Chaos 20.

Tom si svázal své copánky do nízkého culíku. Oprášil si předek černého trika a díval se na svůj odraz v zrcadle.
„Bille, omlouvám se. Slíbil jsem ti, že ti nikdy neublížím. Doufám, že to, co udělám, bude správné.“

Ještě jednou si svůj odraz v zrcadle prohlédl a vydechl. Šel ke vchodovým dveřím, otevřel je a vyšel ven. Zamračil se, jakmile si všiml zaparkovaného auta, o které se opíraly jemu dvě dobře známé tváře. Oba muži měli založené ruce na hrudníku a šklebili se.
„Georgu? Gustave?“
Oba se po vyslovení jejich jmen odpíchli od auta a pomalu k Tomovi kráčeli.
„Co tu děláte?“ zeptal se Tom a zavřel za sebou dveře. O pár kroků couvnul, až zády do dveří narazil. Byl nervózní. „Co se děje?“
„Viděli jsme tě,“ zavrčel Georg. „Seš zasranej lhář.“
„Cože? Co to meleš?“
„Přestaň předstírat demenci, Tome,“ Georg se před něj postavil a rukou se zapřel nad Tomovou hlavou. Jejich tváře dělily pouhé centimetry.
Tom si odfrkl. „Cože? Hele, momentálně musím být někde jinde, takže uhni,“ trochu se vyklonil, aby Georga odstrčil. Gustav byl ale rychlejší a Toma chytil za paži. Zpod Georga ho vytáhl a táhl ho k chodníku. Tomovu paži u toho bolestivě vykrucoval.

Tom zničehonic ucítil kopanec do beder a obličejem dopadl na chodník. Bolestí zaúpěl a otočil se na záda, aby se na muže nad sebou podíval. Nerozuměl tomu, co se dělo.
„Viděli jsme tě líbat toho kluka, který bydlí u generála. Teplouši,“ vyprskl Georg a kopnul Toma do žeber. Tom zavrčel a chytil se za břicho.
„Se šéfem nikdo takhle vysírat nebude,“ vyštěkl Gustav a chytil Toma za tričko. Vytáhl ho na nohy, aby mu věnoval silnou pěstí přímo do obličeje.
Copánkatý muž si odkašlal, cítil, že mu z pusy teče krev. „Šéf…“ dostal ze sebe. „Oba vás má u prdele.“
Georg přimhouřil oči a kopnul ho do břicha. „Seš s nima, co? Zasranej zrádče!“ zakřičel naštvaně a kopnul Toma do obou boků. Nakonec Toma kopl do hlavy a sehnul se k němu. Vlasy zapletené do copánků pevně sevřel a vytáhl mu za ně hlavu do vzduchu. „Všechno Tonymu řekneme a on toho tvého přítelíčka zabije.“
„Naser si,“ odsekl Tom. Georg jeho vlasy pustil. Hlava mu padla zpátky na chodník takovou silou, až se celý otřásl. „Nenechám tě mu ublížit,“ zamumlal Tom tak potichu, že ho muži nad ním nemohli slyšet.
„Uvidíme se u Tonkera, TX.“ Georg se zasmál a naskočil do auta. Odjížděl pryč.
Tom se otočil na záda, hlasitě zasténal a pevně k sobě stisknul oční víčka. Přemýšlel o tom, jak moc se topí ve sračkách.

„Už se můj syn vrátil domů?“
„Nevíme, pane. Před chvílí opustil Trümperovic dům, nevypadá to, že by se tady pohyboval Truas. Nejsme si úplně jistí, co se teď stalo,“ voják si promnul obličej. „Přišli dva muži a zbili toho kluka… Toma. Leží na chodníku.“
„Kde jsou ti muži? Pronásledujte je.“
„Co máme dělat s tím klukem? Návnada-„
„Nechte ho tam.“

