autor: xblindmag
Komplikace
Billova tvář se pomalu zkroutila do zamračení, jak sledoval kamarádovu malou sestřičku ohýbající známou panenku vzad, až se dlaněmi dotýkala chodidel, zatímco s ní rotovala po matraci jako s kruhem. Bill se na svém místě lehce přikrčil a svou vlastní plastovou panenku si ochranářsky držel u sebe.
„Vážně jsi v pohodě s tím, že dělá tohle?“ Zeptal se Andrease.
Blonďák vzdychl a pokrčil rameny. „Řekne to na mě, když jí nedovolím si s ní hrát.“
„A já myslel, že jsi byl tak horlivý starat se o svého milovaného T.K.“
„Byl, a byl jsem dobrý i v jeho schovávání, dokud se nerozhodla být malý spratek a nevlezla mi do pokoje, když jsem nebyl doma.“
Menší blondýnka v tu chvíli vzhlédla ke svému bratrovi a ušklíbla se, než vyplázla jazyk a nemotorně panenku ohnula ještě víc. Andreas znovu vzdychl, zatímco Bill se otřásl a konejšivě pohladil po dredech svou vlastní panenku.
„Dobře, no, měli bychom jít,“ začal Andreas, zatímco se neochotně zvedal na nohy. „Ještě ji musím odvézt na hodiny tance nebo tak něco.“
Sourozenci si posbírali své věci a Bill položil panenku na svou postel, aby je mohl jít vyprovodit. Zamával jim na rozloučenou a popřál svému nejlepšímu kamarádovi hodně štěstí v získávání své panenky zpátky, než zamkl a zamířil zpět do pokoje. Byl překvapený, když našel Toma na matraci stále v plastové podobě.
„Bože, bylo bolestivé se na to i jen dívat,“ zasténal Bill, protáhl se a hupsnul na postel vedle hračky. S očekáváním na dredáče zíral, čekal, až se přemění, ale nic se nestalo. Na ten nejkratší moment uvažoval, jestli má tu správnou panenku. Ačkoliv, dával si pozor, aby měl svou panenku na blízku, zvláště poté, co viděl, jak Andreasova sestra zacházela s jeho dvojčetem. Lehce se zamračil, otočil se na bok a zapřel se o loket. „Tome? Už jsou pryč, můžeš se přeměnit zpátky…“
Plastová panenka zůstala taková, jaká byla, s permanentním úšklebkem na tváři, a jen seděla a prázdně na Billa hleděla nazpět. Černovlasý mladík ustaraně nakrčil obočí, natáhl ruku a prstem do ní lehce šťouchl.
Stále žádná odpověď. Bill se začal cítit trochu nervózně. Posadil se a snažil se na panenku zlostně zazírat, jeho tvář však byla zkroucená spíše obavami.
„Tome, no tak, tohle není vtipné,“ řekl mladík unaveně a cvrnkl do panenčina ramene. „Tome, myslím to vážně, pokud se nepřeměníš, tak… tak budu naštvaný. Nebo tak něco,“ zabručel a dětinsky si překřížil paže na hrudi.
Panenka stále zůstávala nehybná. Billovi se zrychlil puls a on zvedl panenku a intenzivně jí hleděl do drobného obličejíku. „Tome!!“
Když se panenka konečně proměnila, Bill vyjekl, ta nová váha pro něj byla až příliš a oni oba dopadli na matraci, Tomovo tělo na jeho vlastní. Bill bolestně zasténal, zatímco Tom rychle blábolil slova omluvy a vyškrábal se do sedu, aby svého vlastníka nerozmačkal.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom a odhrnul Billovi z obličeje pramen vlasů.
