnadu, aby se dostali blíž ke Casablance nebo tak něco.“
„C-cože?“ Tom se zadusil vlastní slinou. „Do hajzlu. Tohle se opravdu vymyká kontrole.“
„Tome, když bude táta doma, nesmíš k nám chodit. Teď už pravděpodobně ví i tvoji adresu. Neměl bys chodit ani k sobě domů.“
Tom si zakryl obličej dlaní. Všechno do sebe tak perfektně zapadalo. Jakmile Billův otec zjistil, kým ve skutečnosti je, byl podivuhodně klidný. Chystal se s ním udělat to samé, co s Tonyho bratrem. Do prdele.
„Nenajdou mě,“ ujistil ho Tom. „S otcem jsme se do tohohle domu přestěhovali teprve před pár měsíci. Možná mají moji starou adresu. Nicméně… I tak si vezmu nějakej čas, než něco vymyslím,“ vydechl, dopil svůj džus a zamračil se. „Akorát mě z toho všeho bolí hlava.“
„Chceš aspirin?“ nabídl Bill a zvedl se ze židle, aby krabičku s léky našel.
„Nemyslím si, že to pomůže. Půjdu radši domů,“ Tom dal všechno nádobí, které zašpinil, na jednu hromadu. Byl připraven ho přesunout do dřezu, aby po sobě nezanechal nepořádek.
„Proč tu dneska nepřespíš?“ zeptal se Bill, zapřel se rukama o kuchyňskou linku a sexy zapózoval.
„Myslíš si, že je to dobrej nápad?“ Tom povytáhl obočí a na rty se mu vkrádal úsměv.
„Jo. Jsem si jistý, že ano,“ Bill se od linky odpíchnul, šel ke svému příteli a sklonil se k němu. Tom chytil Billa za tvář a uvěznil jeho rty svými. Bill se uvelebil v jeho klíně a představení mohlo začít.

Černovlásek omotal paže kolem Tomova krku a nadšeně mu všechny polibky oplácel. Tom ho jednou rukou držel kolem pasu, druhou ho hladil po tváři. Líbali se do doby, než se Bill odtáhl se zoufalou potřebou vzduchu. Provokativně ho štípnul do tváří a zasmál se. Copánkatý zavrčel, ale i tak se usmíval. Bill se postavil a chytl Toma za ruku, aby udělal to samé a následoval ho.

—

„Do prdele, kde je Tom?“ zakřičel Tony rozzuřeně a hodil s křišťálovým popelníkem o protější zeď. „Volal jste mu někdo?!“
Gustav sebou cuknul a poodstoupil. „Ano, Tony. Volal jsem mu minimálně desetkrát, ale nepřijímá to,“ informoval ho a pokrčil rameny.
„Co si o sobě ten bastard, kurva, myslí?!“ Tony zaskřípal zuby. „Gustave, řekni Georgovi, že jdeme ke Kaulitzovi domů. Musíte zjistit, jestli je generál doma nebo ne.“
Gustav kývl na souhlas.

—

„Dobré ráno.“
„Dobré ráno, krasavče,“ zašeptal Tom do Billova ucha. Černovlásek se začervenal a Tom ho jemně políbil, než si lehnul pohodlněji. Otravná bolest hlavy byla pryč, ale pořád tady byly důležité věci, se kterými si dělal starosti. Tom zhluboka vydechl. Bill se na něj podíval a pod přikrývkou se nadzvedl. Objal Toma kolem hrudníku a bradu si opřel o jeho. Podíval se mu do očí.
„Co se děje?“
„Eh? Nic se neděje. Jenom přemýšlím,“ pohladil Billa po hlavě, když promluvil. „Najdu způsob, jak se z toho dostat.“
„Něco vymyslíme. Nedělej si starosti,“ snažil se ho Bill uklidnit.
Kdyby to jen bylo takhle jednoduché, pomyslel si Tom.
„Půjdu do sprchy. Chceš se přidat?“
Tom se ušklíbl nad Billovou pozvánkou. „Za minutku tam budu.“
Bill si vlezl do svojí sprchy. Svlékl se donaha a nastavil tu správnou teplotu.

