All my bags are packed,
I’m ready to go,
I’m standing here outside your door,
I hate to wake you up to say good-bye.
But the dawn is breaking,
it’s early morn,
the taxi’s waiting He’s blowing his horn.
Already I’m so lonesome I could die
Všechna má zavazadla jsou sbalena,
Tom a Bill se tu noc usmířili. Všechno skrývané napětí a emoce se proměnily ve vášnivé doteky a potřebné polibky. Tři dny, které zbývaly do Billova odjezdu, rychle uplynuly. Celá ta doba byla směsicí vážných rozhovorů a vášnivých objetí. Bill nahlas vyslovil nějaké myšlenky, které souvisely se vším, co nikdy nebudou moct mít, a plynuly mu v hlavě. Během hluboké noci, kdy do rozbřesku zbývalo pouhých pár hodin, dvojčata mluvila o jejich situaci, a co budou muset obětovat pro to, aby mohli být spolu. Během všeho toho smutku tam ale pořád byly slabé záblesky naděje, jelikož oba dva bez sebemenšího zaváhání souhlasili, že to, co mají, je tak vzácné a stojí to za jakoukoliv oběť. Během dvou krátkých týdnů, které spolu strávili, se jejich duše opět spojily a nebýt spolu už nebylo možností. Být spolu bylo pro ně stejné jako dýchání: potřebné, i když občas bolestivé.
Také spolu mluvili o svém strachu ze ztráty toho druhého. Tom se zhroutil v Billově náruči, vzlykal jako malé dítě a konečně nechal propuknout všechny emoce, které se uvnitř něj hromadily. Bill ho pouze pevně držel a mumlal konejšivá a láskyplná slova. Tom potřeboval ze sebe dostat, a hlavně konečně přiznat své emoce, jinak by ho naprosto pohltily. To byl důvod, proč ho Bill nechal plakat až do doby, kdy se celé jeho tělo chvělo a všechna ta špatná energie byla odplavena.
Tom stál v kuchyni, v ruce držel černý hrníček s kávou. Vlasy měl svázané do pečlivého drdolu a měl na sobě oblečený šedý oblek s černou košilí. Sem tam sklouznul pohledem k hodinkám na zápěstí a sledoval ručičky, protože každá uběhlá sekunda znamenala, že se blíží čas loučení se s Billem. Slyšel bratra v pokoji pro hosty, šustění přikrývek, rozepínání a zapínání zipu a jak něco hlasitě přistálo na podlaze. Včerejší večer Bill strávil balením. V polovině své činnosti zjistil, že si musí půjčit dvě zavazadla od Toma, jelikož se nedokázal sbalit do zavazadel, se kterými přijel. Bill nakoupil mnohem více věcí, než si původně myslel. Nyní to znělo, jako kdyby dobaloval poslední věci do svého příručního zavazadla.
Tom se ujistil, aby koupil všechny Billovy oblíbené časopisy, aby měl co číst při dlouhé cestě letadlem. Na lince stála láhev vody společně s nějakými sendviči, oplatkami a chipsy, které pro Billa připravila jeho hospodyně. Tom věděl, jak moc Bill nesnášel jídlo v letadle, přestože cestoval první třídou. Požádal tedy svoji hospodyni, aby připravila pro Billa nějakou svačinu, kterou si bude moci vzít do letadla. Pouze pomyšlení, že za pár hodin je bude od sebe dělit celý oceán, nutilo Toma cítit se prázdně, jako kdyby mu někdo vyrval z hrudníku srdce. Nyní by se vzdal čehokoliv, kdyby to znamenalo, že by Bill zůstal, nebo naopak, že by on mohl odejít s ním. Ačkoliv sebevíc chtěl, nebylo nic, co by mohl udělat, aby zabránil jejich nadcházejícímu rozdělení. Do Georgovy svatby zbývaly čtyři týdny, které vypadaly jako celá věčnost, jelikož Tom si nedokázal představit strávit bez Billa jedinou noc.
Tom se znovu podíval na hodinky, byl si vědom toho, že budou muset brzy odejít. Zácpa v New Yorku byla nevypočitatelná a člověk si nikdy nemohl být jistý, jestli v zácpě uvízne, či nikoliv. Nechtěl, aby Bill zmeškal let, nebo ano, chtěl, aby ho zmeškal, ale byl by vůči němu zlý, kdyby mu něco takového přál a stejně by ničeho nedocílil, jelikož by Bill odletěl dalším letadlem. Tom se zhluboka nadechl, než pár kroky zrušil mezeru, kterou mezi sebou měli. Vzal si od bratra tašku, kterou měl přehozenou přes rameno, a nechal ji spadnout na podlahu. Položil dlaně na Billova ramena, téměř cítil teplo jeho pokožky, které sálalo zpod látky bavlněného trička, jež měl oblečené.
