Overnight Sensation 3.

Tom ukázal svou propustku do zákulisí jednomu z členů ochranky, který jej pustil dál. Tom se procházel po parkovišti, kde byly zaparkované všechny náklaďáky, a hledal svou matku. Pod nohama cítil dunění basů z koncertu a přemýšlel, jak dlouho to ještě bude trvat.

Zeptal se jednoho z techniků, jestli neví, kde jeho matka je, a po všech nápovědách zamířil do zeleného pokoje.

„Mami?“ Zavolal, jakmile prošel dveřmi. Jeho matka seděla na nízké pohovce a něco psala na svém laptopu.

„Tome,“ zašvitořila. „Pojď se posadit, drahoušku,“ řekla s úsměvem a poplácala místo vedle sebe.

Tom se zamračil – něco nebylo v pořádku, úsměv jeho matky se zdál být až příliš velký na to, aby byl opravdový. Možná Tom udělal něco špatně? Možná jej matka hledala už dřív, ale to nebylo možné, Tom si před pár minutami kontroloval telefon a nikdo mu nevolal ani nepsal. Udělal snad něco, co neměl?

Tom vytřeštil oči. Co když Billovi neměl dávat ty cigarety? Koneckonců, Bill byl zpěvák, musel se starat o své plíce, možná se snažil skončit a Tom všechno zničil.

Jeho matka se na něj znovu usmála a zavřela svůj laptop.

„Tome, je tady malý problém.“

Tom polkl. „Provedl jsem něco? Protože přísahám, že jsem ne…“

„Tome,“ umlčela jej jeho matka a tvářila se přitom lehce zmateně. „Nic jsi neprovedl,“ řekla a položila mu ruku na rameno. „Vlastně jsem udělala chybu já,“ vysvětlovala a tvářila se trochu zahanbeně, takže byl Tom ještě zmatenější.

„Co se stalo?“ Zeptal se s obavami.

„No,“ řekla Simone, sundala ruku z Tomova ramene a poklepala prsty na hladký povrch laptopu. „Když jsem ti tu práci nabídla, nijak jsem nevzala v úvahu, že tady pro asistenta tour manažera není místo.“

Tom pochybovačně zvedl obočí. „Chceš říct, že nedostanu zaplaceno?“ Zeptal se a už plánoval návrat zpátky domů. Opravdu neměl náladu strávit léto jako matčin otrok ´zadarmo´ – doma jej využívala až až.

„Ale ne,“ Simone zavrtěla hlavou. „O to se neboj, dostaneš zaplaceno,“ ujistila jej s úsměvem. „Jen tady pro tebe není místo v doprovodném tourbuse.“

„Cože?“ Dostal ze sebe Tom. „A kde budu spát?“ Zeptal se užasle. Bylo to neuvěřitelné, život na cestách byl pravděpodobně tou jedinou věcí, na kterou se Tom z celého toho turné těšil, a nyní mu jeho matka oznamovala, že tu pro něj není žádná postel!

„Neboj, Tome,“ řekla pak Simone a vstala, natáhla se pro tašku a opatrně do ní uložila laptop. „Už jsem našla řešení.“

„Co tím myslíš?“ Zeptal se Tom pomalu, cítil, že se blíží nějaká špatná zpráva.

Simone vzhlédla od své tašky a usmála se na něj. „Bill má ve svém tourbuse dvě postele. Zeptala jsem se ho, jestli by bylo okay, kdybys tam spal, a on odpověděl, že to není žádný problém.“

Tom zůstal bez hnutí. Dělala si jeho matka srandu? Bude muset sdílet autobus s Billem Kaulitzem? Co když zase dostane svůj diva záchvat uprostřed noci a pokusí se mu svými drápy vyškrábat oči?

