Chaos 21.

„Čau Tony, jak je?“ pozdravil Georg a hodil Tonymu papírovou tašku z McDonaldu.
„Co to, kurva, je?“ zeptal se Anthony a na tašku se nechápavě díval.
„Pronásledovalo nás armádní auto, museli jsme je setřást,“ pokrčil Georg rameny. „Jeli jsme tedy do McDonaldu a přivezli jsme ti burger.“
Tony si odfrknul. „Kde je Tom?“
„Hádám, že tu za okamžik bude,“ ušklíbl se Georg. „A když už mluvíme o Tomovi… Je tady něco, co bys měl vědět.“

Brána se otevřela a Tom zaparkoval na jednom z volných míst. Párkrát se zhluboka nadechl a vydechl, než ze svého auta vystoupil. Poté vešel do budovy, kterou prošel až do Tonyho kanceláře. Posadil se na židli, ztěžka vydechl.
„Vypadá to, že jsi měl těžkej den,“ zasmál se Tony a vešel do svojí kanceláře. Nemohl si nevšimnout modřin, které měl Tom na obličeji. „Těžkej cíl, hm?“
Tom jen pokýval hlavou.
„Takže… hotovo?“ naklonil hlavu do strany.
„Jo. Je… je mrtvej.“
„Jak jsi ho zabil?“ zeptal se šéf zvědavě. „Chci detaily.“
„Nemyslím si, že to chceš slyšet,“ zasmál se trochu Tom.
„Až tak krutý jsi byl?“ usmál se Tony. „Hádám, že v tom případě to uvidíme ve zprávách. Dobrá práce, Tome.“

Georg a Gustav, kteří v kanceláři také byli, si vyměnili pohled a ušklíbli se.
„Než ti dám zbytek peněz, chci s tebou mluvit o-„
„Tony?“ přerušil ho hlas mladého muže, který stál ve dveřích. „Peter s tebou chce mluvit.“
„Nemám čas,“ protočil oči Tony. Ukázal na Toma a na zbytek lidí, kteří v kanceláři byli, aby tak potvrdil svá slova.
„Řekl, že je to důležité. Prej musíš vidět, co našel.“
„Co našel?“ zavrčel Tony. „Vážně nesnáším být… šéf,“ řekl potichu, jak se zvedal ze svého křesla.

Tom si hrál se svými potícími se prsty. Chtěl to mít už za sebou, chtěl se odsud dostat. Chtěl jít za svým Billem a už se nikdy na tohle místo nevracet. Doufal, že sem Billův otec pošle svoje chlapy, aby zajali celý gang. Bill věděl, kde Tonker byl, stejně tak Dwayne. Věřil svému kamarádovi. Byl si jistý, že ví, co má říct. Dokonce by šel do vězení i on sám, pokud by to znamenalo, že Bill s tátou budou v pořádku.
Naštvaný výkřik ho vyrušil z toku myšlenek. Otočil se, aby zjistil, odkud se zvuk ozval. Tony opět vešel do místnosti, byl rudý v obličeji. Co se muselo stát, aby byl Tony nasraný takovýmhle způsobem?

„C-co to je?“ zeptal se Tom. Snažil se, aby jeho hlas nebyl až příliš rozechvělý.
„Oh, takže ty to dítě znáš?“
Tomův dech se zrychloval. Jeho srdce pravděpodobně udeřilo dvěstěkrát za minutu, celé tělo jako by mu ztěžklo, hlava ho bolela. Pohledem střelil po každé osobě v místnosti. Co Georg a Gustav nakecali Tonymu? Pouze oni dva vypadali, že jsou celou nynější situací potěšení, ostatní čekali na to, co se bude dít dál. Možná tohle bylo všechno předem domluvené, bohužel ale nevěděl, co všechno Tony ví. Byl v nevýhodě.
„To jsem neřekl,“ řekl Tom potichu.
„Dobře,“ pokrčil rameny Tony. „Pokud toho kluka neznáš, můžeme pokračovat.“
Tom mohl koutkem oka vidět Billův zmatený výraz. Pravděpodobně nevěděl, co se děje, stejně tak jako on.
„Petere, pojď dovnitř,“ rozkázal Tony. Na to vešli do místnosti tři muži, kteří nesli něco, co vypadalo jako mrtvola zabalená v bílém prostěradle, skrz které prosakovala krev. Tom znechuceně nakrčil nos.