Tom se rozhodl Billa naposledy políbit. Směl to být pouze jeden polibek, protože se bál, že by nebyl schopen Billa nechat odejít, kdyby bylo polibků víc. Tom cítil, jak se ho Bill zoufale drží, a cítil, jako kdyby se mu vnitřnosti trhaly na kousíčky. Jak mohl nechat jediného člověka, kterého miloval víc než cokoliv jiného na světě, odejít? Podíval se do Billových očí plných bolesti a chvíli se na bratra jen díval, aby mohl obdivovat jeho krásu. Mohl by ho pozorovat hodiny, pouze sledovat tu andělskou krásu. Tom přejel jedním prstem po Billově spodním rtu, cítil tu sametovou jemnost. Billovy rty nikdy nebyly popraskané nebo suché; vždycky byly perfektní, tak moc hříšné a žadonící o políbení. Tom byl vděčný za to, že on je tím jediným člověkem, který může ty rty líbat až do konce Billova života.
„Miluju tě. Vždycky jsem tě miloval a vždycky tě milovat budu. Prosím, nezapomeň to.“ Tom k sobě pevně stisknul rty, dlaně zatnul v pěsti a bojoval proti svým vlastním slzám. Zavřel oči a cítil, jak se bratrovy útlé prsty otřely o jeho tváře.
Tom přikývl, jeho tělo se napnulo pod vlivem útočících emocí. Byl to souboj, ve kterém byl blízko prohře, a se srdcervoucím vzlykem přitáhl Billa zpátky do svého objetí. Obličej zabořil do Billových vlasů, které voněly jako jahody. Bill bolestivě vykřikl jeho jméno a Tom cítil, jak mu bratrovy slzy smáčejí košili. Dvojčata stála uprostřed obýváku se zavazadly a taškami kolem sebe a plakala v náruči toho druhého.
So kiss me and smile for me,
tell me that you’ll wait for me,
hold me like you’ll never let me go.
‚Cause I’m leaving on a jet plane,
don’t know when I’ll be back again.
Oh, babe, I hate to go
Tak mě polib a usměj se pro mě,
Poté, co si dvojčata osušila slzy a dostala se do garáže, byl akorát tak čas vyrazit. Přátelský portýr jim pomohl nacpat všechna Billova zavazadla do Tomova Jeepu. Všiml si červených, nateklých očí, které oba chlapci měli, a na okamžik zauvažoval, co se dělo. Poté všechny myšlenky ale potlačil, jelikož mu do toho nic nebylo, a když chlapci odjížděli, pouze jim zamával.
Když konečně dorazili na letiště, energie, která vibrovala ve vzduchu, byla zvláštní v kontrastu s Billovou otupělostí. Reproduktory ohlašovaly pořád dokola čísla letů a lidé nahlas diskutovali. Jiní běželi, aby stihli svůj let, miminka plakala a batolata pištěla. Na malý okamžik Bill pouze stál na místě a díval se na scenérii před sebou. Cítil, jak ho Tom zatahal za paži ve snaze získat jeho pozornost, a když k němu vzhlédl, všiml si, jak Tom ukázal na jednu odbavovací přepážku business třídy. Na rozdíl od přeplněných přepážek ekonomické třídy byla přepážka business třídy téměř prázdná a zaměstnanec, který u přepážky seděl, vypadal trochu znuděně, jak pomalu ťukal něco do počítače. Vzhlédl od obrazovky svého počítače, a když mu Bill podával svoji letenku společně s pasem, věnoval mu povrchní úsměv. Tom dával Billovy kufry postupně na váhu a Bill svá zavazadla pozoroval, až dokud nezmizela z dosahu jeho zorného pole.
Bill dostal informace o svojí bráně, stejně tak jako radu, aby prošel bezpečnostní kontrolou hned teď, jelikož se začínaly tvořit dlouhé fronty. Bill nemohl příliš otálet, pokud chtěl stihnout svůj let. Najednou se Bill cítil přetížený celou touhle situací a pouze stál bez hnutí na místě, dokud neucítil, jak Tom omotal paži kolem jeho pasu, aby ho dovedl k bezpečnostní kontrole. Bill měl pocit, že jeho tělo funguje na bázi autopilota, dokonce mu ani nevadilo, že ho Tom drží nebratrským způsobem na veřejnosti.
Bylo to, jako kdyby byl pod vodou, všechno k Billovi doléhalo tlumeně. Jako kdyby byl přilepen na místě, snažil se běžet, ale nedařilo se mu pohnout.
