autor: Valecita
Bill se smál Georgovu vtipu společně s ostatními v místnosti. On, Tom, Georg a Gustav seděli později toho dne v Tomově obývacím pokoji s pivem v ruce a nějakým občerstvením. Nálada byla definitivně lepší a to Toma trochu uklidnilo.
Gustav se napil svého piva a posadil se na gauč. „Vy dva máte úplně stejný smích,“ okomentoval směrem ke dvojčatům.
Tom zčervenal. Seděl vedle Billa čelem ke druhým dvěma klukům sedícím naproti nim, s konferenčním stolkem mezi nimi. „Jo, já vím.“
Georg se zasmál. „Tím to taky celé začalo, víš.“
Gustav se zamračil. „Cože? Dobře, řekněte mi celý příběh. Vy dva jste se setkali, protože jste se smáli?“
Bill zavrtěl hlavou a nakonec promluvil. Toho večera toho příliš nenamluvil. Ale nyní vykládal příběh o tom, jak se on a Tom konečně setkali. Tom se na něj jen díval, zcela pohlcený způsobem, jakým se rty jeho dvojčete pohybovaly, zatímco mluvil, jak gestikuloval rukama a zdůrazňoval tak svá slova.
Ale když Bill řekl, že je šťastný, že jej Tom hledal, a jak moc má Toma rád, jak moc ho už teď miluje, Tom se málem zadusil, rozkašlal se a silně zčervenal.
Bill ho miluje.
Bill ho miluje.
Gustav se na Toma podíval se zmateným zamračením a Georg na něj vykulil oči. „Hej, tady máš,“ řekl Georg a podal mu sklenici piva, kterou Tom vděčně přijal a dlouze se napil, neodvažoval se na nikoho podívat, natož na svého bratra.
„Co to…?“ Zeptal se Gustav, a Tom jen zavrtěl hlavou.
„Sorry, špatný otvor,“ vysvětlil Tom, i když věděl, že to byla lež. Bill ho miluje. Samozřejmě, nebylo to tak, že by do něj byl Bill zamilovaný, Bill to myslel jiným způsobem, ale i přesto, Tom si nemyslel, že po pouhých několika dnech, kdy Billa našel, tato slova zazní.
Vzhlédl, aby se – nesměle – podíval na své dvojče, a hruď se mu sevřela nad Billovým zmateným a téměř provinilým výrazem. „Tome?“
„Můžeš mi pomoct přinést nějaké věci z kuchyně?“ Vyhrkl Tom dřív, než se dokázal zastavit.
Bill se zamračil a přikývl. Následoval Toma do kuchyně, a Tom zamířil rovnou k lednici, odkud vytáhl několik piv. „Tome?“
Tom se otočil čelem k Billovi, všiml si, jak blízko u sebe jsou. „Ty mě miluješ?“ Zeptal se, a okamžitě chtěl sám sebe plácnout. Slova unikala z jeho úst dřív, než jeho mozek stihl jeho jazyk zastavit.
„No,“ začal Bill a sklopil pohled, vlasy mu zakryly tvář. „Jo.“ Vzhlédl a Tom viděl, jak jeho tvář zčervenala. „Totiž…“ odmlčel se a otočil hlavu, aby zíral na stěnu před sebou. „Já vím, že je to jen pár dní, co jsme… co jsi mě našel, ale cítím…“
Tom roztřeseně vydechl, a pokud to vůbec bylo možné, ještě více se k Billovi přiblížil. Vzal ho za ruku a ten náhlý pohyb Billa přinutil zalapat po dechu. „Ano?“
„Jsi můj bratr,“ zašeptal Bill. Znělo to napjatě, nejistě. „Miluju tě, protože jsi můj bratr.“ Vzdychl a podíval se Tomovi do očí, stále se přitom červenal. „Máme takové úžasné spojení. Je to, jako bych tě znal celý svůj život, jako bychom vůbec nikdy nebyli rozděleni.“
Tom vydechl vzduch, o kterém ani nevěděl, že ho zadržoval, a jemně bratrovu ruku stiskl. „Jo.“ Někde uvnitř pocítil zklamání. Bill právě řekl, že ho miluje, protože jsou bratři. I přesto ta slova zněla tak sladce a pravdivě, že si Tom nemohl pomoct a cítil, jak se mu zatřepetal žaludek.