„Tome,“ oslovil ho opět Tony. Tom se na něj otočil, bojoval sám se sebou, aby se nepodíval na Billa. „Pamatuješ si, jak jsem ti poručil zabít Balthazara Kenninga?“
„Ano. Samozřejmě, že si to pamatuju,“ odpověděl Tom a pokýval hlavou.
Tony přikývl. „A smím se tě zeptat, kde zůstalo jeho tělo?“
„Um,“ Tom polknul. „Nechal jsem ho v jeho kanceláři. Tak, jak jsi sám řekl.“
„Vážně?“ Tony poklepával bříšky prstů do stolu, nevypadal přesvědčeně. „Kdo je v tom případě tohle?“
Jeden z mužů odkryl bílé prostěradlo, čímž odhalil mrtvé tělo pana Kenninga. Člověka, kterého odmítal zabít. Člověka, o kterém si myslel, že mu zachránil život. Člověka, který byl nyní mrtev. Tom otevřel pusu dokořán a s obavami se podíval na Tonyho. Byl v prdeli. Byl neuvěřitelně v prdeli.
„Dělal jsi ze mě blbce, že? Dal jsem ti peníze za nic. Nezabil jsi ho!“
„Ne!“ Tom zvedl ruce do vzduchu. „Musí to být nějaké nedorozumění. Zabil jsem ho. Možná jenom neumřel.“
Tonyho nosní dírky se rozšířily. „Zasranej lháři!“ naklonil se k Tomovi, aby ho udeřil do obličeje. Minul v okamžiku, kdy se Tom postavil.

„Tony, přísahám, že nevím, co se stalo. Vážně! Podívej, aspoň je ale mrtvej. Pokud chceš, dám ti ty peníze zpátky!“ navrhl Tom. Tony se posadil zpět, přimhouřil oči a díval se tak na Toma.
„Jak ti teď můžu věřit? Lhal jsi mi! Mně! Dal jsem ti tuhle zasranou práci! Jak si teď můžu být jistý, že jsi generála skutečně zabil?“
Při posledních Tonyho slovech Bill zvedl hlavu. Tom se snažil zmizet ve svém křesle. Cítil se nepohodlně, byl naštvaný. Nevěděl, co dál dělat.
„Protože ty jsi ho zabil, že, Tome?“
„… Ano,“ zamumlal copánkatý muž.
„Neslyšel jsem tě,“ zvýšil Tony hlas. „Možná si ale jen myslíš, že jsi ho zabil?“
„Ano, Tony,“ ujistil ho. „Generál je mrtvej. Viděl jsem to. Stál jsem u něj dost dlouho na to, abych ho viděl umřít.“
Bill zaúpěl a Tony se na něj otočil. „Co? Říkal jsi něco?“ zeptal se něžně. Tak něžně, až to bolelo. Muž, který stál vedle Billa, mu silou strhnul pásku. Ten opět zaúpěl. Tom si všiml červeného otisku dlaně na partnerově pravé tváři. Udeřili ho. Byl si jistý, že Bill je nevyprovokoval k tomu, aby na něj vztáhli ruku. Všichni to byli mizerové a on byl jedním z nich.
„Ne,“ zakroutil hlavou Bill nesouhlasně. „Tome, není to pravda, že ne? Nemohl jsi… řekl jsi…“ zašeptal. Tom se mu podíval přímo do očí a doufal, že porozumí.

„Oh,“ řekl Tony překvapeně. „Vypadá to, že ten chlapec tě, Tome, zná,“ podíval se znovu na Toma.
„To proto, že-“ olízl si rty a podíval se na Tonyho.
„Ptáček zpěváček mi řekl, že,“ přerušil ho Tony. „… tady ten chlapec…“ postavil se a šel k Billovi. Z boku se k němu postavil a pohladil ho po krku. Bill sebou cuknul a odtáhnul se. „Tady ten krásný chlapec… Je krásný, že, chlapi?“ někteří souhlasně zabručeli, jiní se zasmáli. Tony chytil Billa za bradu a otočil ho tváří k Tomovi. „Bylo mi řečeno, že je tvůj přítel! Jak sladké!“ zatleskal Tony přehnaně nadšeně. „Tome, myslel jsem si, že nejseš teplouš.“
Tom se na Tonyho díval s nepopsatelným výrazem ve tváři.
„Možná to ale není kluk?“ otázal se Tony a položil na Billovo stehno dlaň, kterou mu jel pomalu až k rozkroku. „Nech mě se přesvědčit…“
„Ne!“ vykřikl Bill a snažil se rychle postavit. Jeden z chlapů ho ale držel za ramena, takže ho posadil zpátky. Tom reflektivně nadskočil na místě. Tony ho sjel pohledem.
„Ale no tak, snad ses nevyděsil,“ zasmál se Tony, jak se díval na Toma. Otočil se zpátky k černovlasému chlapci, chytil ho za tvář a druhou dlaní mu svrchu zajel pod tričko. Prsty přejel po třpytivém přívěsku, který měl zavěšený na řetízku. „Ohhh, poslouchejte: Tomi,“ přečetl a úšklebkem a za řetízek silně škubnul, až mu ho z krku strhl. „Hádám, že to patří tobě, Tome,“ hodil mu řetízek. „Pořád budeš popírat, že ten kluk je tvůj přítel?“