„Ahoj.“ Tom se k němu o pár minut později připojil. Zezadu omotal paže kolem Billova těla a líně mu pokládal pusinky na ramena a krk. Otočil si Billa k sobě čelem. Konečky prstů přejel po jeho rtech, na které dopadala teplá voda. Tom vážně chtěl říct ta slova. Ta dvě důležitá slova, co naposledy řekl osobě, která již nebyla mezi živými. Od té doby je nebyl schopen vyslovit. Neřekl je ani otci. Jeho matka byla jedinou osobou, kterou kdy miloval a plně jí důvěřoval.
„Bille,“ začal. Bill se na něj tázavě podíval a on nemohl pokračovat. Raději si Billa přitáhnul za tvář a spojil jejich rty vášnivým polibkem. O krok ustoupil stranou zpod hlavice horké vody, aby mohl svého partnera políbit pořádně. Víc otevřel pusu, mezi zuby chytil Billův spodní ret a hrál si s jeho jazykem. Černovlásek se mu kompletně poddal. Prsty zamotal do Tomových copánků a spokojeně vydechl.

Billovy rty byly po chvíli nateklé. Tom se odtáhnul, aby mu věnoval pár pusinek na čelist a krk. Pomalu rty jel níž, až se dostal k jeho bradavkám. Dráždil je prsty a sál je mezi rty až do doby, kdy Bill nemohl popadnout dech a zarýval mu prsty do ramen. Spokojený s tím, co mu způsobil, si kleknul na kolena a díval se na partnerův penis. Bill se na něj díval. Byl překvapený a zmatený. Už už se chystal protestovat, když v tom si ho vzal celého do pusy a jediné, čeho byl schopný, bylo hlasité zasténání.
Tom se trochu bál. Nikdy tohle ještě nedělal, takže měl obavy, aby to udělal správně a dopřál Billovi potěšení. Nakonec si ale řekl, že to nemůže být až tak těžké, když prostě bude dělat to, co má rád on sám. Začal Billův penis pusou zpracovávat. Nadšeně ho sál, vtahoval svoje tváře dovnitř, aby tak vytvořil příjemný podtlak. Pomáhal si rukou, aby to byl ještě lepší a intenzivnější zážitek. Vzhlédl k Billovi, který se ztrácel ve svém vlastním světě potěšení. Hladil Billa po vnitřní části stehen a na oplátku dostával jeho spokojené vzdychy.
„Mmmm, Tome,“ zasténal Bill. Oči měl zavřené a boky jemně přirážel proti Tomovi. Dech se mu zkracoval a nohy se mu chvěly. Pootevřel oči, chytil Toma za ramena, snažil se nadechnout. „Prosím, prosím, přestaň. Chci tě v sobě.“

Tom si olízl rty. „Tady nám někdo začíná být pěkně nemravný,“ řekl a postavil se na nohy. Bez dalších slov vzal Billův sprchový gel a opřel si čelo o jeho. „Jak?“ zeptal se. Myslel tak polohu, kterou chtěl jeho partner vyzkoušet.
Bill od sebe trochu roztáhl nohy a omotal paže kolem Tomova krku. Tom ho chytil kolem pasu, opřel ho zády o stěnu a nechal ho, aby mu kolem pasu omotal nohy.
„Je to v pohodě?“
Černovlásek přikývl a chytil se ho ještě pevněji. Tom si na prsty vymáčkl trochu gelu a strčil ruku mezi jejich těla. Pohladil Billův vstup a zasunul do něj první prst. Chvíli čekal, aby ho nechal zvyknout si na cizí předmět v těle. Po chvíli přidal druhý a po třetím prstu mu Bill řekl, že to už stačí. Tom si nanesl dostatečné množství mýdla na svůj penis a nasměroval se k Billovu vstupu. Díky pozici, ve které se nacházeli, to bylo trochu těžší než normálně. Měl na sobě celou Billovu váhu, navíc mu na ramena pořád dopadaly kapky teplé vody. Více se na Billa přitiskl a po chvíli se do jeho těla dostal celou svojí délkou. Bill zasténal díky příjemnému pocitu uvnitř těla. Tom chvíli čekal, než začal přirážet. Nechával tak Billa zvyknout na svůj penis. Držel ho za boky a líbal ho.

