autor: elvisfan
Bill ze sebe vydal toho dne už třetí potěšené vypísknutí a Tom si všiml, že na ně lidé začínají zírat.
„Tome, podívej!“ Bill zvedl v rukách další černé tričko. „Po novém černém roláku už jsem se díval úplně všude!“ Tom přikývl, doufal, že přitom vypadá dostatečně nadšený z Billova objevu, a Bill s našpulením rtů ruce svěsil. „Tohle je nudné, že?“ Řekl s obavami. „Chci říct, pro tebe.“
„Bille, ty nikdy nejsi nudný,“ odpověděl Tom upřímně. „Ale… máš už hodně černých triček.“
Bill se ušklíbl. „Když jsme šli včera večer na film, měl jsem na sobě červené.“
„A den předtím fialový rolák.“ Tom kývl nad Billovým překvapením. „Ano, já tomu věnuju pozornost.“
Bill přistoupil blíž a políbil místečko na Tomově bradě. „V tomhle se nijak nedohaduju.“
Bill se vrátil k prohledávání stojanů s oblečením v jeho oblíbeném levném obchodě, s trpělivým Tomem jako vždy stojícím nedaleko. Jak se pomalu blížil ze zadní části obchodu dopředu, pohled mu padl na znuděně vypadajícího muže sedícího na židli vedle dveří.
„Tvůj bodyguard vypadá stejně znuděně jako ty, Tome,“ odfrkl si. „Neměl by dávat pozor na tebe a ne na svůj mobil?“
„Ach, věř mi,“ ušklíbl se Tom, jak se díval na předmět Billovy zvědavosti. „On mě neustále sleduje.“
Jako by věděl, že o něm diskutují, Anis vzhlédl. Bill se na něj usmál a poslal mu pusu. Anis se podíval na Toma a pak potřásl hlavou, než se sklonil zpátky ke svému telefonu. Bill na něj i nadále čas od času kouknul, zatímco si dál prohlížel trička, a zahloubaně se přitom kousal do rtu.
„Kdy naposledy jsi šel někam bez něj?“ Zeptal se tiše Toma.
Tom pokrčil rameny. „Když jsem šel naposledy na záchod.“
„Nechceš někdy prostě… utéct, nebo tak něco?“
„Když jsem byl malý, jo,“ odpověděl Tom. „Vlastně jsem to i několikrát udělal, ale nikdy jsem nebyl moc dobrý ve schovávání.“
S nápadem pevně uvězněným v hlavě se Bill otočil a popadl Toma za ruku.
„Chci si zkusit tohle tričko,“ oznámil trochu hlasitěji, než bylo třeba. „Pojď se mnou.“
Tom se zazubil, jak byl opět odváděn do zadní části obchodu. „Znamená to, že se můžu dívat?“
Bill neodpověděl. Jakmile se přiblížil ke zkoušecí kabince, náhle odbočil doprava. Tričko odhodil na nejbližší povrch a rozběhl se s Tomovou rukou stále ve své vlastní.
„Bille, co to…“
„Prostě pojď!“
Bill proběhl malým skladištěm a vrhnul se na těžké zadní dveře. On a Tom se vyhrnuli do uličky plné popelnic a okamžitě byli promočeni na kost.
„Do prdele!“
Když vstupovali do obchodu, bylo venku lehce zataženo, ale nyní tam byla doslova průtrž mračen. Tom nedokázal zadržet úsměv při pohledu na Billovy hedvábné černé vlasy nyní přilepené k jeho tváři.
„No, tohle byl brilantní nápad,“ zavtipkoval.
Otočili se na místě při zvucích výkřiků zevnitř obchodu a Tom ani na okamžik nezaváhal. Popadl Billa za ruku a rozběhli se uličkou. Když dorazili k chodníku, Tom se náhodně rozhodl odbočit doprava a vedl Billa kolem vylekaných chodců a jednoho velmi pobaveného prodavače hotdogů.
„Kudy?“ Vykřikl, když se ocitli na křižovatce.
„To se ptáš mě?“ Odfrkl si Bill a snažil se mrkáním z očí odstranit déšť. „Nepromyslel jsem to dál, než jen k té první uličce!“
Zaslechli za sebou výkřiky a Bill vyjekl při pohledu na velmi naštvaného a velmi mokrého bodyguarda mířícího rovnou k nim. Popadl Toma za ruku a rozběhli se přes ulici v poslední možné vteřině. Bill se ohlédl a zazubil se při pohledu na bodyguardovu tvář, zatímco čekal před projíždějícími auty na další zelenou. Zamával na něj, než jej Tom znovu popadl a společně se vytratili. Jednou náhodně odbočili, pak podruhé, dokud se Bill nerozhodl, že jsou zcela ztracení. Spolu s Tomem se schovali pod plátěnou markýzu, aby se dostali pryč z deště.