„A já nevím. Je to, jako bych to tak cítil vždycky.“ Bill se trochu ošil, jeho chodidla pouze v ponožkách se pohybovala po podlaze. „Dokonce i když jsem nevěděl, že existuješ, tak trochu jsem věděl, že mi něco chybí. A pak jsi mě našel,“ řekl, a pak se na chvíli odmlčel. Zvedl volnou ruku k jednomu z Tomových dredů a svými dlouhými prsty přes něj přejel. „A teď je to prostě tak ohromující. Pomalu si na tu myšlenku začínám zvykat a teď… Já nevím. Prostě jen vím, že tě miluju,“ dokončil šeptem.
Tom cítil, jak se mu sevřel žaludek. Měl pocit, jako by tato chvíle měla být zakončena polibkem, ale nebyl tak kurážný. Namísto toho zrušil tu malou vzdálenost mezi nimi a položil tvář na Billovo rameno, vdechoval jeho chlapeckou, přesto sladkou vůni z jeho krku. „Já tě taky miluju,“ zašeptal a doufal, že jeho slova nezněla příliš průhledně.
Bill pustil Tomův dred i jeho ruku a sevřel Toma v pevném a hřejivém objetí, které Tom opětoval. „Všechno se děje tak rychle,“ zašeptal Bill a trochu poskočil, když se z obývacího pokoje ozval Georgův burácivý smích.
„Já vím,“ odpověděl Tom a přejel svými dlouhými, třesoucími se prsty přes Billova záda.
„Je tohle pro tebe divné?“ Zeptal se Bill a zabořil nos do Tomova krku.
Tom se zachvěl. „Ne, je to dobré,“ řekl bez velkého přemýšlení. Billovy prsty na jeho těle byly jako oheň a Tom si přál, aby Georg s Gustavem nebyli v tuto chvíli ve stejném domě. Nechtěl nic víc, než jen jít do svého pokoje a přitulit se k tělu svého dvojčete, cítit to horko a jemnou kůži jeho paží kolem sebe, stejně jako to cítil právě teď. „Pro tebe ano?“
Bill zavrtěl hlavou. „Opravdu ne. Není to tak, že bych byl na to úplně zvyklý, ale…“ odmlčel se. „Nechci, aby to mezi námi bylo divné. Takhle se mi to líbí.“
Tom přikývl a přitiskl se k Billovi blíž, a mohl by přísahat, že cítil tlukot Billova srdce. „Nikdy to nebude divné.“
„Tome! Přines další čipsy!“ Ozval se hlasitě Gustavův hlas.
„Pšššt,“ utišil Gustava Georg a Tom zaslechl nějaké šeptání.
Doufal, že Georg nic neřekne, jinak by ho musel zabít a on si nechtěl zničit svůj zadní dvorek tím, že by tam musel pohřbít jeho tělo. Věděl, že krev se z oblečení dostává těžko.
Nervózně se nad svými myšlenkami zasmál, až Bill poskočil. Tom vzhlédl spolu s Billem, a jejich nosy se srazily. Tom se snažil udržet své oči na Billových, opravdu ano, ale stále mu utíkaly dolů k jeho rtům. Bylo by to tak jednoduché, jen se naklonit a ty rty políbit, pomyslel si Tom, ale byl zamrzlý na místě. Cítil, jak se Billova ruka pohybuje vzhůru až k zadní straně jeho krku a krev mu ztuhla v žilách, srdce mu v hrudi silně bušilo. Zavřel oči a už se chystal svému pokušení konečně podlehnout, když cítil, jak Billova ruka zmizela. Tom otevřel oči a zadržel dech.
„Nejspíš už mají hlad,“ zašeptal Bill.
Tom přikývl, cítil se provinile a hloupě, a Billa pustil. Nemohl uvěřit, že byl jen zlomek vteřiny od políbení svého dvojčete. „Jo,“ řekl a popadl piva, která předtím vytáhl z lednice, a balík čipsů z kuchyňské linky. „Tak pojďme,“ řekl tiše a rozešel se k obývacímu pokoji, ale byl zastaven Billovou rukou, která mu zatahala za paži.
Bill přišel blíž a rychle Toma políbil na tvář. „Tak pojďme,“ zašeptal a vyšel z kuchyně, Toma nechal stát za sebou, silně se červenajícího. Po chvíli přinutil své nohy k pohybu a rozešel se.
„Bože, co vám trvalo tak dlouho? To jste tam ty brambory na čipsy teprve pěstovali, nebo co?“ Popichoval je Georg.
„Jako bych snad marnil svůj čas, abych něco takového pro tebe dělal,“ řekl Tom a hodil balíček čipsů Georgovým směrem.