V místnosti se rozhostilo na okamžik ticho. Tom se znovu podíval na Billa a zakroutil hlavou.
„Není můj přítel,“ odfrknul si. „Špatně jsi to pochopil, Tony. Nevím, co ti ti dva blbečci Georg s Gustavem řekli, ale ten kluk není můj přítel. Nejsem teplouš,“ střelil pohledem po Géčkách.
Billovy velké hnědé oči se rozšířily a začaly se plnit slzami. Tom by přeci nic takového nikdy neudělal. Nebyl jedním z nich…
„Bylo to zatraceně dobré. Já se aspoň pobavil, zatímco jsem vymýšlel plán, jak zabít jeho otce. Byla to jediná možnost, jak se ke generálovi nějak přiblížit. Bylo zasraně těžké toho hajzla dostat!“ vysvětloval Tom. „Zasloužím si víc peněz, Tony!“ zasmál se.
Černovlásek se na Toma upřeně díval. A poté mu tvář smáčela slza. Šéf se začal smát první a postupně se k němu přidali i ostatní.
„Kolik zábavy sis s ním užil?“ zeptal se Tony s perverzním úsměvem.
„Hodně. Byl neuvěřitelně dobrej šuk.“
„Nenávidím tě!“ zakřičel Bill. Slzy, které mu stékaly po tvářích, se mísily s makeupem, hlasitě vzlykal. Tom sebou překvapeně škubnul. „Do prdele, já tě tak nenávidím…“ křičel na něj Bill. Cukal sebou, snažil se vymanit ze sevření silných paží. „Můj táta vás zabije! Všechny!“
„Seš hluchej? Tvůj fotr je mrtvej!“ zakřičel Tony.
„NE!“ kroutil černovlásek odmítavě hlavou. „NE, NE, NE!“
Tony zaúpěl, promnul si spánky. „Umlčte tu malou děvku.“

Muž, který stál vedle Billa, mu dal pěstí. Ten otočil hlavu pod vlivem síly do strany a zmlknul. Zaúpěl bolestí a hlavu zvedl, podíval se na Toma. Jeho perfektní růžové rty byly nyní pokryté červenou krví. Muži, který ho udeřil, to ale pořád nestačilo, a proto mu opět ústa přelepil páskou. Tony se potěšeně usmál a otočil se zpátky k Tomovi.
„Když jsi nám prokázal tu čest a zabil jsi jeho otce… Proč nezabiješ i jeho?“
„Cože?!“ tohle Tom vážně nečekal, nebyl na to připravený. „Teď?!“
„Pokud to nechceš udělat teď, můžeme se nejdřív trochu pobavit,“ pokrčil rameny Tony. Billovy oči se zděšeně rozšířily.
„Uhm, Tony… Nemyslíš si-„
„Tome, drž hubu, prosím tě. Už mám za dnešek dost toho, jak si pořád stěžuješ.“ Tony lusknul prsty. Muž, který Billa trýznil, ho chytil pod krkem. Vytáhl ho na nohy a hodil ho na Tonyho stůl. Snažil se ho otočit na břicho, aby ho Tonymu připravil. Bill se ale vzpíral a křičel. Jeho křik byl tlumený páskou, kterou měl přelepenou přes pusu. Georg přešel ke stolu, chytil chlapce za nohu a vytáhl ho do vzduchu a otočil ho k sobě zády. Poté ho pustil a on tak dopadl obličejem na stůl. Hlasitě zaúpěl, když na sobě ucítil další páry cizích rukou, které ho otočily zpátky na záda.
Muži si začali s Billem hrát, jako kdyby byl hadrová panenka. Pokaždé ho jeden z nich vytáhl do vzduchu a přihrál ho někomu dalšímu, než dopadl zpátky na stůl. Tom mohl slyšet jejich smích, perverzní bručení a tlukot jeho srdce, jako kdyby doběhl do cíle maratonu. Nechtěl se na ně dívat, nechtěl je poslouchat. Ničilo ho to. Lámalo mu to srdce.

„Přestaňte!“ rozkázal konečně Tom. Všichni, kteří se Billa jakkoliv dotýkali, ho nechali být. Černovlásek tvrdě dopadl na desku stolu a zaúpěl bolestí, zavřel oči.
„Jsem jeho… jak jsi to jen říkal, Tony. Přítel. Nebo ne? Budu ho mít první.“
Tom chytil Billa za předloktí a sundal ho ze stolu. Donutil ho postavit se a táhnul ho ke dveřím. Černovlásek bojoval s gravitací a spadl na kolena. Tom pouze zesílil stisk jeho předloktí a vytáhl ho zpátky na nohy.
„Ošukám ho první, ale… ne tady.“
„Ale no tak, Tome!“ zaskučel Tony. „Nekaž zábavu!“
„Tony, měl bys být rád, že bude připravený a nezraněný,“ mrknul na něj Tom. Tony založil paže na hrudníku a podezíravě se na Toma podíval. Nic víc ale neřekl. Ostatní muži v místnosti nespokojeně mručeli, nikdo se ale neodvážil Toma následovat.

