The broken ones 21.

Strange hands taking my wrist again
Somehow I’m still alone
Voices shaking my steps again
I follow
I’m a little bit on the edge
Holed up and out of reach
I can’t hear much of what you said
Come for me

Cizí ruce mě opět chytají za zápěstí,

Bill cítil, že díky rychlosti, se kterou se vše odehrávalo, nestíhal jeho mozek vše zpracovávat. Pořád byl zaseknutý ve svých panických myšlenkách, snažil se pochopit, co Géčka řekli, ale nedařilo se mu. Během pár sekund se špatné obrátilo v něco, co vypadalo skutečně dobře. Billův mozek se snažil dát dohromady všechny dílky skládačky, aby získal jeden velký obrázek, jeho emoce se ale bouřily a on cítil přicházející záchvat panické úzkosti. Záklopka v hrdle se mu uzavřela a těžce se mu dýchalo. Bill si potřeboval promluvit s Tomem. Potřeboval, aby ho u sebe držel, vše mu vysvětlil a řekl mu, že jejich vztah bude v pohodě. Nedokáže tomu uvěřit do doby, kdy to uslyší z bratrových úst.

Gustavova manželka nevypadala, že by zaznamenala, že je Bill v nesnázích a postrčila ho směrem k Andreasovi. Bill koutkem oka viděl, jak si kapela chystá nástroje. Někdo mluvil do mikrofonu; chvíli trvalo, než Billovi došlo, že to byl svatební řečník, Georgův bratranec, který měl na starost organizaci celé oslavy a byl ve střehu, aby vše šlo podle plánu.
Bill se snažil porozumět slovům, která slyšel, a zároveň se snažil uklidnit, aby mohl opět normálně dýchat. Žádné myšlenky mu ale nepomohly, aby se zklidnil, a hrdlo se mu uzavíralo ještě víc, když v tom najednou cítil, jak ho Andreas chytil kolem pasu a vedl ho na taneční parket. Billovým tělem projížděly vlny paniky. Nechtěl to. Nemohl teď tancovat. Bill otočil hlavu do strany, snažil se najít Toma. Ten se ale díval na Eden a byl připraven se začít hýbat do rytmu hudby. Billův pohled se rozmazával, jakmile se z reproduktorů začaly ozývat první tóny. Nedostatek kyslíku v Billově těle způsoboval, že jeho tělo bylo bezvládné, připadalo mu, jako kdyby byl uvíznutý v bahně. Myšlenky se mu kroutily jedna přes druhou jako ostražitě plazící se had, který byl připraven zabíjet.

Nebylo to poprvé, kdy by Bill měl záchvat panické úzkosti, takže logický hlas v jeho hlavě se ho snažil uklidnit a přesvědčit ho, že dýchat může, že je to pouze další záchvat. Jeho tělo ale obdrželo úplně jiné signály: panika zrychlovala jeho puls, slyšel svou vlastní krev, jak mu protéká žilami. Pohledem se zaměřil na Andrease, snažil se, aby mu dal najevo, že je v nesnázích, ale jediné slovo, které opustilo jeho hrdlo, bylo „Tom!“ Poté se mu podlomily nohy, padnul do Andreasovy náruče a hyperventiloval s trhavými nádechy, které dopravovaly kyslík do jeho plic. Jeho mozek odmítal poslat alespoň trochu kyslíku do jeho krevního oběhu.

