For The Right Price 5.

Bylo skoro poledne, když se Tom vrátil v pondělí na pokoj, a Bill hned přišel ke dveřím, jakmile ho viděl vstoupit dovnitř.

„Kde jsi byl, Tome?“ zakňučel Bill. „Půlka dne už je pryč! Jak dlouho trvá podepsat jeden papír?“

„Vlastně sedm papírů,“ opravil ho Tom. „Podepsali jsme jen ten poslední, ale každý z nich jsme…“

„Řečnická otázka. Běž se převléct. Musíme si prohlédnout celé město.“

„Budeš mě tahat po celém LA, že jo?“

„Ano. Už běž.“

Bill se pohodlně usadil na posteli, zatímco se Tom převlékal. Všiml si velkého sortimentu nákupních tašek na podlaze, když si sundával oblek, a ušklíbl se.

„Vidím, že ses dneska nenudil.“ Komentoval.

„Nenudil.“ Zářil. „Natálie a já jsme nakupovali. Utratil jsem dost v Sephoře, že bych mohl nakrmit celou vesnici na několik měsíců, ale ničeho nelituji. Plus jsem dal Natálii nějaké peníze na účty a jiné věci.“ Bill přemýšlel, kousal si ret. „Nevadí ti to, že ne? Že jsem jí dal nějaké peníze?“

„Samozřejmě, že ne.“ Tom se otočil, aby se podíval na chlapce na posteli. „Bille, to jsou tvoje peníze. Užívej si je, plať účty, dělej si s nimi, co chceš.“

„Hmm.“ Bill našpulil rty, když Tom zvedl ruce, aby dostal souhlas se svým oblečením. Obyčejná bíla košile a džíny byly to jediné, co si sbalil. „Tome, tvoje oblečení je nudné.“

„Prohlídka památek není většinou v mém itineráři, když cestuju,“ oznámil mu Tom a sjel Billův outfit, když opouštěli pokoj. „Většinou s sebou nevozím kšandy a klobouk.“

„Nedělej, že nevypadám dobře, Tome.“

Bill opravdu tahal Toma po celém LA – Madame Tussaud, Graumanovo čínské divadlo a náhrobek Marilyn Monroe a několik dalších míst. Tom si to užíval. Bill byl nadšený z míst, které viděli, i když kolem nich jezdil každý den. Nejvíc nadšený byl, když viděl hvězdu Marilyn Monroe na chodníku slávy. Nemohli odejít bez toho, aby si to Tom vyfotil. Měli pozdní oběd v La Brea Tar Pits, kde si dali hotdogy a hranolky. Bill se konečně začal cítit unavený.

„Myslím, že si potřebuju odpočinout.“ Rozhodl se, když byli na cestě do hotelu. Hlavu si opřel o sedadlo a zavřel oči.

„Nejsem překvapený. Prošli jsme snad celé město.“ Usmál se Tom.

Billova odpolední siesta byla odložena až po odpoledním sexu. Bylo to pomalé a smyslné. Bill těžce oddechoval a na posteli zůstalo jeho sperma. Po chvilce se zkroutil na posteli a zavřel oči. Tom kolem něj omotal ruku a usínali.

„Bille, nemůžeš mít takový hlad.“ Tom nevěřícné zíral. Bill zavřel nohou dveře, v rukou měl dvě velké krabice s pizzou.

„Umírám hlady,“ oznámil mu Bill.

„Dva hotdogy, celé hranolky a půlka mých k obědu, a teď dvě pizzy?“

„Dobře, Tome, mám v plánu se s tebou podělit.“ Bill položil krabice na stůl a otevřel tu první. Hluboce vdechl chuť salámu a extra sýru. „A cokoliv zbude, můžeme mít k snídani.“

„Měl bys být poctěn, že jsem se nechal ukecat na pizzu k večeři.“ Tom se posadil a podíval se na pizzy. Musel uznat, že vypadají dobře. „Obvykle nejím pizzu mimo New York.“

„Prosím tě…“ Bill si vzal šťavnatý, mastný kousek a pořádně si kousl. Zasténal. „Tvoje pizza z New Yorku mi může políbit zadek, Tome. Tohle místo, Diloretos, je jen malý podnik s osmi stoly, ale jsou úžasní, a hlavně doručují. Raději si vem, než to všechno sním.“

Zavrtěl hlavou nad Tomovým prohlášením, že pizza byla ‚dobrá, ale ne newyorská.‘ Vzal do ruky ovladač k televizi a začal hledat večerní zábavu.

***

„Tome, posledních pár dní jsem si užil.“

Tom byl překvapený z Billova smutného hlasu. Bill byl schoulený v Tomově náručí skoro celý večer. Tom si myslel, že usnul.