„Myslím, že to vlastně bude dobrá věc,“ pokračovala jeho matka a ignorovala Tomovu šokovanou reakci. „Jste stejně staří, a Bill po svém boku nejspíš někoho takového potřebuje. Taky jsem ho ujistila, že budeš moc rád jeho asistentem v případě, že by něco potřeboval… Tome, posloucháš mě vůbec?“ Zeptala se jeho matka.

Tom k ní otočil svůj pohled a pomalu zavíral a znovu otevíral oči.

„Ty chceš, abych byl jeho sluha?“ Vyjekl vysokým hlasem.

„Samozřejmě, že ne,“ řekla Simone a mávla rukou ve vzduchu. „Jen se vždycky ujistíš, že má Bill všechno, co potřebuje.“

„Mami!“ Zvolal Tom a poklesla mu čelist. „Já tohle nechci,“ téměř zakňučel. „Je to diva, je rozmazlený, a vzal mi cigarety!“

Simone se na něj zmateně podívala s nakrčeným obočí. „Tome, nevím, o čem to mluvíš,“ řekla přísně. „Ale doporučuju ti jít do tourbusu, už jsem ti tam přestěhovala tvé věci. Koncert je skoro u konce a Billův tourbus bude odjíždět hned, jakmile Bill nastoupí.“

Tom zavrčel. „Fajn,“ vyprskl, popadl svou nákupní tašku a vstal.

Simone se na něj usmála. „Přeju hezkou cestu,“ řekla, přistoupila blíž a políbila ho na tvář. „A nech si zapnutý telefon, kdyby nastaly nějaké problémy nebo změny, zavolám ti.“

„Chceš říct, že nechceš budit Billa ve tři ráno?“ Zeptal se Tom sarkasticky, zatímco otevřel dveře.

Simone se na něj rozzářila. „Přesně tak!“

***

Tom položil svůj batoh na malý stůl v ještě menší kuchyňce a rozhlédl se. Byl v tourbuse, v Billově tourbuse, a neměl ani tušení, kde bude spát, protože obě postele mu připadaly obsazené. Tom prohledal celý autobus z jednoho konce na druhý pro jakékoliv další místo na spaní, ale žádná jiná postel tam nebyla a on opravdu nebyl příliš nadšený myšlenkou na spaní na gauči ve společenské místnosti.

Posadil se ke stolu a rozhlédl se po kuchyňce. Byly tam nějaké balíčky sladkostí a poloprázdná lahev s vodou. Tom nahlédl do své nákupní tašky a hledal balíček žvýkaček, které si koupil, aby si jednu hodil do pusy. Zamyšleně žvýkal a uvažoval, že to možná s tím nákupem zubních kartáčků přehnal, ale chtěl být připravený pro případ, že by ten svůj někde ztratil. To samé platilo pro deodorant. A taky šampón, ale měl citlivou pokožku hlavy – co kdyby nikde po Evropě nemohl najít svou oblíbenou značku?

Něco mu zatahalo za nohu a Tom se podíval dolů, obočí mu vyjelo vzhůru, když spatřil, jak k němu vzhlíží malý psík. Pes na něj štěkl a Tom otevřel pusu, aby něco řekl, ale jeho pozornost byla přesunuta k otevírajícím se dveřím a k Billovi, který se v nich objevil v teplácích a mikině, se zarudlou tváří a lehce navlhlými vlasy. Pes znovu zaštěkal a rozběhl se k němu, neohrabaně seskočil z prvního schodu, než jej Bill zvedl do náruče.

„No ahoj,“ zavrkal a sladce se na psa usmál. Vyšel posledních několik schodů a až poté si všiml Toma, který jej zvědavě pozoroval.

„Ahoj i tobě,“ pozdravil Bill, usmíval se na něj a Tom si pomyslel, že v jeho hlase mohl slyšet únavu.

„Čau,“ řekl Tom tichým hlasem, cítil se nejistě a nemístně. Bill se posadil naproti němu a rukou hladil psa po zádech.