—

Dwayne zaparkoval auto u chodníku a kráčel k Tomovu domů. Na místě ale zamrzl, jakmile viděl kamaráda, který se snažil zvednout ze země. Rozeběhl se k němu.
„Tome, co se ti, sakra, stalo?“ pomohl mu posadit se. „Dostal ses do nějaké rvačky?“
„Na tom nezáleží,“ řekl Tom. Oklepal se, měl problém se postavit na nohy. Chytil se Dwayna, aby to pro něj bylo jednodušší.
„Odešel jsi?“ zeptal se Dwayne. „Truax tě zbil, protože jsi odešel?“
Tom slabě zavrtěl hlavou. „Neodešel jsem.“
„Cože?“ vytáhl obočí Dwayne. „Nechápu tě, chlape. Nemáš snad už dost peněz? Uteč od toho. Carlo si tohle neobjednal. Je to jen Tony, který chce pomstít bratra. Nic se ti nestane. No tak, uteč!“
„Nemůžu,“ zaúpěl Tom a opřel se o dveře, párkrát se zhluboka nadechl a vydechl. „Já jsem jedinej člověk, kterej tohle může zastavit. Tony Billova tátu zabije tak jako tak. Nezáleží na tom, jestli to udělám já, nebo ne. Nemůžu dopustit, aby se to stalo,“ Tom otevřel dveře a vkročil do domu. „Má se to stát dneska večer,“ řekl a šel do koupelny. Postavil se k umyvadlu, zapřel se o něj a čekal, dokud se nebude moct normálně nadechnout. Dwayne ho následoval, postával v koupelně vedle něj.

„Tony změnil plány,“ pokračoval Tom. Pustil vodu a opláchl si obličej. Natáhl se pro ručník, aby si obličej otřel. Poté se prohlédl v zrcadle a zamračil se. Otočil se na kamaráda a podíval se na něj. „Chlape, musíš jít k Billovi domů. Georg a Gustav mu chtějí ublížit. Prosím, jdi k němu a zůstaň tam,“ Tom si zakryl svůj zraněný nos ručníkem, trochu se mu motala hlava. Šel pryč z koupelny.
„Tome, cože? Proč by Georg-„
„Nemáme čas na to, abych ti to vysvětloval. Jdi k Billovi a zůstaň s ním, než bude jeho táta doma. Přijde v deset.“
Dwayne pobaveně zvedl obočí. „Jak to víš?“
„Jsem jeho přítel!“ odpověděl Tom hrdě. Jeho nejlepší kamarád se na něj usmál. Bylo to poprvé, co nahlas řekl, jaký má k Billovi vztah. „Musím jít. Jak generál přijde domů, řekni mu, co dělám a kdo jsi ty. Bill tě zná, takže to bude bez problémů. Jenom… prostě to udělej. On pak už bude vědět, co dělat. Do té doby se ujisti o tom, že je Bill v bezpečí, dobře?“
„Do prdele, Tome. Kam jdeš? Podívej se na svůj nos! Je zlomený!“
Tom zaúpěl. „Ne, není. A je mi to jedno. Jdu za šéfem. Musím to zastavit,“ řekl. Nechal Dwayna, aby z domu vyšel jako první, a sám ho následoval. Zavřel za sebou dveře, neslyšel už, jak otec volal jeho jméno.

Gordon se díval z okna. Sledoval svého syna, jak odchází s kamarádem. Opravdu byl tohle život, který pro něj chtěl? Možná to celé byla jeho chyba. Mohl za to, že byl Tom zraněný. Mohl za to, že Tom pracoval tam, kde pracoval. Byl neuvěřitelně špatným otcem.
„Tome?“

—

Dwayne dorazil ke Kaulitzovic rezidenci, jemně zaklepal na dveře. Hned na to všechna světla v domě zhasla a vše ztichlo. Podezíravě se kolem sebe rozhlédl.
„Bille?“ zavolal opatrně, žádnou odpověď ale nedostal. Zkusil pootočit knoflíkem na dveřích; bylo odemčeno. Vkročil do domu. „Bille?“ zopakoval jeho jméno, ale opět – bez odpovědi. Šel do kuchyně. Do jediné místnosti, ze které vycházelo slabé světlo. O něco zakopl, a hned na to se domem rozlehl výkřik.
„Ahhhh!“
„Ahhhh!“ zopakoval Dwayne jako ozvěna. Světla se rozsvítila.
„Dwayne!“ vykřikl Bill. Ve vzduchu držel golfovou hůl místo jiné zbraně. „Co tady děláš?“
„Ježíši, kluku,“ vydechl Dwayne a zakroutil hlavou. „Tom mě sem poslal, abych tě hlídal. Co to děláš… s golfovou holí?“ zeptal se a ukázal na předmět, který Bill držel.
„Nevím. Snažil jsem se najít pistoli, ale slyšel jsem klepání na dveře a vyděsil jsem se. Tohle byla jediná věc, kterou jsem tak rychle našel,“ vysvětloval Bill.
Dwayne se na něj překvapeně podíval. „Čeho ses bál? Nic se-„
„Dwayne, já vím, co se děje,“ Bill položil golfovou hůl na kuchyňskou linku. „Tvůj gang se chystá zavraždit mého tátu!“
„Ty to víš?“ Dwayne si skousnul ret.
„Ano!“ vykřikl Bill podrážděně a zvedl ruce do vzduchu. „Ty to víš, Tom to ví, všichni to vědí. Všichni kromě mě! A já jsem jeho syn!“ udeřil pěstí do linky.
„To je přesně ten důvod, proč ti to nikdo nechtěl říct,“ řekl Dwayne. „Bille, podívej-„
„Ne. Já jsem to už celé naplánoval,“ prohlásil Bill a šel do haly. „A jelikož jsi sem přišel, pomůžeš mi,“ dokončil a šel do patra. „Hned se vrátím.“
„Cože?“ na víc se Dwayne nezmohl. Posadil se na pohovku a čekal.

