autor: xblindmag
Je to jen zatracená panenka… Nebo ne?
„Hej krásko, chceš se pobavit?“
Bill se nad tou otřepanou větou smutně pousmál. Nevěděl, jak dlouho ležel s panenkou v posteli, pozoroval ji a doufal, že se přemění zpátky na člověka. Simone přišla několikrát do jeho pokoje, poprvé proto, že uvažovala, proč není ve škole, pak aby se zeptala, jestli za celý den něco jedl, a nakonec, aby mu přinesla talíř těstovin. Nezeptala se, co se stalo, místo toho nechala Billovi čas pro sebe. Bill věděl, že si pravděpodobně myslí, že se s ním Tom rozešel nebo něco takového, ale nestaral se o to, protože on sám věděl, že to tak není.
Jen sotva si všiml pomalu zapadajícího slunce, dokud se v pokoji nesetmělo. Cítil se tak zlomeně, že jeho strach ze tmy se ani nenastartoval. Jediný důvod, proč rozsvítil světlo, byl ten, že tak mohl i nadále pozorovat svou panenku. Hleděl hluboko do panenčiných očí a doufal v další signál života. S výjimkou těch několika slz brzy ráno panenka nic dalšího neudělala.
Bill věděl, že Tom tam stále někde je. Nevěděl, jak to ví, ale věděl to.
„Hej krásko, chceš se pobavit?“
Mladík postrádal svou živou panenku tak moc, až to bolelo. Chybělo mu slyšet Tomův hlas, jelikož tahle nahrávka uvnitř plastového těla prostě nestačila. Chyběl mu Tomův dotek a objetí, vždy tak něžné a milující. Chyběly mu Tomovy polibky, tak hravé a přesto plné vášně. K čertu, dokonce mu chybělo i Tomovo stupidní a otravné T.K. chování.
Bylo téměř jedenáct hodin večer, když se Bill konečně přinutil vstát, hlad měl tak velký, že měl pocit, jako by měl každou chvíli omdlít. Ujistil se, že ani na okamžik nepustil svou dredatou panenku, posadil se ke stolu a pustil se do nyní studených těstovin. Asi v polovině jídla, u kterého jen sotva cítil chuť, mu pohled padl na laptop. Okamžitě upustil vidličku a otevřel ho.
Zjistí, jak přivést Toma zpátky. To si přísahal.
Andreas se ujistil, aby dorazil k obydlí Trümperů velmi brzy následujícího rána. Pokud na tom byl Bill tak špatně, jak říkala Simone, Andreas by určitě neměl jak se dostat dovnitř, a proto dorazil dřív, než Gordon odjede do práce. Pozdravil staršího muže a poté už nemarnil ani vteřinu a spěchal nahoru. Otevřel dveře do Billova pokoje, aniž by se obtěžoval s klepáním. Černovlasý mladík byl shrbený u stolu a díval se na něco na svém laptopu.
„Bille?“ Začal blonďák, jak se přibližoval ke svému nejlepšímu kamarádovi. Jemně mu položil ruku na rameno. „Bille, tvoje máma říkala, že–„
Andreas zalapal po dechu, když spatřil kamarádův stav. Billovy oči přejížděly po obrazovce, ale jinak se zdály být rozostřené. Pod zdánlivě černými zornicemi měl tmavé kruhy, což bylo něco, o čem Andreas věděl, že by Bill raději zemřel, než aby s nimi byl spatřen. Billovy rty byly pootevřené a lehce se pohybovaly, jak si četl slova na obrazovce. Dokonce ani blonďákovu přítomnost vůbec nezaregistroval.
Andreas si všiml toho, jak Bill v rukách svírá dredatou panenku. Pohlédl na obrazovku a myslel si, že tam najde email od Toma nebo něco takového. Byl lehce zmatený, když uviděl, že Bill zírá na stránku o panenkách. Rozhodl se však na nic neptat. Bill jej právě teď potřeboval.
„Bille, no tak,“ řekl Andreas, popadl Billa za zápěstí a pokusil se jej vytáhnout na nohy. Černovlasý mladík své zápěstí okamžitě uvolnil a přesunul svou ruku zpátky na touchpad svého laptopu. Andreas zabručel a zkusil to znovu, jen aby i Bill zopakoval svůj pohyb.
