The broken ones 6.

And I…will swallow my pride
You’re the one that I love
And I’m saying goodbye

A já… Spolknu svoji hrdost,

V sametovém objetí noci se Tom konečně mohl ponořit do svých myšlenek a znovu si před očima přehrát veškeré události dnešního dne. Otevřenými okny proudil do místnosti teplý vánek, který hladil Tomovo nahé tělo a uklidňoval ho. Byl unavený až do morku kostí, ale nemohl přestat myslet na to, co se dneska stalo, a podlehnout spánku.
Tom sám sebe překvapil, jak zvládnul celou tu situaci ohledně toho, že po tolika letech znovu viděl svého bratra. Jeho plánem bylo nenechat se ovlivnit bratrovou přítomností, nebo pokud plán ztroskotá, to nedat najevo. Namísto toho ho zaplavily emoce a všechny původní úmysly pohřbily. Tom byl pořád vyděšený z toho, že bratrovi nabídl svoji pomoc s písničkou pro Georga. Slib, který nyní nemohl vzít zpátky, aniž by nezranil city svého nejlepšího kamaráda a pravděpodobně i bratra. Netušil ale, jak zvládne být s Billem v jedné místnosti a nešílet.

Pravdou bylo, že vina za to, co před pěti lety udělal, ho požírala zaživa. To, že bratra dneska viděl, přineslo zpátky všechny zahanbené pocity a sebenenávist, kterou vůči svojí osobě cítil. To byl ten důvod, proč bratra kompletně odstřihl ze svého života. Sám sobě přísahal, že svého bratra ochrání, ať se děje, co se děje, i kdyby to znamenalo, že ho bude muset chránit před sebou samým. I kdyby to znamenalo, že s ním nebude moct udržovat žádný vztah. Stálo ho to hodně úsilí a on nemohl riskovat, že by Billovi ublížil.
Když Georg řekl, že je na tom Bill mizerně, Tom byl částečně překvapený. Tom byl ten, kdo s Billem ukončil kontakt, a proto si myslel, že když se ho Bill nikdy nepokusil znovu kontaktovat, bylo to něco, co chtěl udělat i on sám. Neustále přemýšlel, proč Bill nebyl šťastný, že se ho poté, co se před všemi těmi roky stalo, zbavil. Během dnešního rozhovoru s Billem necítil znechucení nebo obavy. To, co cítil, bylo, jako kdyby se jeho vlastní emoce v Billovi zrcadlily: touha po tom druhém.

Tom opakovaně projížděl prsty své dlouhé hnědé vlasy. Celá tahle situace ho neskutečně mátla. Všechny emoce byly rozmazané a on nedokázal říct, co bylo dobré a co špatné. Hluboce ho to děsilo. Nemožnost rozeznání dobrého od špatného vedla k celé téhle situaci. Nezáleželo na tom, jak o problému přemýšlel, ani z jakých úhlů se na něj díval. Prostě nevěděl, kterou cestou se vydat. Právě teď by se mu hodila nějaká rada, ale na celém světě nebyl jediný člověk, se kterým by si mohl popovídat, nikdo, kdo by alespoň vzdáleně rozuměl té složité situaci, ve které se s bratrem ocitli.

„Dobrou noc, Bille. Bylo dobré tě dneska vidět. Tom.“

Tom zprávu odeslal ještě před tím, než by toho mohl začít litovat. Konec konců Billovi slíbil, že mu napíše. Trochu se zasmál tomu, jak se mentálně snažil obhajovat své akce. Byla tady ale maličká možnost, že pokud se vzpamatuje, mohl by svůj vztah s Billem dát opět do pořádku.

„Dobrou noc, Tome. Dobře se vyspi. To bylo. Chyběl jsi mi.“

Tom cítil, jako by se mu srdce lámalo na milion kousíčků. Musel jít k oknu a podívat se do noci, kterou protínaly tisíce světýlek. Na těle cítil chladný večerní vzduch a snažil se sám sebe přesvědčit, že v celém koloběhu problémů byly jejich problémy úplné nic. Že tady budou ještě miliony zlomených srdcí, stejně tak, že miliony zlomených srdcí byly i před nimi. Nakonec nezáleželo ani na jednom.

