autor: xblindmag
„Hej krásko, chceš se pobavit?“
Bill měl štěstí, že ten starší muž, který pracoval v charitativním obchodě, byl blízkým přítelem jeho matky, a tím pádem jej dobře znal. Neměl už však takové štěstí, když mu ten muž pověděl, že neviděl, že by Simone mezi věcmi přinesla nějakou dredatou panenku.
„Jste si jistý?“ Zeptal se Bill už snad po padesáté. „Nebyla tam v těch krabicích absolutně žádná panenka s blonďatými dredy a širokým oblečením a–„
„Jedna z těch populárních T.K. panenek, že ano? Znám ji, jednu má i moje dcera, ale…“ Starší muž potřásl hlavou. „Ne, za celý den jsem tady žádnou neviděl. Vlastně si nemyslím, že bych vůbec někdy nějakou viděl mezi darovanými věcmi od chvíle, kdy vyšly; jsou až příliš populární a nikdo se té své nechce vzdát. Všechny panenky, které tvá matka přinesla, byly už staré.“
Bill si povzdechl, tvář mu posmutněla. „Okay… tak díky, a omlouvám se, že jsem vás otravoval.“
„Jsem si jistý, žes ho jen někam založil,“ muž mu nabídl jemný úsměv. „Nejspíš se ukáže na místě, kde bys ho nejméně čekal.“
Bill se krátce zasmál. „V to doufám, a ještě jednou díky za vaši pomoc.“
S těžkým srdcem Bill malý obchůdek opustil. Měl by spěchat domů a pokračovat v hledání panenky, ale v tu chvíli se k tomu nedokázal přimět. Byl tak unavený, nechtěl už prolít žádné další slzy a věděl, že kdyby šel domů, tak by je prolil. Tom mu chyběl tak strašně moc, až to bolelo, ale potřeboval pomoc; už se s tím nedokázal vypořádávat sám.
Bill z kapsy vylovil svůj mobilní telefon, zatímco seděl v autě. Stiskl známou rychlou volbu a pateticky se opřel hlavou o volant, jak naslouchal vyzvánění.
„Čau, něco nového?“
Bill se roztřeseně nadechl, než promluvil. „Je pryč, Andy.“
Byl to jeden z těch okamžiků, kdy Bill prostě nechtěl dělat vůbec nic. Měl pocit, že upadá do skutečné deprese a už se s tím prostě nedokázal vypořádat. Chtěl Toma zpátky, chtěl jít domů a najít ho, ale zároveň nechtěl čelit skutečnosti, že Tom zmizel, a že byl uvíznutý v tom panenkovském těle.
Dokonce i když Andreas řekl, že se s Billem setká u něj doma a pomůže mu hledat, Bill stále nechtěl dělat vůbec nic. Potřeboval pauzu, dokonce i když jej skutečnost, že je Tom možná někde ztracený, zabíjela.
Bill úmyslně zamířil domů tou nejdelší cestou, aby zabil nějaký čas, a dokonce se stavil i v knihovně pro trochu zbytečného vyhledávání. Když asi po hodině konečně zamířil domů, loudavě se šoural po chodníku ke vstupním dveřím a po odemknutí se zastavil, když zaslechl Andrease, jak se v kuchyni o něčem zjevně dohaduje s jeho rodiči.
„Vy to nechápete,“ slyšel Bill Andrease říct.
„Ale tys říkal, že jediným problémem je, že mu chybí jeho–„
„Já vím, ale nemůžete prostě…“ Andreas frustrovaně vzdychl. „On prostě… Billovi se to nebude líbit. Neměli jste to ani zkoušet.“
V tu chvíli už Billa přemohla zvědavost, a než aby nadále odposlouchával, rozhodl se zjistit, o co jde. „Neměli zkoušet co?“ Zeptal se, když vstoupil do kuchyně. Andreas se k němu rychle otočil a očividně se cosi pokoušel schovat za zády. „O čem to tady mluvíte? Co se mi nebude líbit?“
Andreas potřásl hlavou a otevřel ústa, aby promluvil, ale než to stihl, Simone popadla to, co schovával za zády, a napřáhla to k Billovi.
„Podívej, co jsme ti koupili,“ usmívala se, když svému synovi podávala povědomou krabici. Billovi se rozšířily oči a on zavrtěl hlavou a o krok ustoupil.
Byla to T.K. panenka. Zbrusu nová T.K. panenka v ještě neotevřené krabici.