„Tohle rád slyším,“ odpověděl mu a bavil se tím, jak se mu Bill kroutil pod rukou. „Takže ses nenudil se vším tím obchodem?“

„Vůbec ne. Vyzkoušel jsem výborné jídlo, svezl jsem se v pěkných autech, měl jsem alkohol zadarmo a nemusel jsem vůbec použít svoji falešnou občanku.“

„Falešnou občanku?“

„Buď v klidu, Tome. Nejsem pod zákonem, jen si nemůžu sám kupovat alkohol.“

„Kolik ti je?“

„Je mi devatenáct a ano, vím, vypadám starší, ale je to kvůli tomu makeupu.“

„Vypadáš dobře, však víš, na svůj věk.“ Tom se usmál.

„A kolik je tobě?“

„Šestadvacet…“

„Opravdu?“ Bill se zvedl, aby se podíval blíž, jako by zapomněl, jak Tom vypadá. „Myslel jsem, že je ti tak třicet…“

„A můžu se zeptat proč?“ zasmál se Tom.

„Malé vrásky kolem očí. Zdůrazňují hodně stresu, který máš z práce. Samozřejmě ne, když jsi se mnou.“

„Řekni mi, co si doopravdy myslíš.“

„Oh, nezačínej,“ Bill zvedl ruku a pohladil Toma po tváři. „Stále vypadáš krásně. Jen vypadáš, že jsi starší než dvacet šest…“

„Dobrá, pokud jsem stále krásný…“

Bill pokračoval v přepínání kanálů. Vzrušeně zapištěl a hledal svůj telefon, když viděl film s Marilyn Monroe. Vytočil číslo, které znal nazpaměť. Netrpělivě mručel, když telefon zvonil. Tom se začínal bát, když viděl Billa, jak se neklidně hýbe na sedačce.

„Film s Marilyn, děvko.“ Zařval do telefonu, když ho konečně Natálie zvedla. „Mustangové, program… ne, zůstaň doma a dívej se. Jo, cokoliv. Dávej na sebe pozor, děvko.“ Bill vydechl, když položil telefon zpátky na stůl. Zrůžověl, když viděl Tomův obezřetný výraz. „Oh… hádám, že jsem nikdy nevysvětlil tu věc s Marilyn, že?“

„Ah… ehm ne…“ Tom se zasmál. „Ale všiml jsem si, že jsme měli den plný Marilyn.“

„Je to věc, kterou máme s Natálií od našeho prvního setkání. Miluje Marilyn a první místo, kam mě vzala, byla její hrobka. Vždycky sledujeme její filmy společně, většinou jsou pokaždé v televizi i ve tři ráno, když přijdeme domů. Překvapuje mě, že je takhle brzy.“

„Takže Natálie je…“ Tom se zastavil, snažil se najít vhodné slovo.

„Kolegyně?“ Bill se na něj usmál. „Ano a Andy také… Díky nim jsem začal…“

„Jak k tomu vlastně došlo? Pokud ti nevadí…“

„Nevadí…“ Bill se nahnul pro svoji Colu, která už byla teplá, a zředil ji vodou. „Potkal jsem Andyho první den, kdy jsem přijel do LA. Povedlo se mi ztratit peněženku, měl jsem posledních pět dolarů. Vešel jsem do bistra a nemohl jsem si dovolit ani sendvič. Hádám, že se nade mnou slitoval. Řekl, že můžu zůstat s ním a Natálií, dokud si nenajdu něco svého. O dva roky později jsem stále s nimi a nevadí jim to. Nicméně, neměl jsem štěstí s hledáním práce, protože jsem neměl zkušenosti. Říkali, že je to sranda. Spát celý den, mít hodně peněz a kurva hodně sexu. Takže jednou v noci mě opili a vzali mě ven.“

„Jak to šlo?“

„Odešel jsem domů a zůstal ve sprše, dokud voda nebyla studená. Byl jsem rozbolavělý dva dny. Ale vydělal jsem 200 dolarů za noc.“ Bill si kousal rty, když se podíval na Toma. „Můžu se tě na něco zeptat?“

„Do toho.“

„Proč mladý, bohatý kluk jako ty nemá přítele, který s ním cestuje?“

„Nemám na něj čas.“ Odpověděl Tom popravdě. „Pracuju padesát až šedesát hodin týdně. Cestuju hodně a nikdy jsem nepotkal někoho, kdo by byl s tím schopný žít. Aspoň ne na dlouho.“

„Takže ani čas na sex?“

„Vždycky je čas na sex.“ Usmál se. „Je tady někdo… kdo je okolo, když ho potřebuju. Nedělá na mě žádné nátlaky, když nechci.“