„Ehm,“ Tom si odkašlal. „To je tvůj pes?“ Zeptal se, sám sebe přitom v duchu nazval idiotem za to, že se ptá na tam pitomou a zřejmou otázku.

„Ano,“ odpověděl Bill se zazubením, zdál se být tou otázkou naprosto neobtěžován. „Máš s tím nějaký problém?“ Zeptal se, náhle zněl překvapivě ustaraně.

Tom rychle zavrtěl hlavou. „Ne, ne. Vůbec ne.“ Tom si prohlížel psa, který se na něj díval s lehce nakloněnou hlavou. „Co je to za rasu?“ Zeptal se s upřímným zájmem.

Bill se rozzářil, všiml si Tomovy zvědavosti. „Je to West highlind white teriér,“ odpověděl. „A jmenuje se Blacky,“ dodal a pes v tom okamžiku zaštěkal, jako by potvrzoval, že to je jeho jméno.

Tom pozvedl obočí. „Ale on je bílý,“ namítl.

Bill našpulil rty a podíval se na Toma s náznakem výzvy v očích. „A?“

Tom pod Billovým intenzivním pohledem polkl a až v tom okamžiku si všiml, že je Billova tvář téměř úplně bez make-upu.

„Nic,“ vyhrkl, ramena měl napjatá. „Velmi kreativní,“ dodal pokusně.

Billův pohled zjemněl a on sklopil hlavu a přitiskl rty na Blackyho hlavu. „Ale zůstane tady jen na německé termíny,“ vysvětloval a pohladil to samé místo, které právě políbil. „Nemyslím si, že by pro něj bylo celé turné dobré, je to pořád ještě štěně,“ řekl, vypadal přitom téměř nepřítomně.

Tom byl zmatený. Čekal, že se Bill bude chovat jako rozmazlená diva dostávající záchvaty vzteku jen kvůli tomu, že je příliš horko nebo příliš zima, ale to, co viděl před sebou, byl jen… kluk jako Tom. Bill nevykazoval žádné znaky antipatie, a k Tomovu velkému překvapení v sobě nedokázal najít to, aby jej nenáviděl, dokonce i když k tomu měl spoustu důvodů. Pravda byla, že Bill nebyl důvodem, proč se Trina s Tomem rozešla, důvodem byla Trinina posedlost Billem. A Tom nedokázal někoho bezdůvodně nenávidět.

„Líbil se ti koncert?“ Zeptal se Bill zvědavě, zatímco se předklonil, aby Blackyho pustil z náruče.

„Vlastně,“ Tom se poškrábal na rameni, vyhýbal se pohledu na Billa a místo toho sledoval odbíhajícího psa. „Tvoje hudba není zrovna můj typ hudby.“

Bill pootevřel ústa do malého ´o´ a pomalu přikývl. „To vidím, jsi více na rap a hip-hop?“ Zeptal se, když si všiml Tomova outfitu.

„Jo,“ řekl Tom s povzdechem, docela se bál, že se na něj Bill naštve. „Samy Deluxe je můj oblíbenec.“

„Potkal jsem ho na jedné afterpárty,“ řekl Bill, a náhle měl veškerou Tomovu pozornost.

„Opravdu?“

Bill přikývl. „Moc jsme toho spolu nenamluvili, ale vypadal jako zábavný chlápek.“

Na Tomových rtech se rozšířil přihlouplý úsměv, nemohl si pomoct, a Samyho Deluxe prostě zbožňoval. Autobus se náhle pohnul a Tom se polekaně rozhlédl – zapomněl, kde to vlastně je.

„Myslím, že půjdu do postele,“ řekl v tu chvíli Bill, než vstal a protáhl se. Mikina mu vyjela vzhůru a Tom zahlédl záblesk hvězdného tetování, o kterém se Trina neustále zmiňovala, že by ho chtěla.

„Přestěhuju si svoje věci z tvojí postele, nemusíš spát na zemi,“ řekl a věnoval Tomovi úsměv.