Georg byl zaneprázdněn voláním záchranky, Gustav se snažil uklidnit jak Georgovu manželku, tak svoji vlastní. Eden s Andreasem si vyměnili pohledy a začali posílat všechny svatebčany do jídelny. Mluvili k nim, pokud bylo potřeba, odstrčili je a stáli si za svým, že na tanečním parketu je nyní potřeba dostatek prostoru. Lidé se pomalu stahovali, ale i tak se zvědavě ohlíželi přes ramena, téměř zklamaní, že nemůžou zůstat a být součástí dramatu, jež se právě odehrávalo.
Matka dvojčat padla na kolena vedle Toma, byla vystrašená a v šoku. Ve chvíli, kdy si chtěla Billa přitáhnout k sobě, Tom na ni vyletěl a začal křičet, aby odešla, protože nikdo mu nevezme jeho Billa. Simone byla tak moc šokovaná synovým výbuchem, že se nechala Gustavem doprovodit k židli blízko tanečního parketu. Gustav u ní na okamžik zůstal, aby ji uklidnil. Celé Tomovo tělo se otřásalo zoufalostí, pevně držel Billa kolem pasu, na čele měl kapky potu. Vykřičel si hlas, takže nyní Billovi pouze něco dokola a dokola šeptal. Gustav s Georgem k bratrům přistoupili o krok blíže, stáli tak mezi zvědavýma očima hostů a Tomem s Billem, kteří byli na podlaze.

Všichni vydechli úlevou, když konečně dorazili záchranáři. Rychle zhodnotili situaci, jeden chlapec, očividně v bezvědomí, ale bez problémů s dýcháním, a druhý, který ho držel tak pevně, jako kdyby na tom závisel jeho vlastní život. Nesnažili se Billa od Toma odtrhnout, vyšetřili ho tak, jak byl. Poté, co Tom vysvětlil, co se stalo, záchranáři došli k závěru, že se mohlo jednat o záchvat panické úzkosti. Tom jim řekl, že by to nebylo poprvé a záchranáři mu s klidem v hlase řekli, že je Bill mimo nebezpečí, že ačkoliv byl jeho mozek přesvědčen, že nemůže dýchat, kyslík se do jeho těla dostával. Nakonec mu píchli adrenalin, aby se probral.
Když Bill otevřel oči, na sekundu přemýšlel, proč se na něj všichni dívají. Chvíli trvalo, než mu došlo, že leží na podlaze a mluví k němu cizinci v neonovém oblečení. Viděl Toma zpoceného a vyděšeného. Cítil, jak mu známé paže téměř lámou kyčle. Mladý muž mu s milým úsměvem vysvětlil, že měl záchvat panické úzkosti a omdlel, ale že bude v pořádku.

První slovo, jež Bill vyslovil, bylo „kurva!“, což přátelského záchranáře rozesmálo a poplácal ho po rameni. Záchranáři dali Tomovi a Georgovi další instrukce, vesměs mu řekli, že pokud to bude jen trochu možné, Bill si potřebuje odpočinout a měl by se vyvarovat stresujících situací, které by ho mohly rozrušit. Nad tím si Tom vyčerpaně povzdychl a Georg mu povzbudivě stisknul paži. Nyní, když byl Bill zase při smyslech, Tom opět začal myslet poprvé od doby, co slyšel výkřik Georgovy manželky. Když se díval do šokovaných tváří kolem sebe, netušil, jak moc velké škody napáchal. Netušil, co Billovi na podlaze říkal.
Tom opatrně pomohl Billovi do sedu. Poté, co Bill kývnul na souhlas, společně vstali z tvrdé a studené podlahy. Bill měl po vpichu adrenalinu roztřesené nohy a točila se mu hlava. Pomalu šli k jedné prázdné místnosti, která byla plně zařízená, kdyby si někdo potřeboval odpočinout. Červená pohovka Billovi najednou přišla velmi lákavá a byl rád, když se u ní konečně zastavili a on se mohl uvelebit na měkkém kusu nábytku. Tom se chystal odejít, ale Bill ho chytil za paži a zastavil ho.

„Neodcházej. Prosím, neodcházej,“ zašeptal. Bill byl vyděšený a cítil se slabě. Právě teď ho děsilo naprosto vše a z pomyšlení, že by byl byť jen na sekundu bez Toma, se mu kroutil žaludek. Tom přikývl a posadil se vedle Billa, jejich boky a stehna se dotýkaly.
„Chtěl jsem ti jen dojít pro vodu, sladký andílku.“ Tom Billa konejšivě pohladil po koleni. „Víš, že tě nikdy neopustím, ať už se stane cokoliv.“ Konečně bratra chytil za ruku a propletl s ním prsty.