Bill se vrátil. Měl na sobě oblečenou bundu a v ruce držel kufr. „Vezmi mě k Tonkerovi.“
„Cože? Co to k čertu- Ne! Nemůžu. Nikdo, kdo nepatří ke gangu, nesmí vědět, kde je Tonker.“
„Já to ale už vím. Byl jsem tam. Vzal mě tam Tom,“ Bill překřížil ruce na hrudníku. Dwayne vytáhl obočí.
„Vážně tě tam vzal?“ zeptal se Dwayne. Bill sebejistě pokýval hlavou. Snědý muž se rozhlížel všude kolem sebe, jak se snažil konverzaci vyhnout. Poté se postavil a podíval se na černovláska, který stál před ním. „Na tom nezáleží. I tak tě tam nemůžu vzít. Je to tam pro tebe nebezpečné,“ řekl a kývl si hlavou. „A navíc… Tom chce, abys zůstal tady.“
„Já vím. Musím ale něco udělat. Nemůžu tady jen tak čekat na to, co se stane, a nic nedělat!“ vydechl Bill a zaklonil hlavu. Dlaněmi si stisknul boky. „Myslel jsem si, že to pochopíš, Dwayne. Chci tam jít a ty mě tam musíš vzít. Pokud ne, donutím tě.“
Dwayne se zasmál. „Jak mě chceš-“ jeho hlas se zatřásl v okamžiku, kdy Bill ze zadní kapsy svých kalhot vyndal pistoli a namířil s ní na něj.
„Co. Sakra. Děláš.“ Dwayne ukázal na zbraň, kterou černovlásek držel. Pořád nechtěl uvěřit tomu, že to byl opravdu Bill s pistolí v ruce.

„Vezmi mě k Tonkerovi, nebo střelím,“ vyhrožoval Bill. „Vím, jak to použít,“ dodal pro případ, že by mu Dwayne nevěřil. Nikdy z pistole nestřílel, nebyl si tedy jistý, jestli ji vůbec drží správně. Na tom ale nezáleželo, protože neměl v plánu ani Dwayna ani kohokoliv jiného opravdu zastřelit.
„Proč tam chceš jít? Tom mě požádal o to, abych tě držel v bezpečí, a ty chceš jít tam, kde celé nebezpečí vězí! Zbláznil ses? Neznají tě! Zabijou tě!“
„Chci jenom zachránit tátu,“ přiznal Bill.
„Jak ho zachráníš? Nechtějí tebe. Chtějí… chtějí tvého otce,“ vysvětloval Dwayne, jako by to byla ta nejjasnější věc pod sluncem, a pokrčil rameny.
„Já vím. Prostě mě tam vezmi. Vím, co dělám.“
Dwayne protočil oči. Bill byl vážně otravný. „Je tady ještě jedna věc. Nemůžeme jet mým autem, protože by hned věděli, že to jsem já. Já-„
„V tom případě pojedeme mým,“ navrhl černovlásek a z kapsy kalhot vytáhl klíčky od auta, které Dwaynovi hodil. Ten opět protočil oči. Docházely mu výmluvy.
„Pořád si nemyslím, že je to dobrý nápad,“ zamručel a stál bez hnutí na jednom místě. Díval se na Billa a pořád ještě očekával, že se vzdá. Nestalo se tak.
„Je mi jedno, jestli to je dobrej nápad, nebo ne. Prostě mě tam vezmi, jinak vystřelím!“
Dwayne se téměř přestal kontrolovat, chystal se zašklebit. Naštěstí se ale vzpamatoval včas, nedal tedy najevo žádnou emoci. Bylo mu jasné, že Bill není něčeho takového schopný.
„Neudělal bys to.“
„Ale ano, udělal,“ odpověděl černovlásek s trochou nejistoty v hlase a navázal oční kontakt s Tomovým kamarádem. Pokud tohle nevyjde tak, jak si naplánoval, bude v háji. Nevěděl, jak jinak Dwayna přesvědčit, aby udělal to, co po něm chtěl.
„Fajn,“ řekl konečně Dwayne. Bill si udělal mentální poznámku, aby si později pogratuloval.