„Díky,“ řekl Tom a úsměv mu oplatil. „Dobrou noc, Bille.“

„Dobrou noc, Tome,“ řekl Bill s mávnutím ruky a zamířil do spací části autobusu.

Tom ho zvědavě následoval.

Kdy se Bill vůbec dozvěděl jeho jméno?

***

O tři noci později se Tom převaloval v posteli a nemohl usnout. Vinil z toho své dlouhé večerní zdřímnutí – znovu prospal celý koncert a probudil se, až když se Bill na krátkou chvíli vrátil, jen aby vyzvedl Blackyho. Dokončili německou část turné a Billova matka, alespoň Tom slyšel, že tam bude, dnešní koncert navštívila a vezme s sebou Blackyho domů.

Tomovi to malé štěně bude chybět, dělalo mu společnost během vystoupení – Tom se stále co nejvíce snažil se jim vyhnout a jeho matka mu ve skutečnosti pomáhala, dávala mu papírovou práci, kterou mohl dělat v tourbuse nebo v zelené místnosti, daleko od hudby. Navíc nechtěl riskovat, že by se náhodně setkal s Trinou, v případě, že by se opravdu účastnila všech koncertů.

Tom měl sucho v krku a cítil extrémní žízeň, a tak se pomalu skulil z postele a neohrabaně se zvedl na nohy. Dokráčel až do kuchyňky, popadl lahev pomerančového džusu a na jedno napití ho napůl vyprázdnil. Přiložil si lahev ke svému zpocenému čelu a užíval si ten okamžitý pocit chladu přinášející jeho tělu úlevu.

Najednou nastražil uši, něco zaslechl. Pomalu vyšel z kuchyňky a nasměroval se směrem k obývací části, když v tom znovu cosi zaslechl – vysmrkání.

„Bille?“ Zavolal tiše a prošel otevřenými dveřmi.

U okna spatřil siluetu, a když autobus projel kolem pouliční lampy, objevily se Billovy rysy. Tom si povzdechl a přistoupil blíž, posadil se blízko něj, ale byl opatrný, aby mu zanechal dostatek osobního prostoru.

„Co se stalo?“ Zeptal se tichým hlasem, snažil se neznít příliš domáhající se odpovědi.

„Nic,“ odpověděl Bill, jeho hlas byl přidušen škytnutím. „To je jen alergie,“ vyhrkl.

Tom ve tmě protočil oči a opřel se. Pomalu si zvykal na okolní tmu a mohl vidět Billovy obrysy.

„Byla alergie důvodem, i když jsi brečel před několika dny?“

Zaslechl, jak Bill polkl. „Tys mě viděl?“ Zeptal se šeptem.

„Viděl jsi mě,“ odpověděl Tom jednoduše.

Bill znovu vzdychl, přitáhl si kolena k hrudi a omotal kolem nich paže, pěsti měl stále sevřené kolem kapesníku. „Je to hloupé,“ řekl, bradu si opřel o koleno.

„Neřekl bych, že je to hloupé,“ okomentoval to Tom. „Zvlášť, když ti to nedovolí spát a pak mě Natálie viní z toho, že tě v noci držím vzhůru a ona ti pak musí zakrývat kruhy pod očima,“ dodal sarkasticky, když si vzpomněl na diskuzi, kterou dříve vedl s vizážistkou.

„No, za ty jsi mohl,“ odpověděl Bill s lehkým pobavením v hlase. Tom ho hravě praštil do ramene.

„Byl jsi to ty, kdo se chtěl dívat na celou trilogii Pána prstenů,“ bránil se Tom.

Bill ho praštil nazpět. „Mohl jsi mě zastavit.“

„Nejsem tvoje matka,“ zavtipkoval Tom. Viděl, jak Billovi povadl obličej a udeřilo jej uvědomění.