Na okamžik Bill pocítil vztek. Měl krátké nutkání popadnou tu krabici a mrsknout s ní o zem, ale pak si vzpomněl, že by jeho rodiče nikdy nepochopili, proč zrovna ta jeho T.K. panenka byla tak důležitá. Jeho rodiče nevěděli, že jeho T.K. panenka se přeměnila v pečující a sladkou osobu, a v lásku Billova života.
Bill vzdychl a jemně odstrčil panenku zpátky k Simone. „Díky, ale nemůžu si ho vzít. Moje panenka… pro mě byla speciální. Nemůžu ho prostě jen tak nahradit.“
Bill se otočil, aby zamířil do svého pokoje, krátce se zarazil a ohlédl se zpátky na panenku. Uvažoval, jestli už v ní byla nějaká duše, a nabídl jí malý úsměv. Omlouvám se, ale já pro tebe nejsem ten správný člověk…
Černovlasý mladík vyběhl schody a vešel rovnou do pokoje. Práskl za sebou dveřmi a zamkl je, než sebou hodil na postel. Věděl, že Andreas jej nejspíš každou vteřinou přijde zkontrolovat, ale Bill náhle potřeboval chvíli sám pro sebe, zvláště poté, co viděl další T.K. panenku, která nebyla jeho vlastní.
Když Andreas zaklepal na dveře a tiše zavolal jeho jméno, Bill měl otevřít. Měl si dovolit být utěšován, protože to opravdu potřeboval. Ale nechtěl. Ani trochu se nechtěl cítit okay, zatímco Tom stále chyběl. Ať už to bylo jakkoliv špatné, raději by se utápěl ve svém vlastním smutku, než aby Toma jen na okamžik pustil ze své mysli.
„Bille? Bille, no tak, aspoň mě pusť dovnitř…“
Bill svého nejlepšího kamaráda ignoroval. Potřeboval čas na přemýšlení. Tom se nemohl dostat v tom mrňavém těle příliš daleko, a pokud se ten muž v obchodě nemýlil, když tvrdil, že Simone panenku nepřinesla, pak by Tom měl být stále někde poblíž.
„Prosím, otevřeš ty dveře, Bille?“ Řekl Andreas a znovu zaklepal. „No tak, pomůžu ti ho hledat…“
Bill si unaveně prohlížel pokoj, stále nepořádný z dřívějšího hledání. Prohledal každý roh a Toma nikde nenašel. Namáhal si mozek s dalším místem, kde by Tom mohl být. Možná Billovi unikalo nějaké opravdu samozřejmé místo.
„Bille, no tak. Prosím, jen otevři ty dveře. Chci ti pomoct hledat…“ Andreasův hlas se odmlčel a na okamžik Bill neslyšel nic. Pomyslel si, že blonďák odešel, a tak sebou překvapeně škubnul, když se ozvalo náhlé bušení na dveře. „BILLE, OTEVŘI TY DVEŘE! OTEVŘI TY ZATRACENÉ DVEŘE HNED TEĎ!“
Bill se zamračil, jako by jej snad Andreas mohl vidět. Když ty dveře neotevřel předtím, co Andrease nutilo si myslet, že je otevře teď, když na něj ječí?
„BILLE! PROSTĚ TY DVEŘE OTEVŘI! PROSÍM, JEN OTEVŘI–„
Znovu nastalo ticho a Bill pozvedl obočí, uvažoval, co se to tam venku k čertu děje. Po Andreasově přetrvávajícím bušení Bill překvapeně uslyšel tiché zaklepání na dřevo, následované větou, kterou v poslední době slyšel až příliš často.
„Hej krásko, chceš se pobavit?“
Billovi se zasekl dech v hrdle, když si uvědomil, že to nebyla nahrávka, ale skutečný hlas. Známý hlas, o kterém si myslel, že už ho nikdy neuslyší jinde, než jen z toho maličkého reproduktoru na panenčiných zádech. Ale pokud to byl skutečný hlas, pak to znamenalo…
Bill vyskočil z postele směrem ke dveřím, chvíli zápasil se zámkem a s trhnutím dveře otevřel. Rukou si zakryl ústa, když zalapal po dechu nad tím, co spatřil.
„No, co říkáš?“ Zeptal se jej dredáč stojící před ním s hravým úšklebkem. „Chceš se se mnou pobavit, Bille?“
Bill na něj s vytřeštěnýma očima nehnutě zíral. Hlavou mu vířily tisíce myšlenek a každá z nich vykřikovala to samé. „T-Tome?“
Dredáčův úšklebek se proměnil v něžný a upřímný úsměv, v ten, který Bill až příliš postrádal. „Jsem to já. Promiň, že jsem přišel pozdě,“ zavtipkoval lehce.