„Myslíš, že jsme ho ztratili?“ Zeptal se Tom, zatímco vykukoval zpoza rohu.
„Pokud ne jeho, pak jsem si jistý, že sebe ano,“ odpověděl Bill.
Tom se otočil zpátky na svého spolu-uprchlíka a zíral. Billovy oči byly rozšířené vzrušením a hruď se mu s oddychováním prudce zvedala. Vlasy měl rozcuchané, přilepené k čelu, a dokonce i ke tvářím, a jeho make-up a řasenka byly zcela nezachranitelné. Když přistihl Toma při zírání, podíval se na svůj odraz ve výloze a zasténal.
„Bože, vypadám hrozně,“ našpulil rty.
Otřel si šmouhu od make-upu pod okem a pak se zarazil, když Tom popadl lem jeho bundy a přitáhl si jej do náruče. Jejich pohledy se setkaly a Tom dlaněmi sevřel Billovu mokrou tvář.
„Já myslím, že jsi nádherný.“ Palcem mu cosi setřel z tváře a povzdechl si. „A mně by na tobě nemělo takhle moc záležet.“
Bill zaklonil hlavu a jejich ústa se setkala ve stejném okamžiku, kdy se Tomovi rozezvonil telefon. Tom se s naštvaným zaklením odtáhl a s trhnutím vyndal ten obtěžující předmět ze své kapsy. Podíval se na displej a pak na Billa, než od něj kousek poodstoupil. Bill se otočil zpátky k výloze a zaměstnal se pokusem rozmotat si vlasy. Vůbec se mu nelíbily ty nesrozumitelné výkřiky, které slyšel. Nakonec Tomův odraz svůj hovor ukončil a přiblížil se zpátky k Billovi, stále přitom hledící na svůj mobil.
„Nasraný bodyguard?“ Pokusil se Bill o vtip.
„Nasraný otec,“ odpověděl Tom.
Bill protočil oči. „Žalobníček.“
„Musím zůstat tam, kde jsem, dokud se sem Anis nedostane,“ vysvětlil Tom a rozhlížel se po nejbližším okolí. „Kde to vůbec jsme?“
„Ehmm…“ Bill vystoupil zpod markýzy a zamžoural skrz déšť a názvy ulic na rohu. „Dvanáctá a Hudsonova.“
Tom nacvakal vzteklou esemesku a opřel se zády o výlohu. Hlava mu padla vzad a on zavřel oči.
„Omlouvám se, Tome.“
Tom jen sotva pootevřel oči a spatřil před sebou velmi zkroušeně vypadajícího Billa.
„A neříkej, že to není moje vina,“ řekl mu Bill. „Protože totálně je.“
„To je v pořádku.“ Tom se natáhl pro Billovu ruku, zvedl si ji k ústům a políbil její hřbet. „Mohl jsem tě zastavit, kdybych chtěl.“
Netrvalo ani deset minut a u chodníku zastavilo taxi s Anisem zírajícím na ně ze zadního sedadla. Bill s Tomem se vměstnali vedle něj a byla to dlouhá a tichá cesta zpátky na kolej. Zastavili se u Billových dveří, a než mohl Bill cokoliv říct, Tom o sebe otřel jejich rty v letmém pokusu o polibek.
„Uvidíme se později.“
Ani se neohlédl, zatímco vkráčel do svého pokoje a prásknul za sebou dveřmi.
Bill okusoval konec brčka a kabonil se, zatímco mu blonďák naproti němu nevěnoval žádnou pozornost. Dokonce se ani nepokusil tvářit vesele, když se ke stolu vrátil jeho druhý blonďatý kamarád s další várkou drinků. „Okay, tak ta blondýnka je Morgan a brunetka Chelsea.“ Gustav postavil sklenice na stůl a otočil se k Andymu. „Morgan mě prakticky svlíkala očima, zatímco jsem tam stál, a Chelsea je ochotná přidat se k tobě, aby Morgan mohla být se mnou.“
Andy si radostně mnul ruce. „Výborně.“
„Stojíte, kluci, za hovno,“ prohlásil Bill poté, co vycucnul polovinu svého drinku. „Jsem tady s vámi, vy blbouni, s žádným přítelem v dohledu, věnuju vám svou plnou pozornost, jak po mně vždycky chcete, a všechno, co děláte vy, je… že svádíte nic netušící holky.“
Jeho přátelům se podařilo tvářit se přiměřeně kajícně, zatímco si zapálil cigaretu. Andy se zazubil přes okraj své sklenice.
