When Life Was Easy 1.

Tohle je moje první povídka uveřejněná pro oči lidí, které neznám. A jelikož se tu v komentářích zjevila dušička (Iwuanka), která napsala, že bude číst, tak mám snahu jí tu trochu utrpení dopřát. Tedy, chtěla jsem říct uvnitř moje dušička doufá, že někdo tenhle příběh vydrží číst alespoň do konce. To je zřejmě důvod, proč začínám něčím, co je krátké (5 dílů) a již hotové. V povídce jsem chtěla využít flashbacků, takže jsou tak snad pochopitelně označeny. Závěrem: komentujte a nešetřete mě. 🙂

Bill se sám sebe ptal každou noc, zda si zasloužil tolik trpět. Proč mu to jeho bratr dělá? Pokaždé si najde nějakou děvku a s tou to táhne. Nechává se s nimi fotit na místech, kam chodil s ním, tahá je s sebou na dovolené i na turné. Kdy tohle skončí? A skončí to vůbec někdy? Bill se otřepal a znovu se pokusil zavřít oči a usnout.

– – – flashback – – –

„Bože, Billy…“ Tom lapal po dechu, když ho právě jeho bratr uspokojoval rukou ve sprše. Horké kapky dopadaly na jejich patnáctiletá těla. Tom měl na sobě jen kalhoty, které vzhledem k jejich střihu nebylo ani potřeba stahovat, zato Bill klečel ve sprše navlečený v upnutých černých džínách a bílém tričku…

– – – konec flashbacku – – –

Bill se převalil na druhý bok. Pokaždé, když zavřel oči, vybavila se mu tahle stejná scéna. Scéna z onoho večera, kdy to všechno začalo. Začátek jejich konce. Odpočet k výbuchu, jenž nešlo zastavit. Kéž by tenkrát večer odmítl bílý prášek rozsypaný na skleněném stole.

– – – flashback – – –

Stalo se to náhodou. Rodiče odjeli na výlet a bratři tak byli zcela volní. Rozhodli se vyrazit společně na párty jejich kamaráda Andrease. Večer se rozjížděl slibně. Všude byla spousta lidí, hudba hrála hlasitěji než hlasitě a Andreasovi starší přátelé sehnali nějaký ten alkohol, a dokonce i něco tvrdšího. Bill se rozhodl toho využít. Chtěl ten večer trochu experimentovat. To mu mohlo zvednout náladu. Náladu, která byla pod bodem mrazu. Andreas zřejmě neměl ani tušení, že se Bill k něčemu takovému dostal. Vždy se snažil držet ho od těchto věcí velmi daleko. Věděl totiž, jak je těmito věcmi přitahován, zároveň jak moc citlivá je jeho duše. Bill ale jeho varování neuposlechl. Chtěl alespoň na pár minut zapomenout na své problémy. Starší kluci na něj kývli a on poklekl a napodobil s trubičkou v nose jejich pohyb a trochu prášku vdechl. Ihned se zakuckal. Prášek ho štípal v nose i v krku. Ta chuť byla tak ostrá a hořká. Oklepal se. Zanedlouho se mu téměř podlomila kolena. Zbledl, příšerně se potil, srdce mu bilo jako splašené a měl pocit, že se každou chvíli pozvrací. Vyběhl do koupelny a klekl k záchodové míse, ale nezvracel. Opláchl si čelo chladnou vodou a zhluboka se nadechl. Najednou pocítil euforii, chtěl zpívat, a tak si zpíval. Ale především neměl vůbec dojem, že by před tím pil alkohol, cítil se úplně střízlivý. A pak přišel on, Tom, jeho dvojče. Tak krásně voněl a usmíval se.

– – – konec flashbacku – – –

Bill se znovu zavrtěl v posteli a pokusil se zavřít oči…

– – – flashback – – –

„Vyplázni jazyk,“ houkl Tom na bratra od dveří. Bill ho se smíchem poslechl a jazyk na něho vyplázl. Tom mu na jazyk položil nafialovělou tabletku s vyraženým písmenkem E. Bill se cítil tak nabitý, chtěl zpívat a tančit. Táhl Toma do víru zábavy přímo do středu improvizovaného tanečního parketu. Bavili se skoro hodinu. Tancovali a zpívali do hudby s několika dívkami.

– – – konec flashbacku – – –

Naklikal si do mobilu svou oblíbenou variantu kávy a věděl, že než dojde do kuchyně, jeho káva již bude připravena v kávovaru. Dnes se zase nevyspí, tím si byl naprosto jistý. Hodiny ukazovaly něco po půlnoci. Potřeboval se uvolnit. Znovu zažít ten pocit jako tenkrát. Když už nemohl mít Toma, tak alespoň znovu zažít tu euforii. Slíbil si, že už se toho znovu nedotkne. Ale nešlo to vydržet, už je to tak dlouho. Zase chtěl cítit tu přitažlivost, i když to byla jen droga, ne on. Ale chtěl se uvolnit s někým jiným, a když to nedovolí jeho vlastní hlava, rozhodl se jí trochu pomoci. Navíc potřeboval upustit páru. Čekal ho návrat na tour, a to znamenalo jediné: zase vídat bratra každý den, a tím pádem i Heidi. Tu, kterou kdysi považoval za kamarádku a perfektní ženskou, tu která by jim mohla být matkou.