„Jo,“ zamumlal Bill a promnul si břicho. Očima se setkal s panenčiným starostlivým pohledem a vynutil si na tváři úsměv, aby skryl své bolavé tělo. „Je všechno v pořádku? Máš potíže se přeměnit zpátky jako předtím?“
Dredáč se zašklebil a odvrátil pohled, díval se kamkoliv, jen ne Billovi do očí. „Ehm… jen trochu, ale není to nic, kvůli čemu by sis musel dělat starosti.“
Bill přimhouřil oči a posadil se, aby byli na stejné úrovni. Pokoušel se pohlédnout panence do tváře, ale Tom držel své oči odvrácené. „Tome, ty přede mnou něco tajíš?“
Tom nechal jejich oči krátce setkat. „Ne, samozřejmě, že ne!“
„Tome, já tě varuju…“
„Opravdu! Jo, je to trochu malý problém s přeměnou, ale nic vážného, okay?“
Bill na něj jen zíral, Tom se snažil udržet neutrální tvář, zatímco držel jejich pohledy spojené. Když zespoda zavolal Simonin hlas a oznamoval čas večeře, Billovo zírání se zpřísnilo, než stroze řekl: „Už se zpátky neměň.“
Tom byl zaskočen, myslel si, že na něj Bill bude dorážet kvůli pravdě. „… Cože?“
„Už se neměň zpátky na panenku,“ řekl Bill neochvějným hlasem. „Nelíbí se mi pořád se bát, že se už nevrátíš, takže když prostě zůstaneš člověkem, pak nebudu muset. Pokud to není proti těm zákonům nebo něco…“
„Ne!“ Řekl Tom rychle. „To je v pohodě! Jo, vlastně to možná tak bude jednodušší.“
Billovo zírání se konečně uvolnilo a on se usmál. „Dobře. Hned budu zpátky. Uvidíme se za chvilku.“
Tom zamával, jak mladík spěchal dolů na večeři. Jakmile byl jeho vlastník z dohledu, Tom se zašklebil a přitiskl si dlaň na hruď, snažil se potlačit to tepání a odstrčit tu podivnou sílu, která se jej pokoušela proměnit zpátky na plastovou panenku. Ačkoliv byla pravda, že by měl být v pohodě, dokud Billovo přání nebude naplněno, oni dva vůbec nepostupovali k tomu, aby se tak stalo. Plus to, že se Tom stále měnil tam a zpátky nutilo ty zákony nebo síly nebo cokoliv, co udržovalo jeho existenci, pochybovat, že Billovo přání bylo vůbec upřímné. No, očividně to byla náhoda, ale to byl jen vedlejší, nedůležitý detail.
Důležité bylo, že Bill tady byl pro něj, a tak mu Tom tu laskavost oplatí.
Tom s pobavením sledoval, jak Bill pomalu usínal, hlava mu klesala dopředu, než ji pomalu zvedl, jen aby mu opět spadla. Dívali se na nějaký sci-fi film a uběhlo sotva půl hodiny, když černovlasý mladík začal usínat. Byla to částečně Tomova vina, jelikož byl pro něj polštářem a zároveň i ohřívačem. Bill se už dávno přestal obtěžovat s dekou nebo teplou mikinou, když doma relaxoval, namísto toho se rozhodl přitulit se ke své oživlé panence.
Tomovi to, samozřejmě, ani v nejmenším nevadilo.
Dredáč co nejjemněji naklonil Billovu hlavu svým směrem. Mladík se zavrtěl a ospale vzdychl, položil si hlavu na Tomovu hruď a přitulil se blíže k jeho teplu. Tom se usmál a přitiskl si jej k sobě pevněji.
Bylo celkem brzy to už zalomit. Tom věděl, že kdyby se začal připravovat na spánek, Bill by se náhle probudil, kňoural by, že je až příliš brzy a popíral by, že vůbec usnul.
Tom té chvíle využil a pozoroval svého vlastníka při spánku. Už se zmínil dříve, že miloval se na něj jen dívat – nad čímž Bill začal vyšilovat a požádal ho, aby to už znovu nedělal – ale bylo to více, než jen tam být pro svého majitele, jak tenkrát prohlásil. Bill byl prostě tak… Hezký? Krásný? Nádherný? Černovlasý mladík se zdál být tohle všechno a ještě více.
Tom věděl, že má štěstí mít vlastníka tak atraktivního a milého. Ne, že by snad jeho předcházející vlastníci byli oškliví a příšerní, to jen, že Bill byl jiný.
Jak Tom sledoval jemný úsměv na Billově tváři a uvažoval, o čem asi sní, ucítil bodnutí smutku, když si uvědomil, že pravděpodobně o své ex-přítelkyni, o tom důvodu, proč vůbec dostal příležitost s Billem navázat spojení.
Povzdechl si a jemně si přitáhl mladíka blíž.
autor: xblindmag
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Já se lekla že jej Andyho sestra vyměnila.
Tom ma problem sa premenit. Tusila som, ze to nebude len tak. Bude sa musiet nieco stat, inak ho Bill strati. Dajujem za cast.
Cize panenkovska magia funguje spravne len ak sa plni zelanie, kvoli ktoremu ozila. Chlapci maju len jednu moznost. Pracovat na plane ako nastvat Billovu ex. Ale bojim sa ked sa zelanie splni, tak Tom sa uz do ludskej podoby nevrati. Boze….chcelo by to lepsie zelanie. Napriklad robit Billa stastneho a milovaneho do konca jeho zivota 🙂