Bill se snažil přesvědčit sám sebe, že lidé tohle dělali pořád, že vždycky někdo někam odcházel bez svých milovaných. Byla to přirozená věc, nic velkého. I vztahy na dálku byly běžnější věcí, než by si kdo myslel. Ale ani celá ta snaha jeho mysli nedokázala vypudit bolest, kterou v sobě měl. Pro Billa byla čistá muka Toma opustit. Ani zdaleka netušil, jak to ostatní dělali, jelikož se cítil, jako kdyby mu někdo vyřezával srdce z hrudi tupým nožem. Cítil Tomovu velkou dlaň na svých zádech, jak ho opatrně postrkovala, když se řada pohnula. Bill byl tak mimo, že se vylekal, když je muž v uniformě zastavil tím, že zdvihl ruku do vzduchu. Byli na začátku fronty a Bill byl na řadě, aby prošel bezpečnostní kontrolou. Muž v uniformě zkontrolovat Billův pas a letenku, pokýval hlavou a opět zdvihnul ruku do vzduchu, když se Bill chystal Toma táhnout za sebou.
„Omlouvám se, ale sem mohou pouze pasažéři,“ řekl vědoucně. Lidé se dívali až příliš moc na televizi, takže si častokrát mysleli, že mohou se svými milovanými až k bráně letu tak jako ve filmech. V realitě ale mohli do prostoru za kontrolou pouze pasažéři.
„Cože?“ Billovy oči se roztáhly zděšením. Nebyl ještě připravený se s Tomem rozloučit. Nemohl.
Tom vytáhl Billa z fronty akorát tak včas a vedl ho směrem k toaletám. Zastavil až v tmavém rohu, který byl oddělen od očí ostatních sloupem a vozíkem s čisticími prostředky. Celé Billovo tělo se chvělo a pořád měl problémy s dechem, i když už ne tak velké jako u bezpečnostní kontroly. Tom se rozhlédl kolem sebe, jako kdyby se snažil někoho najít. Bill na okamžik zauvažoval, zdali se Tom snažil ujistit o tom, jestli není v jejich blízkosti někdo, kdo by je mohl znát. Billa ale ani trochu nezajímalo, jestli je někdo uvidí, a pověsil se na bratra, paže těsně omotal kolem Tomova krku. Zabořil hlavu do mezery mezi jeho krkem a ramenem a vdechoval tu známou vůni. Jeho dech se zklidňoval a srdce mu pomalu začínalo tlouct normálním tempem. Cítil Tomovy dlaně na svých bocích, jak si ho drží přitisknutého blízko u svého těla. Bill věděl, že byli až moc emocionální a šíleně riskovali, jelikož každou minutou kolem nich mohl kdokoliv projít a přemýšlet, proč se k sobě Kaulitzovic dvojčata tak vášnivě tiskla. Přestože tohle všechno věděl, nebylo ani o trochu jednodušší bratra pustit, ale po pár minutách tak nakonec stejně udělal.
Bill uzamkl s Tomem svůj pohled a nepřál si nic jiného, než to, aby mohl s tímhle úžasným mužem zůstat už napořád. Propletli spolu prsty a Billa udeřilo uvědomění si, že budou muset zvládnout, aby jejich vztah fungoval, protože neexistovala žádná jiná možnost. Jak jeho tělo, tak duše, závisely na Tomovi; během celého svého života nikdy nebyl do nikoho tak moc zamilovaný jako právě do Toma. Tom byl jeho velký bratr, rytíř v blyštivém brnění, jeho spřízněná duše, nejlepší přítel a vášnivý milenec v jedné osobě. Nemohl být úplný bez svého dvojčete po svém boku.
Bill viděl, jak se Tomovi zaleskly oči a jak se vytrácí napětí z jeho obličeje. Tom se sklonil, aby zachytil Billovy rty v polibku. Ačkoliv Bill věděl, že by tohle na veřejnosti rozhodně dělat neměli, nedokázal udělat nic jiného, než roztát v bratrově objetí. V tu chvíli si uvědomil, že by bez přemýšlení pro Toma zemřel. Podíval se Tomovi do očí a věděl, že myslel na to samé, díky čemuž se mu v srdci rozlilo příjemné teplo.
Zničehonic Bill cítil uvnitř svého těla klid, který kontrastoval s jeho záchvatem paniky. Nyní věděl, že budou bez sebe čtyři týdny, což byla věčnost, ale pořád to bylo něco, co zvládnou, pokud si budou volat každý den. Bill potřeboval tyhle čtyři týdny, aby se postaral o všechno potřebné: prodej apartmánu a vypovězení několika smluv.
There’s so many times I’ve let you down
So many times I’ve played around
I tell you now, they don’t mean a thing
Ev’ry place I go, I’ll think of you
Ev’ry song I sing, I’ll sing for you
When I come back, I’ll bring your wedding ring
Mnohokrát jsem tě zklamal,
Krásná kapitolka doufám že kluci budou spolu že jim do toho nic nevleze.
Naozaj krasny vztah. Asi takto si predstavujem dvojickovske puto. Tak silne, ciste, nekonecne. Krasa.