„Bille, potřebuješ si odpočinout!“ Vynadal mu Andreas a zvedl přitom hlas, jako by jej snad druhý mladík neslyšel, jelikož to tak vypadalo. „Bille, myslím to vážně, vypadáš na hovno!“
Černovlasý mladík se ani nepohnul, byl až příliš ponořený v čemkoliv, co to ksakru četl o panenkách. Andreas otráveně zavrčel. Vzal tu záležitost do svých rukou, zahákl ruce pod Billovy paže a úspěšně mladíka stáhl ze židle.
Zdálo se, že se Bill konečně probral z toho transu, nebo v čem to byl, zaměřil svou pozornost na svého nejlepšího přítele a ostře na něj zazíral. „Co to kurva, Andy?!“ Vymanil se od něj a poodstoupil.
„Bille, co to děláš?“ Andreas si překřížil paže a byl připravený se s druhým mladíkem vypořádat, jakmile se Bill znovu i jen podívá na obrazovku svého laptopu.
„Já… to nic není. Není to tvoje věc.“
Bill couval zpátky ke stolu, a když to udělal, Andreas jednoduše zahákl paži kolem jeho pasu a strčil jej na postel. Bill nad tím útokem vyjekl a oči měl vykulené, jak na blonďáka nevěřícně hleděl.
„Co to dě–„
„Já nevím, co to k čertu děláš,“ řekl Andreas, jeho hlas byl téměř nevrlý, jak na druhého mladíka přimhouřil oči. „Ale tohle musí přestat. Potřebuješ si odpočinout.“
Bill protočil oči a posadil se. „Andy, jsem v pohodě, nedělej si sta–„
„Nejsi v pohodě! Nevypadáš v pohodě a očividně právě teď nejsi ve své kůži! Podívej, já nevím, co sakra Tom udělal, ale–„
„Neříkej o Tomovi žádné sračky,“ vyštěkl Bill ostře a přitiskl si svou panenku k hrudi. „Neudělal vůbec nic.“
Andreas si povzdechl a posadil se na kraj postele vedle svého kamaráda. „Bille,“ začal jemně, natáhl ruku a konejšivě jej pohladil po rameni. „Prosím, tak řekni mi, co se stalo. Nedokážu snést vidět tě takhle.“
Bill zůstal potichu. Odmítal oční kontakt se svým nejlepším přítelem a dál si u sebe držel svou panenku.
„Má to něco společného s Tomem?“
Bill ztuhnul, ale stále nic neřekl.
„Rozešel se s tebou?“
„Ne.“
Andreas našpulil rty. Alespoň tentokrát dostal odpověď. „Ublížil ti nějak?“
„Ne.“
„Udělal–„
„Ne!!“ Vyštěkl Bill, odtáhl se od kamarádova doteku a zlostně se na něj zamračil. „Přestaň Toma pořád z něčeho takového obviňovat! Už jsem ti řekl, neudělal vůbec nic!“
„Bille!“ Andreas ztišil hlas do jemnějšího tónu, jako by mluvil k dítěti. „Tak mi, prosím, řekni, co se stalo. Můžu předpokládat jen to nejhorší, když vypadáš takhle zlomeně a tiskneš k sobě svou panenku.“
Bill si přitáhl panenku blíže k hrudi. Stále se vyhýbal očnímu kontaktu, když zamumlal: „Tom… odjel na krátký výlet… a neřekl mi to. Ale on se vrátí!! Já vím, že ano.“
„A opravdu ti řekl, že se vrátí?“
„On mě neopustí.“
„Bille, on už tě opustil.“
Černovlasý mladík se suše zasmál. „Ale neopustil. Ty to vůbec nechápeš…“
Andreas si rukou unaveně promnul tvář. „Tak proč mi to nevysvětlíš, abych to pochopil?“
Bill pouze zavrtěl hlavou. „Nebudeš mi věřit. Budeš si myslet, že jsem se zbláznil.“
„No, v tuhle chvíli si myslím, že jsi idiot, když ohledně Toma nevidíš pravdu, takže–„
„Ty nemáš ani tušení, jaká je pravda o Tomovi,“ řekl Bill a láskyplně pohladil panenčiny vlasy.