Bill pokrčil rameny. „Hádám, že jo.“
Gustav v tom vycítil jakési znepokojení a naklonil se ke svému skleslému kamarádovi. „Copak se děje, holoubku?“
„Já ani nevím,“ Bill našpulil rty. „Všechno šlo skvěle, a já ho pak dostal do problémů s jeho tátou nebo tak něco, a od té doby jsme spolu skoro nepromluvili.“
„Okay, Tom je dospělý muž,“ vložil se do toho Andy. „Proč mu otec řídí život?“
„Mě se neptej,“ Bill znovu pokrčil rameny. „Já ho mám opravdu rád, kluci, a teď…“ Podíval se na ušklíbajícího se Gustava v okamžiku, kdy protáčel oči. „Co?“
„Bille, ty toho kluka už dávno nemáš jen rád,“ vysvětloval Gustav. „Očividně jsi do něj blázen, a kdybyste vy dva byli ve školce, Tom už by tě shazoval z houpačky a tahal by tě za vlasy.“
Andy do svého nápoje vyprsknul. „Bill to měl vždycky rád drsnější.“
Bill hodil přes stůl kostičkou ledu a trefil Andyho doprostřed čela.
„Co mám dělat, kluci?“ Zakvílel.
„Zřejmě se snaží to na chvilku zvolnit.“ Gustav vrhnul pohledem po blondýnce, se kterou si po celý večer vyměňoval žhavé pohledy. „Dokud taťkův hněv nepomine nebo tak něco. Tak se trochu stáhni, a budete zpátky spolu dřív, než odjedeme na Díkuvzdání.“
Billova tvář povadla. „Sakra, na to jsem zapomněl,“ řekl. „Já jedu domů. Po celý týden nebudeme ani ve stejném městě.“
Oba blonďáci spolu sdíleli úsměv na účet jejich láskou usouženého kamaráda.
„To je důvod, proč vynalezli telefony, Bille,“ připomněl mu Andy.
Nakonec si Bill dovolil cítit alespoň trošku naděje.
„Okay, už nestojíte za hovno, kluci.“ Popadl svou bundu a začal se zvedat ze svého místa. „Jděte si zapíchat.“ Vstal a ohlédl se na dvě nedaleko stojící dívky. „Jo, Andy?“ Sladce se na svého kamaráda usmál. „Doufej, že Chelsea nemá spolubydlící, protože ty ano.“
Billova prozíravá nadějeplnost trvala celý víkend, jen aby se částečně utlumila během pondělního odpoledne. Poslal Tomovi mezi přednáškami zběžné ´myslím na tebe´, jen aby nazpátek obdržel pouhého smajlíka.
„Co to vůbec znamená?“ Zamumlal a zastrčil telefon zpátky do kapsy.
Nakonec přišla středa a Bill se rozhodl, že toho stáhnutí se už bylo dost. Chystal se Toma konfrontovat buď před, anebo po společné přednášce, a možná i během ní, pokud Tom odpoví něco víc než jen smajlíka. Vkráčel do třídy, jen aby na židli vedle svého místa našel sedět někoho jiného. Tom nebyl nikde k nalezení a Bill už ke konci přednášky tiše supěl. Posbíral si své věci a pohlédl napříč celou třídou přímo Tomovi do očí.
Tom se zarazil, a pak rychle opustil místnost, aniž by nějak dal najevo, že vzal na vědomí Billovu přítomnost.
Tom se vřítil do svého pokoje a hodil knihy na stůl. Byl naprostý zbabělec a věděl to. Věděl, že si s Billem potřebuje promluvit, dlužil mu vysvětlení, ale neměl ani tušení, jak to provést.
Další esemeska od Billa to vše vyřešila za něj.
Bill: zpráva obdržena jasně a zřetelně, už tě nebudu znovu obtěžovat.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
A jéje, už je to tu. Presne to, čo sme nechceli. Hádam sa to dá do poriadku rýchlo. Ďakujem za preklad.
Od Toma to není fer jsem zvědavá co udělá po Billové zprávě moc dík za překlad.
Nemozme sa hnevat na Toma. Mozno toto je jeho prvy vaznejsi vztah a sam sa boji urobit prvy krok.