Tom přirážel pomalu. Po chvíli ale v přírazech přitvrdil a tempo zrychlil. Nořil se hluboko dovnitř Billova těla a užíval si těsnost kolem svého penisu. Dlaněmi sjel na černovláskův zadek a trochu mu od sebe půlky roztáhl. Bill doslova šílel. Tom se zbavoval veškeré špatné energie, jíž měl tělo plné. Všechno napětí a starosti pomalu mizely. Černovlásek po chvíli stáhl svaly kolem jeho penisu a on zasténal. Bill využil jeho otevřené pusy, aby ho začal hluboce líbat. Propletl ruku mezi jejich těly a začal se honit. Polibek přerušil, až když hlasitěji zasténal, jak vyvrcholil do vlastní ruky a částečně zasáhl i Tomovo břicho. Tom jejich rty opět spojil a po chvíli se také udělal. Lapal po dechu a opatrně vyklouzl z Billova těla. Nohy se mu chvěly jako želé. Odhrnul Billovi z obličeje mokré vlasy a usmál se na něj. Bill mu úsměv opětoval a pevně ho obejmul.
„Miluju tě, Tome,“ řekl. Dal Tomovi dostatek času na to, aby jeho vyznání zpracoval. Tom se otřel rty o jeho spánek a objetí zesílil. Také to chtěl říct, ale… nešlo to.
„Já tebe taky.“

Tom se umyl a vylezl ze sprchy jako první. Kolem boků si omotal ručník a vešel do Billova pokoje. Snažil se najít svůj telefon, ale nikde ho neviděl. Nemohl si vzpomenout, kde ho večer nechal.
„Bille?“ zavolal. „Neviděl jsi můj mobil?“
„Myslím, že jsme ho oba nechali dole,“ ozvalo se z koupelny.
„Dobře!“ Tom šel dolů a skutečně. V obýváku našel svůj i Billův telefon. Oba je vzal do ruky a podíval se na displej toho svého.
„15 zmeškaných hovorů? Kurva, Tony!“ zaklel a vrátil se do Billova pokoje. Rychle vytočil Dwaynovo číslo.

Bill si vysušil vlasy a šel do svého pokoje, aby se přidal k Tomovi.
„Jo, myslím, že Tonymu řeknu, že chci odejít. Nechci být už součástí… tohohle. Kámo, snad dvacetkrát mi volal.“
Bill povytáhl obočí nad podivnou konverzací, kterou Tom vedl. I tak ale nevydal ani hlásku.
„Jo, udělám to. Dobře, uvidíme se,“ Tom ukončil hovor a otočil se, aby si všiml Billa, který stál vedle postele. Neměl na sobě nic jiného než ručník omotaný kolem boků.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se Bill a přisunul se blíž k Tomovi. „Proč chceš odejít?“
„Kvůli tobě. Chci, abys byl v bezpečí,“ zašeptal Tom a nosem se otřel o Billův. Ten se zakřenil a rychlým pohybem odstranil Tomův ručník.
„Hej! Oomph!“ snažil se něco namítnout. Bill ale přitiskl rty na jeho a strčil ho do postele. Obkročmo se na něj posadil a políbil ho na krk.
„Proč jsem nahý?“ zabručel a dlaní pomalu zajížděl pod Billův. „Není to fér,“ postěžoval si a také odstranil Billův ručník. Zasténal, jak se jejich nahá těla střetla. Bill se o Toma začal třít. Olíznul mu lalůček a jemně ho stisknul mezi zuby.
„Můžeme to udělat znovu? Mhh,“ zasténal Bill. Tom se vzepřel na pažích a Billa zastavil. Jak se na něm pohyboval, tak jeho penis znovu tvrdnul.
„Teď jsme to dělali ve sprše. Co to do tebe dneska vjelo, Bille?“