„No kurva, tak povíš mi to, nebo ne? Právě teď se chováš, jako by ta pitomá panenka byla Tom!“
Na Billově tváři se zformoval smutný, ale něžný úsměv. „Protože je.“
Andreas byl zticha, když mu Bil vysvětloval události posledního měsíce ode dne, kdy se Tom poprvé přeměnil na člověka, přes to, jak Bill potřeboval někoho, ke komu by se v noci přitulil, až k tomu, kdy spolu sdíleli svůj první skutečný polibek. Když skončil, vzhlédl, a našel Andrease, jak na něj hledí s prázdným výrazem.
Bill se zasmál a potřásl hlavou. „Vidíš? Teď si myslíš, že jsem blázen.“
„Myslím si, že si potřebuješ odpočinout,“ řekl Andreas a snažil se Billa přinutit, aby si lehnul. Černovlasý mladík se však nedal.
„Ty to nechápeš, musím dál hledat! Musím ho přivést zpátky!“
„Bille, jen se vyspi! Měl jsi dlouhý den.“Andreas se dál potýkal se svým kamarádem a používal přitom taktiku, kterou využíval i u své malé sestry, když si nechtěla jít zdřímnout.
„Jdi do prdele! Nevíš vůbec nic!“ Bill sebou házel a snažil se ze sebe skopnout deku, kterou kolem něj blonďák pevně omotal.
Když Bill i nadále nespolupracoval, Andreas se uchýlil k jiné taktice. Náhle Billovi z rukou vytrhl T.K. panenku.
Z Andreasova pohledu udělal jen to, že mu vzal panenku. Ale z Billova pohledu Andreas Toma škrtil a hrozil, že ho zavraždí, podle toho, jak blízko měl své nehty u panenčiných očí.
Bill zařval, jako by umíral a vyškrábal se do sedu, aby získal svou drahocennou panenku nazpět. Andreas ji jednoduše držel z jeho dosahu.
„Andy, vrať ho zpátky!“ Vykřikl Bill zoufale, v očích se mu objevily slzy.
„A vyspíš se pak, když to udělám?“
„Andy, dej mi ho, kurva, zpátky!!!“
„A půjdeš spát?“ Zopakoval Andreas trpělivě.
„Fajn! Jen mi vrať Toma!“
Andreas mu nabídl dredatou panenku zpátky a Bill ji okamžitě popadl a přitiskl ji k sobě, zatímco se mu z očí vykutálely slzy.
„Bille…“
„Já vím, budu, kurva, spát,“ odsekl černovlasý mladík, s trhnutím si přetáhl deku přes rameno a schoulil se na posteli i s panenkou. Zavřel oči a stále popotahoval, jak mu slzy nadále stékaly z očí.
Vůbec to netrvalo dlouho a Bill usnul. Byl opravdu vyčerpaný a další pláč jej unavil ještě více. Andreas si smutně povzdechl, zatímco svého kamaráda pozoroval. Nerozuměl tomu. Bill snad nemohl věřit tomu, že Tom byl panenka, která obživla, nebo ano?
Blonďák se otočil na židli a pohlédl k laptopu, kde na obrazovce stále svítila nějaká stránka o panenkách. Andreas ji posunul na začátek a začal číst.
Bylo pozdní odpoledne, a jak se dalo čekat, Bill stále spal. Andreas nestrávil příliš času svým ´hledáním´ o panenkách. Jediné stránky, které našel, byly o posedlosti, něco jako byla panenka Chucky nebo tak. Andreas neměl tušení, odkud Bill přišel s tím příběhem o jeho T.K. panence, která obživla, ale dělalo mu to opravdu starosti.
Simone i Gordon už byli z práce doma a Andreas šel dolů, aby je pozdravil a řekl jim, že Bill odpočívá. Když se ho zeptali, jestli už přišel na to, co se mu stalo, Andreas jim pověděl, že mu to Bill ještě neřekl. O té pitomosti s panenkou se neobtěžoval zmiňovat.
Andreas dobrovolně zůstal přes noc a Simone byla vděčná, že mohl pomoct na Billa dohlédnout. Ne, že by si snad mysleli, že by si chtěl ublížit, ale to, jak se choval, všem definitivně dělalo starosti.