Don’t let me tumble away
Into the throes of the shadowy bay
I cling to the rock
And it’s crumbling off
Toss me a heavy rope
It’s a slippery slope
Come bail me out of this godforsaken precipice
Come bail me out of this godforsaken precipice

Nenech mě spadnout do bolesti stinné zátoky,

Tom stále cítil chlad na Billově kůži, dlaně měl vlhké ze studeného potu, který byl jedním z následků záchvatu panické úzkosti.

„Tak moc se omlouvám.“ Billův hlas se chvěl a v očích se mu zatřpytily slzy, když navázal pohled s Georgem. Tom věděl, že se Bill obviňuje z toho, že vyvolal na Georgově svatbě takové pozdvižení. Georg pouze zakroutil hlavou a usmál se.
„Neomlouvej se. Není to tvoje chyba. Všichni jsme rádi, že už jsi v pořádku, to je hlavní.“

„Jak moc je to zlé?“ zeptal se Tom a cuknul pohledem ke dveřím.
Georg zafuněl a zabořil dlaně do kapes, pokrčil rameny. Gustav si projel vlasy dlaní, rozcuchal si tak ulíznutý účes, který pro dnešek zvolil. Těsně před tím, než šli do místnosti, ve které se dvojčata nacházela, se vyhnuli tisícům otázek o Billovi. Matku dvojčat, která se chystala do místnosti vkročit, aby Billa zkontrolovala, museli téměř držet násilím. Géčka chápala, že si dělala starosti o svého mladšího syna, ale ani jeden z kluků nechtěl riskovat, že by našla své syny v kompromitující situaci. Všichni svatebčané toho viděli víc než dost, než se k dvojčatům dostali a ukryli je před zvědavýma očima svými těly.
„Nevím, chlape,“ odpověděl Georg, ve tváři měl nepohodlný výraz.

„Možná, že bychom odsud měli prostě vypadnout. Utéct.“ Tom uzamknul s Billem pohled a tiše ho prosil, aby pochopil.

Tom se díval na Billa, který zabořil hlavu do dlaní, aniž by Gustavovi odpověděl. V kapse u kalhot cítil malou krabičku, kterou v ní ukrýval. Nebyl si jistý dalším krokem, nevěděl, jestli se vše ještě více zkomplikuje, když nyní přijde se svým překvapením. Podvědomí ho ale tlačilo k tomu, aby to udělal; byly pouze dvě možnosti: buď vše získá, anebo naopak ztratí. Právě teď se rozhodne o jejich osudu.
Tom před Billa poklekl, opatrně mu sundal dlaně z obličeje. Podíval se do očí svého milovaného dvojčete a bez sebemenších pochyb věděl, že by se pro něj vzdal všeho, co má. Pokud by to bylo nutné, dokonce by pro něj zemřel. Dlouhé vteřiny si pouze vyměňovali pohled, než Tom otevřel tmavě modrou krabičku, kterou držel v ruce. Billův pohled automaticky sjel k Tomově dlani, když slyšel tiché cvaknutí, zorničky se mu roztáhly překvapením.
Uvnitř krabičky byl nádherný prstýnek z bílého zlata s vyrytým ornamentem, ale nic víc. Když Tom krabičku trochu naklonil a na prstýnek dopadlo to správné světlo, byla odhalena slova vyrytá uvnitř: „Jedna duše, dvě srdce. Ty a já, spojeni navždy.“. Tom slyšel, jak Géčka stojící za ním zalapala po dechu, ale momentálně jim nevěnoval ani trochu pozornosti.

Turned up in this old place again
Can’t seem to get away
Take me back to my element
I’m afraid

Opět se točím na tomhle starém místě,

autor: silvelightning