Šli do garáže. Dwayne šel první, Bill ho následoval. Najednou se snědý muž zastavil a otočil se k černovláskovi čelem.
„Bille, minimálně to znovu promysli! Tohle-„
Bill zasténal. Byli opět na začátku. „Dwayne, prostě mě tam vezmi!“ řekl nahlas a couvnul. Trochu zavrávoral a narazil do stolu. Skleněná soška, která na stole stála, spadla na zem a rozbila se a on ukazováčkem omylem stisknul spoušť. Kulka se dotkla Dwaynovy paže, po které mu okamžitě začal stékat slabý pramínek krve. Dwayne se na své zranění podíval a za paži se chytil.
„Postřelils mě!“
Billovy oči se rozšířily a on se napřímil, jako kdyby spolknul pravítko. „Já-„
„Už ses úplně pomátl nebo co?!“ zakřičel Dwayne. „Postřelils mě!“
„Byla to nehoda!“ Bill zvedl ruce nad hlavu. „Dwayne, já-„
„Postřelils mě! Postřelils mě!“ křičel Dwayne pořád dokola a ukazoval na své sotva viditelné zranění.
Bill protočil očima nad Dwaynovým dětinským chováním. „No tak, Dwayne! Ani to nemůže bolet! Ta kulka se tě sotva dotkla!“
„Že to nebolí?!“ vykřikl Dwayn sarkasticky. „Už do tebe někdy někdo střelil?!“
„Uhm, ne.“
„Chlape, zasraně to pálí! Bolí to jako čert!“
Bill se zamračil. „Omlouvám se!“ Myslel to vážně. „Ale… neposlouchal jsi mě! Chci, abys mi pomohl! No tak, ty jsi jediný, díky kterému se můžu dostat dovnitř!“ zakňoural.
„Dobře,“ zamručel Dwayne. „Tom mě zabije.“ Otevřel dveře od garáže, jakmile ale viděl Billovo auto, zastavil se na prahu. „Wow, tohle je tvoje auto? Bože, je úžasné!“ rozplýval se. Bill pouze protočil oči. „2012 BMW! Je to-„
„Dwayne, sklapni a otevři ty zasraný dveře!“
Snědý muž se na něj otočil a přimhouřil oči. „Přestaň na mě mířit tou zatracenou zbraní!“
„Nepřestanu, dokud nastoupíš do auta!“ hlavou mu pokynul, aby se pohnul. Dwayne už pomalu vykročil, když vtom se znovu zastavil. „Co je to tentokrát?!“
„Ovladač mám v autě,“ informoval ho Dwayne.
„Tak pro něj běž! Panebože…“ zakroutil hlavou černovlásek. Byl z celé té situace opravdu vyčerpaný.

Dwayne se vrátil zpátky a rychle nastoupil do auta. Připoutal se a měl opět potřebu komentovat Billovo auto. „Tohle je něco úžasného. Vždy jsem snil o tom, abych jednou mohl takové auto řídit. Hádám, že je dnes můj šťastný den!“
Černovlásek vydechl, zakroutil hlavou a podíval se na Dwayna. „Můžeš už na chvíli sklapnout a nastartovat to zatracené auto?“ řekl otráveně.
„Bože, omlouvám se.“