„Oh, Bille… Ani nevíš, jak moc jsi chyběl ty mně.“

Tomův obranný systém se drolil na malé části a on už neměl více energie, aby proti tomu bojoval. Pět let bojoval s tím, aby se držel od bratra dál, protože si nezasloužil být v jeho blízkosti. Každý den bez Billa byl mučivý boj. Věděl, že si nezaslouží bratrovu lásku nebo odpuštění, jak by to ale mohl smést ze stolu, když se mu to nabídlo?

„Tome, musíme složit písničku pro Georgovu svatbu, jít na rozlučku se svobodou, a pak i na samotnou svatbu. Slib mi ale, že si promluvíme. Doopravdy promluvíme o tom, co se stalo. Musíš mi to slíbit. Nemůžu předstírat, že se nic nestalo. Prosím.“

Pocit, jako kdyby stál na okraji útesu a bratr mu řekl, aby skočil, se mu rozlil tělem. Tom věděl, že den, kdy se Bill bude dožadovat vysvětlení, které si tak moc zasloužil, přijde. Částečně ale doufal, že když z Billova života zmizí, nikdy mu nebude muset nic vysvětlovat. Mezi všemi těmi různými důvody odstřihnutí bratra ze svého života byl tenhle tím úplně nejsobečtějším.

„Slibuju. Vím, že nemáš žádný důvod k tomu, abys mi věřil či odpustil, ale slibuji ti, že si promluvíme.“

Say something I’m giving up on you
And I’m sorry that I couldn’t get to you
Anywhere I would have followed you
Say something I’m giving up on you

Řekni něco, nechávám to na tobě,

Bill se ládoval velkou miskou cereálií, když mu přišla první zpráva od Toma. Nyní byla miska zapomenutá na stole v kuchyni, cereálie byly nasáknuté mlékem a lžíce tvořila na dřevě mléčnou kaluž.

Když se Tom rozhodl odstřihnout Billa ze svého života, zničil tím veškerou sebeúctu, kterou Bill měl. Byl přesvědčený, že když ho nedokázalo milovat ani jeho vlastní dvojče dostatečně k tomu, aby s ním zůstalo, těžko najde někoho, kdo ano. Znovu a znovu analyzoval všechno, co se před těmi pěti lety vlastně stalo. Přemýšlel i o tom, co se stalo týdny před tím incidentem a co měl udělat jinak, aby ho bratr neopustil. Častokrát si přál, aby se mohl vrátit do minulosti a sám sobě říct, aby se Toma zuby nehty držel. Kdyby věděl, že Toma ztratí, držel by ho u sebe tak pevně, že by mu museli zlomit paže, aby ho od bratra dostali.

V okamžiku, kdy se incident stal, Bill netušil, že se jeho život promění v peklo. Do té chvíle nikdy ani neuvažoval o tom, že je nějaká možnost, že by ho Tom opustil. Při svých pohledech zpátky do minulosti si občas přál, aby si nebyl bratrovou láskou tak jistý. Možná, kdyby nebyl tak otravný, zhýčkaný a přilnavý, Tom by ho miloval dostatečně a zůstal by. V mysli si přehrával i tu sebemenší hádku, kterou měli. Pokaždé se choval jako herečka, nebo se snažil získat bratrovu pozornost tím, že byl celkově nesnesitelný.

„To mi stačí, věřím ti. Sladké sny, velký bratře.“

Zatímco Bill ťukal svojí odpověď, prsty se mu chvěly. Pokud tady byla šance, že konečně dostane vysvětlení, nemohl ji zničit tím, že bude na Toma až příliš tlačit. Jednou věcí si byl Bill jistý: potřebuje vysvětlení, aby se mohl posunout dál. Nevěděl, zda bude moci bratrovi odpustit, že ho opustil, i tak ale potřeboval slyšet, co se před pěti lety stalo z Tomova pohledu. Dokonce ani kdyby nemohli dát svůj vztah do pořádku, možná by to celé mohl konečně nějak uzavřít.

„Dobře se vyspi, doufám, že budeš mít krásné sny. Rozhodně si je zasloužíš.“

Billovi mravenčilo v žaludku a pocit se začal postupně rozlévat i zbytkem jeho těla. Po chvíli poznal, že to byl pocit štěstí, a usmál se. Objal polštář a jako vlna ho udeřily vzpomínky na situace, kdy byl díky Tomovi šťastný. Bylo jich tolik a Bill přemýšlel, zda by ty špatné vzpomínky mohly být vymazány novými, kdyby byly opět dobré.