Georg našpulil rty a pozvedl obočí. „No, vsadím se, že jste dělali něco důležitého,“ řekl vědoucím hlasem.
Tom se posadil na gauč vedle Billa, který vypadal tak malý a plachý. „Jo, povídat si se svým bratrem je důležitější, než muset poslouchat tebe,“ řekl s úšklebkem, ačkoliv se přitom červenal.
Co neviděl, bylo, že Bill se červená taky.
„Víš jistě, že tady nechceš zůstat? Mám pokoj pro hosty,“ nabízel Tom Gustavovi, který zavtěl hlavou.
„To je v pohodě. Už jsem ti říkal, že zůstávám u tety, takže opravdu, nedělej si starosti. Nejspíš už na mě čeká, až se vrátím,“ odpověděl Gustav a krátce Toma objal. Můžeme se sejít zase zítra, jestli chceš. Dát si oběd. Georg a Bill se můžou přidat taky,“ nabídl a podíval se na Georga, který se loučil s Billem. Všichni stáli v otevřených vstupních dveřích, dva z nich připraveni odejít a zamířit domů. Celý večer byl příjemný, snadný, opravdu, a Tom byl rád, že nikdo neřekl nic o tom, že byl s Billem v kuchyni příliš dlouho.
„To zní dobře. Zavolám ti,“ řekl Tom a usmál se na svého kamaráda. „Můžeme si zajít na pivo nebo něco takového.“
Georg se zamračil. „Ne během oběda, vole. Nechci, abys pracoval opilý.“
Tom se rozesmál. „Z jednoho piva se neopiju.“
„O tom si promluvíme,“ řekl Georg a zazubil se. „Bille, seš si jistý, že nechceš odvézt domů?“
Bill věnoval Gustavovi rychlé, rozpačité objetí a zavrtěl hlavou. „Ne, to je v pohodě. Můj byt není daleko. Ale díky. Navíc myslím, že ještě na pár minut zůstanu s Tomem. Pomůžu mu uklidit a tak.“
„Ty máš tak hodného bratra,“ řekl Georg s úšklebkem.
Tom si odfrkl. „A tak nepořádné přátele, kteří po sobě neumí uklidit.“
„Tys nabídl svůj dům,“ poukázal Gustav.
„Vole, Georg mě přinutil.“
Bill se rozesmál a poplácal Toma po rameni. „Neboj se, mně nevadí ti pomoct.“
Georg se na Toma ušklíbl, vědoucně, a Tom ho chtěl vystrčit ze dveří dřív, než řekne cokoliv stupidního. „Jo, no. Byl to báječný večer. Uvidíme se, kluci, zítra,“ řekl Tom spěšně a vystrčil své přátele ze dveří.
„No,“ řekl Tom s povzdechem, jakmile Georg s Gustavem odešli a on zavřel dveře. Podíval se na své dvojče a olízl si rty, srdce se mu na okamžik zaseklo až v krku. „Opravdu nemusíš zůstávat a uklízet, já to zvládnu.“
Bill potřásl hlavou a usmíval se. „Už jsem ti říkal, mně to nevadí.“
„Prostě to uklidím zítra ráno, než půjdu do práce,“ vzdychl Tom a přesunul se ke gauči, Bill jej následoval a oba se posadili vedle sebe.
„Díky za všechno,“ zašeptal Bill a posunul se, aby si položil hlavu na Tomovu hruď, přitulil se k ní svou tváří.
Tom cítil, jak se mu sevřely břišní svaly z pocitu Billa přituleného k němu. Roztřeseně zvedl ruku k Billovým vlasům a cítil, jak jemné jsou mezi jeho prsty. „Nemusíš mi děkovat,“ řekl tiše.
Bill se zamračil. „Srdce ti buší tak rychle,“ poznamenal, a Tom cítil, jak mu ztuhla krev v žilách. Bill vzhlédl, nosem šťouchl do Tomovy brady. „Je ti dobře?“
„Jo, je mi skvěle,“ zalhal Tom. Ve skutečnosti se mu chtělo umřít. Jeho tělo jej prozrazovalo, aniž by o tom věděl. A srdeční rytmus nebylo něco, co by mohl kontrolovat, bohužel.