Blonďák popadl k svačině balíček sušenek, než se vydal zpátky nahoru do Billova pokoje. Tak tiše, jak jen to dokázal, otevřel dveře a vešel dovnitř. Bill samozřejmě pořád spal. Chudák musel být opravdu zničený.
Andreas se posadil zpátky na židli. Ještě chvíli spícího mladíka sledoval, než se otočil směrem k laptopu a uvažoval, jestli by mohl najít Tomův email nebo tak něco. Když nic nenašel, dokonce ani emailovou adresu, podíval se do Billova telefonu.
Věděl, že bylo špatné být takhle zvědavý, ale opravdu se o svého nejlepšího kamaráda bál.
Projel všechny esemesky, nedávné hovory, kontakty, prostě všechna možná místa, ale nedokázal najít nic s nápisem ´Tom´ nebo dokonce cizí čísla, která by nepoznával. Andreas otráveně zabručel. Na nejkratší možnou chvíli zauvažoval, jestli už Bill smazal vše, co bylo s Tomem jakkoliv spojeno, ale to nemohl být tento případ, soudě dle toho, jak k sobě tisknul tu zatracenou panenku.
Andreas si kontroloval svůj email na laptopu, když zaslechl, jak Bill opět zakňoural. Andreas si všiml, že ten ubohý mladík jednou za čas dokonce brečel i ze spaní. Nechtěl Billa budit, protože ten spánek opravdu potřeboval, a tak se Andreas silou vůle přinutil zůstat sedět. Když se na Billa ohlédl, musel se podívat ještě jednou, aby se ujistil o tom, co vidí.
Panenčina ruka se pohybovala.
Ruka té panenky se sama od sebe hýbala.
Ta malá plastová T.K. panenka, o které Bill prohlašoval, že ožila, hýbala rukou.
Andreas zamrkal a promnul si oči, uvažoval, jestli začíná bláznit, ale pokaždé, když se ohlédl, T.K. panenka stále hýbala rukou. Ztuhle a pomalu, lehce trhaně, ale stále s ní hýbala.
Andreas nakrčil obočí, když si něčeho povšiml. Pomalu sklouzl ze židle, aby poklekl vedle postele a měl větší šanci prohlédnout si, co se to tam ksakru dělo, z větší blízkosti. Nejen, že panenka pohybovala rukou, bylo to, jako kdyby… se snažila Billovi otřít slzy?
Andreas se nedokázal zastavit, dokonce ani kdyby se o to pokusil. Z plných plic zařval. Simone s Gordonem vyběhli do synova pokoje se strachem, že se stalo něco strašného. Bill seděl na posteli, oči měl rozšířené a vypadal stejně tak překvapeně, jako byli z toho náhlého křiku i oni. Andreas se omluvil, zalhal a řekl, že viděl obřího pavouka, ale už ho zabil svou botou. Oba rodiče přikývli a odešli, Simone se přitom zmínila, že brzy bude večeře.
Jakmile byli z dohledu, Bill na svého nejlepšího přítele pozvedl obočí. „Máš v úmyslu mi říct, co se opravdu stalo?“ Zeptal se a zazíval.
„Bille…“ Řekl blonďák, obezřetně zíral na panenku, kterou si druhý mladík stále držel blízko. „Tvoje panenka je posedlá.“
Bill na něj jednoduše chvíli hleděl, než propukl v smích. „Co to kčertu?“
„Myslím to vážně!“ Řekl Andreas, stále si udržoval odstup a sledoval panenku. „Já vím, že jsem ti předtím nevěřil, když jsi říkal, že tvoje panenka obživla, a tak jsem se na to díval online, ale našel jsem jen něco o panenkách, které jsou posedlé a zabíjejí lidi, a tak jsem si myslel, že je to pitomost, ale pak se tvoje panenka sama hýbala a–„
„Hej hej hej, počkej,“ přerušil ho Bill, nějakým způsobem byl schopný celé to blábolení sledovat. „Řekl jsi… že se moje panenka sama hýbala?“
„Ano!“ řekl Andreas rozzlobeně. „Bylo to tak děsivé, protože jsi brečel a bylo to, jako se natahovala, aby ti otřela slzy nebo tak něco a a a… Bille?“
Bill už však nevěnoval pozornost ničemu z toho, co mu jeho kamarád říkal. Intenzivně hleděl na svou dredatou panenku a čekal, až se něco stane, čekal, až se panenka pohne, jak říkal Andreas.
