autor: Bitter & Mykerina
„Zabili moji sestru.“ Vyhrkl Tom dřív, než si to stihl rozmyslet a Listing na něj jen zůstal zírat neschopný slova.
„Mě a Cass unesli a ji zabili. O mně si myslí, že jsem taky mrtvý, nechali mi cejch a on má stejný, když jsem to viděl v té složce… přestal jsem myslet na všechno ostatní…“ Dodal a Georg jen zalapal po dechu a prohrábl si vlasy.
„Tome…“
„Šéfe, je tady Quinzelův právník a má s sebou i ochranku.“ Vyrušil je mladý kolega a Tom si všiml, že Listing neví, co dělat. Na vteřinu zaváhal a pak jen nechal vzkázat, že hned přijde, a otočil se zpátky na Toma.
„Quinzel to ví?“
„Ví.“
„Jeď domů. Okamžitě. Někoho k tobě pošlu a přesuneš se do bezpečného bytu.“
„Šéfe…“
„To je rozkaz, Tome. Běž se sbalit.“
Bill se dál nevzrušené zubil na Gomeze, a dokonce mu poslal vzdušný polibek.
Úsměv mu trochu pohasl, když se ve dveřích výslechové místnosti objevil právník, a dokonce jeho majitel. To ho překvapilo. Něco řekl Gustavovi a ten zůstal před dveřmi. Bill se trochu ošil a všiml si, jak muž z jeho nejhorších nočních můr pokládá ruku na rameno policistovi, který ho doteď vyslýchal.
„Můžeš jít, Gomezi, převezmu si to tady. Předpokládám, že pan Quinzel stejně neřekl nic užitečného.“ Střelil pohledem po Billovi a s ním se celý svět zhoupl při Gomezově odpovědi.
„Ne, šéfe, nic jsem z něj nedostal.“ Pak se zvedl a odešel. Bill byl ve vteřině na nohou, až málem překotil židli, na které seděl.
Listing byl hned u něj, chytl ho pod krkem a tvrdě ho přirazil ke zdi.
„Ty zasraná malá štětko… Ty se nikdy nepoučíš.“ Sykl.
„Nic jsem neřekl… nic…“ Snažil se obhájit, ale stisk na jeho hrdle ještě zesílil.
„Tak ty jsi Kaulitzovi nic neřekl… Myslíš, že to nevím? Myslíš, že kdyby ano, ještě byste tady byli?“ Zeptal se ho výsměšně a znovu ho přirazil ke stěně, až jeho hlava narazila.
„A neřekl náhodou Kaulitz něco zajímavého tobě?“ Sykl a vychutnával si, jak se Billovy zorničky ještě víc rozšířily hrůzou. Jestli teď řekne, že ne… Bude se muset smířit s tím, že z Arcturianu nepoteče tolik peněz co doteď, než za něj najde ucházející náhradu. Na druhou stranu to byly zanedbatelné částky vedle rizika, které představoval, pokud mu lže a neposlouchá.
„N… Ne… Řekl bych to… Já…“ Listing ho pustil a Billovy dlaně automaticky vystřelily k jeho krku. Roztřásl se úlevou, když se k němu šéf otočil zády. Nemohl vidět, jak Georg zatíná čelist a v duchu už plánuje jeho odstranění. Měl by si došlápnout i na Shermine, ta mrcha mu tvrdila, že Bill vše pochopil. Evidentně ne…
„Jistěže ano… Řekl bys mi všechno, nemám pravdu?“ Bill chtěl kývnout, ale dřív, než se k něčemu dostal, Listingova pěst mu přistála na oku a srazila ho k zemi. Bill vykřikl a zacouval od něj.
„Tak Kaulitz ti nic neřekl?! Nic o sobě a svojí sestře?!“ Křikl po něm a Bill zalapal po dechu.