—

„Ano? Mohu mluvit s Colonelem Stevensem, prosím?“

—

„Jsme tady,“ oznámil Dwayne. „Vážně… Seš si jistej?“
„Ano,“ Bill se díval ven z okna.
„Uhm… Smím vědět, co je v tom kufru?“
Černovlásek pokrčil rameny. „Něco, díky čemu možná změní názor.“
Dwayne se usmál. „Děvky?“
„Ne,“ podíval se na něj Bill. „Peníze!“ otočil se, prsty obemknul kolem kliky auta a chystal se dveře otevřít.
„Peníze?!“ Dwaynovy oči se rozšířily. „Bille, počkej,“ chytil ho za paži, aby ho zastavil. „Zabijou tě. Nechoď tam. Prostě to nedělej!“
„Musím to udělat,“ podíval se na něj Bill smutně.
„Tom dá všechno do pořádku! Už má plán!“ řekl Dwayne. „Dělá to všechno jen pro tebe.“ Jeho hlas byl upřímný. Černovlásek se na okamžik odmlčel.
„Dobře, v tom případě se mu snažím pomoct. Pokud totiž zabijou tátu, nevím, co budu dělat,“ Bill se díval do země. „Tohle je moje jediná šance,“ dokončil. Tentokrát byl potichu Dwayne. Tmavovlasý chlapec otevřel své dveře. „I tak ale… děkuju.“

Bill za sebou zavřel dveře a čekal, až se brána před ním otevře. A opravdu – velká vrata se začala pomalu otevírat poté, co Dwayne stiskl tlačítko na svém ovladači. Kufr plný peněz držel v ruce a sebejistě vcházel dovnitř. Přes zahradu se dostal až k budově. Hlavní dveře byly otevřené, tentokrát se zde nekonala party tak, jako když tady byl posledně. Sedělo tam jen pár chlapů, kteří se spolu bavili a popíjeli u toho pivo. Došel k nim a zastavil se.
„Promiňte,“ odkašlal si Bill, aby upoutal jejich pozornost. „Kde najdu šéfa? Uhm… Anthonyho?“ zeptal se. „Tonyho?“
„Kdo jsi?“ zeptal se jeden z mužů a naklonil hlavu.
„Jsem Bill,“ odpověděl rychle.
„Tony tě zná?“
„Ne. Brzy mě ale pozná,“ usmál se černovlásek
Muž si ho podezíravě prohlédl od hlavy k patě. „Třetí patro,“ řekl nakonec a ukázal do patra.

Černovlásek již pouze poděkoval a šel ke schodům. Vyšel až do třetího patra, kde se zastavil, aby se rozhlédl kolem sebe. Jedny dveře byly otevřené, stáli v nich dva muži, kteří vypadali jako stráž, oba dva v ruce drželi zbraň. Nasucho polknul. Byl už vevnitř, nemohl z toho tedy vycouvat. Už ho všichni viděli.
„Hej,“ promluvil na jednoho z těch mužů, když se dostal blíž. „Můžu k Tonymu?“ zeptal se a ukázal do kanceláře, jako kdyby věděl, že tam sedí.
Muž napravo se ušklíbl. „Ne,“ řekl tvrdě.
Bill potichu polknul. „Podívej. Nezná mě, ale zná mého tátu. Smím s ním tedy prohodit pár slov?“
„Dítě,“ druhý muž zvýšil hlas. „Proč prostě-„
„Co se děje?“ ozvalo se z kanceláře.
Muž po Billově pravici se podíval dovnitř. „Tony, je tady nějakej kluk, kterej s tebou chce mluvit.“
„Pusťte ho dovnitř,“ přikázal Tony.
Bill vkročil do kanceláře. Místnost vypadala opravdu dobře, byla zařízená luxusním nábytkem. Nic takového by rozhodně neočekával. Šéf seděl v koženém křesle. Očima přejel ke gauči, který stál kousek za dveřmi, ve nichž pořád stáli ti dva muži. V Tonyho kanceláři byly několikery další dveře, které buď vedly dolů, nebo do dalších místností. Kdyby nevěděl, o jaké místo se jedná, klidně by si myslel, že je to kancelář právníka. Dost dobře ale věděl, že v téhle místnosti není ani špetka spravedlnosti.
Tony si Billa prohlížel, komentoval jeho vzhled. Ten dělal to samé; doslova zíral na Tonyho. Na muže, který si objednal smrt jeho otce. Už teď ho nenáviděl.