Bill ho ignoroval a opět rozpohyboval svoje boky. Tomovi nezbylo nic jiného, než se vzdát. Strčil mezi jejich těla ruku a chytil Billa za zadek. Pokud to chtěl dělat znovu, rozhodně nebyl proti. Druhou rukou si ho přitáhl blíž, aby ho políbil, a zadek mu stisknul. Bill ho líbal a pohyboval se proti němu. Tom polibek zničehonic přerušil.
„Bille, myslím, že jsem slyšel zvonek.“
„Ne,“ utnul ho Bill a chytil Toma za tváře, aby ho mohl znovu políbit. V okamžiku, kdy se jejich rty opět setkaly, Tom otočil hlavu do strany, aby znovu promluvil.
„Bille, vážně. Myslím si, že jsem ho slyšel.“
Jakmile větu dokončil, Billův mobil, který ležel na nočním stolku, začal vyzvánět. Neochotně se pro něj natáhnul, a aniž by se podíval, kdo mu volá, hovor přijal.
„Ano?“ řekl. Tom nevědomě pohnul boky a Bill potichu zasténal. Rychle si ale připlácnul dlaň na pusu, oči se mu rozšířily. „Tati?!“
„Bille, spíš? Zapomněl jsem si klíče. Prosím, přijď dolů a otevři mi dveře!“
„Už jdu!“ Bill vyskočil z postele a mumlal si všechna sprostá slova, která znal. Rychle si oblékl džíny, které se válely na podlaze.
„Žádné spodní prádlo, hm?“ poznamenal Tom.
„Na to nemám čas,“ odpověděl Bill. „Táta je vytočený, pokud nejsem převlečený do poledne. Nesnáší mě vidět v pyžamu. Vždycky si kvůli tomu myslí, že jsem líný,“ rychle si oblékl tričko a otočil se na Toma. „Schovej se, než se vrátím!“

Bill vystřelil z pokoje a doslova doběhl ke dveřím. „Ahoj!“ široce se usmál.
„Ahoj,“ pozdravil ho otec strnule. „Přišel jsem si jen pro nějaké papíry,“ informoval ho a prošel kolem něj do své kanceláře. Bill ho následoval. Generál otevřel jeden šuplík a něco hledal mezi různými složkami.
„Bille, vím, že jsi pořád na mě naštvaný za to, co jsem řekl. Přemýšlel jsem a rozhodl jsem se, že pokud chceš, můžeš studovat fotografování. Cokoliv, co chceš.“
Bill zalapal po dechu a jeho rty se zkroutily do úsměvu.
„Ohledně Toma se ale nic nezměnilo. Pořád se s ním nemůžeš stýkat.“
Billův úsměv povadl. „Vážně? Myslím tu část o Tomovi.“
Generál si zhluboka povzdychl. „Bille, ty jsi jediný, který mě na tomhle světě zajímá a o koho si dělám starosti. Mám jenom tebe a nechci, abys kvůli němu, nebo komukoliv jinému, byl v nebezpečí.“
„Jo, já vím,“ přitakal Bill. Nechtěl vyvolávat další hádku. Momentálně na to neměl nejmenší náladu.
„Vrátím se za pár hodin, dobře?“ generál si vzal pár složek a pocuchal Billovy vlasy, než šel k hlavním dveřím, aby dům opět opustil.

—

„Dobře, takže domů přišel ve 12:14 a dům opět opustil ve…“ Georg se podíval na svoje hodinky. „12:22. Zaznamenáno.“
„Kdo další v domě žije?“ zeptal se Gustav, aniž by odvrátil pohled od domu Kaulitzů. S Georgem seděli v autě, které od něj bylo zaparkované dobrých pár metrů.
„Chlape, kdo to má vědět? Možná jeho manželka?“ navrhl Georg. „To je fuk, jedeme,“ rozkázal brunet. Gustav se napřímil a otočil klíčkem v zapalování.
„Hej, koukej! Dveře se znovu otevírají.“

—

Bill čekal, než otcovo auto zmizí kompletně z dohledu, než zavolal Tomovo jméno. Ten již oblečený sešel schody a políbil černovláska na čelo.
„Večer se uvidíme?“ zeptal se Bill, otevřel Tomovi dveře.
„Nejsem si jistý. Budu u Tonkera. Chci s Tonym o něčem mluvit.“
„O tvém odchodu?“
„Jo, přesně tak,“ pokýval Tom hlavou. „Zavolám ti, dobře?“ políbil Billa na rozloučenou a dům opustil.

—

„No do prdele! Není to Tom?!“ vykřikl Gustav.
„Není to pusinka?!“ zeptal se Georg překvapeně.
„Kdo?“ Gustav byl zmatený. „Kurva! Líbají se!“
„Ohhhh!“ pronesli oba unisono.

