Lykara II Stern 30.

„Buď alespoň už teď potichu…“ Šeptl Trin chlapci pod sebou a ten se jen tlumeně zasmál a znovu si ho přitáhl pro polibek. Ještě stále se chvěl a pořád nesrozumitelně něco mumlal proti jeho rtům.
„Jestli se vzbudí, zabijou tě. Víš, že mě máš zakázanýho…“ Dobíral si jej dál a Tobias ho dloubl do ramene.
„Tebe zabijou, ty mě kazíš.“ Namítl šeptem a překulil ho na bok, aby si mohl natáhnout kalhoty a tuniku. Trin ho sledoval a sám si neodpustil mu v tom trochu bránit, i když se ho původně snažil ze své přikrývky vyhnat, když se pod ní Tobias vplížil.
„Měl bys jít…“ zopakoval poněkolikáté, ale Tobiase znovu stáhl pod sebe a políbil.
„To jsem měl dávno…“ Zamumlal jen Tobias s povzdechem.
„Pravda…“ Pousmál Trin a on se kousl do rtu, když víleníkovy ruce zabloudily pod jeho před chvílí znovu oblečenou tuniku.

„Měl bych se vrátit.“

„Rozhodně.“

„Už tu nebudu ani minutu.“ Dodal, překulil se na něj a polibek, který si vyměňovali, zintenzivněl.
V další chvíli už od sebe polekaně odskočili, když se za nimi ozvalo zakašlání.

„Tobiasi…“
„Billy! Ehm… Nespíš?“ Pokusil se o úsměv a rychle se začal zvedat z pomuchlaných dek. Bill se ani nenamáhal odpovídat a místo toho po něm hodil meč, který mu předtím sehnala Zanthia.
„Když už jsi vzhůru, podíváme se, jak jsi na tom.“
„Teď? Je noc…“
„Za chvilku bude svítat. Světla už je dost.“
„Nevzpomínám si, že by Tom dovolil, abys ho zase měl.“ Namítl hned Trin, ukazuje na meč u Billova pasu, a vynadal si za to, že už podruhé mu Bill vzal zbraň, aniž by si toho všiml.
„Nic ti nebrání ho vzbudit.“ Pokrčil jen rameny a ohlédl se přes rameno k ohni, kde Tom spal.
Pomohl Tobiasovi vstát a odvedl ho kousek dál.

„Nechceš mi rovnou vynadat?“ Zeptal se Tobias, sotva se postavil s mečem v útočné pozici, a Bill ho mlčky opravil, stáhl mu ramena víc dozadu a dal meč níž.
„Proč bych ti měl vynadat?“ Zeptal se bezbarvým hlasem, postavil se naproti němu a kývl. „Zaútoč.“
„Kvůli Trinovi.“ Vysvětlil, provedl výpad a rozplácl se na místě, kde před vteřinou Bill stál.
„Nemluv, špatně pak dýcháš, za chvíli by se ti zamotala hlava. A pozor na těžiště.“ Dodal, stoupl si znovu naproti němu a zaujal pozici. „Zaútočíš, nebo se tam budeš válet dlouho?“ Popíchl jej.
„Vážně bych byl radši, abys mi vynadal.“ Ohradil se, zaujal pozici a tentokrát se soustředil. Provedl výpad, a i když o Billův meč ani nezavadil, zůstal alespoň na nohou.
„Jsi snad dospělý, nebo ne? Sám evidentně víš vše líp.“ Odvětil, provedl výpad a Tobiasovi se povedlo ho na poslední chvíli zablokovat.
„Výborně, ale nepřenášej tolik váhy jen na jednu stranu.“
„Vždyť se mi to povedlo.“ Namítl Tobias a stačilo, že Billova čepel sklouzla o malinko níž, a už byl zase na zemi. Bill ho za ruku zvedl a s úsměvem mu rozcuchal vlasy, když viděl, jak se tváří.