„Dneska jsi viděl svou mámu, že?“ Zeptal se. Bill přikývl, aniž by vzhlédl, namísto toho zvedl kapesníček a začal ho trhat na malé kousky. „Stalo se něco špatného?“ Zeptal se Tom znovu a doufal, že není moc vlezlý.

V minulých dnech si s Billem hodně povídali, ne o těch nejosobnějších věcech, ale k Tomovu velkému překvapení toho měli hodně společného. Takže spolu mluvili pozdě do noci a čekali, až Billovo tělo opustí všechen adrenalin, než se mu začaly samy zavírat oči.

„Ne, nic špatného,“ řekl Bill tiše. „To jen, že…“ vzhlédl ke stropu a nohy spustil pod stůl. „Prostě je to těžké, víš?“ Zhluboka se nadechl. „Obvykle se mnou zůstává po celé turné, ale tentokrát zůstala doma. Potřeboval jsem ji, aby mě udržovala v rovnováze a já tak neopakoval některé chyby. Potřebuju něco nebo někoho, kdo by mě držel nohama na zemi,“ Bill nechal kousky ubrousku dopadnout na stůl a prstem jimi po stole pohyboval. „Teď když je pryč i Blacky, nemám nikoho. A bojím se.“

Tom dlouze vydechl a pohazoval si v rukách lahví s džusem.

„Já myslel, že tvůj vztah s týmem je přátelský,“ prohlásil. „Totiž, znáš je už roky, ne?“

„Jo, to jo,“ Bill vzdychl, kousky ubrousku nyní ležely na hromádce. „Ale není to tak jednoduché – když je požádám o radu, jak mám vědět, že mi říkají, co je nejlepší pro Billa člověka a ne pro Billa hvězdu?“ Zeptal se, otočil hlavu a úplně poprvé se Tomovi podíval do očí. Jeho oči byly stále červené, ale ne tak napuchlé, a Tomovi připadal, jako by náhle omládl o pět let. Vypadal jako malý kluk.

„Nemůžeš zavolat kamarádovi?“ Zeptal se.

Bill si odfrkl. „Ty jsi pravděpodobně to nejbližší ke kamarádovi, co jsem za posledních několik let měl,“ přiznal.

Tom nad tím prohlášením zavřel oči a náhle cítil, jak mu zrůžověly tváře. Nikdy nebyl Billovým fanouškem, ale některé věci o jeho životě věděl.

Bill Kaulitz byl taková bomba, že náhle každý věděl, kdo to je, dokonce i když je svět hudby vůbec nezajímal. Bill byl jednoduše všude. Tom si pamatoval svůj první rok na střední škole, kdy jeho spolužáci chodili s nálepkami Billovy tváře na sešitech, a nedokázal si ani představit, jak se Bill mohl cítit bez kamaráda po tak dlouhou dobu. Ksakru, Tom většinu svých přátel potkal právě na střední škole.

„Já ale v udělování rad stojím za hovno,“ vyhrkl Tom. „Jsem až moc paranoidní,“ přiznal zahanbeně. „Nejspíš bych tě jen víc zmátl.“

Bill si odfrkl a Tom pocítil úlevu, když na jeho rtech spatřil malý úsměv.

„Chceš se podívat na film?“ Navrhl Tom. „Zítra máš den volna, takže můžeš dlouho spát.“

„Můžeme si dát maraton Harryho Pottera?“ Zeptal se Bill a vzrušeně se přitom kousal do rtu. „Prosím?“

Tom se na něj podíval. Billovy oči se ve tmě leskly od zbytků slz, ale už nepůsobily tak smutně.

„Vezmi dývka,“ vzdychl Tom, pomalu vstal a opouštěl obývací část.

„Kam jdeš?“ Zavolal za ním Bill.

Tom otočil hlavu se lstivým úsměvem na rtech. „Budeme potřebovat kávu, abychom přežili maraton tolika filmů,“ prohlásil a rozsvítil světlo v kuchyňce.

Pro Toma byl Bill kamarád.

autor: anachan87

betaread: J. :o)

original