—

„Kurva, co si vůbec myslíš, že děláš? Máš tady být, kdykoliv ti to řeknu!“ zavrčel vztekle Tony. „Už mám toho dost, Tome. Nebudu na tebe už brát žádné ohledy.“
„Omlouvám se. Já-„
„Omlouvám se? Nejsem tvoje zasraná matka, neomlouvej se mi,“ řekl Tony pohrdavě. „Co jsi, kurva, dělal?“
„Já-“ začal Tom. Potřeboval hodně dobré alibi, aby se z tohohle dostal. A potřeboval je dřív, než přijde o všechnu Tonyho důvěru, pokud se tak tedy už nestalo. „Zasunul jsem,“ řekl s úšklebkem.
Tony se na něj podíval. „Je mi u prdele, co děláš se svým pérem. Tohle je už podruhé, co jsi nepřijal můj hovor, a opravdu si nemyslím, že se to stane potřetí. Už podruhé se to nemělo stát, takže… Co s tím uděláme?“ Tony udržoval s Tomem oční kontakt. Snažil se ho tak zastrašit, ani jeden ale pohledem neuhýbali. Tom dost dobře věděl, že on nebude ten, kdo promluví jako první.
„Pokud je to kvůli tomu, že tě přítelkyně rozptyluje, zabiju vás oba. Tebe hned teď,“ řekl Tony rozhodně a odněkud vytáhl pistoli. Zamířil s ní na Toma.
Tomovy oči se rozšířily a on zamrzl na místě. „Nikdo mě nerozptyluje,“ řekl potichu, snažil se nepohnout. „Nikdo.“
„Jenom říkám… Pokud je tady někdo, kdokoliv, kdo tě rozptyluje od toho, abys svou práci dělal správně, zabiju je,“ varoval. „Julia je dobrým příkladem,“ řekl Tony jakoby nic a položil zbraň na stůl před Toma.

Tom potichu vydechl a nechápavě zdvihl obočí. „Julia? Julia, moje ex přítelkyně?“
„Ano. Julia, tvoje ex přítelkyně, idiote. Kdo jiný? Kvůli té couře zemřel můj bratr.“
„Cože?“ odfrknul si Tom. Nebylo to vtipné, jen ničemu nerozuměl. „Jak? Myslel jsem, že-„
„V tu noc, kdy se to stalo, měl ten kretén Freddy krýt záda mému bratrovi. Místo toho ale šel, aby ošukal tu tvojí přítelkyni, a vojáci skoncovali s mým bratrem.“ Tony opět uchopil svoji zbraň a zamířil Tomovi mezi oči. Prohlížel si ji a pokračoval. „Takže aby to bylo fér, zabil jsem je oba. Zasloužili si to,“ pronesl hrdě a narovnal se, aby s Tomem opět navázal oční kontakt. Tom sklopil hlavu mezi ramena. „Prosim tě, Tome. Julia byla coura, neříkej mi, že jsi z toho smutný. Nehraj si na ublíženého. Měl bys být vděčný, že jsem tě jí zbavil.“
Tom byl pořád zticha, kousal si ret. Nikdy si nemyslel, že Julia byl ten důvod, proč Freddyho zavraždili. Bylo to ještě víc v prdeli, než si doteď myslel. Teď, když věděl pravdu, chtěl okamžitě odejít. Bál se toho, co by Tony udělal Billovi, kdyby v gangu zůstal.
„Takže pokud se bude něco takového opakovat-„
„Ne.“
„Dobře. Pokud dneska splníš svůj úkol, dám ti ještě šanci. Mám tě rád a vím, že jsi lepší než zbytek těch idiotů, které tady mám,“ usmál se Tony.
„Řekl jsi… dneska?“ zeptal se Tom zmateně.
„Ano. Věci se změnily, Tome. Snažili jsme se tě kontaktovat celé ráno, ale ty jsi byl kde? Nořil jsi svoje zasraný péro v nějaké kočičce.“