„Dobře, další otázka… Ne, že bych se necítil jako nejšťastnější kluk na světě, ale proč jsi vyrazil na Hollywood Boulevard hledat sex? Nemáte pro vás dražší verze mého já?“

„Věř mi, nebo ne, ale nevyhledával jsem sex. To odpoledne jsem akorát přijel do města. Nechtěl jsem tady sedět celou noc, tak jsem vzal Audinu na provětrání. Viděl jsem tě a rozhodl se, že tě chci.“

„Mám štěstí.“

Tom se podíval na kluka vedle sebe a znovu věnoval pozornost černobílému filmu. Najednou Bill vypnul televizi.

„Nechceš sledovat film s Marilyn?“ Zeptal se vážně. Bill ho vzal za ruku a vedl do ložnice.

„Vždycky je čas na sex, Tome. A myslím, že ten čas je právě teď.“

***

Bill pomalu otevřel oči a zjistil, že je v posteli sám. Posadil se a nahlédl do obýváku. Viděl Toma za laptopem s telefonem u ucha, jak mluví jen o byznysu. S těžkým povzdechem Bill zabořil hlavu do polštáře a podíval se na hodiny. 6:57 a 9:57 v New Yorku.

„Nemůžou tě nechat jít domů na jeden den, než tě zase někam pošlou?“ Oblékl si poslední čisté boxerky, které s sebou měl, a vzal si od Toma jedno z jeho triček. Vytáhl si cigaretu a prsty přejel Tomovi po rameni, když procházel na balón. Zapálil si cigaretu a opřel se o studené kovové zábradlí.

Přiznal sám sobě, že ho štve, že Tom dneska odjíždí. Vlastně už za pár hodin. Štvalo ho, že Toma už nikdy znovu neuvidí. Co ho ale štvalo nejvíc, byl fakt, že ho to vůbec štve.

Slyšel zaťukání na okno, otočil se a viděl, jak mu Tom ukazuje, aby šel zpátky. Zbytek cigarety uhasil o popelník a odešel zpátky do obýváku. Pohodlně se usadil Tomovi v klíně.

„Pěkný outfit,“ ušklíbl se Tom a hladil Billovo stehno.

„Myslel jsem, že se ti bude líbit.“

„Můj šéf mi před chvilkou volal.“

„Došlo mi to,“ odpověděl Bill a ruce měl spojené za Tomovým krkem. „Jeden by si myslel, že první výlet skončí předtím, než tě pošlou na jiný.“ Tom se zamračil nad Billovým tónem a poklepal na obrazovku.

„Podívej se na ty adresy.“ Požádal ho. Bill se nahnul a zíral na dvě okna s oficiálním logem firmy, která mu Tom otevřel. Pod každým logem bylo jméno a adresa společnosti.

„Obě jsou tady v LA.“ Podíval se zpátky na Toma a oči se mu rozšířily. „Takže zůstáváš déle?“

„Vypadá to tak.“ Tom přikývl a úsměv se mu zvětšoval, když viděl ten Billův. „Jedno setkání zítra odpoledne a druhé v pátek ráno. Dává to větší smysl, abych tady zůstal.“ Usmál se, když viděl, že se Billovi zvedla nálada. „Takže pokud ti ještě ze mě není špatně po jednom týdnu…“

„Je blbé, že naše dohoda skončila minulou noc.“ Bill mu do toho skočil, jeho hlas byl smutný, ale díval se na Toma skrz své dlouhé řasy.

„Nějaká šance na další dohodu?“ zeptal se Tom a sledoval špičku Billova prstu, která mu jezdila po hrudníku.

„Nevím, Tome. Víc luxusních večeří, projížďky v pěkných autech…“

„Vím, že je to oběť.“ Tom zajel rukou za Billovo spodní prádlo.

„No, naše první dohoda byla deset tisíc…“ připomněl mu Bill. „Ale zase na druhou stranu jsem se s tebou trochu bavil…“

„Jenom trochu?“

„Myslím, že ti můžu poskytnout další týden, řekněme za… pět tisíc?“

„Teď už mám slevu?“

„No… vydělá mi to víc, než abych se snažil.“ Bill sklonil hlavu a kousl jemně Toma do ušního lalůčku. Usmál se vítězně, když slyšel, jak se Tom zhluboka nadechuje. „Máme dohodu?“

Tom se zasmál tichému zvuku, který Bill vydal, když ho postavil na vlastní nohy. Sledoval ho, jak si začal otvírat knoflíček po knoflíčku.

„Ještě ne.“

autor: elvisfan