Love me till it hurts 8.

„Bille, pojď tancovat.“

„Dej mi pokoj, Natalie. Nechce se mi,“ odbyl kamarádku a podepřel si bradu druhou rukou. Otráveně sledoval svíjející se těla na parketu ani za mák neměl chuť se k nim přidat.

„No tak dost. Řekni mi, co se u Trumpera stalo. Celý týden jsi jak osina v zadku,“ třískla Nat dlaní do stolu, až skleničky nadskočily. „Tohle ti mělo zvednout náladu, ale zatím to akorát kazí tu mojí.“

„Řekl mi, že jsem děvka,“ zamumlal Bill, ale nepodíval se na ni. Místo toho pohled zapíchl do neurčita mezi tancující lidi.

„No a? Říká ti tak kde kdo a nikdy ti to nevadilo,“ mračila se na něj a prohlížela si ho ostřížím zrakem. Vypadal fakt bídně. I přes make-up mu prosvítala bledá kůže a korektor nedokázal zakrýt kruhy pod očima, rty měl celé popraskané. „Pane bože, on se ti líbí,“ vykřikla, když jí to došlo. Takhle kamaráda viděla jen jednou, v prváku, když se zamiloval do učitele angličtiny. Trvalo týdny, než se z toho dostal. „Kurva, mluv se mnou,“ praštila ho pěstí do nadloktí.

„Au,“ řekl důrazně a promnul si bolavé místo. „Řekněme, že není úplně k zahození.“

„Do prdele, Kaulitzi. Ty ses do něj regulérně zabouchnul,“ zakřičela Nat, když viděla, jak se kroutí a není schopný přímo odpovědět.

„Musíš tak řvát?“ upozornil ji a rozhlédl se, jestli je někdo neposlouchá. „Fajn, líbí se mi. Spokojená?“

„No a v čem je teda problém? Z toho, co mi pokaždé vykládáš, mi přijde, že by si taky dal říct. Furt ti píše. Vadí mu, když flirtuješ s jinýma. Řekla bych, že tě taky nemá u prdele.“ Chytla do ruky svou skleničku s rumem a kolou a potáhla nápoj přes brčko. Tohle rozhodně chtělo nějaký ten lok. Moc často se nestává, že se váš kamarád zamiluje do naduté hvězdy školy.

„Má mě u prdele. Není zvyklý, že někdo neskáče tak, jak píská, proto mi pořád píše. Chce si mě omotat kolem prstu. Jakmile bych mu jen naznačil, že něco cítím, odkopl by mě. Nikdy by si se mnou nic nezačal, protože se až moc bojí o svou pověst. Co by na to řekli jeho kamarádi? A celá škola? A všichni ve městě? A jeho rodiče?“ rozjel se Bill a rozhazoval při tom zběsile rukama. „Už to chápeš? To je prostě něco, co se nemůže stát. Takže jsem na něj byl minule extra hnusný. Jenže jsem to přehnal a on mě vyhodil. Teda ještě předtím mi řekl, že jsem děvka a až pak mě vyhodil.“

„Bille,“ začala opatrně Natalie, ale nevěděla, jak pokračovat. Bohužel měl pravdu ve všech bodech. Trumper by si nikdy nenechal ničím zničit tu pracně vybudovanou image. „Třeba by to s tebou zkusil aspoň tajně,“ navrhla chabě.

„Natalie, žiješ snad ve světě romantických komedií? On ke mně nic necítí. Je to hra. Je to pro něj adrenalin. Hec. Řekl by cokoliv, aby mě dostal. Aby mě zlomil. A teď jasně dokázal, že si o mně myslí to, co všichni ostatní. Že jsem stejný jako moje matka.“ Zmlkl a kousl se do rtu.

„Nelíbí se mi, když tě takhle vidím,“ zatvářila se soucitně, ale Bill nad tím jen mávl rukou.

„Nakonec mě to přejde.“ Jeho slova se vůbec neslučovala s výrazem ve tváři, ale rozhodla se, že do něj už nebude navážet. Stejně by to k ničemu nevedlo.

„Zajdu pro panáky,“ usmála se na něj a poplácala ho po ruce. Bill si povzdechl, kývl a zase si podložil bradu rukou.