„Chce to jen cvik. Táta tě učil? Děláš totiž přesně stejnou chybu, co dělával on.“
„Ne, Zany mě chtěla učit a zjistili jsme, že mi to jde samo. Pak trochu Trin a šlo mi to líp, vážně… Jen nemám takovou výdrž…“
„To přijde s cvikem. Navíc nemáš meč, který by byl tvůj.“
„To ani ty ne.“ Vpadl mezi ně Tom a sebral meč jak synovi, tak Billovi.
„Bez mého vědomí na něj už ani nesáhneš.“ Tobias se jen trucovitě otočil na Trina a bezhlesně naznačil: zrádce.
„Až zaútočí temní, mám taky čekat na tvoje povolení? Nebo mám spoléhat na to, že budou v mizernější kondici než ty?“ Rýpl si Bill a Tom se ušklíbl.
„Připomeň mi, jak dopadlo naše nedávné setkání?“
„To byla náhoda. Znals mě, takže jsi věděl, co udělat, to já ne.“
„Na tom něco bude…“ Zamumlal Tobias a Tomovo obočí vylétlo nahoru. Zabodl Tobiasův meč do země a podal Billovi ten jeho.
„Tome, co to děláš? Tohle není dobrý nápad a měli bychom jít, když jsme všichni vzhůru, ne se zdržovat.“ Zkusil ho zastavit Trin, ale Tom ho vůbec neposlouchal. Rozepnul přezky a katary nabyly svou skutečnou velikost.
„Když vyhraješ, můžeš si meč nechat a Tobiase trénovat.“ Stanovil podmínku a Tobias Trina stáhl stranou, když chtěl začít protestovat.

„Hey, odkdy jsi na jeho straně?“ Kývl směrem k Tomovi, který zatím zaujal pozici naproti Billovi, a Trin jen nasupeně kopl do drnu trávy.

„Od tý doby, co mě Bill podezřívá…“
„To ty jsi chtěl, aby se usmířili, myslíš, že tohle k tomu povede? Bill zezačátku Toma učil a nebylo to dobré. Tímhle všechny problémy začaly. Tom nebere zrovna nejlíp, když prohraje, a věř mi, prohraje.“ Zalhal hned pohotově a Tobias se ušklíbl.
„Neboj, táta má pravdu, má dobrou kondičku a už jednou… ah sakra…“ Zarazil se, když se Tom hned po prvním výpadu ocitl na zemi a Bill si jen s neskrývaným samolibým úsměvem zasunul meč do pochvy.
„Můžeme vyrazit. A hvězdičko, od zítra zapracujeme na tý kondici a na pár chybách, co děláš, ale nemusíš se bát, půjde ti to.“ Znovu mu rozcuchal vlasy a otočil se na Trina.
„Doufám, že si pamatuješ, o čem jsme mluvili včera?“

I přes Billův nesouhlas udržovali stejnou formaci jako včera. Trin před nimi mimo doslech s Tobiasem po boku a on s Tomem za nimi. Za celou cestu si nevyměnili jediné slovo nahlas a pečlivě dbali na to, aby se tvářili neutrálně a Tom lehce naštvaně.
Tobias už se je ani nesnažil usmiřovat a pokládal za hotovou věc, že je to mezi nimi v pohodě, když už Billy může mít i meč. Trin ho ujistil, že tak růžově by to rozhodně neviděl, a Tom se jen nenápadně pousmál.

T Bojí se tě. Nejde mě to do hlavy, ale bojí se tě.
B Řekl jsem mu, že ho zabiju, jestli Tobiasovi ublíží, a ty mi ještě necháš meč… Co bys čekal?
T Kdybych ti ho nechal jen tak, mohl by mít podezření. Ví, jak jsem ohledně tréninků vznětlivej. Nebyl s náma tenkrát u vran. A jen tak mimochodem, taky jsi mě mohl malinko šetřit, Tobiase necháš, a to se mnou bylo co?
B Jen se neboj, zítra už ho šetřit nebudu. A jestli to tvé ego překousne, můžeš se přidat. Mám pár nových triků… Uculil se nevinně a přidal do kroku, aby dohnal Tobiase.