Andreas se bál o jejich životy. Ačkoliv, ta webová stránka se zmiňovala, že panenky jsou obvykle na své vlastníky hodné kvůli náklonnosti, takže to znamenalo, že T.K. panenka by zabila jen jeho! Blonďákovi se strachy zasekl dech v hrdle. „Bille, Bille, prosím, nedovol jí, aby mě zabila. Prosím, řekni jí, aby ne–„
„To není vtipné,“ řekl Bill vážně a pomalu si položil panenku do klína.
Andreas na kamaráda zmateně zíral. „Cože?“
„Jen proto, že jsem ti skutečně řekl pravdu, tak ty začneš s tím, že si ze mě děláš srandu, že je moje panenka posedlá a sama se hýbe?“ Bill jej propaloval očima.
Andreas horečnatě vrtěl hlavou. „Ne! Ne, Bille, přísahám! Znáš mě! Ty víš, že je potřeba opravdu hodně, aby mě něco skutečně vyděsilo! Já nelžu! Hýbala se!“
Billův pohled zjemněl, když se podíval zpátky na panenku. Andreas měl pravdu, vždycky byl mezi nimi dvěma ten statečnější a opovážlivější. Ale jak to, že Andreas mohl vidět Toma se hýbat, a on sám ne?
Billovi už bylo z pláče špatně, ale nedokázal zastavit slzy, které mu opět vstoupily do očí, kdy panenku pevně objal. „Tome…“
„… Slibuješ, že mě nezabije?“
Bill protočil oči. „Andreasi, tyhle webové stránky jsou plné keců. To, co jsem ti řekl, je pravda. A znal jsi Toma! On by ti neublížil.“
„Tak proč se hýbal v tom panenčině těle?“ Zeptal se blonďák, stále si na posteli držel zdravý odstup.
Bill pokrčil rameny. „Já nevím, neviděl jsem to…“
Andreas viděl, smutek, který se vrátil do Billových očí, a sevřely se mu vnitřnosti. On a Bill si byli tak blízcí, že byli prakticky bratři, takže jej to opravdu ubíjelo vidět Billa takto zlomeného. Vzdychl, a konečně se ke svému nejlepšímu příteli přisunul blíž.
„Dobře, fajn,“ řekl. „Pomůžu ti zjistit, jestli existuje způsob, jak ho vrátit zpátky.“
Billovi se téměř okamžitě rozsvítily oči. „Opravdu? Ty mi skutečně věříš?“
„No, jestli jsi blázen, pak já musím být taky, za to, co jsem viděl,“ škádlil jej Andreas a rozesmál se, když ho Bill plácnul. „Jen se prosím tě ujisti, že mě nezabije…“
„Pokusím se ho zadržet.“
Andreasovi se vyděšeně rozšířily oči. „Ale tys říkal–„
„Dělám si srandu, Andy,“ rozesmál se Bill. „Uklidni se, sakra.“
Blonďák zakňoural a znovu se lehce odsunul, čímž si od Billa vysloužil další smích.
„Bože, a já si myslel, že mám ke své panence nějaké pouto…“ Dodal Andreas, protože chtěl, aby poslední vtípek patřil jemu.
Bill se jen usmál, ani v nejmenším se nestaral, že jej to mělo popíchnout. „Ty nemáš ani tušení…“
autor: xblindmag
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
To musel byt opravdu Andy v šoku jen doufám že na něco přijdou a Tom obživne.
Juuuuj dievcata tak ma trapite. Co ked liek na ludskost su Billove slzy??? Aby kvapli na babiku alebo tak nejak. Boze….rozmyslam ako to vyriesit a Chucky ma desi. 🙂
Chudák Bill, poriadne ho to vzalo. Ale Tom sa snaží a darí sa mu, takže nič ešte nie je stratené. Ďakujem za časť.
[3]: Souhlasím. Díky za překlad.