Ještě nemohlo být ráno, protože obloha byla pořád tmavá a plná hvězd. To tedy znamenalo, že se Billovi podařilo tentokrát ztřískat během velmi krátké doby. Odmítl Nataliiny nabídky, že ho doprovodí domů, a odešel z baru sám. Házel po ní očkem nějaký brunet a on nebyl z těch, kdo by jí to chtěl kazit. Zvlášť, když viděl, jak se před ním nakrucovala.

Doklopýtal až ke vchodu a byl rád, že někdo rozbil celou výplň vstupních dveří, protože se aspoň nemusel obtěžovat s odemykáním. Začal stoupat po schodech a snažil se ignorovat pach, který se tu rozpínal. S velkým soustředěním překročil kaluž zvratků, aby do ní neupadl, a pak už míjel jedny dveře za druhými. I kdyby byl opilý sebevíc, ty od jejich bytu by nikdy nedokázal přehlédnout. Přímo uprostřed byly promáčknuté, jak do nich udeřila pěst, a spodek byl tak okopaný, že bylo k nevíře, jak všechna ta dřevotříska drží pohromadě. Zpoza nich se ozýval hovor a ječivý smích. To mu napovědělo, že ani tentokrát nebude muset vytahovat klíče. Když matka pořádala večírek, nikdy nezamykala.

V kuchyni svítilo ostré světlo, ale nikdo v ní nebyl. Všechna společnost se soustřeďovala ve vedlejší místnosti. Rozhlédl se po nepořádku, který tu panoval, a v duchu zanadával. Všude ležely láhve od alkoholu, zbytky jídla a pár malých prázdných plastikových sáčků. Matka očividně přišla k nějakým penězům anebo našla nového sponzora, který byl ochotný její libůstky financovat.

Bill se zhroutil na jedinou židli, která na sobě nenesla známky večírku, a cítil, jak jím probublává zoufalství. Pokud se chtěl dostat k sobě do pokoje, musel projít obývákem, a to by znamenalo konfrontaci s matkou. Jenže on na to už neměl sílu. Situace s Tomem ho ničila víc, než byl ochotný přiznat, a teď do toho ještě tohle. První horká slza opustila jeho oko, svezla se přes líčko a vsákla se mu do tmavých džínů. Proč se tímhle musí pořád zaobírat? Aspoň na vteřinu by chtěl být jen normální puberťák, který si řeší jen své problémky a tím to pro něj hasne. Nechtěl už dál čelit realitě, kde je jeho matka závislou na drogách a on se musí ze všech sil snažit, aby žil aspoň trochu slušně. Jeho obvyklá síla bojovat ho opouštěla tak rychle, že za okamžik už seděl a vzlykal jako tříleté dítě.

A pak, když se topil v největších hlubinách svého smutku, pohlédl na stůl, kde dosud na plastovém podnose se vzorem květin ležela vedle jakési kartičky s logem obchodu úhledná hromádka bílého prášku, a rozhodl se, že pro tentokrát bude taky slabý. Když už byl zhnusený okolním světem, proč nebýt zhnusený i sám sebou? Taky si dopřeje malý útěk z reality.

Tom se trhnutím probudil, posadil se a rozhlédl se po ztemnělém pokoji. Zdálo se mu to, nebo tu někdo vydával jakési hekavé zvuky? Na vteřinu ho sevřel děs, když ho napadlo, že to vychází z ložnice rodičů, protože to je něco, co člověk prostě slyšet nechce. Pozorně se zaposlouchal, ale v domě bylo úplné ticho. Musel to být jen sen. Lehl si zpátky a byl zcela připravený znovu usnout, když se to ozvalo znovu. Jenže teď to nebylo jen hekání, ale i škrábání. Jako by byl někdo venku na střeše a snažil se dostat dovnitř.

Tom vystřelil z postele a popadl první věc, která mu přišla pod ruku, trofej z jeho prvního zápasu. Opatrně se přikrádal k oknu, svíraje smrtelnou zbraň. Málem vyskočil z kůže, když se u okna objevila střapatá hlava. S tímhle objemem vlasů to mohl být jen jeden člověk.