Tom vtáhl Billa do jedné místnosti, která byla propojená s kanceláří, dveře za nimi zavřel. Aniž by cokoliv řekl, místností prošel, otevřel další dveře a sešel s Billem schodiště. Jakmile se ocitli v další místnosti a ujistil se, že jsou dveře zavřené, otočil se k Billovi a chytil do dlaní jeho obličej.
„Bille? Panebože. Moc mě to mrzí,“ opřel si čelo o Billovo. „Bille, sakra, tak moc mi všechna ta slova… ubližovala,“ vydechl. Podíval se na svého přítele a opatrně mu odlepil pásku z úst. „Jsi v pořádku? Bille-„
„Nech mě na pokoji.“ Byla první slova, která opustila Billovy rty.
„Bille-„
„Nenávidím tě!“ zakřičel černovlásek.
„Ne, Bille… Nerozumíš tomu,“ snažil se dotknout Billovy tváře, ten se ale otočil. „Bille, omlouvám se, že jsem říkal všechny ty sračky. Já…“ snažil se ho chytit za paži. „Bille!“
Bill sebou cuknul a poodstoupil. „Kurva, nesahej na mě!“
„Bille, prosím, poslouchej mě!“ Tom se rychlými kroky dostal před Billa. Chtěl mu uvolnit ruce, ten ale pořád couval.
„Ne. Jsi vrah,“ vzlyknul Bill. „Věřil jsem ti! J-já…“
„Bille, prosím, poslouchej mě. Snažil jsem se tě zachránit!“
„Nechci, abys mě zachraňoval! Pokud je táta mrtvý, taky chci zemřít,“ po Billových tvářích se kutálely slzy. „Řekl jsi, že nedovolíš, aby se to stalo! Nenávidím tě!“

Tom chytil Billa za ramena a zatřásl s ním. Potřeboval, aby mu věnoval pozornost. „Bille, poslouchej. Tvůj táta žije!“
Bill se na něj skrz slzy podíval.
„Není mrtvej! Je doma s Dwaynem. Lhal jsem. Lhal jsem, protože to byla jediná věc, kterou jsem mohl udělat, abych tě ochránil, Bille,“ přitáhnul si ho do náruče a objal ho. Obličej zabořil do jeho trička v okamžiku, kdy mu bylo jasné, že se od něj černovlásek neodtáhne. „Bille, prosím, přijmi moji omluvu. Hrozně mě to mrzí. Nic z toho, co jsem tam řekl, nebyla pravda. Bille, víš… víš, že tě mám opravdu moc rád, že ano?“
Bill sklopil hlavu a znovu se rozplakal. Tom mu nastavil rameno a utěšoval ho.
„Vážně?“
Tom ho pustil a podíval se mu do očí. „Omlouvám se, že jsem ti ublížil. Jsem k ničemu. Doufal jsem, že bys nikdy nevěřil tomu, co jsem řekl. Omlouvám se. Omlouvám se, že jsem řekl všechny ty strašné věci. Nežádám o odpuštění, ale prosím… věř mi.“
Černovlásek jemně pokýval hlavou a v tichosti se od Toma odtáhnul, aby mu mohl rozvázat ruce. „Já… věřím ti,“ řekl konečně se slabým úsměvem na rtech.

„Tvůj nádherný obličej,“ Tom opatrně přejel prstem přes Billovu tvář a ret. „Panebože, jsem takovej hajzl,“ zahanbeně svěsil hlavu.
„Nebyla to tvoje chyba,“ černovlásek položil dlaň na krk svého partnera. „Ale… tvůj obličej. Co se ti stalo? Máš pohmožděný nos, čelist… Taky tě uhodili?“ opatrně přejel palcem přes Tomovu bradu.
„Na tom…“ povzdychl si Tom. „Na tom nezáleží. Teď musíme jít. Pokud přijdou na to, že jsem opět lhal, zabijou nás oba a už nic nepomůže. Lhal jsem několikrát, Tony mi vždy věřil. Nejsem si jistý, že i tentokrát.“
„Co budeme dělat?“
Tom se rozhlédl kolem sebe, pohledem se zastavil na okně. „Myslím-“ v půlce věty se zastavil, jakmile někdo zaklepal na dveře.
„Kdo tam je?“
„Panebože,“ zalapal po dechu Bill a překryl si pusu dlaněmi.

autor: Aster

original