The broken ones 22.

Oh I beg you, can I follow?
Oh I ask you, why not always?
Be the ocean, where I unravel
Be my only, be the water where I’m wading
You’re my river running high
Run deep, run wild

Oh, žádám tě, smím tě následovat?

Bill se zhluboka nadechl, snažil se náhlým přísunem vzduchu zklidnit své divoce bijící srdce. Díval se na Toma, který před ním klečel s malou modrou krabičkou položenou na dlani. Cítil, jak ho pohledy Géček pálí na kůži, ale snažil se neodvrátit pohled od hřejivých hnědých očí svého bratra. V hloubce jeho očí viděl nespočet emocí: lásku, úzkost, strach a úlevu. Celá tahle situace vypadala tak bizarně, až Bill cítil potřebu se začít hystericky smát.
V posledních dvou hodinách Bill poprvé po několika letech vystoupil se svou písničkou před obecenstvem, měl záchvat panické úzkosti na tanečním parketu a dostal nabídku k sňatku od svého bratra. Na jednu stranu bylo všechno takhle dohromady vtipné, ale na druhou stranu měl Bill pocit, že celý jeho svět posledních pět let stál, a nyní nabral tak rychle na obrátkách, že sotva stíhal.

Ačkoliv nyní, když se jim svět rozpadal pod nohama, nebyl zrovna ideální čas na nabídku k sňatku, Bill si stále myslel, že to byla ta nejhezčí věc, kterou pro něj kdo udělal. Samozřejmě, že věděl, že si Toma nikdy nebude moc skutečně vzít, ale jenom to gesto pro něj znamenalo tak moc, že se mu oči zalévaly slzami.
Ještě předtím, než Bill odpověděl na otázku, sklonil se a chytil do svých útlých dlaní Tomovy tváře. Palci přejížděl po jemné pokožce pod Tomovýma očima a nechal své myšlenky shlukovat se kolem toho, jak moc miloval toho dobrosrdečného a nádherného muže před sebou. Část jeho vlastní duše věděla, že vždycky miloval Tomovu duši, už od narození. Jako bratr, milenec, spřízněná duše a dvojče. Jejich láska byla za hranicemi morálky celé společnosti. Bill tolikrát přemýšlel o tom, co vše musí obětovat tomu, aby mohl být s Tomem. Nyní ale pochopil, že s bratrovým dechem, který cítil na svém obličeji, měl vše, co si kdy jen mohl přát. A i když nikdy nebudou moci mít klasickou svatbu, i tak mohou oslavit své věčné pouto

„Samozřejmě, že si tě vezmu. Už dávno jsem tvůj. Má duše, moje srdce a mé tělo patří jen tobě. Napořád.“ Koutkem oka Bill viděl, jak sebou Georg škubnul, když vyslovil slovo ‚tělo‘. Rty se mu zkroutily do malého úšklebku, přemýšlel o tom, co si asi tak kamarád představoval. Bill se sklonil k Tomovi, který vydechl úlevou, a políbil ho na trochu rozpraskané rty. Měla to být pouze malá pusinka, jelikož s nimi pořád byli jejich přátelé, kteří je upřeně sledovali. Jakmile se ale jejich rty spojily, Tom chytil Billův obličej do svých velkých dlaní a přitáhl si ho k sobě blíž. Jako pokaždé na to jejich těla bez sebemenšího zaváhání reagovala a v mžiku sekund se nevinná pusa proměnila ve vášnivý polibek.

Bill rozuměl Tomově dnešní přehnané reakci. Věděl, že se Tom bál, že ho znovu ztratí, a kvůli tomu nebyl soudný a nejednal logicky. Blonďák se sklonil, jemně políbil bílé klouby na Tomově dlani, pod rty cítil mozolnatou a trochu suchou kůži. Bill si uvědomoval, že bude dlouho trvat, než si opět vybudují kompletní důvěru, ale nakonec bude všechno v pořádku. Prošli si už tolika věcmi, že bylo pro ně jednoduché pokaždé počítat s tím nejhorším. Bill uzamkl s bratrem pohled a souhlasně pokýval hlavou nad Gustavovými slovy.
„A i kdyby se to stalo, prvně by mi museli zlámat ruce a nohy, aby mě z tebe sundali!“ prohlásil a odhodlaně se postavil. „Miláčku, je čas postavit se tváří v tvář světu,“ usmál se Bill povzbudivě a natáhl ke svému velkému bratrovi ruku. Tom měl ve tváři pořád vepsané obavy, ale poslechl a také se postavil.

Georg byl první, kdo vykročil směrem k jídelně a všichni ho následovali. Když chlapci do jídelny vešli, všichni se na ně podívali. Géčka se usmáli nalevo a napravo, aby zmírnili napětí, které bylo cítit ve vzduchu. Dvojčata obdržela pár zvědavých pohledů, ale nikdo neřekl ani slovo. Chlapci našli svá místa u stolu a vděčně se usadili, čímž unikli všem zvědavým očím. Bill se zhluboka nadechl, pohledem přejel po místnosti a na chvíli se zastavil u svého kamaráda, který seděl na druhé straně stolu vedle Tomovy společnice Eden. Andreas se jemně usmál a rty naznačil „jak se máš“. Bill se usmál a přikývl, aby mu dal najevo, že je v pořádku. V modrých očích viděl úlevu. Bill se podíval na Eden, tmavovlasou krásku, a usmál se. Rozhodně byla jedna z nejkrásnějších žen v místnosti, samozřejmě kromě nevěsty. Na okamžik si přál, aby Andreas nebyl gay, protože vypadali, že si skutečně rozuměli. Eden mu věnovala úsměv a mrkla na něj. Billovi se ulevilo, vypadalo to, že si nikdo nevšiml jejich podivného chování.