„Co tady, sakra, děláš?“ vyštěkl, když otevřel. Bill neodpověděl a svalil se jako pytel brambor hlavou napřed na podlahu.

„Tomi,“ zaskřehotal a pracně se pokoušel vsát. Vypadal, jako by zapomněl, jak se používají nohy, a nebyl schopen je poskládat tak, aby ho unesly. Tom nedokázal pochopit, jak se mu vůbec podařilo vyšplhat sem nahoru a nespadnout.

„Potichu,“ okřikl ho, ale nabídl mu jednu ruku, aby mu pomohl vsát. „Co tady děláš?“

„Pojď do postele,“ zavrněl Bill a hodil mu ruce kolem ramen. Dle cigaretového kouře a alkoholového odéru soudil, že se byl černovlásek nejdříve někde posilnit, než se vydal za ním.

„To nejde. Rodiče jsou doma,“ zavrtěl hlavou a pokoušel se ho ze sebe shodit. „Musíš jít.“ Ve světle pouličních lamp si všiml, že má ve tváři podivný nepřítomný výraz.

„Prosím, Tomi. Já už budu hodný,“ řekl ukňouraným tónem a poulil na něj své velké hnědé oči. „Ani peníze nebudu chtít,“ dodal, a pak proti němu vykročil a přisál se mu na ústa. Tom byl tak překvapený, že zapomněl protestovat. Bill líbal mnohem líp, než jak si to představoval. Něžně, ale přitom dravě. Tom se tím nechal zcela pohltit a chytil ho kolem pasu, aby si ho k sobě mohl přitáhnout. Užíval si jemnost jeho rtů i intenzitu, se kterou se k němu tiskl.

„Můžu tu dneska zůstat?“ zeptal se Bill, když se od sebe odtrhli. „Nenuť mě se tam vrátit.“

Tom nad tím přemýšlel jen chvilku.

„Fajn,“ rezignoval nakonec. Při jeho posledních slovech ho ostře bodlo v břiše. Tím „tam“ Bill myslel domů? „Ale musíš být úplně potichu. Nechci, aby naši věděli, že jsi tady.“

„Budu jako myšička,“ zachichotal se a přitiskl si ukazováček na pusu.

„Tys něco pil?“ zjišťoval Tom, když si začal nemotorně sundávat boty a málem u toho znovu upadl.

„Jen trošičku,“ ukázal prsty malinkou škvírku a zase se rozesmál. „Asi mi s tím svlíkáním budeš muset pomoct.“

Tom vedl vnitřní boj sám se sebou. Na jednu stranu nesnášel, když musel jednat s někým opilým, obzvlášť když on sám byl střízlivý, ale na druhou stranu ještě nezažil, aby byl černovlásek takhle přítulný a láskyplný. Navíc se mu vůbec nezamlouvala bolestivá naléhavost v jeho hlase, která se střídala s chichotáním. Pomohl Billovi se vysvléct až do spodního prádla, a pak ho nechal, aby mu upadl na postel.

„Přišel jsem ti říct, že s tebou končím, víš,“ blábolil Bill a přitáhl si přikrývku až k bradě.

„To je vidět,“ přikývl Tom stále ještě stojící vedle postele. Znovu zvažoval, že by ho poslal domů. Přece jen, kdyby ho takhle našli rodiče, vedlo by to ke spoustě otázkám. Jenže copak mohl?

„Co tam ještě děláš? Pojď za mnou,“ přikázal mu a bylo rozhodnuto. Vsoukal se vedle Billa, který už si zabral většinu deky, a vypadal, že co nevidět usne. „Máš tu teploučko,“ zamumlal a namáčkl se mu do náruče. Tom nemohl být šokovaný víc. Jenže to ještě netušil, co přijde vzápětí. Bill se k němu přitulil a znovu se zmocnil jeho rtů. Jednu nohu mu strčil mezi jeho a prsty ho hladil na krku a ramenou. Bylo to, jako by měl Bill rozdvojenou osobnost a právě se na něj přišla podívat ta milá a hodná.

„Krásně voníš. Vždycky tak krásně voníš,“ řekl proti jeho rtům.

