From the inside out 1. (1/2)

Zdravím u nového překladu naší dvorní překladatelky Zuzu 🙂 Tentokrát si vybrala povídku od fyredancer z roku 2010, která má 46 kapitol a na THF už není, proto na ni ani dole nenajdete link. Kapitoly jsou dlouhé, takže budou půlené, a povídka tu tudíž bude hooooodně dlouho. To vám ale určitě vadit nebude. 🙂 Užijte si překlad a komentujte, ať má Zuzu z čeho brát energii na pravidelné překládání. Pa, J. :o)

Začátek není tak těžký, napsal Bill, až to, co přijde potom… to je výzva.

Bill Trümper okamžik zíral na blikající kurzor, a pak přepnul do otevřeného word dokumentu s esejí do historie, která na něj čekala. No není to pravda, pomyslel si. Měl už celou esej rozvrženou, ale potřeboval ještě více vyhledávání, aby ji dokončil. Měl před sebou dlouhou cestu. Z reproduktorů se ozvalo cinknutí a přesunulo jeho pozornost k jedné z otevřených konverzací v dalším okně.

TruBishonen: Zase dokácí úkol?

„Bille? Ty jsi pořád online?“

Dawntreader: za chvilku se vrátím, okay?

Minimalizoval všechna okna a otočil se od počítače, plochu zanechal čistou s bledě modrými vlnami. „Asi jo,“ zavolal.

Jeho matka se posadila na okraj postele a pokusila se konejšivě usmát, což působilo téměř všetečně. „No tak, Bille, potřebuju nějaký důvod, abych si popovídala se svým nejstarším synem?“ Teď se dívala na jeho knihy, na hřbety, četla si názvy učebnic, které měl vytáhnuté pro domnělé zmínky a odkazy.

Claire si hrála s ohybem jeho povlečení. „Nikdy jsi mi nedělal žádné velké potíže, Bille, ty to víš,“ začala, pak zavrtěla hlavou. „Ne, chci říct… nedělám to proto, abych se ti do toho vměšovala, ty si to nejspíš myslíš, ale opravdu… Chci, aby šlo pro tebe všechno správně. Pokud si potřebuješ vzít ve škole jeden rok navíc, aby sis vybral ten správný směr, tak i to by bylo v pořádku.“

„Takže,“ řekla Claire lehce, což naznačovalo změnu tématu. „Dneska večer pracuješ se Sloane?“

Davntreader: Jsem zpátky. Sorry.

Měl už aspoň začátek, ale ani zdaleka to nebylo dost. Jako zbytek jeho života. Liz byla jeho dobrá kamarádka a nebyl žádný důvod, proč by jeho matka nemohla vědět, že si s ní píše přes messengera… až na skutečnost, že by se možná zeptala, jestli spolu chodí. Byla posledních pět let trochu zmatená tím, jak může mít tak hezké a milé kamarádky, a přitom se s žádnou nechce posunout ve vztahu dál než jen k přátelství. Nakonec to pochopí, jen ne – jak doufal – někdy v nejbližší době. Otevřel poslední okno, to, na které nejvíce čekal.

Dawntreader: Promiň, že to trvalo tak dlouho.

Bill zíral na ta slova na obrazovce, dokud neměl pocit, že se mu vypálila přímo do sítnice. Byl to takový jednoduchý, nenucený návrh. Co ´Tru´ nevěděl, bylo, že Bill si udělal kariéru ve vyhýbání se. Dokonce i když si už měsíce a měsíce psali, od té doby, co se původně potkali v online komunitě určené místním gayům/lesbám/bisexuálům/komukoliv, udržovali své přátelství online a Bill si pomyslel, že se mu to tak líbilo. Už měli za sebou ty opojné první dny, kdy byl ochotný zůstat online po celou noc a klábosit s Tru. Kromě toho on nebyl… řekněme, že si nemyslel, že je připravený být takhle otevřený s tou částí sebe sama, kterou před každým ukrýval, zvláště před svou rodinou, už tak dlouho. Konverzace s Tru a s dalšími podobnými byly důvodem, proč se neustále ohlížel přes rameno.

TruBishonen: Jsi tam?

Bill si vsál rty mezi zuby. Domyslel si to samé, že Tru chodí na stejnou školu. Byla to buď ta jeho, nebo Portlandská Státní Univerzita, a ta byla v srdci města, v totálně jiném teritoriu.

TruBishonen: Nějak jsi ztichnul. Takže ne?

Kurzor na něj blikal. Bill se pokoušel vyprázdnit si hlavu, podíval se do prázdného okna, kde Liz na jeho odpověď stále nic nenapsala, a našel sám sebe, jak přemýšlí. Představoval si to víc než jednou, ačkoliv Tru byl v každém tom scénáři bez tváře. Jednoduše si nedokázal nijak představit osobu, kterou za těch posledních několik měsíců poznal.

TruBishonen: No tak, pojďme to zkusit. Ale jestli řekneš ne… nebudu už na tebe dál tlačit. Nechám to být a už se o tom nikdy nezmíním.

Bill zaváhal. Část jeho strachu vycházela ze skutečnosti, že byl tak hluboko v popírání, jen dva z jeho skutečných přátel znali pravdu. Pochopit své vlastní sexuální touhy bylo už dostatečně těžké. Být s další osobou, dělat věci, nebo na ty věci i jen myslet… to bylo skutečně neznámé území, velmi neprobádané a děsivé kvůli vší té nejistotě. Přepnul okno na svou esej a uvažoval nad tím jediným odstavcem, který právě začal.

TruBishonen: Promiň… hádám, že moc tlačím. Zapomeň, že jsem něco řekl, okay? Nechtěl jsem tě vyděsit.

Bill začal psát s narůstajícím sebevědomím, ačkoliv jeho prsty byly nemotorné. Byl trochu nervózní. Připomínalo to ty první dny, kdy by zůstal vzhůru pozdě do noci, jen aby odpověděl na každičkou zprávu, kterou mu ten druhý kluk – pokud mu opravdu bylo tolik, co říkal – poslal. Zdálo se, jako by mu nikdy nikdo jiný tak dobře nerozuměl. Dokonce i když spolu nesouhlasili, bylo to laskavé. Zrychlil, věděl, že jeho první slova se mohla zdát na první pohled jako odmítnutí.

Dawntreader: Kdy by ses chtěl sejít?

Přesunul se od své odpovědi do druhého okna a snažil se moc nepřemýšlet. Uložil esej a vzdal to s ní. Stejně se bude muset brzy začít chystat do práce.

TruBishonen: No, co třeba zítra?

Domluvili si datum, čas i pohodlné veřejné místo. Bill se odhlásil, ještě pořád nemohl uvěřit tomu, co udělal. I když si byl jistý, že ten kluk není psychopat, věděl, že je to něco, co by jeho rodiče – dokonce i jeho přátelé – nebyli schopní pochopit. Prostě se nesetkáváte s lidmi, se kterými se seznámíte online.

autor: fyredancer