Pocit úlevy ale vydržel pouhých deset minut, do doby, než se setkal s matčiným pohledem. Namísto běžného hřejivého pohledu jejích očí cítil její tázavý pohled. Dívala se na něj přesně tak, jako když byli s Tomem malí a ona tušila, že vyvedli něco špatného, jen ještě nevěděla co. Bill vydechl a silně stisknul Tomovo pravé stehno.

I, I follow, I follow you
Deep sea baby, I follow you
I, I follow, I follow you
Dark doom honey, I follow you

Já, já tě následuju, já tě následuju,

Tom se chystal vložit si do úst sousto chutně vypadajícího, středně propečeného steaku, když v tom ucítil Billovy prsty, jak se mu zatínají do stehna. Cuknul sebou a překvapeně se na bratra podíval. Poté, co vešli do místnosti, šeptání a zvědavé pohledy jejich směrem se postupně vytrácely a Tom se rozhodl utopit svůj strach v drahém víně, které Georg objednal. Nyní, když se díval do hnědých očí svého bratra, viděl stejný strach, který cítil on sám od doby, co zvedl Billa ze země, a nevěděl, jak jejich vztah vypadal očima ostatních.

Tomovi trvalo pár sekund, než mu došlo, že Simone nereagovala na jeho úsměv. Nebyl si stoprocentně jistý, ale připadalo mu, že se na něj dívá vyčítavě. Pod pohledem jejích všímavých očí si připadal naprosto nepohodlně a zavrtěl se na svojí židli, podupával nohou. Tak moc opatrně, jak to jen bylo možné, se odklonil od Billa, čímž vytvořil mezeru mezi jejich těly. Aniž by si toho jeden z nich všiml, seděli k sobě přitisknutí, přestože u stolu byl dostatek místa.

Během posledních pěti let si Tom ke svojí rodině vytvořil odstup a ani předtím nikdy neměl s rodiči kdovíjak silné pouto. Vždycky to byl Bill, kdo pro něj znamenal celý svět, zatímco ostatní byli pouze přihlížejícími. Nyní cítil, že Géčka pro něj byli více rodinou než jeho rodiče, ačkoliv se nestalo nic konkrétního, co by ho nutilo to takhle cítit. Samozřejmě, že je miloval, jen na nich tak moc nelpěl. Zároveň ale věděl, že Bill o tomhle rozmýšlel úplně rozdílně, protože s matkou měl dobrý vztah a oceňoval její názory. Tom si myslel, že důvod jejich rozdílného smýšlení byla skutečnost, že byl vůči Billovi majetnický už v době, kdy byli děti. Nedokázal prostě vystát, když jejich matka utěšovala Billa, když plakal nebo byl jinak rozmrzelý. Všechno uvnitř jeho těla křičelo „MŮJ!!!“, když Billa objímala. Tom si byl jistý, že nikdy nic neřekl, ale předpokládal, že jeho city byly jasně čitelné v jeho očích a z řeči jeho těla.

Tom také věděl, že jejich těsné pouto matku sem tam znepokojovalo, ačkoliv se jednalo pouze o nevinnou bratrskou lásku. Pokaždé to byl Bill, díky komu se opět usmívala poté, co je přistihla při rozhovoru jejich vlastním vymyšleným jazykem, což bylo něco, co dělat nesměli. Ani když byl Tom ještě malý kluk, neobtěžoval se se skrýváním svého nezájmu. Dokud měl Billa, nezajímalo ho, co si matka o jejich vztahu myslela. Hluboko uvnitř věděl, že ani teď ho to nezajímalo, ale z vědomí, že se Bill reakce jejich matky bál, se mu nervozitou svíral žaludek. Věřil Billovi, že když řekl, že ho nikdy neopustí, že je skutečně nic nerozdělí. Tom si povzdychl, uvědomoval si, že se částečně obával, že by Simone mohla být dostatečně silná na to, aby Billa přesvědčila, že jejich vztah je špatný. Žaludeční šťávy ho pálily v krku a Tom musel několikrát polknout, aby se toho nepříjemného pocitu zbavil.

„Hned jsem zpátky,“ zašeptal Tom a krátce se dotkl Billovy dlaně, než se zvedl ze svojí židle.

„Tome, co se děje? Proč Bill omdlel a proč nemůžu zkontrolovat svého mladšího syna?“ Simone na konci své věty zvedla hlas, čímž odkryla, jak moc je naštvaná.

Tom se znovu otočil, přísně se na matku podíval. Většinou milé a vroucné hnědé oči byly nyní ledové a propichovaly ji pohledem.

autor: silvelightning