„To ty taky,“ oplatil mu Tom. „Teda teď zrovna ne, ale obvykle ano.“

„Nebuď zlý,“ plácnul ho na oko Bill a začal ho oždibovat na krku. Dlouhé minuty se jen líbali a hladili. Tom si byl téměř jistý, že to Bill brzy změní a vrhne se na něj, stejně jak to měl pokaždé ve zvyku, ale nestalo se tak. Líbal ho tak dlouho, až prostě usnul. Ještě dlouho poté, co víčka zavřel, na něj Tom prostě jen zíral a vychutnával si jeho blízkost.

„Natalie říká, že bychom spolu mohli chodit tajně,“ zadrmolil Bill nečekaně. Obrátil se mu v náručí, takže se k němu tiskl zády. Poslepu nahmatal jeho ruku, aby jim propletl prsty. Tom už se v duchu začal ujišťovat, že to byl jen výkřik ze sna a ve skutečnosti nemluví na něj, když černovlásek pokračoval: „Víš tajně, takže o nás nikdo nebude vědět. Aspoň se ti nezkazí pověst.“ Pak znovu zmlknul a dlouhých pár minut bylo ticho, než Bill ve svém zmateném monologu pokračoval. „Bude mi vadit, když mě budeš podvádět.“

Tom se do tmy zamračil a uvažoval, jak se Bill ve své hlavě dostal od toho, že nějaká Natálie říká, že by spolu mohli tajně chodit, až k tomu, že ho bude podvádět? Nevěděl, co na to říct, takže jen mlčel a doufal, že si bude nakonec Bill myslet, že usnul a sám od sebe zmlkne.

„Ale odpustím ti to, když tě miluju,“ zabrumlal Bill a vydechnul. „Vždycky nakonec odpustím,“ dodal a začal zhluboka oddechovat, takže si byl jistý, že pro tentokrát opravdu usnul.

Tomovi chvilku trvalo, než mu mozek vůbec začal zpracovávat množství právě poskytnutých informací. První, co ho napadlo, bylo, že o něm Bill vykládá nějaké Natalii, čímž vlastně porušuje jejich dohodu. Zjistil však, že mu to vadí mnohem méně, než čekal. Vzápětí se mu na hrudi rozvinulo příjemné teplo, když si uvědomil, že Billovi na něm záleží natolik, až má potřebu o něm s někým mluvit. Pak až mu docvakla i zbývající slova.

Řekl, že mu odpustí všechno, když ho miluje. Miluje ho. On ho miluje. Po těch týdnech Billovy chladné lhostejnosti tuhle informaci přijímal jen opravdu těžko. Uvěřil, že je bezcitný a jde mu jen o peníze, tak kde se najednou tohle vzalo? Nebyl to z Billovy strany jen nějaký trik, aby ho mohl znovu začít ždímat?

Tuhle variantu rychle zapudil. Bill možná rád přehrával, ale až tak dobrý herec nebyl. Takovou opilost by předstírat nedokázal, a pak tu byl ten fakt, že ho nikdy nelíbal na ústa. Tehdy poprvé mu řekl, že na pusu ho může líbat jen jeho přítel. Opravdu s ním Bill chtěl začít chodit? Nedokázal zabránit úsměvu, který roztáhl jeho obličej. Srdce mu bušilo o sto šest a ten povznášející pocit v žaludku nemohl být nic jiného než motýlci. Sakra, on je snad do Billa taky zamilovaný? Potlačil nutkání se rozchechtat. Přitiskl si Billa blíž k sobě a spokojeně vydechl, jenže pak mu do hlavy vtrhla realita, při které všichni ti motýlci jako by umřeli. On přece nemůže s Billem chodit. Co by na to řekli lidi? A i kdyby spolu chodili tajně, jak navrhovala ta neznámá Natalie, časem by to prasklo. A taky by se musel rozejít s Olivií. Jak by jí to vysvětlil? Takhle to nešlo. Musel Billovy představy utnout dřív, než se do něj zblázní ještě víc a začne jím být posedlý. Mohl by se mu pomstít tím, že všechno prozradí.

Když si však v hlavě sestavoval řeč, kterou k Billovi pronese, až se vzbudí, tak nějak věděl, že na ni stejně nakonec nedojde. I kdyby se ze všech sil snažil, nedokáže ho od sebe odehnat.

autor: Becs