„A co Zavčenko!? Ten ti taky nic neřekl! Že mě obírá o prachy! Nesvěřil se ti s tím, že si tě chce odkoupit pro sebe za moje vlastní peníze?!“ Znovu nečekal, až Bill odpoví, vzal muži doteď netečně stojícímu u stolu plastový kelímek na kávu, sejmul víčko a strhnul Billovi paruku. Pak sevřel jeho vlasy, trhnutím mu zaklonil hlavu a pomalu mu začal vodu lít na ústa a nos. Bill se zmítal, škrábal ho a kopal, ale bylo to k ničemu. Šéf ho odhodil na podlahu jako použity hadr a ještě do něj kopl.
„Pořád budeš tvrdit, že nic nevíš?! Byl to Zavčenko, kdo mi likvidoval lidi?!“
Bill jen hystericky lapal po dechu a plazil se ke stěně.
„Já nevím…“ Zalkl se a Listing kývl na muže vedle něj. Vytáhl Billa na nohy a ignoroval hysterický pláč a prosby, které ze sebe chrlil.
„Buď řekneš něco užitečného, nebo budeš držet hubu! Co všechno Kaulitz ví?“
„On nic neví… Nic jsem mu neřekl, přísahám…“ Listing vytáhl z kapsy látkový kapesník a nacpal mu ho do úst.
Stačilo švihnutí páskem přes Billovo koleno, aby ho donutil klesnout na kolena, aniž by ho muž pustil. Ten s ním smýknul, aby byl Georgovi zády, a pevně ho držel na místě.
Kapesník pohltil Billův výkřik, když mu pásek s železnou sponou dopadl na záda a Listing začal mluvit.
„Teď ti řeknu, co řekneš Kaulitzovi, až se příště uvidíte, jestli chceš, aby ještě žil.“ Ucedil a každou větu doprovodil jednou ranou. Nakonec ho muž pustil a Listing po něm hodil jeho věci. „Dej se dokupy a vypadni, než tě zabiju. Zůstaneš v bytě, s nikým nebudeš mluvit a nevylezeš ven, i kdybys měl chcípnout hlady, než si rozmyslím, co s tebou.“
Bill stěží stál opřený o futra, zatímco Gustav prohledával byt. Zbraň už mu zabavila policie při zatýkání, Gustav mu sebral veškeré peníze, klíče, mobil, cennosti, aby si zajistili, že mu nezbude nic, co by mohl zpeněžit a pokusit se utéct. Jako by mu na tom snad ještě záleželo.
Netečně sledoval, jak bodyguard vyhazuje obsah šuplíků na zem, a pak je převrací, aby se ujistil, že není nic přilepeného z druhé strany. Rozpárává polštáře, čalounění…
Billovy chatrné úspory našel pod falešným dnem šatní skříně stejně jako náhradní zbraň, kterou si strčil za pásek.
„O tomhle nemusí vědět.“ Pousmál se na něj provinile a Bill jen pokrčil rameny.
„Už je to jedno. Stejně mě zabije.“
„To neudělá, Arcturianu se daří hlavně kvůli tobě. A udělal jsi, co chtěl… Ten polda ti to uvěřil…“ Znovu se na Billa povzbudivě usmál a tomu se udělalo ještě víc zle.
Když odešel, sehnul se Bill pro Tomovu mikinu vedle postele, kterou tam policista ve spěchu nechal, a přitiskl ji k sobě. Zvedal se mu žaludek, sotva si vzpomněl, co všechno mu řekl, a ledový pot ho zalil, když si uvědomil, že ani tak to možná nestačí… Odradil ho, odehnal ho od sebe a klubu, ale nevěřil, že Tom přestane pátrat po vrazích své sestry. Možná Listing si to myslí, ale ten ho nezná… Nebo nemá v úmyslu nechat ho žít, jak mu slíbil, když ho bičoval páskem, aby si zapamatoval, co má říkat.