Bill přesunul dlaň na Tomovu hruď a přitiskl ji tam. „Chceš si jít lehnout? Můžu odejít.“
Tom rychle zavrtěl hlavou a okamžitě toho pohybu zalitoval. „Ne, je mi fajn. Opravdu, zůstaň.“
Billovo zamračení se zjemnilo a on přikývl, položil hlavu zpátky na Tomovu hruď a ruku na jeho břicho. „Dnes v noci?“ Zeptal se Bill šeptem.
„Jestli chceš,“ řekl Tom, jeho hlas byl roztřesený a nejistý.
„Uděláš mi ráno kávu?“ Zeptal se Bill s úsměvem a stiskl své sevření kolem Tomova pasu.
Tom zavřel oči. „Udělám ti cokoliv, co budeš chtít.“
Bill zabroukal a Tom si byl jistý, že přesně v tom okamžiku tu bitvu prohraje. Potřeboval se sebrat. „Tak pojďme spát,“ řekl Bill. Pustil své dvojče a vstal, protáhl si ruce nad hlavou, tričko mu povyjelo vzhůru a odhalilo kousek kůže. Tomovy oči doputovaly k tetování, o kterém nevěděl, ke hvězdě.
„Ty máš tetování?“ Zeptal se Tom, a v duchu sám sebe plácnul. Teď bude jasné, že zíral.
Bill spustil ruce a podíval se dolů, povytáhl tričko vzhůru a kalhoty níž. „Ach, tohle? To jsem si nechal udělat, když mi bylo šestnáct.“
Tom měl náhle plnou pusu slin. To, jak Bill vystavoval svou kůži a jak mu vystupovala kyčelní kost, bylo téměř dost na to, aby to chtěl Tom v tu chvíli olíznout. „L… líbí se mi to,“ vykoktal Tom.
Bill se usmál. „Mám i další,“ řekl a otočil se k Tomovi bokem. Vytáhl si tričko vzhůru a odhalil tak rozsáhlé tetování s podivným vzorem a textem. Tom chtěl obtáhnout každé písmeno svými prsty a jazykem.
„To je…“ Začal Tom, ale nedokončil to. Ztrácel kontrolu. Bill musel své tričko stáhnout dolů, jinak na něj Tom skočí. „Tam to muselo…“
„Bolet? Jako čert,“ řekl Bill s úsměvem. „Nechal jsem si to udělat minulý rok. Stálo to celé jmění, ale miluju to. Je to teď moje oblíbené. Spolu s…“ odmlčel se, pustil tričko a vyhrnul si rukáv svého šedého svetru, „… s tímhle.“
„Páni, kolik jich máš?“ Zeptal se Tom, snažil se, aby to vypadalo, že má větší zájem o skutečnost, že má Bill tetování, než o to, že chtěl Billa celého sníst.
„Jen tyhle tři. Ale chci jich víc,“ odpověděl Bill.
Tom přikývl, naprosto ohromený. Jistě, nevěděl, jak Billovo tělo vypadá pod vším tím oblečením – ačkoliv právě dostal malou ukázku – ale byl si jistý, že příliš mnoho inkoustu by zničilo jeho krásu. I přesto, v rozporu s jeho vlastními myšlenkami Tom věděl, že tam není nic, co by mohlo udělat Billa méně krásným.
Tom byl v prdeli.
„Co znamenají?“ Zeptal se zvědavě.
„Můžu ti to říct někdy jindy? Jsem docela unavený,“ řekl Bill tichým, omluvným hlasem.
Tom přikývl a vstal, čelem ke svému dvojčeti. „Jasně, jasně.“
„Dostanu pokoj pro hosty?“ Zeptal se Bill.
„Jestli chceš,“ řekl Tom s pokrčením ramen. „Nebo můžeš spát v mojí posteli.“
„S tebou?“
Tomovi se lahodně sevřelo srdce. Polkl. „Samozřejmě.“
Bill se zazubil a vzal bratrovu ruku do své, jemně za ni zatahal. „Dobře. Tak jdeme.“
Tom přikývl a nechal se odvést do svého pokoje.
autor: Valecita
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Chudák Tom to jsem zvědavá jak tu noc přežije ve zdravý.
Opakujem sa, ale… tí sú sladký! Usmievam sa pri čítaní ako idiot. Každú časť. To sa mi hádam ešte nestalo. Ďakujem za časť.
Jejku. To je roztomilý! Chudák Tom, jak se musí pořád ze všech sil držet❤😂
Je mi líto Toma,ale myslím si,že Bill je na tom dost podobně jen oba nemají na to aby se ze svých citů vyjádřili.Povídka je krásná,roztomilá.Díky za překlad.