Napil se horké kávy, jež alespoň na pár minut vykouzlila úsměv na jeho rtech. Dal si ještě jeden doušek, odložil kávu na noční stolek a vešel do své šatny. Byla obrovská, stejně jako celý jeho byt. Na jedné straně byly obleky, kalhoty, trika, košile, bundy a mikiny. Druhá strana obsahovala boty, šperky a brýle. Na dveřích skříní byla zrcadla a vše bylo osvětleno. Sáhl po černém tílku, přes které natáhl šedou koženou bundu a své černé boxerky od Calvina Kleina ukryl do šedých džínsů. Nasadil si své dva oblíbené zlaté řetízky a na ruku připnul dva náramky. Chtěl se alespoň dnes cítit tak trochu jako dříve. Rozcuchal si vlasy, do kterých tentokrát nepřidal ani trochu gelu. Za to sáhl po make-upu a tmavých stínech. Za pár minut vykouzlil na svém obličeji téměř neznatelné kouřové líčení. Nasadil si sluneční brýle.

Do kapsy si dal jen mobil a peněženku. Dopil kávu a obul si černé botasky. Zabouchl dveře, které v tu chvíli zaslaly jeho chytré domácnosti informaci o odchodu. Celý byt potemněl a zámek cvakl. Bill se chtěl projít. Tenhle klub, do kterého mířil za kouzelným bílým práškem, byl jen pro VIP, a navíc byl pár metrů od jeho bytu. Bill do něj občas zašel před turné, nebo když hledal inspiraci. I když věděl, že se tam dá sehnat všechno možné, většinou tam chodil jen za hudbou a pít. Byl to také jediný klub v celém LA, o kterém věděl, že je otevřený nonstop a ještě se do něj nikdy nedostal žádný čmuchal.

Trvalo pár minut, než dorazil ke dveřím, z venku by nikdo nepoznal, že uvnitř celého toho domu je vlastně klub. Projel svou členskou kartou skrze čtečku vedle dveří. Kontrolka se rozsvítila a dveře cvakly. Bill vešel do potemnělé chodby, na jejímž konci bylo vidět blikající neonová světla a místnosti vévodil dlouhý barový pult se stylovými židlemi. Za barem stál jako každý sudý den Anthony. Nad hlavou mu duněla hudba těch nejlepších DJ. Bill už věděl, za kým jít, také ho našel dost rychle.

Bill se naopak přisunul ke skupince štěbetajících modelek a modelů, z nichž by někteří určitě ocenili lajnu. Vždy dokázal vycítit, kdo si s ním rád dá. Poklepal na rameno dredatému mladíkovi, bylo mu maximálně dvaadvacet. Byl vysoký a svalnatý, v upnutém bílém triku byl vidět každý jeho sval, navíc bílá dokonale zvýrazňovala jeho opálenou kůži.

Max u baru objednal rovnou dvě lahve šampusu. Bill to nechal zapsat na svůj otevřený účet. Teď vedl Maxe on, rovnou k místnosti, která byla jen pro lidi s diamantovou kartou. Max do ní mohl jen díky Billovi. Tuhle kartu mají jen ty největší hvězdy, politici nebo dealeři. Max naléval šampus do skleničky, zatímco jim Bill chystal dvě lajny.

Hudba hlasitě duněla a Bill ji vnímal čím dál tím intenzivněji, stejně jako Maxovo tělo, které se otíralo o to jeho. I přestože byl Max mladší než Bill téměř o deset let, tak se choval, jako by on byl ten starší. Udával Billovi v tanci směr i rytmus. Jeho ruce položené na Billových bocích ho jemně vedly. Bill se Maxovým rukám úplně poddal. Užíval si takové doteky. Za poslední roky jich byl nedostatek. Přesně tohle uvolnění potřeboval.

„Escape reality tonight. Ten song miluju,“ houkl Bill na Maxe a otočil se k němu čelem. Tohle byl ten nejlepší song na vzájemné ploužení, song dokazující, že i na taneční hudbu se dá tancovat ploužák. Song, jehož název plně odpovídal tomu, co Bill chtěl tento večer zažít.

Když písnička skončila, povolil Max své sevření a chytl Billa za ruku. Vedl ho do jejich salonku. Byl čas se napít, přeci jen s extází je nutné si pohlídat pravidelný přísun vody, a také chtěl mít s Billem tak trochu soukromí.

autor: Nici