„Kdo jsi?“ protnul ticho Tony.
„Bill Kaulitz. Syn generála Kaulize,“ vychrlil Bill prudce. Tony potichu vydechl, na rtech se mu formoval úšklebek.
„Wow. Jsem vážně poctěn, že ses nás rozhodl navštívit.“
Bill byl zmatený. Nedůvěřivě se na něj díval. Byť jen na malý okamžik od muže před sebou neodvrátil oči.
„Posaď se, prosím. Ať máš pohodlí,“ pobídl ho Tony.
„Jsem v pohodě.“ Bill zahákl prst o poutko na kalhotách, a z místa, kde stál, se nepohnul.
„Jak myslíš. Co tě sem přivádí, Bille… Kaulitzi?“
„Přišel jsem vám dát tohle,“ na Tonyho stůl položil kufr, jehož madlo pevně svíral. S tichým kliknutím ho otevřel a odhalil tak Tonymu jeho obsah; kufr byl plný balíčků peněz. „Nechte mého otce na pokoji.“
Všichni, kteří byli v kanceláři, se střídavě dívali na peníze a na Billa, pusy měli otevřené dokořán. Všichni kromě Anthonyho, který vypadal uraženě. Bill povytáhl obočí, čekal na jeho odpověď. Tu také okamžitě dostal.
„Tvoje peníze nám jsou u prdele!“ Tony zaklapnul otevřené víko kufru. „Za co nás máš? Nechci tvoje zasrané peníze. To, co chci, je smrt tvého otce!“
„Proč ho chcete zabít? Nic neudělal!“
„Ty ani zdaleka netušíš, co je tvůj otec za člověka,“ procedil Tony skrz zuby, které tisknul k sobě. „Ale…“ pokrčil rameny. „Na tom už nezáleží, protože právě teď umírá. Nebo ještě líp – je už dávno mrtvej,“ zlomyslně se usmál.

„To je nemožné,“ zamračil se Bill.
„Zatímco tady se mnou klábosíš… on někde venku škemrá o život,“ řekl Tony zamyšleně. „Možná ale ani to ne, je to zasranej zbabělec!“
Černovlásek lapal po dechu a díval se na muže před sebou. „Neznáte mého tátu! Není-„
„Pšššt,“ zamával mu Tony dlaní před obličejem. „To, že se budeš se mnou hádat, už stejně nemá cenu, protože je mrtvej. Poslal jsem svého oblíbence, aby se ho zbavil. Nikdy mě nenechal na holičkách,“ podíval se na hodiny. „Jen tak pro info; Tommy by měl přijít každou chvíli,“ zamumlal si spíš sám pro sebe, Bill ho ale dobře slyšel.
„Tom?!“ vyletělo z Billa. Oh, jen to ne. Měnil se na Andrease, který vždy říkal nevhodná slova v nevhodný okamžik.
„Znáš ho?“ Tonyho tvář se rozzářila. „Znáš Toma Trümpera?“ zakřenil se.
„Já-“ zakoktal se černovlásek, nechtěl říct už nic víc, už tak napáchal dost škody. Zakroutil hlavou.
„Ne? To je škoda,“ našpulil rty Tony. „Měl by ses s ním seznámit. On je ten, který bude mít na svědomí smrt tvého otce.“ Doslova si užíval vše, co říkal.
Bill se začal klepat. „Ne,“ couvnul. Nevěřil vlastním uším. „On nemůže… ne…“
„Zmlkni,“ zaúpěl Tony. Nesnášel, když se lidé chovali tak, jak se choval Bill právě teď.
„Já… musím jít,“ Bill se otočil k odchodu.
„Nemyslím si. Nikam nepůjdeš,“ mlasknul Tony. „Chyťte ho!“

Muži, kteří stáli ve dveřích, je hned zavřeli. Jeden z mužů, který byl v kanceláři, udělal pár kroků, aby se k Billovi dostal. Chytil ho do kravaty a zády ho táhl k jedněm dveřím, které se v místnosti nacházely. Bill mu zaryl nehty do kůže, ale s ním to ani nehlo.
„Pusť mě, ty bestie!“ zaúpěl ten muž, když mu Bill zaryl nehty ještě hlouběji.
Černovlásek se zmítal, kopal, křičel, snažil se bojovat. Odmítal jen pomyšlení na to, že se k němu bude někdo chovat jako posledně, když tady byl. Kopal a házel na podlahu všechny věci, které potkal – včetně židlí.
„Vezmi ho do sklepa,“ rozkázal šéf.
„Mám mu vypíchnout oči, Tony?“
„Ne. Už nás viděl. Vezmi ho do sklepa a přivaž ho.“

autor: Aster

original