Že vraždil Zavčenko, i když tomu ani jeden nevěřili, a Bill by se vsadil, že Listing tipuje jeho. Že ho Alex napadl, všechno mu přiznal a Bill utekl. Že neví, kdo Zavčenka zabil, protože to věděl Georg, a jak mu připomněl, další důkazy se můžou najít kdykoliv…
Buď hodný a Kaulitz bude žít…
Sesunul se na zem, pustil mikinu a se zadrženým dechem ze sebe sundal černé tričko, které se mu potem a krví lepilo ke kůži. Natáhl si mikinu, kterou skryl i otlačeniny na zápěstích, a došoural se do koupelny. Vzal všechny svoje léky proti bolesti a na spaní.
Musel Toma varovat. Jenže neexistoval způsob, jak se dostat z bytu nebo ho kontaktovat. Ne bez telefonu. I když pochyboval, že by ho Tom poslouchal…
Vzal lísteček z lepícího bloku na lednici a napsal jednoduchý vzkaz. „Listing“.
Pak lísteček zahrabal do pytle granulí pro kotě a ten dal do jeho pelíšku. Věděl, že se Tom o kotě postará. Že pochopí, že ho přinutili, hned jak ho najdou. Vrátil se do koupelny s nožem a otočil kohoutky nad vanou na maximum.
Když se Tom dostal na adresu, kterou mu dal jeho šéf, a vlastně jej donutil, aby tam zůstal, měl v hlavě vygumováno. Nedokázal myslet. Pořád a pořád dokola mu v uších rezonovala Billova zákeřná a výsměšná slova. Hrudník ho neuvěřitelně bolel při pomyšlení, že pro Billa byl jen pouhá hračka. Jeden z pěšáků v jeho hře jako Zavčenko.
Že k němu nikdy nic necítil.
Nikdy nebyl slaboch. Přežil svoji vlastní smrt, dokázal se vypořádat s tím, co mu udělali, a zatvrdil se, dokázal se vypořádat se ztrátou své sestry, ale to, jak jej teď bodalo v srdci, to zvládnout nedokázal.
Sesunul se na matraci a dovolil slzám, aby se konečně dostaly ven, a zlomeně vzlykal.
Nevěděl, jak dlouho ležel a tupě koukal do zdi. Slzy už stihly dávnou uschnout. Srdce se trochu uklidnilo a mozek začal přemýšlet. Bolela jej hlava, ale pořad se nutil si přehrávat vše, co s Billem zažil. Vše, co mu řekl. Pořád a pořád dokola.
Něco mu na tom celém nesedělo, jen nevěděl co.
Unaveně si promnul obličej a zvedl se. Vypadá jako zmačkaný pomeranč. Úžasný. Ledovou vodou se opatrně opláchnul. Kohoutek byl zašlý a musel chvíli počkat, než přestala téct rezavá voda, a i tak páchla jako ta zatuchlá břečka, co mu tenkrát lili na obličej hadicí. Musel si dát pozor, aby si nelokl a nedostal záchvat.
A pak mu to došlo. Gomez se vztekal, že se Bill paruce z místa činu vysmál. Že on nepoužívá levné zmetky, ale paruky z pravých vlasů, a nabádal ho, aby si stáhnul. Jenže na parkovišti ji Bill neměl. Billovy vlasy byly mokré. Nebyl to gel, jak si myslel. Proč by si dělal pod paruku účes. Jak mohl mít mokré vlasy, když byl na služebně několik hodin, a poté, co přišel právník, se tak rychle vypařili… Teprve teď si uvědomil, jak prkenně Bill nastoupil…
Sebral své klíče a mobil. Byl připravený vyrazit okamžitě ven, ale zarazil se a zafungovala chladná logika. Nenápadně kouknul ven z okna a zjistil, že kousek od bytu stojí dvě auta. Šéf ho varoval, ať nevylézá, že je to pro něj nebezpečné, kolegové by ho naprášili hned a Listing by ho zabil. Riskuje kvůli němu a on ani není schopný dodržet, co mu zadal. Jenže něco nesedělo… Musel vědět, co se děje doopravdy. Bill… Nedokázal ho nenávidět z minuty na minutu. Co když… Co když mu lhal až dneska?