Bill jen sotva věřil svým očím. Dál na dredáče hleděl, téměř se bál, že zmizí, jakmile by i jen na chvíli mrknul.
„Ale ty… Moje máma říkala, že… nemohl jsem najít… j-jsi to opravdu ty?“
Tom se zasmál a pokrčil rameny. „Je tady jen jeden způsob, jak to zjistit…“ Řekl škádlivě a otevřel náruč. Bill se okamžitě vrhl kupředu, omotal ruce kolem Tomova krku a jejich rty se srazily a dokonale k sobě pasovaly, než se setkaly i jejich jazyky a vášnivě se začaly proplétat. Bill v tom polibku tál a byl vděčný za Tomovy silné paže, protože si byl jistý, že by se mu podlomila kolena, kdyby jej nedržel. Dredáč byl definitivně skutečný.
Bill se odtáhl jen natolik, aby se mohl nadechnout, zabořil tvář do Tomova krku, tulil se k němu a vtiskával mu tam malé polibky. Své paže stiskl kolem Tomova krku pevněji a přitiskl se tak blízko, jak jen to bylo možné, už nikdy se jej nechtěl pustit.
Aniž by se pohnul, zašeptal: „Ale jak jsi…“
„Vysvětlím ti to později, až nebudeme mít publikum,“ odpověděl Tom tiše, krátce přitom střelil pohledem k místu, kde stáli Billovi rodiče s Andreasem a sledovali je se smíšenými výrazy. Vtiskl Billovi polibek na vrcholek hlavy a konejšivě jej pohladil po zádech. Když se pokusil odtáhnout, tiše se zasmál, když jej Bill odmítl pustit. „Hej, no tak, já nikam nejdu.“
„To už jsem jednou slyšel…“ Odpověděl Bill, zamýšlel to říct jako vtip, ale přikrčil se, když zaslechl ve svém vlastním hlase bolest.
Tom jej na chvíli sevřel ještě pevněji, než Billovi dlaní zvedl bradu a ještě jednou k sobě přitiskl jejich rty. Bill byl stále na hraně toho, že mu Toma opět něco vezme, ale pro tu chvíli do polibku vzdychl a ze skutečnosti, že je tam Tom opět s ním, jím proudilo štěstí a úleva.
„Hej,“ řekl Tom, ještě jednou Billa krátce políbil, než pokračoval. „Slyšel jsem o tom, co jsi udělal, a musím říct, že to nebylo moc hezké.“
Bill zmateně nakrčil obočí, zatímco hleděl na usmívajícího se dredáče. Tom se lehce odtáhl, aby se natáhl pro něco na podlaze. Bill shlédl a spatřil zbrusu novou T.K. panenku, kterou mu koupili rodiče.
„Opustit svou zcela novou panenku ještě před otevřením? Jak ošklivé…“ Tom přehnaně povystrčil spodní ret. „Chci říct, jen se podívej, jak je tady malý T.K. smutný…“
Bill musel potlačit smích, protože panenka měla na obličeji zjevně permanentní úšklebek. Ale i když Tom použil žertovný tón, Bill věděl, že panenka velmi dobře může být raněná jeho zdánlivým odmítnutím, a Tom, ze všech lidí, s ní dokázal jednoduše soucítit. Bill se naklonil, aby Tomovi zašeptal do ucha.
„Opravdu je v ní duše?“
„Ve skutečnosti ano…“ Tom se zasmál.
Bill si vzal krabici a usmál se na panenku uvnitř. Věděl, jak se Tom cítí ohledně opuštění, a jak by byl nejspíš naštvaný, kdyby se ji Bill pokusil vrátit. „Dobře, dobře, adoptujeme ho, jen kvůli tobě.“
„Adoptujeme?“ Zopakoval Tom pobaveně.
„To je to, co s panenkami máš udělat, nebo ne? Takže ano, mamko Tomi, my ho ´adoptujeme´.“ Bill se zazubil.
Dredáč pozvedl obočí. „Mamka Tomi? Proč já jsem máma? Ty jsi ten, kdo vypadá–„
Bill si Toma přitáhl pro další polibek, úspěšně jej tak umlčel, aby ho nemusel po dokončení té věty praštit.
autor: xblindmag
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Coze??? Ako sa to stalo??? Takze Tom nebol potom v tej charite??? Ci nejak sa mu podarilo sa zmenit na cloveka??? Som tak rada za chlapci su opat spolu.
Tom je živí jen jsem zvědavá jak se to stalo.