Tomovo ego to překouslo a v následujících dnech je oba Bill dřel z kůže. Výhoda byla, že Tobiase vždy tak zřídil, že v kombinaci s téměř celodenními pochody večer vždy usnul, jak když ho do vody hodí a ani se nehádal. Žádné další noční plížení do Trinovy postele, kterého se bál, se nekonalo a naučil se tolerovat a nevraždit víleníka pohledem za každý dotek a nenápadný polibek přes den. Naopak, u nich se noční plížení stalo rutinou. Přes den si hlídali, aby se alespoň jednou pohádali a Tom mu vynadal do stínů a zrádců, jen aby mohl v noci svá slova odčinit.
Pomohl mu uřídit všechny vzpomínky a i díky nim zmizel i ten poslední stín pochyb, i když si to sám ještě nepřipouštěl.

Hráli na Trina dokonalé divadlo. Nelíbilo se mu to, ale Tom měl pravdu. Čím víc se díval, tím víc se utvrzoval, že si ho Tobias omotal kolem prstu jako pejska. Jenže to byly ty kradmé pohledy, které ho prozrazovaly. Když se na něj Tobias nedíval, když usnul s hlavou na jeho rameni, když mluvil o světě venku, o škole, když se kvůli škole přeci jen s Tomem pohádal, a pak na něj v slzách vyštěkl, že si ho měl namalovat líp, když je tak hrozný.
Díval se na něj, jako kdyby ho viděl naposledy, jako kdyby ho už ztratil a věděl, že je chyba na jeho straně. Něco skrýval a Billa to děsilo den ode dne víc, i když ho Tom ujišťoval, že bát by se měli o sebe a ne o Tobiase. Anebo že jsou prostě jen paranoidní a Trin se prostě jen změnil…
Byly chvíle, kdy tomu chtěl zoufale věřit, protože poznával i pohledy, které věnoval Tobias Trinovi.
Chvíle jako tahle, kdy se tiše plížil za vílím králem na jeho hlídce, zatímco ostatní spali.
Chtěl, aby se mýlil, aby mohl říct, že to, že se jejich syn do Trina zamiloval, je úžasné, protože krom jeho rodiny mu na nikom nikdy nezáleželo víc jak na něm.
Místo toho stál a poslouchal, jak mluví se stínem a potvrzuje mu jeho nejhorší obavy.

Stín se Trinovi lehce uklonil a zmizel. Ten jen zaklel, frustrovaně kmitl křídly a v dlaních mu zajiskřil oheň.
Nelíbilo se mu, že Lalita poslala někoho jiného a ne svůj vlastní stín, a už vůbec se mu nelíbilo to ostatní. V rozčílení si v první chvíli ani neuvědomil, že za ním někdo stojí, a zaklel, když se špička Billova meče přitiskla mezi jeho křídla.
„Varoval jsem tě…“ Pronesl tiše. Trina fyzicky zabolelo ze zklamání v jeho hlase. Nikdo ale netvrdil, že to bude jednoduché.
Než stihl Bill udělat cokoliv dalšího, prudce se otočil, nevnímal novou ránu na jeho křídle a vzduchem Billa srazil na kmen stromu za ním.
Stiskl obě dlaně a ohnivá stěna Billa oddělila od meče, který upustil.
„Musím to udělat… prosím, nechci ti ublížit…“
„Nedovolím ti to….“ Bill téměř vrčel a ucítil, jak se k němu natahuje jeho temnota. I Trin si všiml, jak se stíny v měsíčním světle zachvěly a protáhly.
„A já ti nedovolím mě zastavit.“ Šeptl a sevřel ve vzduchu jednu pěst v gestu, kterým Billa připravil o všechen vzduch.

autor: Bitter