Nemohl odejít předním vchodem, a zadní bude taky hlídaný. Jediná šance bylo požární schodiště a přelézt na druhý dům.
Bylo to těžší, než myslel, protože zrezlé nebyly v domě jen kohoutky, ale evidentně všechno, ale díky své kondici to naštěstí zvládnul. Zmizel za rohem a rychle se rozešel pryč, aniž by si ho jeho chůvy všimly.
Trvalo mu to pěšky nějakou dobu, a když se konečně dostal na dohled Billova bytu, musel se držet, aby se hned nerozběhl za ním. Rozhlédl se.
Samozřejmě, že jej hlídali. Tipnul to jak na kolegy, tak na gorilu z Arcturianu. Zaklel. Tohle nebylo dobré. Málem vběhl do další pasti.
Trochu se vzdálil a oběhnul dům zezadu. Měl štěstí. Nikdo tu nebyl.
Pořád ještě obezřetný vyšel schody k bytu. Chvíli poslouchal, jestli není někdo uvnitř s Billem, ale bylo tam mrtvolné ticho. Třásly se mu ruce, když zaklepal.
Ticho bylo nervy drásající. Zkusil zaklepat znovu, ale nic.
Rozhlédl se a hledal cokoliv, čím by rozbil dveře, když mu došlo, že dlaždice pod podložkou je uvolněná. Sehnul se a ke svému překvapení zpod ní vyndal klíč.
Malý klíč, ale pro něj to byla vstupenka do ráje, pokud neměl Bill zaklapnuté všechny pojistky zevnitř.
Rychle odemknul a automaticky hmátnul po zbrani, než mu došlo, že ji musel odevzdat. Tiše zaklel a opatrně vešel.
„Bille? To jsem já!“ Zavolal, ale jediný, kdo po něm skočil, byla ta malá rezavá bestie. Nevěřícně se rozhlédl po naprosto zdemolovaném bytě a vzal kotě bezmyšlenkovitě do náruče. „Bille?“ Zkusil to znovu a proklel se. Jestli na něj něco vážně šil, teď mu vletěl přímo do pasti. Pak si uvědomil, že slyší téct vodu. Světlo zpod dveří koupelny mu to potvrdilo. Položil Jerryho na zem a opatrně vzal za kliku. „Bille, musíme si…“ Hlas se mu zasekl v krku a srdce vynechalo úder, když uviděl vanu plnou vody zrůžovělou krví, která málem už přetékala, a Billovo tělo v ní, bledé jako ještě nikdy a plné podlitin.
autor: Bitter & Mykerina
betaread: J. :o)
Chci učinit prohlášení: Ten Georg je ale z*urvený h*jzl!!
Teď jen jestli má za sebou Tom kurz první pomoci. Bude se mu hodit.
V něco takového jsem opravdu doufala. Teda ne, že bych Billovi přála to vyhrožování a zoufalství vesoucí až k pokusu o sebevraždu, ale vážně se mi nechtělo věřit, že by byl až takový hajzl. Na rozdíl od Georga, ten totiž hajzl opravdu je 😝
Ja som toto nemohla citat v robote. Ved to je na infarkt. Teraz som doma, vecera mi hladne lebo sa meviem odtrhnut od textu a stale ho citam dookola. Necakala som taketo vyustenie pribehu. Ale je to absolutna bomba!!! Ze ma to nenapadlo ze v tom ide aj policia. Ved to je logicke. Ja keby som chcela robit nejaku nekalu cinnost, samozrejme hned ako prve si zaistim policiu. Neviem sa dockat pokracovania. Snad Bill este zije.
Tak to je děs doufám že Tom Billa zachrání.
Som rada, že sme sa konečne dozvedeli aj to, čo sa odohráva v Billovej hlave a v jeho živote – a to priamo od neho. Ale že je tým hajzlík práve Listing je skutočným prekvapením. Hoci asi by byť nemalo. Verím, že Tom prišiel včas a hlavne že včas zistí, kto je ten hlavný hajzel. Ďakujem za časť.