Tom polknul, díval se do země.
„Armáda je zasraně blízko k tomu, aby odhalila naši polohu. Nevím, co plánují, ale jsem si jistý, že se nás chystají brzy napadnout.“
„Jak to víš?“
„Mám lidi všude, Tome. Bohužel se ale nemůžu dostat tak blízko, jak bych chtěl. Neznám tedy přesně jejich plány, takže musíme být rychlejší než oni. Pokud dnes večer zabiješ generála, smrt mého bratra nebude zbytečná.“
Tom k němu vzhlédl, nabral odvahu, kterou potřeboval. „No, já jsem sem vlastně přišel, protože… Protože jsem s tebou chtěl o něčem mluvit.“
„Vážně? O čem?“ Tonyho hlas byl o poznání jemnější. Založil si ruce na hrudi.
Tom se odmlčel a zhluboka se nadechl. „Už tohle nechci dělat. Chci odejít. Nechci tady nadále pracovat.“
„Ty… co?!“ vykřikl posměšně a začal se smát.
„Nebudu to opakovat,“ zakroutil Tom hlavou a vyhýbal se Tonyho pohledu.
„Jsi tvrdohlavý, Tome,“ ušklíbl se Tony a podíval se na zbytek mužů v jeho kanceláři. „Vypadněte!“ rozkázal jim. Jakmile osaměli, pokračoval. „Okay, chceš odejít… Můžeš mi říct proč?“ zeptal se šéf pevným hlasem.
„Protože!“ vyletěl Tom a rozhodil rukama. „Chci normální práci. Nechci už zabíjet nevinné lidi.“
„Oh!“ vydechl Tony s falešným překvapením. „Takže ty tvrdíš, že je generál nevinný? Že je to zasranej puritán? Zabil mého bratra!“ zakřičel vyčítavě, plival sliny všude kolem sebe.
Tom se vyděsil. „Tony, víš, jak to myslím. Já-„
„Drž hubu. Tohle není dostatečný důvod k tomu, abys nás opustil. První den, kdy jsi sem přišel, jsem ti řekl: Uděláš vše, co ti řeknu, kdy to řeknu a jak to řeknu. Souhlasil jsi,“ vysmívačně se usmál a předstíral lítost. „Teď jsi tady s náma. Nemůžeš teda odmítat mé rozkazy. A pokud tak uděláš, znáš následky.“
„Zabiješ mě?“ otázal se Tom. Neznal nikoho, kdo by z gangu doopravdy odešel sám od sebe, takže nevěděl, co Tony v takových situacích dělal. Znal ale šéfovy výhružky smrtí, takže to pravděpodobně byla ta nejčastější možnost.

Tony si vzal nějaký čas, než odpověděl. Snažil se rozhodnout, spíše se ale vyžíval v tom, jak ztrápeně Tom vypadal.
„Ne,“ řekl po chvíli se zákeřným úšklebkem na rtech. „Udělal jsi vše, co jsem řekl, že udělat máš, takže mám pro tebe něco mnohem lepšího,“ Tony se zhoupnul ve svém křesle, přehodil nohu přes nohu a lokty se opřel o stůl. „Takže ty chceš odejít… Dobře. Dám ti dvě možnosti.“
Tom přimhouřil oči a podezíravě se na Tonyho díval.
„Dobře, teď poslouchej. První možnost. Můžeš být volný, jasně, že můžeš,“ pokrčil rameny. „Řekneš, že jsi pro nás nikdy nepracoval a že mě neznáš. Koupím ti krásnou vilu v dobré čtvrti a jako dárek si nadělím to, že zabiju všechny, kteří mají k tobě blízko. Včetně toho idiota Dwayna.“
Tomovi málem vypadly oči z důlků, otevřel pusu dokořán. Tohle Tony nemohl udělat… Nebo ano?
„Nebo druhá možnost. Stejné podmínky. Neznáš mě, ani gang. Budeš volnej, ale…“ Tony zdvihl prst do vzduchu. „Až poté, co bys mi dal tolik, kolik bys zaplatil za kauci za 40 let v base za všechny ty lidi, co jsi zabil,“ ušklíbnul se Tony. „Výběr je na tobě.“
Tomovi padla čelist k zemi. „Děláš si ze mě srandu? Není tady žádná možnost, jak se odsud dostat!“ vykřikl Tom podrážděně.
„Přesně tak,“ přitakal Tony. „Protože nikdo nade mnou nevyhraje. Jsem Tony Truax.“
Tom zuřil, vzteky zatínal pěsti.
„Policie je se mnou, Tome. Prodávají mi všechny zbraně. Pravda je taková: nemůžeš odejít. Pokud ale na svém odchodu i tak trváš, tohle jsou tvé možnosti.“ Tony překřížil ruce na hrudníku a opřel se o opěradlo. „Nebo můžu zabít tebe. Hned teď a tady. Tak, jak to dělám se všema ostatníma. Bude to jednodušší, nikdo tě stejně nemá rád. Dokonce ani tvůj otec. Proč bys tedy chtěl dál žít?“ Tony mlasknul a prsty poklepal do desky stolu, čekal na Tomovu odpověď. „Takže jak ses rozhodl, Tome?“

autor: Aster

original